7. 8. 2010 - Statek Bernard

4. listopadu 2013 v 20:52 | K. |  TéKá & JéKá
Když jsem měla volný byt, s kamarádkou jsme seděly kolem 2 ráno na balkoně, popíjely víno, pokuřovaly si, pouštěly Tomášova videa a napadlo nás někam vyrazit. Pohledaly jsme, co by bylo ideální a naše volba padla na Statek Bernard.


A jak jsme řekly, tak jsme učinily. 7. 8. nás trošku rozesmutnilo ošklivé počasí, ale i tak jsme odvážně společně s Mončou a Míšou nasedly ráno do auta a vyrazily vstříc novému zážitku.

Pravda, auto je trošku starší, ale vydrželo dost... Jenže cesta neprobíhala úplně podle plánu... Teď už se tomu smějeme, ale tenkrát nás to docela vyděsilo. :)



S Petrou jsem jela vůbec poprvé, věděla jsem, že jezdí dost, takže jsem se nějak nebála a věřila jsem, že těch 150 kilometrů dáme bez problému. Ujala jsem se zodpovědné role navigátorky a s mapou usedla na místo spolujezdce.

První problém nastal asi po 10 minutách jízdy na dálnici. Auta na nás najednou začala troubit, řidiči ukazovali docela neslušná gesta... Ksakru, co se jen děje? Máme otevřený kufr, někde nám něco upadlo, nebo co? Petra to chtěla zkontrolovat a jednou rukou pustila volant... V tu chvíli auto ztratilo stabilitu a málem jsme to plnou rychlostí napraly do svodidel... Problém byl zřejmě ve světlech, něco jsme tam navolily a jely dál...

Potřebovaly jsme šok nějak vstřebat, tak jsme zajely na benzinku, abychom natankovaly. Jakmile jsme se vrátily zpátky na dálnici, auto zlověstně zabručelo, škublo sebou a my cítily takový podivný smrad. Vyskákaly jsme ven, běhaly kolem chudáka Oriona a kontrolovaly, kde je co špatně. Představa, že jsme 30 kilometrů od Prahy, nepojízdný a v dešti se mi fakt nelíbila... Ale aspoň máme plný kufr alkoholu. :))

Protože jsme nenašly žádnou viditelnou závadu, jely jsme dál. Všechno bylo v pohodě, hrála nám dobrá hudba. Cesta příjemně ubíhala a na déšť jsme nebraly ohled. Kousek před Karlovými Vary se opravdu nehezky rozpršelo.

Další menší komplikace nás čekala při výjezdu z Varů. Byly rozkopané silnici, takže nás čekal kruhový objezd, který prostě v mé mapě nebyl a já netušila, kudy máme jet. Kroužily jsme sem tam a Petra na mě křičela, ať se konečně rozmyslím, kam chci jet. :) Naštěstí jsme se trefily správně...

Jako správní piráti silnic jsme pak předvedly před očima policistů parádní odbočení ke Statku. Jaká byla úleva, když jsme byly na místě, celý a živý. Nevadilo by mi se někde zabít, ale ne před koncertem. :)


Pan recepční byl velice milý a hned nás ubytoval. Pokoj byl krásný, pohodlné postele, hezké prostředí. Nejvíc mě zaujal obraz, který visel na zdi (můžete ho vidět ve fotogalerii). Došly jsme si na oběd a pak šly trošku popíjet. Bylo nám hrozně fajn. Dokonce přestalo pršet. Z okna bylo vidět přímo na pódium, takže jsme všechno slyšely krásně do pokoje.


Blbly jsme, fotily jsme se u auta, pobíhaly po areálu, krmily kozy ve výběhu a pak si šly sednou ještě na kafčo. Kluci přijeli a začali zařizovat vše potřebné.






Pak koncert začal. Ničeho jsme nedbaly a šly až dopředu, i když zem byla v důsledku deště rozblácená. Hrozně jsme si to užily. Konečně jsem na živo slyšela Techno mňúzik! Na Fixácký Pocity jsme si pořádně zaskákaly. Jediné, co mě zamrzelo, že nám Tomáš nezahrál (ač jsme o to moc prosily) Pánubohudooken.



Po koncertě jsem klukům ukázala album akcí, které si vedu. Je napěchované fotkami - jak našimi společnými, tak i z koncertů, různými vstupenkami, plakátky, články a autogramy... Jirka mi na něj napsal: "Jako vždy. Dík za vše. J." a Tomáš dopsal: "Aneb tisíckrát jinak. Tomáš Klus".






Protože kluci byli unavení, šli na svůj pokoj, kde ještě chvíli zpívali a hráli na kytaru. My si našly taky zábavu - vylezly jsme na pódium a do 4 do rána jsme tam hrály všelijaké scénky z našich oblíbených divadelních inscenací. Přiznávám, že díky stavu opilosti, kdy jsme byly trošku ztraceny v lhostejnosti a toužily jsme po pozornosti, nám to moc nešlo, ale i tak jsme si to hrozně užily. :)

Hrajete pro imaginární publikum, děláte děkovačky a představujete si, jaké by to bylo, kdyby... Kdyby byly v prd... ale to určitě znáte...



Kolem půl páté ráno jsme se odebraly ke spánku. Ráno jsem byla překvapena, že nejsem ani moc unavená a že mi není blbě. :) Vyklidily jsme pokoj a šly si sednou na kafe. :) Tomuhle říkám Docela vydařený víkend! :)


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama