Pořízení psa si dobře promyslete!

18. ledna 2014 v 18:23 | K. |  Kynologické plky
Dneska se zdržím svých "fašistických" keců ohledně bPPxPP (i když po všech těch nedávných akcí kolem Vilmy je má nenávist vůči množení ještě větší a mám jeden takový článek v rozepsaných) a vrhneme se na názorné příklady toho, že pořídit si psa nemusí být ve všech případech dobrý nápad!



Ne nadarmo se říká - "je jich jak psů" - čtyřnohé nejvěrnější kamarády člověka potkáváme denně a všude. Pes je úžasné zvíře - nemusíte ho mít v kleci, od malička je prakticky "ochočený", dá se cvičit a celkově je jeho přítomnost prostě hrozně fajn. Máte na výběr neskutečné množství ras všech možných povah, velikostí i vzhledu. Podle některých výzkumů prý mají dokonce pejskaři menší pravděpodobnost, že je postihne mozková příhoda nebo infarkt.

Než si pořídíme takový obrovský závazek (pejsek se může klidně dožít i 18 let), musíme zvážit spousty věcí - např.:
  • budu schopný psa nejméně 3x denně venčit?
  • dokážu takového psa vychovat, aby nebyl obtěžující okolí?
  • až si pořídím děti, dokážu zvládat obojí?
  • jsem ochotna se kvůli psovi vzdát zajímavé pracovní nabídky nebo lepšího bydlení? (Podle zákona od r. 2014 už pronajímatel nesmí bránit nájemníkovi k držení psa v bytě, uvidíme, jak to bude vypadat v praxi.)
  • jak dlouhé mám pracovní směny? Nebudu muset psa nechávat dlouho samotného?
  • budu mít peníze na jeho stravu, popř. veterinární péči?
  • budu si brát s sebou pejska na dovolenou, nebo bude ochotný někdo z mých známých hlídat?
  • jsem ochotný tolerovat štěněti, že čůrá a kadí po koberci nebo občas něco zničí?
  • nemám já, nebo jiný obyvatel bytu na zvířecí srst alergii? Pokud se mi alergie projeví, jsem ochoten počkat, než si tělo zvykne?
Bohužel díky snadné dostupnosti štěňat, ale i dospělých jedinců, se často lidé nazamyslí a pak se objevují mraky inzercí, kde pejsky darují nebo prodávají. (Já osobně jsem v tomto případě pro prodej - alespoň za náklady, protože darovaného si hodně (zdůrazňuji hodně - ne všichni) lidí neváží, takže by pejsek mohl skončit někde jako stroj na štěňata, nebo v guláši.)


Pojďme se tedy podívat na příklady, jak to potom končí. (Vše jsem doslova zkopírovala z inzercí - ať si pošmáknou i grammar nazi).


"daruji stene labradora fenecku narozena 15.10.2013 specha to nemace cas byt sni celej den doma proto i musime dat pric kdo na ni bude myt vic casu"

Fenečka je stará tedy dva měsíce a kousek. (Článek začínám psát 23. 12.) Pokud tedy byly dodrženy všechny náležitosti, mají ji noví majitelé doma lehce přes týden. Předpokládejme, že je to zdravé hravé štěně, které všechno prozkoumává, čůrá kudy chodí, okusuje zajímavosti (včetně lidských končetin) a když je doma samo, tak pláče, protože neví, co se děje a stýská se mu. Jak nečekané, že? Ještě jsem se tedy za celý svůj kratičký život nesetkala se štěňetem, které by mělo vzorné chování dospělého psa hned první týden v nové domácnosti.


"Daruji krizence nemeckeho ovcaka a jezevcika...pul roku stara fenka, ma velmi zivou povahu. Mame rocni dite a psik je dost neohrabany. Do dobrych rukou. SPECHA pridam 10 kg granuli."

Mít mimino a štěně musí být jistě náročné, ale to je snad jasné každému. Proto si pořídím jen jedno, nebo se obrním velkou dávkou trpělivosti, pozornosti a důslednosti, abych předešla nějakému maléru. A né, že se budu divit, že mi nevybouřené štěně bude hopsat po miminu. (Mimochodem, když vidím tu jeho fotku, hned bych ho brala, ten pejsek je fakt krásnej a má hrozně smutný pohled. :( )


"Darujeme štěňátko rotvajlera bez PP, odčervený..Je to 9 týdení fenečka, slyší trochu na jméno Roxy.. Ozvěte se zájemci co nejdříve prosím, nechceme ji dát do útulku, ale podmínky nám ji nedovolí mít.."

Jako v případě prvního štěněte - pokud proběhl odběr od matky v 8. týdnu, mají ho majitelé doma pouhý týden. Nevěřím tomu, že by se během 7 dní tak markantně změnily podmínky. A vydírat útulkem? Jako vážně?


"DARUJI STENE 3 MESICNI. NEMUZEME JI MIT V BYTE A TAK SE JI MUSIME ZBAVIT A DO UTULKU JI DAVAT NECHCI MEL BY NEKDO ZAJEM ??...STACI SMS OBRATEM BUDU VOLAT"

Jestliže bydlím v nájmu, musím si snad nejprve zjisit, zda přítomnost psa nevadí, ne? (Jé, kolik nám uteklo krásných bytů kvůli Stacyně...). A jinak - jak již jsem zmínila, od 1. 1. 2014 nemá majitel bytu právo zakazovat vlastnictví psa, pokud neobtěžuje ostatní obyvatele.


"Daruji Svého psa Ziggyho někomu kdo na něho bude mít čas.. Mám ho od Štěněte..nyní 7 let.. hodný k dětem hravý,ale bydlím s manželkou a dcerou v 1+1 a je tady nešťastný.."

Pokud na něj majitelé kašlou, nedivím se, že je nešťastný. Svádět to na malý byt je alibismus.


"Nevím sčím je kříženej ale je krásnej dostal jsem ho a nemáme kam ho dát předem děkuji."

Prosím, nikdy nikomu nedávejte živé dárky, pokud si je dotyčný sám nevybere! Jestli inzerant nekecá, je mi ho hrozně líto, taková situace musí být i pro něj velmi nepříjemná.


"Prosím, hledám pro poslední 8.týdenní fenečku labradora černé barvy hodné lidi, zájemci si ju nevyzvedli,příští týden ji musím dát pryč,dopřejte ji také krásné Vánoce...."

Milá dámo, nemáte množit, když nejste schopná se o štěňátka postarat. To, že se neudají všechna hned k chovu bohužel patří. Zajímalo by mne, kam ji dotyčná dá, pokud se nikdo neozve.


Projela jsem celkem dost stránek inzerce. K darování jsou z 95% kříženci, zbytek jsou "čistokrevní" bez PP. Zhruba těch 90% jsou štěňata do půl roku. Z toho je tak třetina štěňat narozných u inzeranta, který jim hledá nové majitele. Štěňátek v nouzi (útulky, nalezenci) je opravdu minimum, stejně tak těch po zemřelých páníčcích. (Ze všech těch stránek bylo pouze 5 s PP - zřejmě, někteří lidé si myslí, že "PP" je očkovací průkaz - to si nevymýšlím.)

Většinou jsou psi darováni z rodinných a zdravotních důvodů - zde si nedovolím soudit, když neznám okolnosti, ale na můj vkus je toho nějak moc.

Často se objevuje vydírání - "nechci je dát do útulku/nechci je nechat utratit".



Sakra, lidi, fakt si to dobře rozmyslete! Vlastnit psa není žádná sranda ani povinnost. Já si taky občas říkám, jestli jsme neudělali kravinu a neměli jsme počkat - a to jsem do toho šla po několikaletém uvažování a zodpovědném studování potřeb daného plemene.

Pokud máte psiska rádi a víte, že byste to nezvládli, choďte pomáhat do útulku! Venčete útulkáčky a počkejte, než přijde ten pravej čas. Protože z jeho nedostatku se právě těmto němým tvářím střídají páníčci jak na běžícím páse... Jak se asi ta zvířata pak cejtí?


 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Katy<3 Katy<3 | E-mail | Web | 19. ledna 2014 v 17:43 | Reagovat

Já osobně nechápu jak se někdo může vzdát psa a vůbec jakéhokoliv zvířete. Já byla vychována tak, že "to" co si pořídíme u nás zůstane. Nejrůznějších zvířat už jsem měla víc než dost, ale jen v jednom případě jsme se zvířete vzdali. Byl to kocour, který nebyl schopný chodit na svůj záchod a chodil do obýváku. Nicméně jsme ho dali tetě, která má spoustu koček a tam už nebyl problém. Poslušně chodil na záchod a všichni ho milovali. Dokonce je všude chodil odprovázet, což se mu jednou stalo osudným :-( Vlastně ještě než jsem se narodila, tak dali rodiče pryč dva psy. Tátova psa dali pryč, protože si ho vzal když už byl starší a nesnášel ženské a jednou dosti škaredě pokousal mámu. Druhého psa dala máma pryč, když jsem se narodila (to udělala pěknou kravinu. prostě neuvažovala. Dostala se z města na vesnici, tak hned dosmičila psa), ale toho dala nakonec babičce.
Já osobně si nedokážu představit, že bych musela svého milovaného, vysněného psa dát pryč. A to ani kvůli bratrově alergii. Hold si musí zvyknout a to je alergický i na kočky a ty máme přímo doma dvě. Lidé si ani neuvědomují, že vzdát se zvířete kvůli alergii stejně nepomůže. Nám to sama řekla doktorka. Museli by se zbavit koberců, sedaček, postelí a úplně ideálně se úplně odstěhovat...

2 K. K. | E-mail | Web | 19. ledna 2014 v 17:50 | Reagovat

[1]: Jak se říká: "Navždy jsi odpovědný za to, co jsi k sobě připoutal."

3 Míša Míša | E-mail | Web | 20. ledna 2014 v 16:16 | Reagovat

Moc pěkný článek, naprosto souhlasím. Někdo si nedovede představit, co to obnáší. Já když byla malá (1.r.) pořídili si naši psa. Oříška. Roky to byl můj nejlepší kamarád a běda, když mě jen někdo ze srandy plácnul. Dnes si říkám, že měli více štěstí, než rozumu. Kamarádka s přítelem si pořídili bišonka, za dva roky chtějí dítě. Bišonek je na nich hodně závislý a jsem zvědavá, jak mu to dítě jednou vysvětlí :( Doufám, že to dopadne dobře.

Pes stojí víc než jen kosti od oběda. To mnohé taky překvapí. Věřím, že u nás za devět let jsme někde na sto tisících. Tu sežeru mobil, tady vytrhám kabely.

Pesan není křeček, škoda že jich tolik musí skončit v útulcích.

Náš je doma/venku. Rozmazlenec, kterého se desetkrát musíme zeptat, kam si ráčí jít. Ale je to naše zlato. Sežere všechno na zahrádce. Slepá, ale má nás ráda. A že na ni máme dva alergii?

_____________________
Mimochodem, až teď jsem si Tě spojila s předešlým blogem ... a já že kolik blogerů má psa Stacy :)

4 K. K. | E-mail | Web | 20. ledna 2014 v 17:02 | Reagovat

[3]: Děkuji :) Kdyby se to stávalo sem tam, tak člověk možná najde pochopení... Ale těch psů, kterých se lidé vzdávají je strašně moc... Je mi z toho vždycky smutno.

Stacy je jen jedna :)) Ale znám borderku Stacey :)

5 zoomini zoomini | Web | 23. ledna 2014 v 14:19 | Reagovat

Je to hrozně smutné, že psi doplácejí a lidskou blbost...stejně tak kočky

6 Em Zet Em Zet | Web | 23. ledna 2014 v 14:35 | Reagovat

O pořízení psa uvažuju dlouho, bohužel velká komplikace je právě to, že jsem ve škole velkou část dne, teď končím školu, tak snad budu zase velkou část dne v práci. Přála bych si psa, ale když by se o něj neměl kdo postarat.. nechci zase, aby mu u mě bylo smutno. -.- Pes je jediné zvíře nicméně, o které se umím postarat. :D

7 Niky* Niky* | Web | 23. ledna 2014 v 15:32 | Reagovat

Skvělý článek, opravdu.

Napsala jsem sáhodlouhý komentář a on se mi smazal, sakra! :D No nic, tak znova.. Omlouvám se, jestli to bude nějaké zmatené, ale mě tohle téma vždycky šíleným způsobem vytočí!

Zvířata jako dárky k Vánocům a podobně neuznávám. Ještě k tomu dítěti. V životě bych svému dítěti nepořídila žádné zvíře (ani křečka), pokud by to bylo jenom kvůli věčnému pláču "já chci zvířátko". Lidé snad musí vědět, že to dítě se o zvíře postarat nedokáže, tudíž to bude moje zodpovědnost.. Nad tématem tvého článku se rozčiluju už hrozně dlouho.

Ty inzeráty, které dáváš jako příklad, jsou přesně ty, nad kterýma se vztekám nejvíc. "Daruji do dobrých rukou čtyřměsíčního pejska (např.) NO, stěhujeme se z domu do malého bytu". What? To před cca měsícem nevěděli, že se budou stěhovat? Nebo "daruji štěně, pořád kňučí a rozkousalo mi už troje papuče".. Já nevím, jestli je to výchovou, nebo jestli je to prostě v lidech. Já osobně bych se svého zvířete nevzdala za žádnou cenu.

Dám příklad. Mám NO, zakrslou králindu a momentálně 4 kočky. Táta předloni přivezl od babičky kočku a kocoura (mysleli si, že jsou oba kocouři). Po kočkách se řeklo, že se zvířectvem je stopka, protože momentálně jich víc finančně nezvládneme. Naši nechtěli přes moje přemlouvání kastrovat, takže nečekaně bum - letos v květnu se nám narodilo 6 nádherných mourků. Jenže problém č. 1 - skoro nikdo v dnešní době nechce "obyčejné, mourovaté kotě, protože není ničím zajímavé" (slova těch, co si kotě zamluvili předem a když zjistili, že jsou to mourci, tak couvli). 5 kočiček a jeden kocour. Takže jsme měli doma najednou 8 koček. Nastalo období inzerátů a ptaní se, jestli někdo nechce mourovaté koťátko. Nakonec se udali jenom tři drobci, které jsme s mamkou oplakali, když šli do nových domovů. Problém číslo dvě - co s dalšími třemi? V životě bych je nevyhodila ani nedala do útulku a nechápu lidi, kteří tohle udělají. Řekli jsme si, že u nás jim bude lépe, než v nějakém útulku a že to jim prostě udělat nemůžeme. Maminu koťat nám přejel debilní řidič, který když uviděl kočku, ještě šlápl na plyn. Momentálně máme doma teda tátu koťat, kocourka a dvě slečny, které jsou v sobotu na kastraci. Kluci půjdou časem taky.

Co tím chci říct, i když rozčíleně píšu mimo téma.. Nikdy bych se nevzdala zvířete. Je to pro mě člen rodiny a rodiče nebo bratra bych taky jenom tak nehodila na kraj silnice nebo je neposlala do útulku nebo je nedala "do dobrých rukou, protože mi v něčem nevyhovují".

Mám vystudovanou střední veterinu a momentálně jsem druhým rokem na ochraně zvířat, kde téma nechtěných zvířat, útulků a týrání probíráme pořád. Chtěla bych takovýmto případům zabránit, ale jenom já nic nezmůžu. To záleží na "chovatelích" a "majitelích"..

8 Lea Lea | 23. ledna 2014 v 17:40 | Reagovat

Tak to tedy ne! Absolutně s tebou souhlasím. Chudinky maličké zvířátka!
Já osobně bych nikdy naše kočky nevyhodila. Ani našeho pejska. Nikdo z naší rodiny ji neposlal na ulici, i když rozkousala kořeny břečťanů které nám tak rostou roky a jsou definitivně zničené (vážně škoda), ale dali jsme ji pryč?! Ne! Ani když se naší kočce narodilo šest koťat. a co? Byli roztomilí a my byli celkem ochotní si je nechat. Bohužel se všechny bílé koťátka rozebrali. Mourovaté koťátko ale nikdo nechtěl. Nakonec skončilo u babičky, která ho miluje a všichni se s ním potkáváme. My si jen nechali kocourka, který se teď nedávno ztratil a my jsme z toho úplně vedle. Tak máme tu maminu, která je mazlivá jako ježek v trní..

Takže, NIC by nám nemělo vadit, když už máme zvířátko. Měli jsme s tím počítat. Všichni. A rozdělit páníčka a psa(kočku apod.) může jen smrt!

9 Kamosky-BFF Kamosky-BFF | E-mail | Web | 23. ledna 2014 v 18:20 | Reagovat

Moc krásný článek! Vtipný, výstižný, zajímavý a hlavně pravdivý! Hezké, jen tak dál!:)

10 LoveShy LoveShy | E-mail | Web | 23. ledna 2014 v 20:06 | Reagovat

Mluvíš mi z duše, moje babička bydlela celý život u baráku a vloni o něj svou chybou přišla. K baráku patřil pes a ona jich už měla dost, ale nikdy mi nepřišlo, že by se k nim chovala nějak hezky. Teď má křížence vlčáka Dana, kterého si vzala z útulku jako štěně, u baráku s ní žil šest let a teď jsou v paneláku. Ona se ho ale po těch letech zbavuje na internetu, že ho daruje do dobrých rukou a zdůvodňuje to tím, že se pes v paneláku trápí. Ano, není to asi pro něj ideální, jít z baráku do paneláku, ale pes bez svýho páníčka se trápí mnohem víc. Jestli ho někde udá, bude to pro něj velká rána. A navíc ji spíš nebaví s ním chodit ven na procházky, u baráku ho jen vypustila ven a měla klid.. a to je dost sobecký. Na pejsky jsem hodně háklivá a tímhletím jejím činem u mě hodně klesla.

11 nase-zvirecina nase-zvirecina | 24. ledna 2014 v 14:08 | Reagovat

Nemohu než nesouhlasit.
Dnešním problémem je taky fakt, že štěňata jsou často dávána novým majitelům už v 6 nedělích, v téhle době se toho ještě moc nestihla od svojí mámy a od páníčků naučit. Oproti tomu, štěňata, která jsou dávána až v 10 týdnech, jak to určuje zákon, jsou mnohem lépe socializovaná a připravená na život s novými pány. Jenomže lidi chtějí co nejmenší šťěńátko, protože to je bude mít přece nejradši a nejvíc si s ním užijí. V jejich hlavě je to hodně logické, ve skutečnosti je to pěkná blbost. Nezáleží na tom, jak starého psa si vezmete, vždy záleží na tom, jakou povahu (chcete-li osobnost) má ten pes a kolik času a lásky a trpělivosti mu dáte Vy.

Někdy je opravdu nevyhnutelné, psa někomu dát, protože se vaše životní situace natolik zhoršila, že nemáte dost peněz na svou a jeho obživu, nebo váš zdravotní stav je opravdu velmi špatný, v tomhle případě je lepší pejskovi zajistit nějaký dobrý nový domov, než aby musel být v bídě hlady, nebo neustále bez vás, protože vy jste stále v nemocnici. To ale neomlouvá ty lidi, kteří si pořídí bezmyšlenkovitě psa a pak zjistí, že ten pejsek je moc stojí, že chce moc času, že ničí pantofle, že dělá loužičky na novém perském koberci a že kdyby tohle všechno věděli předtím, tak by si ho určitě nepořizovali.

Počet pejsků v útulku taky stoupá po velkých prázdninách a Vánočních prázdninách. Proboha, to opravdu nikdo z rodičů nepřemýšlí nad tím, že pejsek není jen hračka, kterou svému dítěti pořizují. Ale že je to především živý tvor, ke kterému budou muset jejich děti naučit zodpovědnosti, a že tak budou muset vychovávat a starat se jak o děti, tak i o toho pejska.

Pes není křeček.  Křeček nepotřebuje tolik péče, ani tolik nestojí. Ale pokud se dítě už od svého mládí naučí, že v momentě, kdy ho zvíře (třeba křeček, morče, myška, atd.) přestane bavit, ho může jednoduše dát pryč, pak nikdy nebude cítit ke svému zvířeti zodpovědnost a bude ho brát spíš jako dočasnou zábavu, které se může snadno zbavit, až ho bude nudit a to dokonce i vpřípadě kdy už to není žádné malinkaté zvířátko do kapsy, ale velký pes nebo třeba kůň.

Mě odmalička moji rodiče k zodpovědnosti za zvířata vedly, mne to dokonce i bavilo a pokud jsem si nevěděla rady, byly to právě rodiče, kteří mi s problémem pomohly.

A ještě jedna věc, která mě vždycky dokáže dosti naštvat. Hodně mě totiž rozčilují lidi, kteří mají kočku, nedají ji vykastrovat, protože to je přece nepřirozené a proti přírodě. A pak ty koťata jdou topit, nebo nějak jinak likvidovat, třeba mrštěním o zem. To je podle nich snad přirozené?

No omlovám se za svůj dlouhý komentář, ale tahle nezodpovědnost mě vždy naštve.

12 vlad vlad | E-mail | 9. března 2015 v 0:33 | Reagovat

nejhorsi jsou ti, co zdarma vyknouraji stene a druhy den na nej najdete inzerat, dobytkove. To se nam presne stalo. Nikdy uz nedam zdarma stene ani do zlatych rukou.pritahuje to jen vyzirky co se na tom chtej napakovat.

13 Pegy Pegy | 8. září 2015 v 12:08 | Reagovat

http://www.zivocich.com/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama