3. 7. 2009 - Creamfields, aneb někdy se naše sny stanou skutečností

4. listopadu 2013 v 16:29 | K. |  TéKá & JéKá
Z mých předešlých reportáží asi víte, že nepatřím mezi lidi, kterým plány vycházejí hladce... Nejinak tomu bylo i u festivalu Creamfields...

Když jsem někdy na jaře zjistila, že v Břeclavi vystoupí v jeden den moje 2 nejoblíbenější kapely - Chinaski a Animé, byla jsem rozhodnuta tam jet. Jenže fakt, že Břeclav mám trošku z ruky mě srazil zpátky do reality, stejně tak jako to, že bych ani neměla s kým jet... Nevadí, takových festů a koncertů ještě bude...

Asi o měsíc později jsem se domlouvala se dvěma ségrama z fanclubu, že bychom tam nakonec vyrazit mohly. Jenže cena za lístek se nebezpečně zvyšovala a mě by ten výlet vyšel i s cestou, ubytováním, jídlem apod. skoro na 2000,- a to není částka zrovna malá... Tak jsem se už podruhé rozumě rozhodla, že prostě nikam nepojedu...

Jenže kolem května začaly v našem pražském centru viset plakáty lákající na tuto, jistě skvělou, akci. Čím víc se 3. 7. blížilo, tím víc reklam mě pronásledovalo - plakát ve škole, v novinách, po cestě do školy... Byla jsem už skoro odhodlaná ty peníze do toho vrazit, ale nevěděla jsem o nikom, kdo by jel taky... A tak jsem opět řekla "NE" a plakáty se snažila ignorovat...

Byl předposlední týden školy a já se chystala do divadla... Byla jsem sama doma, tak jsem si šla vyžehlit sako. Aby mi šla práce rychleji od ruky, zapla jsem si Óčko, kde zrovna běžel DJ divák. V dárečkách pro volající byly mimo jiné i lístky na Creamfields. V soutěžích mám docela kliku, tak jsem se rozhodla to zkusit. 3X jsem volala na automat, ale bez úspěchu...

Za dalších pár dnů mi máma koupila nějakej časopis, kde se o lístky taky dalo soutěžit... Kamarádka mi slíbila, že jde do toho se mnou, a když to vyhrajem, pojedem...



Bylo tuším úterý, tzn. 4 dny před Creamfieldsem a na FC Chinski se objevila soutěž, samozřejmě o lístky na Creamfields... Už jsem tomu žádný naděje nedávala, navíc byla plná mejlová schránka... Ale zjistila jsem, že jednodenní lístky na pátek stojí 350,-, což není moc...

Byla jsem pevně rozhodnuta si to zaplatit a volala jsem kámošce, jestli do toho teda půjde se mnou. Nechtělo se jí lístek platit, tak řekla, že ne... V tu chvíli, jakoby se mi zhroutil svět... Tak jsem se tam těšila, tak jsem tam chtěla... Ano, je to banalita, ale stejně.. Když jsem jí řekla, že jí lístek klidně zaplatím, začala se dál vymlouvat... Nemělo to cenu, co bych se doprošovala...

Zkusila jsem druhou, ale ta u sebe měla 5Kč, takže bych jí musela založit, a to nevím, jestli bych zvládla, protože sama jsem moc u sebe neměla... Šla jsem ven, byla jsem naštvaná a smutná. Kamarád mi oznámil, že má doma dva lísky na Cream, dokonce na všechny dny a nejede, takže by mi je střelil... Rozhodla jsem se pro splnění svýho malýho velkýho snu udělat cokoliv!


Po příchodu domů jsem nastartovala noťas a šla zjišťovat, kdo by teda jel... Otevřela jsem mejl a tam byla zpráva od Míši z FC, se kterou jsme si celej den psaly, jak je nefér, že zrovna my dvě tam nejedem, že vyhrála lístky a bere mě sebou!

Dlouho jsem nezažila takovej hřejivej pocit štěstí... Tak teď už se snad nemůže nic stát... Snad...

Další komplikace na sebe nenechala dlouho čekat. Ve středu jsem se vydala s našima na Florenc, abych si koupila lístek na bus do Brna. A napsala jsem kámošce, jestli mi půjčí stan (všechny penziony byly obsazený a spát pod širákem se mi moc nechtělo). Kámoška mi stan bohužel nemohla zapůjčit a táta mi řekl, že bez stanu nepojedu nikam... Do toho mi vyhořel noťas, takže jsem byla bez internetu a bez možnosti stan schánět... K sakru...

Brácha se smiloval a půjčil mi svoje připojení. Zoufale jsem psala snad všem: bývalý spolužáci, vedoucí z tábora, lidi, se kterejma jsem se nikdy nebavila... Ale bez úspěchu. Pak se stal další zázrak - během deseti minut jsem měla slíbený asi 4 stany. :) Teď už se ale opravdu nemůže nic stát...

Ve čtvrtek jsem jela na Florenc pro lístek na autobus. Od Míši mi přišla potěšující zprává, že se uvolnil pokoj v ubytovně, takže to bude pohodlnější. Ve chvíli, kdy jsem držela lístek na bus směr Brno se mi ulevilo... Naši z toho moc nadšení nebyli, nemám moc orientační smysl, a z Prahy jsem sama nikdy necestovala... Bude to zkouška i pro mě, ale těšila jsem se... Usnula jsem až kolem 1 hodiny ráno...


V pátek nastal den D. Já byla na nohou už v 5 ráno. Doma jsem všechno rychle stihla, tak jsem se vydala směr Florenc.

Bylo hrozně brzo, na místě jsem byla 45 minut před odjezdem... Seděla jsem na svém nástupišti a čekala na autobus od Eurolines, kterej mě odveze za novým zážitkem. Skutečně autobus přijel, ale mě blondýnu nenapadlo, že jede do Brna... (Proč by jel do Brna, když je na něm naspáno Bratislava, že?) Ano, tohle už není smolařství, ale demence... Kdybych se nezeptala, ujel mi před nosem a já bych měla po srandě...

Kolem půl 11 jsem přijížděla do Brna. Byl to strašně divnej pocit... Ještě před týdnem jsem si v knihovně půjčovala knížku o tomhle městě, který znám vpodstatě jen z desetikoruny... A teď jsem tady. A večer uvidím Animé a Chinaski!

Hned po vystoupení z busu jsem zjistila, že pokud odejdu od nádraží trošku dál, tak zabloudím. Navíc bylo všude děsně lidí! Koupila jsem si zpáteční lístek a šla se upíchnout ke Grandu, kde mě během pár minut Míša vyzvedla... A cesta plná trapasů, srandy a překvapení mohla začít!

Koupily jsme si lístky na vlak a šly na nástupiště č. 2, kde nám v 11:50 (nebo tak nějak) měl jet vláček až do Břeclavi... Seděly jsme a nic. Pořád nic. Najednou začalo děsně pršet a nad Brnem lítaly hromy a blesky. Chtěly jsme se jedné průvodčí zeptat, jestli ten vlak fakt jede a jestli jede z tohohle nástupiště, ale paní byla děsně dotčená, že se jí ptáme, tak jsme šly pátrat na vlastní pěst. Na jízdím řádu byla cedule "Výluka vlakové dopravy směr Břeclav od 3. 7..." A sakra! Do nějakýho nástupiště zrovna přijel vlak, který nás odveze k cíly, tak jsme nasadily tempo a doběhly ho. Neumíte si představit, jak blbě se běhá s děsně bolavou kyčlí...


Asi za hodinu jsme skutečně byly na místě a další úkol bylo najít ubytovnu... Název si nechám zdovolením pro sebe, protože nezní zrovna hezky... Kroužily jsme kolem nádraží a nikde žádná cedule... Dokone i ulici, kde ubytovna je jsme našly. Místní pubescenti na autobusové zastávce z nás měli docela srandu, hlavně ve chvíli, kdy jsme už asi po 4. šly kolem... Jedna místní nám řekla, že ubytovna je za rohem a má červenou fasádou... Paní byla zřejmě barvoslepá, protože ubytovna sice opravdu byla za rohem, ale její fasáda byla zelená... Ubytovaly jsme se v docela hezkým pokoji a vyrazily zase dál. Autobus k letišti nám jel během 5 minut.

Vystoupily jsme u Tesca a před námi obrovská šipka "Creamfields". Jo, super! Jsme už tak blízko... Šly jsme pořád rovně, sluníčko nás nechutně hřálo, pití došlo a cesta neměla konce... Vrátily jsme se proto do Tesca a koupily si aspoň pití, aby nás nekleplo, než tam dojdem. V 16:00 jsme konečně spatřily oplocení areálu. Byly menší komplikace s lístkama, protože nejdřív nás z jedný pokladny poslaly do druhý a z tý druhý zase do první... Když už jsme měly krásný žlutý pásky na ruce, byly jsme v klidu. Seděly jsme ve stínu a těšily se. Vedle nás seděl divnej kluk, kterej nás pořád poslouchal a smál se našim rozhovorům... A to ještě přiznal, že Chinaski a Animé nezná, negramota jeden...


V 17:00 ná vpustily do areálů. Animáčci už stáli na pódiu a jak moc jsme se těšily, tak jsme se prostě rozeběhly, abychom byly v první řadě. Tomáš Otevřel (baskytarista) se začal smát a Jirka Kučerovský byl docela mile překvapenej, že jsme se dostavily. Po hodině čekání začaly hrát. Bylo to skvělý, jako vždycky, ale bylo děsně málo lidí, což je škoda, protože Animé jsou dost kvalitní hudba... Po koncertě jsme si počkaly na Jirku, kterej si přišel na chvíli popovídat, rozdat podpisy a vyfotit se s asi nejvěrnějšíma fanynkama... (Kdo jinej by vstával v 5 ráno ) Pak jsme si ještě odchytla Fandu pro společný foto a nastal loučení, potože kluci jely do Brna...






2 hodiny jsme čekaly na naše bratry... Už jsme byly docela v extázi z Animé, tak ta netrpělivost byla čím dál tím větší... Nakonec jsme se dočkaly! Zabraly jsme si místo před Ondrou a úderem 21:00 koncert začal! Bylo to perfektní! Kluci byli dobře naladění, publikum nehorázně akční a celkově světelný efekty byly super. Hrozně rychle to uteklo, a po jednom přídavku šli kluci pryč. Vyjednaly jsme si ještě, aby nás Michal s Fandou vzali do backstage, kde jsme se se všema vyfotily a šly směr ubytovna.

Koho by napadlo, že půl hodinu před půlnocí už nepojede jedinej autobus? Jako to, že jsme musely jít pěšky, to bychom zvládly... Horší bylo, že jsme nevěděly kudy... Nakonec jsme po hodině a půl dorazily do pokoje. Do 3 do rána jsme probíraly zážitky z dnešního dne a pak usnuly...


Vstaly jsme kolem 7:00, takže jsme kolem 8. byly na nádraží. Vlak měl jet 10 minut po 10, ale dodneška nevíme, kam zmizel... Naštěstí jel jinej, takže do Brna jsme přijely krátce před polednem. Na nástupišti jsem si vyměnila lístek na autobus, abych nemusela tak dlouho čekat a hurá domů!

Co říct na závěr? Tak v první řadě musíme poděkovat TNŽ, že uspořádaly soutěž. V druhý řadě musím poděkovat Míše za to, že mě vzala sebou. A taky musíme poděkovat klukům, jak bráškům, tak Animáčům! Bylo to super!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama