10. 7. 2010 - Popáleniny 3. stupně z Kouřimi

4. listopadu 2013 v 20:33 | K. |  TéKá & JéKá
Koncertem v Kouřimi měly pořádně začít moje prázdniny! Naši ten den se historicky poprvé odvážili mi byt svěřit na týden do své péče. Jak já se těšila!

Šla jsem spát brzy, abych byla řádně čilá, ale kolem 3 ráno mě probudil křik nějaké ženy, kterou někdo přepadl. Ležela jsem v posteli jak opařená a nevěděla, co dělat. Táta vyběhl aspoň na balkon, ale dotyčná už byla v nedohlednu... Přepadla mě hrozná bezmoc, že si tu tak spokojeně ležím a nemůžu jí nějak pomoc... Pak se mi spalo už velmi špatně... Převalovala jsem se, přemýšlela, jestli je v pořádku...



Ráno jsem vstala hodně předčasně, sbalila si kabelčičku a jela na Anděl, kde jsem měla sraz s Mončou a vyrazily jsme na Háje, kde se k nám připojila Gabča. Sedly jsme na bus a jely směr Kouřim! Nevěděly jsme, jak to bude, neb na Idosu psali, že musíme v nějaké vesničce 5km od Kouřimi přestoupit na jiný bus... Protože jsme tam dorazili půl hodiny poté, co měl jet, nenapadlo nás, že by čekal. Než jsme se rozkoukaly, bus nám ujel.

Nedalo se nic dělat, naštěstí, 5 kilometrů není žádná extra dálka, navíc to bylo pořád po rovině. "Túra" byla fajn, až na pražící sluníčko. Nenapadlo mě se namazat opalovacím krémem a pomalu jsem cítila, jak se mí kůže začíná bránit... Pouštěly jsme si Chinaski a Tomáše, pozpěvovaly si a jistě jsme se blížily k cíly. Cesta uběhla rychle, trvalo nám to něco přes půl hodiny.




Protože jsme měly ještě asi hodinu volno, usadily jsme se k místnímu lékaři na lavičku a nechaly naše znavené nožky odpočívat. Skanzen, kde se Trh chráněných dílen konal, byl už jen pár metrů odsuď. Daly jsme si výbornou zmrzlinu, koupily klukům perníčky (Jirkovi Krtečka a Tomášovi Rumcajze) a vešly do areálu.


Nejdřív jsme si tradičně prošly stánky s výrobkama od handicepovaných. Nikdy mě nepřestanou fascinovat jejich úžasné dovednosti! Magnetky, keramiky, plyšáčci! Bylo toho tolik, že než jsem si stačila rozmyslet, co si koupím, stánky uklidili, takže jsem neměla nic. :-/ :)

Šly jsme se podívat na Tomášova "předskakujícího". Tuším, že chlapec se jmenoval Ondra. Drnkal na kytaru a zpíval docela vtipné písničky. Pak jsme se přesunuly občerstvit jablečným džusem, protože vedro bylo čím dál tím větší a už jsme začaly dehydratovat. Kluci už byli na místě, takže nás přišli pozdravit. Předaly jsme jim perníčky a šlo se koncertovat.

Vedro bylo tak znavující, že jsem jen seděla a čučela. Nebyla jsem schopná zpívat, natož tleskat do rytmu. :))) Cítila jsem, jak se mi triko přiškvařuje na záda a měla jsem pocit, že každou chvíli vysublimuju. Kluci divákům nabízeli přístřešek na pódiu a malinovku, kterou přinášel a odnášel jejich kamarád a něco jako druhý manažer Lukáš. :)

Stále jsem seděla a koukala, musel na mě být vskutku pěkný pohled. Tomáš začal zpívat Chybíš mi a pobaveně se na mě podíval. Trošku mě to probudilo a čekala jsem co přijde. Následovalo věnování pro nás za perníčky. Hrozně nás to potěšilo. Za tu dobu, co s klukama jezdíme jak jen to jde to bylo vlastně poprvé, co nám věnovali písničku. Tomáš si začal "utahovat" z Jirky, že dostal Krtka, protože sám tak vypadá. Jirka na něj hodil takový divný pohled a Tomáš pokračoval: "To je tak, když šlápnete kamarádovi na ego..."


Po koncertě jsme si ještě chvíli s klukama povídali a pak hurá zpátky...




Čekalo nás opět 5 kilometrů... Jak nám cesta sem utekla, tak ta zpáteční byla nekonečná... Nejhorší bylo, že jsme neměly jinou možnost, než fakt dojít do cíle... Byly jsme bez vody, spálený od sluníčka, Monče se udělaly na noze puchýře a před náma byly nejméně 3km. Navíc jsme musely stihnout autobus, který podle Idosu jel poslední... Zatly jsme všechno kromě zubů a statečně pokořily štreku! Zkoušely jsme i stopovat, ale nikdo nám nezastavil, což nás dohánělo k nepříčetnosti. :)

Když jsme dorazily na autobusovou zastávku, zjistily jsme, že autobusů jede ještě hodně, takže jsme klidně mohly jít pomalu, nebo se svézt tím z Kouřimi. Nevadí. Náš vůz přijel, nastoupily jsme a všichni se nám smáli. Byly jsme rudé jak indiáni, kapal z nás pot a celkově jsme působily poněkud nevábně. :) Ale nevzalo nám to humor a smály jsme se až do Prahy.


Monča přijala mou nabídku noclehu, takže doma jsme se shladily studenou sprchou, nadlábly se a pak koukaly na videa s Tomášem až do pozdních večerních hodin. :)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama