Památník Vojna

9. listopadu 2013 v 18:43 | K. |  Výlety
Volné dovolenkové čtvrteční odpoledne jsme se s kamarádkou rozhodly strávit poznáním něčeho nového. Za cíl jsme vybraly místo, o kterém jsem ani nevěděla, že existuje - a to Památník Vojna u Příbrami.


Trocha těch faktů...

Památník Vojna (památník Vojna Lešetice/pracovní tábor Vojna) se nachází 5km od Příbrami v areálu bývalého pracovního tábora.

Tábor byl vybudován v letech 1947-1949 německými válečnými zajatci. Po jejich odchodu sloužil v období 1949-1951 jako pracovní tábor politických vězňů nastupujícího komunistického režimu. Vězni zde pracovali především v nedalekých dolech při těžbě uranové rudy.

Od roku 1951 až do roku 1961 byl tábor používaný jako vězení.

V roce 2001 byl areál vyhlášen kulturní památkou a o čtyři roky později byl zpřístupněn veřejnosti.

Náš výlet...

Z Prahy jsme vyrazili (i, protože jel i přítel) v půl čtvrté odpoledne. Sluníčko svítilo jak blázen, ale cesta příjemně ubíhala. Zhruba o hodinu později jsme dorazili na místo, kde se nás v 17:00 ujala slečna průvodkyně a prohlídka areálu mohla začít.

Nejprve jsme vylezli na "věž" hned u vchodu, kde jsme se mohli na tábor podívat z výšky. Dole pak následovala expozice plná různých dokumentů. Fotografie, vězeňské řády, uniformy, předměty a dopisy vězňů, modely, jak to vypadalo kdysi...

Za zajímavost považuji právě vězeňskou uniformu, která měla na zádech bílý pruh - to když se vězeň pokoušel o útěk v noci, aby byl vidět. Pokud se dostal do ostřelovaného pásma, mohl být bez upozornění zastřelen. Když se mu útěk nezdařil, na rameno se mu přišil pruh zelený.

Pokračovali jsme do "bukru". Byla to samotka, kam se vězni zavírali za trest. I přes značně malé prostory zde pikalo klidně i třicet lidí. Třicet lidí v jedné prťavé místnosti s jedním kyblíkem místo toalety... A to i několik dní... Brrr...

Navštívili jsme také vězeňské cely nebo ošetřovnu (ta mě z celé prohlídky zaujala úplně nejvíc). Z vězňů se vždy vybral jeden s lékařským vzděláním a ten léčil naprosto všechno. Asi největší zákrok, který byl na ošetřovně vykonán byla operace apendixu bez anestezie. Pacienti s těžkými onemocněními nebo úrazy byli odváženi do příbramské nemocnice.

V areálu se také nacházel kulturní dům, kde byla knihovna, hudební sál a promítací místnost. Zajímavé byly lavice do oblouku, které zajistily, že vězni během přednášek neusnuli.

Na závěr jsme si prohlídli výstavku krásných (ale smutných) obrázků od Otmara Olivy.

Musím říct, že jsem byla z výletu trošku zklamaná. Většina budov na místě už není a ty co zbyly jsou rekonstruované. Taky díky tomu, že o té poválečné době nemám zas tolik ponětí, nedokázala jsem se vcítit do těch "dávných pocitů". A v neposlední řadě bylo na prohlídku - zejména všelijakých dokumentů a fotografií děsně málo času.

Jinak jsem ale ráda, že jsme jeli. Zase jsme poznali něco nového.

Fotodokumenace...









 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama