21. 11. 2014 - Tradiční hlasování do Slavíka

19. prosince 2014 v 9:49 | K. |  Chinaski
Členem fanclubu Chinaski jsem se stala asi rok po jeho založení. Nebyla jsem tedy na všech akcí, utekla mi třeba generálka turné v Třebíči nebo soukromý koncert v Nouzově. Kvůli tomu jsem bohužel nestihla osobně poznat bubeníka Pavla.

Nikdy nezapomenu na moment, kdy jsem otevřela dveře od základní školy, kde probíhala generálka Autopohádek a vstoupila tak do svého nového života. Spousty tváří jsem znala z fotek, ale i tak mi v tu chvíli přišli všichni děsně cizí. Rozpačité seznamování, pohledy...

Teď po těch pěti letech jsem už i já tou "starou gardou" a mezi fanclubáky jsem si našla několik velice dobrých přátel. Měla jsem šanci poznat svou oblíbenou kapelu osobně a všechny ty veselé a nezapomenutelné zážitky by byly na pěknou knihu.

Jedna z těch TOP akcí se udála v pátek 21. listopadu...



Slavičí mejdany jsou taková už naše tradiční akce. Vždy se scházíme před Billou na Florenci. Pak odcházíme osobně hlasovat do Karlína do agentury, která se jmenuje Musica Bohemica. No a pak nás TNŽ zavedou na místo, o kterém nikdo dopředu neví, kam přijdou později i kluci.

Prvního mejdanu jsem se zúčastnila v roce 2009. Šlo se do nějaké menší hospůdky v centru Prahy a hrozně pršelo. Kluci se bohužel zdrželi na zvukovce, takže do sebe hodili jen rychlou večeři a běželi na koncert. Potom se jich pár prý vrátilo, ale nám se nechtělo už čekat. Druhý mě bavil o moc více, probíhal ve velké hospodě, kde jsme s klukama hráli stolní fotbálek, povídali si a bylo to celkově moc fajn. Navíc jsem poznala pár nových tváří, které ráda opakovaně vídám dodnes. Třetího jsem se nezúčastnila. Ani pořádně nevím proč. Jinak to si fanclubáci mohli s kapelou zahrát bowling. Poslední dva mejdany byly udělané jako soukromé koncerty, kdy se akusticky hrálo. Loni seděl Ondra s kytarou ještě v pět ráno, když jsme odcházeli. :)


I letos byla akce pojatá jako koncert, takže jsem se moc těšila... Na místo jsme dorazili s bráchou první. Tradičně jsem si zašla koupit kávu do Billy (tu nejdražší, jako že ten keš tam je) a šli jsme vyhlížet naše bratry a sestry. Dočkali jsme se.

Po sto letech jsem se konečně viděla s J., se kterou jsme si dřív psaly skoro pořád. P. nám přivedla ukázat svého ročního hafana a celkově to vypadalo, že tenhle den se povede.

Letos nás bylo zatím asi nejmíň. Odhaduji tak 35-40 a mezi lidmi bylo mnoho nových tváří. Nic nám nebránilo vyrazit vstříc Musice, kde byla opět ta milá úsměvavá paní, co si od nás brala vyplněné dotazníky. Tentokrát nás nechala pěkně vyšlapat ty příšerný schody (pravda, nefuněla jsem tolik jako tehdá :D). Když jsem ji na pokraji života papír předávala, vycenila na mě zuby a prohlásila: "Jsem mohla za vámi sjet výtahem dolů, co?"

Než bylo vyřízeno, udělali jsme si kuřáckou pauzu a pak vyrazili do hospody, kde se celý mejdan konal. Poprvé v životě jsem tedy procházela karlínským tunelem. Slyšela jsem o něm ne moc hezký věci, ale na to, že půjdu celou dobu do kopce mě nikdo neupozornil! :D (teď vypadám jak lemra líná...)

Naštěstí jsme všichni cestu zdárně dokončili a naše milovaná I. zařídila, aby nás do tý hospody teda už jako pustili (nejdřív pindali, ať přijdeme až tak za hodinu, dvě...)...


Dobu, než kluci dorazili, jsme trávili debatováním a popíjením. Bylo to velice příjemné a já byla děsně ráda, že jsem zase součást této společnosti.

Po šesté dorazila kapela a koncert se nezadržitelně blížil. Klub byl opravdu malý, příjemný. Někteří fanclubáci zůstali sedět u stolu, pár si jich posedalo na zem, abychom my stojící viděli.

Kluci zahráli řadu písní - od těch starých po úplně nové. Rádio Bubeneč, Vedoucí, Vrchlabí, Láska a hvězdy, Každý ráno...

Na každém bylo vidět, že se dobře baví a to na tom bylo to nejkrásnější... Po hodině je na pódiu vystřídala mladá martička hudebníkům - kapela Pilot, ve které účinkoval Frantův synovec. Chinaskiho publikum je přijalo celkem kladně, kluci byli moc šikovní a hráli takovou příjemnou pohodovou hudbu.



Po hudební vložce následovalo promítání dokumentu "Netoč nás, natoč sebe." Tato soutěž byla vyhlážena asi před 4 lety, ale kvůli všelijakým komplikacím se k sestřihu nejlepších záběrů od fanoušků dostali lidé až nyní. Ondra to několikrát omluvně vysvětlil a pak jsme již mohli sledovat práci našich starých dobrých známých.

Pro nejlepší aktéry byly připraveny i ceny - skleněná Oskarka. Vše "odmoderoval" a předal Ondra.

Poté již následovala volná zábava, kterou jsme oživili mírnějším jamováním s Michalem a Ondrou. Bylo to příjemné, zapěli jsme si s nimi pár starých písniček (Veselý turista, Megastór...). Dokonce jsme mohli vypomáhat s hudebním doprovodem - takže jsme s P. střídavě plácaly do činelu a měly radost jak malý děti, že jsme součást kapely. :D

Jako třešničku na dortu beru pokec s Michalem v šatně, který byl v dobré náladě. Přišla jsem sice až ke konci, kdy se chystal domů (nojo, čas pádí, čas letí), ale i tak jsem se příjemně pobavila. Michal je prostě správnej chlap.


Kolem druhé ráno jsem se odebrala domů. Byla jsem plná pozitivních zážitků a dojmů. Po dlouhé době jsem viděla tolik skvělých tváří, které mi moc chyběly. Odnesla jsem si dokonce trsátko od samotného Michala a nechala si podepsat novou desku. Jo, tohle se povedlo.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Karol Dee Karol Dee | Web | 19. prosince 2014 v 14:07 | Reagovat

Obdivuji, kolika věcem se dokážeš věnovat, kolik koníčků máš. Fandění zpěvákům a kapelám šlo vždycky naprosto mimo mě, ale jak to tak čtu, musí to být opravdu skvělá příležitost k úžasným akcím a poznávání skvělých lidí. :)

2 K. K. | E-mail | Web | 20. prosince 2014 v 12:28 | Reagovat

[1]: Jo, ty zážitky kolem toho jsou bezvadný. Rebélie prostě. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama