Týden 13., 14., 15. a 16.

Úterý v 10:10 | K. |  Projekt 52
"Když nemůžeš, tak přidej." Tu písničku nesnáším, ale větu z ní jsem od M. na nedávné chatě slyšela nesčetněkrát. A snažím se tím docela řídit, takže navzdory setrvávajím "depkám" a úzkostem se pořád snažím něco dělat. A jo, musím uznat, že tento měsíc byl na akce poměrně bohatý a mám radost i z fotek.

Křišťálová koule se porouchala. Vychází mi jen samý nedůležitý prkotiny. Fí. se do mě pustil, že mi to nevycházelo nikdy, s čímž teda absolutně nesouhlasím, protože zhruba ty 3 roky to fungovalo. Neříkám že na 100%, ale tak z těch 85% ano. A já si teď připadám trošku ztraceně, budu muset vykonat nějaký očistný rituály, jinak se nehnu... Ale jaký, že. Vyčistím se lihem. Zevnitř. To je nápad!


26. 3. 2018


Týden začal, až na malý šok, celkem dobře. V pátek, jak jsem měla volno,
nám do práce přivezli obří vratku knih. Je to docela k vzteku, máte nějakej svůj systém ve skladu, místa málo,
a když se přiveze 10 000 knih navíc, tak vám ho trochu pokazí. Úplně nejhorší na tom je,
že když se mi alespoň 3/4 povedlo umístit, přišel email s dokladama k další vratce...
Málem jsem se rozplakala, takovejch knih.
Krom toho že jsem se teda vrhla do stěhování skladu, přinesla mi švadlenka nálož hraček z Kinder vajíčka.
Takže se vracím ke sběratelství. A taky mi přišel feng shui závěs. Bude se vyhánět zlá energie, ou jééé.

 

Ono se to vyfiltruje samo

16. dubna 2018 v 21:25 | K. |  Nekonečná VKV
Jestli je nějaká oblast, ve které momentálně není o zábavu nouzi, je to ta vztahová. A výjimečně nemám na mysli ani tak tu mou dva roky trvající, divácky jistě velmi oblíbenou, nekonečnou telenovelu, ale spíš se to týká bezcharakterních sviní kamarádů a náhodných známostí.

A protože jsem už dlouho nepsala, pokusím se o celé té srandě povyprávět...


Igelitky jsou OUT

1. dubna 2018 v 20:02 | K. |  Různé
Po sto letech jsem vytořila něco, z čeho mám fakt velkou radost a rozhodla jsem se tomu věnovat samostatný článek. První plátěná taška se mi do vlastnictví dostala koncem roku 2014, a to ve chvíli, kdy jsem si koupila takovej fan box Sunrise Avenue, ve kterým byla. Od té doby na ně nedám dopustit a nosím je místo kabelky.

Díky tomu, že v práci mám profi tiskárnu na textil, dost často si plátěnky vylepšuju k obrazu svému. A tak se stalo, že jich mám už opravdu hodně a tyhle krasavice pravděpodobně neunosím. Takže kdyby někdo chtěl bavlněnou, úplně novou tašku o rozměrech 42x39 (ruční práce - já tiskla, švadlena sešila), ráda za 150,- přenechám. Časem bude víc motivů, není teoreticky problém udělat i tašku na přání :)

 


Moje psí superstar

31. března 2018 v 20:16 | K. |  Klávesnicí
Zní to asi jako klišé, ale už jako malá holka jsem si víc rozuměla se zvířaty, než s lidmi. Živě si vybavuji, jak jsem přijela z letních prázdnin od babičky, kde jsem měla na starost několik malých koťat. Od té chvíle jsem stále pročítala inzertní sekci časopisu Fauna a nepřestávala věřit, že se jednou nějakého toho zvířátka dočkám. Ačkoli i máma je velkou milovnicí kočičáků, nakonec osud rozhodl jinak. Když mi bylo 12, přinesl nám táta domů štěně, a ze mě se stal pejskař.

Za těch 26 let, co tady na tom světě dýchám vzduch, jsem se setkala už s hodně psy. Někteří už moji součástí bohužel nejsou, ale před čtyřmi lety jsem poznala svou superstar.