Týden 48. a 49.

6. prosince 2015 v 19:55 | K. |  Projekt 52
Mám teď hodně schizofrenní období... Dějí se skvělé věci, osud vyslechl mohe prosby a do cesty mi přihrál přesně to, co jsem chtěla... Jen teď nevím, jak s tím správně naložit a trošku tápu. Bojím se, že něco pomrvím a další šanci už nedostanu... Do toho to v práci dost frčí, naprosto otevřeně přiznávám, že nestíhám a ztrácím nad tím bordelem kontrolu - ano, nakonec vše zdárně dokončím, ale stojí to spousty nervů, potu a občas i slz. Jo, nazvala bych to syndromem vyhoření, moje puntičkářské já si nedokáže chyby odpouštět... Ať už je leden...


23. 11. 2015


V práci je to mazec. Lidé už hojně objednávají dárky - za což jsme samozřejmě rádi, ale když se vám do toho kupí papírování, náklady distribucím a bambilion dalších věcí má člověk občas chuť zalézt někam do kouta a dělat že neexistuje... Naštěstí jsem loni do tohohle chaosu nastoupila, takže to (hodně) relativně zvládám... I tak je ale fajn si sem tam zapálit cigáro a vypadnout na zahradu. Třeba pozorovat hnijící melouny.



24. 11. 2015


Protože jsem ve středu měla jmeniny, pozvala mě babička den předem na oběd. Jela jsem k ní hned po práci, kde se mi povedlo skončit o 15 minut dřív!! :D Úspěch.
A odpoledne se mi splnilo jedno velké přání...


25. 11. 2015


Po práci mě čekala další rodinná sešlost - tentokrát u prababi. Po hrozně dlouhé době jsem u ní zůstala úplně sama, takže jsme mohly pořádně všechno (rozuměj: chlapy) zdrbnout :D Jojo, musím říct, že tohle mi chybělo...
A snažila jsem se vyfotit dárek, který jsem dostala k svátku, ale prababi tam do mě furt žďuchala, tak to je rozmazaný :D


26. 11. 2015


Uplakané listí. Celkově den nestál za moc, v práci se mi nedařilo, divně mi bylo...
Když jsem přišla domů, jen jsem kecla do postele a bezradně koukala... A pak se stalo něco, co mi náladu celkem slušně zvedlo :))) A ještě jsem si hodila procházku se psem. :D


27. 11. 2015


Plán byl jasný - jít se s bráchou opít. Plán padl, ale to vůbec nevadilo, protože jsem po dlouhé době konečně viděla celý zápas Bostonu!!!!


28. 11. 2015


Café v lese - koncert Animé. No, upřímně, kvalita fotky dost vystihuje dojmy z celého večera. Jiří nemocen, takže mu přeskakoval hlas, před náma stálo dost lidí, takže jsem prdlajs viděla, nezahráli MOJI Never come true a tak celkově se mi ten klub moc nelíbil a kamarádky vystřelily domů ještě snad než dozněl potlesk... A tak jsem se sešla s bráchou a jeho kamarádem, zašli jsme se najíst a pak hurá do Rock Café. I tak jsme ale domů dorazili celkem slušně...


29. 11. 2015


Takový to když jedete skoro přes celou Prahu do hospody, kde máte s kamarády rezervaci, dorazíte na místo a tam: "Z technických důvodů zavřeno." A tak nasednete na tramvaj a frčíte zpátky do lokality svého bydliště, kde skončíte v hospodě, kde už jste takoví stálí štamgasti... :D Ale i tak to byl celkem fajn večer, dokonce jsme chvíli měli i takovýhle stylový skleničky na víno. :D


30. 11. 2015


Po práci jsem se sešla na chvíli s H. Jsem rozlítaný alkoholický workoholik, takže jsem na žaludek, ve kterém jsem měla pouze 3 smrťáky (kafe - jedno moje kafe vařím z cca trojnásobný normální dávky :D) zaplácla dvěma skleničkama Lambrusca a roztržitě gestikulovala rukama, zatímco jsem si stěžovala, jak nestíííháááám! :D
Doma jsem pak sebou plácla na koberec a balila dárky... Asi 3 hodiny... A zdaleka nejsem u konce... :D


1. 12. 2015


Po práci jsem dala spicha s bráchou a vydali jsme se hledat nějakou hospodu, kde bychom se mohli najíst. Po útrapné hodině lítání sem tam jsme narazili na čínskou restauraci... Jídlo stálo za prd a pivo/víno se fakt odporný. :D
Naštěstí jsme si náladu zlepšili o několik chvil poté - ano, koncert Chinaski ve Foru Karlín! Boží! Boží! A ještě jednou boží!!! A efekt při Vrchlabí úplně nejvíc...


2. 12. 2015


Zpátky do reality... Práce, marný pokus... A do toho se příroda zbláznila a začaly nám kvést stromy.


3. 12. 2015


Pořád říkám, jak nám v práci začíná předvánoční shon a teda teď je to fakt mazec.
Zůstala jsem tam ještě o dost dýl a stejně jsem nestihla zdaleka všechno co jsem chtěla/měla...
Navíc se nám pozdržela dodávka nového zboží, na které už si asi 70 zákazníků udělalo objednávku, tak to teď všechno musím obvolávat a vysvětlovat. Naštěstí jen jeden pán zněl trochu naštvaně, jiní byli úplně zlatí a ještě se mnou pokecali. :) (A pak mám stíhat :D)
A na tu fotku mi mobil lupl sám od sebe jakýsi efekt a protože se mi to celkem líbí, nechávám to tak...


4. 12. 2015


V pátek se dostavil syndrom vyhoření. Ráno jsem dostala vynadáno a pak se to už jen vezlo... Nejenom, že mi to bylo všechno líto, ale ještě jsem se začala cítit jako naprosto neschopnej idiot. Jenže ono to opravdu je celkem náročný...
No, chtěla jsem jít domů o něco dřív, abych mohla jít s kolegyní prodávat na trhy a stejně jsem šla zase o něco později... Celá servaná, s kruhama pod očima, že by se na nich dalo houpat, s motající se hlavou, třesem a tak...
No a na to je nejlepší samsozřejmě alkohol, takže jsem vyrazila s A. do vinárny a pak jsme si koupili v Tescu ještě Lambrusco a prošli se. Zakončili jsme to na lavičce, kde jsme sežrali sušený rajčata v oleji (asi mám novou závislost), dopili a rozloučili se. Moc fajn večer.


5. 12. 2015


Vstávala jsem docela brzo, protože jsem prababi přislíbila předvánoční úklid. Měla jsem hotovo dost rychle. Pokecaly jsme a já se děsně přežrala. Jak v týdnu nejím skoro vůbec, tak jsem teda myslela, že prasknu.
Cestou domů jsem stihla u nás na sídlišti ohňostroj. Moc to nemusím, vadí mi, že se těch rán bojí zvířata.
Pak jsem zašla do nové večerky nakoupit nějakýho toho Mikuláše. Byla jsem mile překvapena, že je obsluha hrozně v pohodě. Dřív tam byli takoví morousové...
No a u nás jsme si vyměnili dárky. Přijela i babička. Chtěla jsem se jít s kamarádama projít, ale padlo na mě takový vyčerpání, že jsem po desátý zalehla do postele, pustila Pravidla zasnoubení a po hodině byla tuhá.


6. 12. 2015


Tento den byl do Vánoc asi poslední, kdy jsem měla volno... Slíbila jsem si, že nevylezu z postele, ale kolem páté večerní mi to nedalo, oblékla jsem se a vyrazila do Tesca na nákupy. Potřebovala jsem ještě nějaké drobnosti k Vánocům a dostala jsem chuť na sušený rajčata... A tak tu teď sedím, děsně se láduju a čekám na zázrak. :D

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama