Tak to bejvá když je listopad...

11. listopadu 2017 v 17:55 | K. |  Nekonečná VKV
Dneska je takové pěkné datum. Ráno jsem nemohla spát. Při převalování se nedalo nevšimnout, jak venku krásně svítí sluníčko. Jako na jaře... Cesta na balkonovou cigaretku jen v noční košili mě ovšem utvrdila v tom, že na jaro si nějakou dobu fakt ještě počkáme... Málem jsem přimrzla k dlažbě...

Chtěla bych se nudit. Aspoň na chvíli. Škoda že ten můj život je spíš samý nervák než nekonečná jízda zábavného dobrodružství. Dneska mám odpoledne pro sebe a tak hodně přemýšlím. O tom co bude. Ani ne tak v tom mým bláznivým vztahu, ale spíš v kariéře. Došla mi trpělivost. No, ale tak začněme tím, co bylo...

 

Týden 41., 42., 43. a 44.

5. listopadu 2017 v 13:26 | K. |  Projekt 52
Tak mě trošku začalo děsit, jak ten čas letí. Vánoce nikdy nepatřily k mým oblíbeným svátkům, ale i tak jsem v dostatečném předstihu měla nakoupený dárky a tak. To je asi jediný co mě na tom baví. Dělat radost. A pak teda volno, protože poslední 3 roky pracuju ve vydavatelství, kde je na podzim ohromný nápor a často zůstávám ve firmě až do 10 do večera a ještě doma vyřizuju nestihlou poštu.

Je listopad. Mám nějaký seznam pracovních úkolů co by se mělo všechno stihnout a říkám si, že teda nevím nevím, jak se to stihne? Dárků taky moc nemám, nemám letos ani moc nápady... Je to bída.

Osobní život? Taky žádná sláva. Ve chvíli, kdy začíná tento díl projektu se to začalo mezi mnou a Er. bortit. Namočil se do nějakýho maléru a mě vyšachoval, abych se k něčemu nepřipletla. Už je po všem. V pátek se mi ozval a sešli jsme se, dneska se chystá do práce domluvit nový podmínky (edit: domluvil a nastupuje!). Tak doufám že se domluví a začne trochu normálně žít. Jednu výhodu to mělo, můj čerstvě rozejitý brácha je teď hodně doma a tak nějak jsme se vrátili k těm časů, kdy jsme byli skoro nejlepší kamarádi. Hodně si z toho děláme srandu a trávíme spolu dost času.

Jinak mě nic dalšího do úvodu nenapadá. Měla bych začít cvičit, protože jsem nějak šíleně nakynula. Ale jsem šíleně líná, když přijdu z práce, tak se mi nic nechce dělat. A i když tam mám pohybu dost, k hubnutí mi to nestačí. Asi si našetřím na nějakou liposukci. Hehe.


Slavíme!

2. listopadu 2017 v 21:55 | K. |  Virtuální místo
Začínám být mistr v rozjímání nad úvodama. Zas tu u toho dřepím a nevím jak začít. Je 2. listopad. Krom toho že uctíváme památku těch, kteří tu s námi již nejsou, pro mě je to den, kdy jsem se před 4 lety rozhodla někam v tom životě posunout. A protože jsem neměla zrovna plodný období, začala jsem blogem.

Založila jsem Sweet Symphony kam jsem natahala část obsahu z minulosti a pokračovala trochu jiným směrem. I když už dávno neberu blogování vážně, pořád se k němu ráda vracím a používám ho jako jakousi terapii abych se nezbláznila. Zatím to funguje, takže jedeme dál... A co se tu za ten další rok stalo?

 


Ještě jsem si nevybalila

1. listopadu 2017 v 19:12 | K. |  Nekonečná VKV
Otevřela jsem editor. A smazala už poněkolikátý úvod. Nevím jak začít. Nevím proč vlastně vůbec psát. Už jsem si říkala, že bych se na to virtuální svěřování vyprdla, že jsem na to fňukání stará... Ale nedá mi to a stejně se k němu vracím. Pravda, teď ne tak hojně, ale přece.

Taky si říkám že těm, co sem chodí pravidelně ty plytké řeči o mém přežívání číst, dlužím pokračování. A to je teď poměrně zásadní. Možná že je konec, možná ne. U nás člověk, a ostatně ani my sami, nikdy neví. Tak ale stále netuším, jak začít. Nebo pokračovat?