Čekáme přírůstky

22. července 2014 v 20:47 | K. |  Vzpomínáme
Už jako malá jsem toužila odchovávat zvířecí mláďata. Pokaždý, když jsem si pořídila nějakého mazlíčka, vymýšlela jsem, kde bych ho mohla seznámit s vhodným partnerem...

Naši na mé nadšení jednou dokonce přistoupili a koupili nám párek andulek. Potvora Nela snesla za svůj život asi 10 vajíček na které vždy pohrdavě koukala z bidýlka. Ke králici jsem pak nikdy nesehnala ženicha a u psů jsem se rozhodla nechovat (jeden byl bez PP a jak víte, tento "chov" odsuzuju) a Stacy je sice nejúžasnější pejsek na světě, ale žádný velký přínos do chovu by nebyla. Ani Bíbu naši neplánují uchovnit...

Jedinou nadějí tedy zůstávali mé dvě lissachatiny immaculaty, které jsem si pořídila před 2,5 roku...



Přiznám se, že mi trvalo celkem dlouho, než jsme se šnekýnama dospěli do vzájemné symbiózy a vychytali podmínky tak, aby se mi demonstrativně nevíčkovali pokaždé, když jsem se na ně jen křivě podívala...

Loni jsem navštívila jednu akci, kde jsme, již značně ovínění, do debaty zařadili i chov achatin. Slečna, kterou jsem viděla poprvé mě nařkla, že je určitě hrozně týrám, protože jinak není možné, aby ve svých skoro dvou letech byli "bezdětní"... Strašně jsem se urazila a odešla. Slečnu jsem od té doby neviděla, ale její nařčení mě žralo celkem dlouho.

Pak jsem objevila skupinu na FB, kde se šnečí chovatelé sházejí a zjistila, že immky zlobí často a že vlastně není důvod se znepokojovat, že se ještě nemnoží. Najednu stranu mě to mrzelo, chtěla jsem si odchovat dvě - tři miminka, nadruhou stranu jsem byla ráda, protože co s tolika šnekama...

Věděla jsem, že vajíčka se mají selektovat, že nejlepší je je dát zmrazit apod. I tak jsem se snažila a svoje dva obříky začala víc a víc rozmazlovat. Koupila jsem jim velký box, ládovala je vším možným a čekala. A nic. Často se mi dokonce o snůžce zdálo a nedávno jsem jednoho šneka začala "drbat" na pindíkovi. :D (Nějaká slečna z Happy snails to zkusila a on ho vytáhl. :D Myslela jsem si, že bych je mohla nabudit.) A nic.


No a dneska jsem se dala do úklidu. Zbývalo mi už jen vyluxovat v pokoji a vytřít. Vplula jsem tedy s vysavačem do místnosti činu a jen tak mrkla na box. A byly tam!!! Celá snůška malých bílých vajíček nalepená na plastu.

Nejdřív jsem jásala, pak jsem odhodila vysavač a začala tu nadílku vybírat. Byla to hrozně mravenčí práce a pár vajíček to teda nepřežilo. Ale mohla jsem si aspoň prohlídnout úplně maličký šnečky. Morbidní, já vím.

Nafotila jsem to, hodila inzerci, abych zjistila, jestli bude vůbec nějaký zájem. Pak jsem vybrala tedy pár největších vajíček a zbytek nechala na ubrousku, než se vrátí R. z práce, abych s ním zkonzultovala, kolik jich tedy mohu ponechat.

Vzala jsem malou přepravku a začala ji plnit lignocelem, který mají šneci v boxu. Řekla jsem si, že to ještě prohrábnu, aby tam náhodou nějaký vajíčko nezbylo... A náhodou ne... Ale rovnou celá snůška! A ještě mnohem větší než ta předtím. Koukala jsem jak puk a začala zase jako Popelka vybírat.


Takže abych to nenatahovala, nechala jsem jen 12 kusů. Fakt mám strach, že bych je nemusela udat, i když mě to docela mrzí, těch pěknejch vajíček bylo nejmíň 40. Navíc je bude mít napůl v péči R. a tomu už se protočily panenky, když si přepočítal výdaje za okurky. :D

Nicméně tedy nabízím miminka i touto cestou. Pokud se vylíhnou a zdárně vyrostou, budou k mání. Kdo by měl zájem, kontaktujte mne do emailu (sweetsymphony(zavináč)email.cz). S chovem ráda poradím.





 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Andrea Andrea | Web | 24. července 2014 v 8:49 | Reagovat

Zdravím,

hodně štěstí s odchovem "drobků", já chovala též Achatiny, jednou jedinkrát jsem je svěřila své setře, která se o ně nějak moc nestarala (chuděry to naštěstí přežily), ale když jsem se vrátila po měsíci, a viděla tu hromadu malinkých průsvitných ulitek, spráskla jsem ruce a začala s "domácí školkou" :D. Bylo jich tam snad padesát a já nestíhala :D. Většinu jsem rozdala, něco si nechala, ale teda opět se potvrdilo moje "Co si sama neudělám, to nemám", tedy nikdy nic nikomu nesvěřovat :D

Andrea

2 Yominis Yominis | E-mail | Web | 3. února 2015 v 13:56 | Reagovat

Popravdě máš docela štěstí, že se ti tolik nemnoží a že jsi měla dva roky klid. :-D
Ti moji se začali pářit jako králíci hned, jak byli dospělí. Přes 100 vajíček na každou snůšku. Teď mám achatin (a.reticulata) devět. Všichni jsou po rodičích a evidentně je to HODNĚ baví. Prakticky neexistuje chvíle, kdy bych v mrazáku neměla nějaká vajíčka :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama