26. 6. 2012 - Animé v Chapeau Rouge

6. listopadu 2013 v 21:20 | K. |  TéKá & JéKá
Ano, ano, ano! A ještě 3x hurááá! Animé po roce a čtvrt navštívili hlavní město naší malé zemičky a já byla u toho! Nechápu, jak jsem mohla tak dlouho bez této hudební drogy vydržet... Jak mi chyběli! :)

Kdo pravidelně sleduje můj blog a zná mě, tak ví, že brněnské seskupení Animé je jedna z mých nejoblíbenějších kapel. I přes (dle mého) velmi kvalitní tvorbu nejsou ale (říkám bohudík - protože mě nebaví se mačkat na koncertech :D) moc známí. Já se o nich dozvěděla díky Tomášovi Klusovi (Jiří Kučerovský - kytarista Tomáše + frontman Animé) už před několika lety, ale stále o nich hodně lidí neví. Momentálně můžete znát jejich písničky z filmu "Probudím se včera", kde se jich několik objevilo. Včetně mé nejoblíbenější Never come true. A teď k samotnému popisu včerejšího nádherného večera...



Jak již jsem napsala v počátku, nějaký pořádný koncert Animé mi velmi chyběl. Naposledy jsem je viděla loni v březnu v pražském klubu Vagón. A to už je sakra doba! Na prosincový koncert do Brna jsem se bohužel nedostala, takže jsem byla nadšená, že je zase uvidím.


Po dlouhé době jsem vyrazila opět ve starém dobrém složení. (Přítel prostě zůstal doma, byl čas na rebélie!) :).
S mou věrnou kamarádkou Míšou (druhá půlka FC Animé, jak jsme se egocentricky nazvaly při našem druhém setkání v Telči) jsme se sešly v 19:00 u Palladia a vyrazily vstříc Chapeau Rouge! Jako obvykle jsme na místo (i s mírným hledáním cesty) přišly dřív než samotná kapela. S Jirkou, Tomášem a Zbyňkem jsme se střetli ve vchodě. Zahulákali na pozdrav a navrhli nám, že můžeme nosit kytary. Nakonec se bedňáctví nekonalo, ač se nám po něm zastesklo. (Naposledy jsme si hrály na bedňačky v Kamenici u Jihlavy).


Na místě už bylo pár lidí. Potkaly jsme nějaké známé tváře. Byla jsem ve svém živlu! Koupily jsme si něco na osvěžení a vyčkávaly očekávané. Jako první hrála nějaká plzeňská kapela, jejíž jméno si nepamatuju a jsem líná ho dohledat. Nebylo to zlé, ale přesvěčte někoho, kdo se tak moc těší na Animé, aby si koncert užíval. 45 minut tohoto vystoupení se táhlo jako můj šnek africký... Nakonec jsme se přece jen dočkaly!

A jako za starých časů jsme se přiblížily k první řadě. Stály jsme a bez dechu sledovaly, co se bude dít. Najednou ke mě přišla nějaká slečna a zeptala se mě, jestli jsem ta dvorní fotografka Animé. Vzhledem k tomu, že veškeré koncerty jsem vždy fotila na malý kompakt a jedinou mou výhodou je práce s grafickým programem a drzost nahrávat fotky na oficiální profil Animé na FB (ano, jsem zasloužilý zakladatel a správce společně s Míšou a Jiřím Kučerovským - je to pro mě čest!), myslela jsem si, že si mě s někým spletla. Nikdy jsem o sobě neprohlásila, že jsem jejich fotografka, ačkoliv po tomto označení jsem toužila už nějaký ten pátek... Když jsme se nakonec dohrabaly k tomu, že myslí skutečně mě a s nikým si mě nespetla (aneb, první návštěvník mého blogu face to face!), malinko jsem si pohonila ego a oplývala štěstím. Něco tak hezkého jsem už dlouho neslyšela. Zároveň to ale pro mě znamenalo obrovskou zodpovědnost, protože jsem poprvé do takového terénu vytáhla zrcadlovku... (Nakonec si myslím, že fotky nedopadly nejhůře :).



A pak to začalo! Přišli na pódium! Ano! Jirka Kučerovský, Tomáš Otevřel a Zbyněk Raušer! Tři úžasní hudebníci a milí lidé, která mám opravdu ráda! Celá show začala písní One last time. Bohužel hned za ní následovala má milovaná Never come true, kterou bych šoupla až na konec, abych se měla na co těšit. :) Tuto skladbu Jiřík okomentoval: "Tato písnička je údajně hezká. A proto se objevila ve filmu, který už není tak dobrý, ale kdo se může pochlubit, že má písničku ve filmu. A následuje další píseň, která je méně hezká, a proto se do filmu nedostala!" A pokračovalo se... Don´t look down... Cages... Shine... U Shine jsem měla husí kůži... Nádherná skladba a ještě hezčí na živo!


Během celého koncertu měli kluci vtipné průpovídky mezi písničkami a přišlo mi, že si vystoupení upřímě užívají. Ještě aby ne, když měli tak báječné publikum! Všichni jásali, tancovali, zpívali... Vlastně to byl snad první "kotel" na Animé... Slza dojetí mi málem ukápla, když Jirka děkoval... "Děkuji, že jste přišli... Díky... Díky Míše, díky Katce..." Jak jednou řekl v rozhovoru: "Z některých fanoušků se stali - když ne přátelé, tak aspoň známí!"... A já vím, že přitom myslel na nás... A na pár dalších lidí, kteří jsou věrní... Kteří na koncerty jezdí a podporují je. A jsem velmi šťastná, že mohu být mezi nimi!


Koncert pomalu finišoval. Byla jsem zpocená, ohluchlá a vyřvaná... Ale světe div se, po dlouhé době upřímně šťastná. Po písničce "Angel" nastal čas loučení... Ale my se nedali! "Ještě jednu, ještě jednu!!!!" A skutečně, vrátili se a následovala instrumentálka Valencia. Šlohla jsem playlist (ano, můj první originální paylist od Animé!) a dostala od Jirky trsátko... Pro další štěstí, pro radost. I když už mám z předchozích koncertů trsátka dvě, z Animáckého ne... O to víc si ho cením!



Po Animé hráli ještě Revelation. (Pro ty, co sledovali Hlas Československa: Nikoleta Spalasová je zpěvačka této skupiny :).
Pozorovaly jsme je z dáli, ale na Radiostar jsme si šly decentně zatancovat mezi lidi. :)


Po koncertě jsme musely probrat všechny dojmy. Bylo nám krásně. Ještě jsem si odchytla Zbynďu u baru a vyfotili jsme se... Téma k rozhovoru mě bohužel napadlo až když odešel. Pak se na chvíli stavil Jirka, takže jsme se mohli v klidu rozloučit.

A největší gól mě čekal při odchodu, kdy jsem na schodech potkala mého oblíbeného mladého herce Honzu Cinu. Odvážně jsem ho oslovila. Vyměnili jsme si pár milých slov a vyfotili se. :)


Pak už následovala jen velmi náročná cesta domů. Doma jsem dlouze usínala... Přemítala jsem si koncert stále dokola, bolely mě nohy a v uších jsem měla to ohlušující hučení! Jak mě to chybělo!!! :)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama