24. 1. 2013 - Animé v Chapeau Rouge podruhé

6. listopadu 2013 v 22:03 | K. |  TéKá & JéKá
Naposledy jsem na Animé byla v červnu - a to už je sakra doba... Těšila jsem se nejenom na Jirku, Zbyňka a Tomáše, ale především na své drahé kamarádky, které jsem dlouho neviděla...

Sraz jsme měly tradičně v 19:00 před Palladiem. Míša i Péťa už byly na místě a hýřily dobrou náladou a hlasitým smíchem. Vydaly jsme se směr Chapeau Rouge! Chvíli jsme bloudily, ale nakonec jsme během 10 minut úspěšně klub našly.



Animé měli zrovna zvukovku, ale protože suterén byl ještě zavřený, zakempily jsme u baru se sklenkou vína a povídaly si. Atmosféra byla velice příjemná, na všech bylo vidět očekávání :)

Krátce po osmé se dveře klubu definitivně otevřely a na schodech se začala tvořit slušná fronta! Toto byl vlastně první samostatný koncert Animé v Praze. Účast diváků byla poměrně hojná - něco kolem 70 lidí - což je dost na vytvoření pěkné atmosféry a málo na to, aby se člověk někde musel mačkat. :)


Cestou k pódiu jsme se potkali s Jirkou. Vypadal potěšeně, že nás po - jak říká - 100 letech vidí. Zabraly jsme si první řadu, abychom pěkně viděly a já mohla fotit. Míša měla pracovní povinnosti, takže šla s Jirkou udělat rozhovor. My s Péťou mezitím řešily zvířata a hrozně jsme se těšily na devátou hodinu, kdy koncert měl začít...


A dočkaly jsme se! Animé nastoupili v plném počtu a večer odstartovali novou písní. Bohužel se nám nepodařilo ulovit playlist, takže její název vám neprozradím. Následovala tradiční One last time. A pak ta moje... MOJE!!!! - Never come true.


Kromě několika novinek zazněla už poměrně známá, ale zatím nevydaná Chemicals, kterou normálně Jirka hraje na akustickou kytaru. Z klasik jsme pak slyšeli The wake, Cages nebo moji oblíbenou Shine.
Koncert byl zakončený písničkou Angel, kterou původně zpívají Massive Attack.



Byl to opět úžasný zážitek. Tak, jako všechny koncerty téhle brněnské partičky. Miluju to. To jsou přesně ty chvíle, kdy zapomenu na všechny strasti a jen se tak pohupuji do rytmů a nechávám se unášet ohlušujícími decibely. Pak se dostávám do stadia, kdy všechny miluju a všechny chci domů a všichni jsou moji nejlepší kamarádi. Zkrátka je mi fajn a nic neřeším. :)))


Nechala jsem si také podepsat (konečně :D) CD, které už mám asi 4 roky, ale vždycky jsem ho zapomněla doma. Od Zbyňka jsem dostala zlomenou paličku i s autogramem. No, už se těším na další koncert. Začínají mi nějak moc chybět :)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama