25. 6. 2011 - Divoké Klusání v Řevnicích

6. listopadu 2013 v 20:01 | K. |  TéKá & JéKá
Tomáše společně s Jirkou jsem viděla naposledy na koncertě v Příbrami. Pak díky maturitě a nedostatku peněz nebyla možnost nějaký koncert navštítvit... Sama nechápu, jak jsem to takovou dlouhou dobu mohla vydržet... Poslední měsíc ale na mě začal doléhat absťák a já si u svého přítele "vydupala" návštěvu koncert v Řevnicích, které máme poměrně kousek.

Doufala jsem, že to bude vydařený den, protože poslední dobou mé období nebylo zrovna veselé. Ráno jsem se probudila celá nedočkavá. Těšila jsem se jak malé děcko na Ježíška. Má radost byla znásobena i díky zrcadlovce, kterou mi otec konečně (má ji doma 2,5 roku) zapůjčil. I když jsem věděla, že žádný zázraky na první pokus nenafotím, byla jsem štěstím bez sebe.



Po obědě jsme nasedli do auta a vyrazili směr Řevnice. Jako navigátor jsem obstála a ani jednou jsme nezabloudili. Na místě jsme byli možná zbytečně brzy. Ale lepší, než pozdě. :) Zaparkovali jsme, koupili si lístky a prošli se po areálu letního divadla. Všechna místa byla zabraná, takže jsem si předběžně vyhlídla fleka na stojáka u stromu.


Návštěvníci festivalu byli příjemní lidé, takže žádné katastrofy nebo fópa (nesnáším ožraly, co pak hážou piva a podobně...) se nekonalo.

Odpoledne zde probíhala jakási soutěž kapel. Slyšeli jsme asi 2 a z toho se mi nejvíce líbili brněnští D.N.A, kteří to nakonec vyhráli.


Blížil se večer a chlapci už byli na místě. (Backstage byla volně přístupná a náhodou se tam dalo pohodlně a klidně sedět - takže jsme měli o všem přehled). Před nimi hrál slovenský Irish Dew. Hudba byla fajn a celé jeho vystoupení bylo plné energie. Jediné, co mi vadilo - nechtěl prostě odejít z pódia. I když Tomáš s Jirkou měli začít už v 20:10, tento "poděs" hrál až do půl devátý.

Pak už ale naštěstí přišli ONI. Pořadatelé přinesli nové lavice, takže první řada byla má. Můj strach, že si na mě kluci už nepamatují (absurdní) se po jejich usmání a zamávání rozplynul. Jako první píseň zahráli Racka, kterou jsem se náhodou učila den předem (kdyby náhodou :). Následovalo spoustu písniček a já se rychle dostala do koncertní formy. Při Vesmíru nechybělo mé oblíbeně "Country forever"... Průpovídky před Homo, parodie na Michala Davida (já ho mám sice ráda, ale bylo to vtipné)... Nechyběly ani improvizace - především díky pánovi, který z backstage křičel, že Jirka je dobrej a nejlepší!





Koncert byl úžasný, ale bohužel velice krátký... Ne všechny písničky, které bych ráda slyšela zazněly, ale přes to jsem byla opět nabytá tou úžasnou Klusáckou energií. Následoval přídavek bez opuštění podia (Marie) a kluci museli uvolnit místo dalším interpretům. I přes to se nám povedlo vydupat si "Nablízku", při kterém Tom dělal na kameramana kraviny.

Bylo krásné vidět, jakou radost dodali kluci divákům. Uvolnění, spokojenost a odreagování bylo cítit ve vzduchu.
Šli jsme se s nimi ještě pozdravit, prohodit pár slov a nechat si podepsat CD a kartu. Jiřík napsal mně a mému vyvolenému krásné věnování. Pak jsme se ještě tradičně zdokumentovali a rozloučili...



Bylo mi nádherně. Takový krásný letní večer... Ovšem nic netrvá věčně... Jdeme si lesem, povídáme si o zážitcích z dnešního dne a kocháme se světluškami. Bylo už kolem desáté, takže nebylo téměř vidět (daleko od civilizace, bez lamp, mezi stromy...). Jdeme a najednou po naší levé straně se ozvalo šustění... Pomyslela jsem si, že to zřejmě budou nějací lidé - kousek od nás byl kemp. Trošku jsem se bála - hlavně o tátův foťák... Ale když jsem viděla účastníky festivalu, pochybuju, že by někdo z nich chtěl někoho okrádat... Zvuky se přibližovaly a byly čím dál tím intenzivnější... Možná psi?

Psy mám ráda, nikdy mi žádný neublížil... Strkám ruce za ploty k ovčákům už od malinka a každého si hned omotám kolem prstu... Zahlédla jsem nějaká tři velká zvířata... Na psy mi to přijde moc veliké... Tep se nám začal zvyšovat a jen jsme stáli na místě a koukali... Bylo to jak v nějakém filmu... A pak začalo vedle nás běhat jedno zvíře za druhým - ne tak veliké, jako to předtím... Sakra, co to může být?! Trošku jsem si oddechla, když jsem v tom viděla srnky, ale náhlé chrochtání mi málem způsobilo infarkt. Stáli jsme uprostřed tmavého lesa, nikde nikdo a metr od nás probíhalo stádo divočáků... Jak absurdní... Naštěstí si nás nevšimli a my se živí a zdraví dostali k autu... Ale přiznám se, strach jsem měla... A pořádnej :)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama