Nehodnotný deníčkovský výlev

20. listopadu 2013 v 17:26 | K. |  Klávesnicí
Po necelém roce mě skolila nějaká nemoc - podle bolesti a otoku lymfatických uzlin jsme po domácku diagnostikovali angínu a zatímco včera byly mé naděje na uzdravení veliké - teplota ustupovala a dokonce jsem i bez větších obtížích vykouřila cigaretu, dneska mám pocit, že bych měla jít napsat závěť...

A ještě ke všemu musím být zalezlá doma, a to způsobuje příšernou nudu, a tak mám potřebu alespoň psát... Psát o naprosto nezajímavých osobních věcech, takže je jen na vás, jestli budete v četbě pokračovat...



Už nejsem blondýna. A nevím, co si mám o tom myslet. Kdysi jsem někde četla, že ženský často nějaké osobní problémy "řeší" změnou účesu - je pravda, že když mám nějaké slabší období, minimálně o něčem takovém uvažuji.

Barvit jsem se začala už na základce. Tenkrát jsem se chtěla zbavit té "pochcané" slámy a bez rozmyšlení na to prdla nějakou drogérkovou barvu, která měla sympatickou paní na obrázku. Chytlo to tmavě červeně a já propadla dalším chmurům, protože do té krásné tmavě hnědé to mělo opravdu daleko. Celkově pak trvalo asi 2 roky, než se mi vůbec povedlo toho červeného nádechu zbavit.

V prváku jsem pak vlasy stáhla na takovou hezkou tmavou blond, která vypadala poměrně přirozeně a v kombinaci s mým tehdejším običejem to bylo docela roztomilé. A pak jsem se zase nějak zbláznila a bum, byla ze mě zrzavá brunetka.

Letos v létě jsem se pomátla definitivně a tu obyčejnou nazrzlou barvu, na kterou byli všichni zvyklí, jsem brutálně odbarvila. Musím říct, že být blondýnou mě poměrně bavilo - nevím, jestli si to jen namlouvám, nebo zářivá hlava skutečně lákala k hovorům cizí muže. Jenže vlasy viditelně utrpěly, hodně jich vypadalo (za tu určitě může podzim!) a celkově to udržovat bylo prostě nad mojí lenost - nehledě nad to, že drogérková barva mi moji odrůstající přirozenou barvu fakt nevyžrala tak, aby to nebylo oranžové a každý dva měsíce chodit ke kadeřnici je nad moje psychické síly. A tak jsem šáhla po světlě plavé, zamáčkla slzu v oku a šla se mučit.

Výsledek se mi docela líbí - vlasy mi zatím nevypadaly, vypadá to poměrně přirozeně a dost podobně mé přírodní barvě. Cítím se trochu jak šedá myška, ale časem to stejně zas přebarvím na nějakou hnědou.

Rozhodla jsem se ty své barevné přeměny zveřejnit... Poslední fotka je aktuální, focená pouze na Ipad v blbém osvětlení, takže ve skutečnosti je to trochu jiné (ostatně - jsem sama zvědavá, jak to vykoukne na denním světle), ale k dobru všech se nebudu teď fotit pořádně, protože je mi fakt mizerně a to se zcela jistě odráží na mém celkovém vzhledu. :D


Doufám, že jste přežily desetinásobnou nálož mého xichtu (pravda, do toho 7. to není tak hrozné :D) a můžeme pokračovat v bezduchém plkání o mém zavirovaném životě...


Hrozně se bojím, protože jsem na příští týden měla naplánované dvě akce - v pondělí je Autorské čtení a na středu mám lístek do divadla, který jsem dostala k svátku a nerada bych o to přišla, nehledě na to, že ani nevím o nikom, kdo by s mou rodinou šel místo mě... No a takhle mi to ta zákeřná nemoc kazí!

Má to ale jednu nepochybnou výhodu. Mohu na 100% dodržovat svůj hubnoucí plán! :D Spousty zeleného čaje, zeleniny, ovoce a "kašovitých" pokrmů, jen škoda, že nějak nemám sílu vyběhnout se psem, natož cvičit. Našla jsem úžasná videa "workout" s baletní tématikou i pro velryby a budižničemi, takže jakmile budu moci volně dýchat, musím se do toho pustit.

Řekla jsem si, že na svoje 22. narozeniny, které mám bez dvou dnů přesně za půl roku chci být na "své" váze. Je pravda, že nevím, kolik teď vážím - naposledy mi váha ukázala astronomické číslo (skoro 90kg!), lidi, co mě znají osobně se se mnou hádají, že to není možný, že mám tam maximálně 75kg a když se dívám na své fotky, mám pocit, že pod 130kg nemám. Tak já nevím. Dejme tomu, že teda nelže váha a skutečně to číslo není malé - tak pokud každý měsíc sundám - myslím si - reálných 5kg, v květnu bych mohla mít 60kg a to je na mě myslím si akorát, protože v těch "nejhubenějších" období jsem nějak tak měla a už jsem nějak neměla ani co hubnout. Tak si držím tedy palce.

Kvůli tomu všemu jsem taky založila další blog (mám jich už asi 1000, to je hrozný, co ta nuda dokáže), kde plánuju mít nějakou chlubící rubriku typu "jak se z hrocha modelka stala", ale nemůžu za boha prostě udělat nějakej přijatelnej vzhled, takže nevím nevím...


Mimo jiné mám ale docela radost. Dozvěděla jsem se, že v dubnu přijede jedna z mojich lásek do Prahy - Robbie Williams. Ceny lístků nejsou tak děsivé, jak jsem celý svůj život očekávala (Až přijede Robbie, stejně na něj nepůjdu, protože nebudu mít deset tisíc na vstup!). Tak budu muset udělat očka na přítele, že budou ty Vánoce... Nerada bych, aby to dopadlo jako tenkrát, když přijeli RHCP a já musela soutěžit snad ve všech soutěžích, abych se tam dostala. :D

Pak mám radost, že jsem po dlouhé době přečetla knihu. Přebyteční. Docela fajn beletrie, trochu depresivní, ale když jsem dneska v šest ráno usoudila, že asi kvůli kašli neusnu, nalistovala jsem nějakou tu 40. stránku, kde jsem skončila a jela a jela. V deset dopoledne bylo dočteno a já mohla jít spát. :D A tak mě to začalo bavit, že budu ve čtení pokračovat - mám tu dávnou výhru "Když se pes směje", tak se vrhnu asi na ni.


Mám šikovného bratra. Říkal, že má tvůrči náladu a je ochotný mi splnit jakákoli grafická přání. Nejprve se mi vrhl na buttony tady na blogu. A pak zase neměl co dělat. Poprosila jsem ho tedy, aby vytvořil počítačovou tapetu složenou z mých oblíbených fešáků. A protože je to bratr poslušný, tapeta během dvou dní byla na světě. Fešáci se tam sice nevešli všichni a přítel se urazil, že se nedostal do VIP výběru (on nebyl ani v širokém výběru, ale pst!), ale já jsem nadšená. Přijde mi komické, jak mají takové podobné rysy, u některých bych si bez brýlí skutečně myslela, že je to jeden a ten samý člověk.



Myslím, že jsem se rozepsala celkem hodně. Jak říkám, docela se doma nudím a tak vymýšlím kraviny. :) Kdyby měl někdo typy na nějaké přírodní zlepšováky, jak vyhnat zlou zákeřnou nákazu z těla nebo jak zabavit mysl, sem s nimi!

Nebo mi prostě napište jen tak něco hezkýho. (Někteří blogeři škemrají o hlasy do soutěží, já škemrám o hezký komentáře! :D)

Mějte se pěkně, já jdu konečně něco pozřít
a alespoň házet psovi z postele aport.

K.


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Micc ^^ Micc ^^ | E-mail | Web | 20. listopadu 2013 v 17:44 | Reagovat

Ach, ty jednoducho vždy a všade, všetko napíšeš tak dokonale sympaticky...

2 sarush ef sarush ef | Web | 20. listopadu 2013 v 17:51 | Reagovat

Já, díky bohu nebyla nemocná už hrozně, hrozně dlouho. Ale na té úplně první fotce ti to hrozně sluší.

3 K. K. | E-mail | Web | 20. listopadu 2013 v 18:04 | Reagovat

[2]: Já naposled v lednu, tak jsem si říkala, že by se mi to mohlo zatím vyhnout. :(

Děkuji, to mi bylo asi 12, to už je dávno. :)))

4 Adam Dilda Adam Dilda | Web | 20. listopadu 2013 v 19:46 | Reagovat

Děkuji ;) Snad to spolu někam dotáhneme (se zrcadlovkou) :D
Chci se na tom trochu naučit a pak se vetřít do nějakého kurzu. Jinak to nevidím. Nechci být zase lama :D

Jinak hodně měníš barvy vlasů ;) To je dobře. Aspoň si to odzkoušíš. Já měl jen blond/černá, červená/černá a černá a stačilo mi :D

5 mengano mengano | E-mail | Web | 21. listopadu 2013 v 9:25 | Reagovat

Jestli máš kašel na to zabírá jeden spolehlivý hnus. Nakrájet nadrobno cibuli, trochu pomačkat, zasypat trochu cukrem (případně místo cukru použít med) a nechat, dokud cibule nepustí šťávu. Ráno, v poledne, večer pak užívat lžičku až lžíci, podle toho, co vydržíš. Budeš pekelně smrdět, ale kašel zmizí. Tyranizovala jsem takhle svoje děti, ale vždy jsme měli úspěch:)

Na 8.fotce bych tě snad ani nepoznala:)

6 K. K. | E-mail | Web | 21. listopadu 2013 v 17:04 | Reagovat

[4]: Jsem takovej chameleon, no. :)

[5]: Děkuji, asi pošlu přítele na nákup. :D Ale já jsem držák - tenkrát mi doktorka předepsala Codein, že stačí pilulka a budu se vznášet v oblacích a kašel zmizí - snědla jsem zoufale tři na jednou a absolutně nic to se mnou neudělala a dusila jsem se dál. :D

Na 8. fotce mám své nejtlustší období, od té doby jsem se trochu, naštěstí, vyfoukla. :)

7 Annie Annie | Web | 21. listopadu 2013 v 18:19 | Reagovat

Hodně barev si tedy vystřídala. :) Musím říct, že ta poslední barva se mi líbí víc než platinová blond. :) Mě se prostě ta barva nelíbí a příčí se mi. Je hrozně nepřirozená a z holek dělá bledé smrtky.  Prostě není nad přirozenou barvu. Já jsem teď víc nazrzavo, než jaká je moje přírodní barva a mám v práci co dělat. Všichni čučí. Taky hlavně proto, že jsem tam nová, ale nevím, co mám s těma chlapama dělat, všichni k nám na oddělení chodí po mě ptát. :D Ještě že heslo: Ona je zadaná, docela odpuzuje. :D
Budu držet palce s hubnutím, jako ti držím palce úplně se vším.
A teď k tapetě, je fakt komický, jak si jsou všichni podobní. Myslím si, že kdybych dala něco podobného dohromady já, taky budou všichni stejní. Mě by teda taky urazilo, kdyby si přítel udělal nějakou tapetu a JÁ na ní nebyla. :D To by si on ale nedovolil! Já asi jo! :P Nechápu, on není vůbec můj typ. Já jsem na blonďáky s modrýma očima a on je hnědooký, hnědovlasý. :D A stejně nejkrásnější na světě! Už mlčím, mluví za mě zamilovanost. Brzy se uzdrav! ;)

8 alape alape | E-mail | Web | 23. listopadu 2013 v 14:19 | Reagovat

Musím souhlasit s komentářem 1: napsalas to celé tak hezky a mile! Máš můj obdiv, protože já, když jsem nemocná, tak první 2 dni prospím, je mi blbě a jsem protivná...
Na kašel jsem dřív používala Stodal z lékárny (volně prodejné homeopatikum v sirupu) . Byl skvělý, protože jako jediný zabíral jak na suchý kašel, tak při vykašlávání. Ale připadá mi, že od té doby, co začali dělat reklamu v TV, kvalita se hodně zhoršila! Už vloni mi vlastně nepomohl...
A ještě k těm fotkám: taky se mi moc líbí ta úplně poslední barva vlasů! Je moc hezká. :-)

9 K. K. | E-mail | Web | 23. listopadu 2013 v 19:36 | Reagovat

[7]: Tak on byl záměr to pak melírama "zpřirozenit", ale došla mi trpělivost. :D

Co děláš za práci? :)

To tak bývá, že člověk nakonec skončí s někým, kdo vlastně ani není jeho typ. :)))

A jinak děkuji! :)

[8]: Děkuji, to mě těší :) Tak protivná jsem taky - nějak se mi rozházely hormony, takže buď se něčemu děsně směju, nebo bez příčiny propadám chmurům, brečím a stěžuji si, jak je život zlej! :D

Občas si říkám, jestli spíš nejsou odolný ty virózy, protože na můj kašel teda nezabírá absolutně nic.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama