Red Hot Chili Peppers v Praze

10. listopadu 2013 v 22:29 | K. |  Koncerty
Koncerty pro mě už delší dobu znamenají opravdu hodně. Je to pro mě úžasné odreagování. Miluju, když si můžu někde zařvat z plných plic, to hučení v hlavě... A především ta atmosféra z řad fanoušků. A když ještě vidíte své oblíbence, které si pouštíte z rádia, popř. obdivujete jejich xichtíky na plakátech, které máte nad postelí, naživo, tak je to úplně úžasný pocit. Něco jako: "Oni opravdu existují!!!!" :)



Na Redhotech už jsem byla v roce 2006. Bylo to bezvadné, ale měly jsme s kámoškou lístky na tribunu, takže to nebyl takový odvaz. Na letošní koncert jsem vyhrála lístky na stání (ne přímo k pódiu), takže jsem byla odhodlaná prorvat se co nejblíže.


Před halu jsme přijeli kolem půl čtvrté. Na místě už bylo docela dost lidí. Spousty z nich mělo nějaké úžasné triko s "hranatou hvězdičkou". Bohužel jsem neměla obolos, abych si to jedno, co mě nejvíc uchvátilo koupila, zato jsem ale dostala spousty nápadu na samo výrobu, takže až bude čas, určitě je zrealizuju. A budu mít ta nejhezčí trika! :D

Párkrát jsme se prošli a pak šli čekat do fronty. Jeden vlez byl takový opuštěný, tak jsem tam odvážně zaplula. Díky tomu jsme měli parádní startovací místa. Asi v 16:40 začali pouštět. Sekurity byli v pohodě, žádní šacující otravové. Ani se mě nedotkl, do naší tašky se jen tak ledabyle podíval a když viděl, kolik je tam věcí, mávl rukou. Následoval sprint z kopce až na plochu. Takhle jsem naposledy běhala na základce :D

Díky našemu běhu jsme měli parádní místa přímo u zábradlí. Mohlo to být tak 20-30 metrů od pódia. Zkrátka nejlepší místa z naší kategorie. :) Následovalo dlouhé příšerné čekání. Jako první zahráli Charlie Straight. Ti začali kolem půl šesté a měli na hraní něco přes 20 minut. Jako, nebyli špatní, ale co mi opravdu vadilo, že Albert mluvil jen anglicky. Sakra, tak jsme v Čechách, ne? Nechápu, proč by nějakej Albert z Třince měl být něco světového... Až bude hrát koncert v zahraničí, tak prosím...

Po nich byla asi půl hodinová pauza a přišla druhá předkapela. AAAAK nebo jak se jmenovali... No, asi jsem už moc stará... Mně to přišlo naprosto otřesný. A to měli hodinu! Nakonec jsem to nějak přetrpěla... Pak už do samotného začátku zbývalo jen pár okamžiků.


Po osmé hodině následovalo pár vln ustavičného řevu a jekotu. A po pár minutách se to stalo! Chad, Flea i Josh přiběhli na pódium! (Teda kromě Joshe, ten měl zlomenou nohu, takže jeho příchodu jsem si nějak ani nevšimla - z mého místa na něj nebylo ani moc dobře vidět, protože seděl). A po malé chviličce přiběhl i Anthony!!!

Dav šílel. Hudba začala hrát a já propadla do té nádherné eufórie. Celou show nastartovala písnička "Monarchy of Roses"... Pak Around the world... Jako třetí byl můj miovaný Otherside. Takový řev, co se ozval! A Anthony sundal triko. Řev podruhé! :D Zažívala jsem tak neskutečné pocity (ne z Anhotnyho polonahého těla :), že je ani nedovedu popsat.

Musím říct, že setlist mě fakt bavil. I když pro někoho, kdo jeijch hudbu nějak detailně nezná, mohly znít písničky na jedno brdo (což mi pak přítel řekl), já přesně věděla, jaká je která. Hráli Dani Californiu, moji zbožňovanou Wet sand, novou Look Around, "Meggie"... Nechyběly ani profláklé pecky, které musí znát i ignorant pálivých papriček - Can´t stop, By the way nebo Californication. Z těch starších zazněl třeba Under the bridge.

Co mě fakt potěšilo, že záchranáři pravidelně roznášeli kelímky s čistou vodou, takže jsem se mohla 2x osvěžit, aby to se mnou neseklo. :)

Bohužel, rušení nočního klidu berou všichni moc vážně, takže v půl 10 koncert skončil. Následoval sice ještě přídavek, ale přesně v deset byl konec... Achjo... Proč ten čas tak pádí, tak letí...



Shrnutí výhod koncertu:
- bezva písničky (já jsem na tu jejich "novodobější hudbu", takže mi absence starších kousků nechyběla), dobře jsme viděli, voda zadarmo :D, bezvadná atmosféra, energie kapely (já prostě nepřestanu obdivovat, že v jejich věku dokáží takhle řádit - i když novinky.cz psali opak), jamování Chada a Flea (teď jsem ostuda, nevím, jak to vyskloňovat :D) a také úžasné projekce, které mě prostě nadchly!

Nevýhody koncertu:
- otřesné čekání, trošku horší ozvučení (ale po chvíli se to docela srovnalo), krátké vystoupení, nakomunikace Anthonyho (on je prostě svůj a mám pocit, že se vlastně ani při svém odchodu nerozloučil), zlomená noha Joshe (věřím, že kdyby mohl hrát ve stoje, tak předvede mnohem lepší výkon - mně se líbil i tak, ale je pravda, že s Johnem se to srovnávat nedá...)


Při cestě domů jsem jen zírala před sebe. Měla jsem úplně tupej výraz a stále jsem měla pocit, že stojím před pódiem.
Nedokázala jsem si připustit, že je po všem. V posteli jsem ještě hodinu zírala před sebe a štípala se, že se mi to nezdálo.

Fakt jsem si to moc užila. O to víc, že jsem se na koncert dostala jen díky štěstí v soutěži.
Doufám, že tohle nebyl poslední koncert, který jsem navštívila. I když už mají svůj vrchol kariéry za sebou (takovej Slane Castle už bohužel nezažiju), stále je na co koukat a co poslouchat. :)

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Teu Teu | E-mail | Web | 19. února 2014 v 22:55 | Reagovat

Tak to ti moc přeju a je to opravdu boží pocit být na koncertech a vše to tam prožívat :) Já teda jezdím jen na české a slovenské kapely, ale moc dobře to znáám, koukání na óčko, videa na youtube a pak na živo a ještě, když máš tu možnost stát metr od toho hudebníka, mluvit s ním, vyfotit se s ním a čím víc koncertů takhle, tím si tě víc a víc pamatují :) Každopádně jezdi na koncerty dál, lepší pocit neexistuje :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama