Týden 13., 14., 15. a 16.

23. dubna 2017 v 20:47 | K. |  Projekt 52
A máme tu další díl. Hohoho! Nějak ztrácím nápady co do těch úvodů psát. Je skoro květen. Hrozně to letí. Nic nového, to omílám v každém článku. V květnu budu mít narozeniny a začínám z toho propadat do "deprese". Když jsem nedávno narazila na nějaký starý článek, plány na 25. rok mého života se od současné reality výrazně lišily. Připadám si marně a zbytečně. Zároveň jsem chytla nějakej druhej dech a jsem hrozně pracovně produktivní. V ostatních kruzích nicméně dost pokulhávám.

Fungovat v práci vedle Er. je čím dál tím těžší. Ničí mě že to skončilo, aniž by mi poskytl nějakou omluvu nebo vysvětlení. I přesto že spolu nejsme, furt nás to k sobě táhne, ale protože lítá v nějakým maléru, drží si odstup. Dala bych hodně za to, aby to bylo jako dřív. A ono to možná jako dřív i bude, ale otázkou zůstává, jak dlouho to vydrží, že...

Celkově jsem psychicky dost otrávená se všeho, nic mě nějak nebaví. Prodělala jsem nejhorší spánkovou paralýzu v životě, jeden ze psů musel na operaci a příští týden čeká "předoperační" vyšetření mě. Venku je zima a začíná mě to prcat. Tak jsem z toho taková vykolejená a ani nikam moc nechodím, raději zalezu doma do postele. Jediný dobrý, myslím si, že tentokrát ty fotky docela vyšly a je to takovej lepší díl oproti ostatním. Aspoň něco.


26. 3. 2017


Jedna obyčejná neděle. Přiznávám, moc si nepamatuju, co se dělo, opět píšu zápisky dodatečně...
Možná snad uklízecí? Taková by měla být každá. Jediné co vím, že večer jsem vyrazila do hospůdky s T., V., L. a M.
A bylo to fajn.

 

Neuschnu

17. dubna 2017 v 22:00 | K. |  Klávesnicí
Jestli je něco, co mě teď opravdu a upřímně štve, tak je to fakt, že mám hrozně málo času a nestíhám zdaleka všechno, co bych stíhat chtěla. Dokonce jsem plánovala sepsat jakýsi plán ideálního dne, protože jsem sama zvědavá, kolik by všechny ty aktivity spolkly hodin. Tak schválně, zkusím si to v bodech zde.


"Opakuj znovu..."

10. dubna 2017 v 0:43 | K. |  Nekonečná VKV
Na jazyky jsem odjakživa tupá, takže si ani nevzpomenu, jak se tahle primitivní pobídka při poslechu angličtiny správně řekne. Na tom ovšem vlastně ani moc nesejde...

Brala jsem přípustný dvě možnosti toho, jaký to bude po potenciálním návratu Er. První že prostě nad vším mávnem rukou a budeme pokračovat tam kde jsme přestali, nebo že se oficiálně rozejdeme. Celkem fuk, kdo s tím "koncem" přijde. Nicméně to, že po měsíci co je tady na nás nepřišla ani řeč, mně začíná už lehce srát. Ta řeč vlastně nepřišla téměř na nic. Občas si vyměníme pár smsek. Líbilo se mi co mi napsal, když jsem jela asi před 2 týdny na Vyšehrad. Prý nesmíme koukat na to co bylo, ale na to, co bude...