Jednou tě dohraju!

20. března 2016 v 11:24 | K. |  Plkám
Občas mě nějaké téma týdne zaujme natolik, že mám námět na článek... Jen málokdy ho ale sepíšu... A tentokrát mě napadly hned dva, do kterých jsem se bezhlavě pustila?! Páni, já zírám!

Minule jsem vám odkryla své nitro, tentokrát se nebudu pouštět do něčeho náročného... Dneska se budu věnovat svému gamblerskému já!


Tak jo, hned na úvod musím přiznat, že na to, abych počítačové hry jako takové chápala jsem fakt tupá. Zatímco všichni kolem mě trávili spousty času u WoW, Mafie a já nevím čeho všeho, mně stačil pouhý pohled na monitor, abych věděla, že nemá jedinou cenu se snažit si hru vůbec nainstalovat do počítače. I tak, za nějakých těch necelých dvacet let od doby, co jsem byla schopná pochopit aspoň co to ta herní konzole či počítač je, jsem si pár her celkem oblíbila. Jenže... Vlastně se mi nikdy žádnou dlouhodobou nepodařilo dohrát...

Střílečky a podobné mě nikdy netáhly. Kdysi jsem s kamarády zašla do herny, kde jsme utvořili dva týmy a bezhlavě po sobě skrze Country strike stříleli, ale během chvilky jsem začala mít pocit, že dostanu epileptickej záchvat. Stejně tak blbě se mi dělalo třeba z Tonyho Hawka, takže po pár pop shoveitech jsem počítač dobrovolně vypínala... Zvolila jsem si proto pro trávení volných chvil hry mnohem klidnější...


The Sims

Tuhle hru nemá cenu představovat, nicméně se musím pochlubit, že jsem ji v nějakých těch svých pěti letech nebo kdy vyšla vymyslela já!!! Domů jsme si pořídili počítač celkem pozdě, ale moje babička, co má dceru jen o pár let starší než jsem já a pracovala v elektru, ho doma měla... A tak jsme vždycky, když jsem u ní byla na víkend, u něj trávila docela dost času.

Ze začátku jsme se učili karty, hledání min... Později jsme mohli ozkoušet úplně první NHL. No a jednou mi tetka říká: "Počkej zítra, mám novou parádní hru, ta tě bude moc bavit!" A jak jsme tak usínaly, říkám: "Víš co by mě bavilo? Kdyby byla hra, kde si můžeš postavit dům, nastěhovat tam rodinu a hrát ty jejich životy..."

www.37dc.net

A tak se mi sen splnil dřív než jsem čekala a už ráno jsme začaly se stavbou vily. Bylo tu skvělé. Časem mi naši hru koupili k Ježíšku a já tak nějak kolem těch dvanácti furt stavila a žila životy cizích. Strašně mě to bavilo. Asi rok po maturitě se mi po ní zastesklo a řekla jsem si, že si ji zahraju fakt poctivě, bez nějakých cheatů a podobně. Strávila jsem asi týden stahováním všech možných krásných nábytků, podlah, stromů, skinů a já nevím čeho všeho... Hrála jsem pak asi dva dny, když jsem se jednou vrátila domů a počítač byl fuč. Od té doby jsem se k tomu nedostala, i když si říkám, že si ji zase pořídím...

Nicméně jako člověk konzervativní jsem hrála pouze 1 a jednou jsem přihlížela ke hraní 2... Možná bych měla těm "novým" dát šanci...


Roller coaster tycoon

I když jsem stavění zábavnýho parku nikdy nežrala tolik jako simíky, musím přiznat, že jsem u něho strávila taky pěknej kus života. Stejně tak zde jsem konzerva a začala jsem i skončila jedničkou...

Miluju poutě. Ráda se vozím na atrakcích a celkově mám ráda tu atmosféru, takže vlastnit "vlastní" byla přece paráda. Nojo, jenže čím větší park máte, tím víc se vám rozbíjejí atrakce a ztrácejí návštěvníci, kteří jsou pak nasraní a nechtějí se vozit... A tak začnete krachovat a krachovat a protože jste úplně blbý, nedaří se vám objevit strategii, abyste celou tu zkázu v dobré obrátili...

Park jsem si stavěla ještě celkem nedávno, než mi chcípl notebook, kde jsem ho měla, tak jsem se u toho sem tam odreagovávala... Jojo, mít celou zastavěnou plochu plnou bláznivých atrakcí a šťastných hostů se mi vlastně nikdy nepodařilo.

forum.nolimits-exchange.com


Víc jak počítačové hry mě ale dostaly ty na playstation. Ta stejná babička, která měla jako první počítač (a vlastně třeba i mobil) nám jednou k Ježíšku dala playstation. Byla to novinka a celá naše rodina z toho byla úplně paf.

Koupili jsme si pár her a každý si během chviličky našel tu svou... Máma jezdila dlouho do noci Rally Dakar (pamatuji si, když mi táta volal někam na chatu a říká: "Tak si představ, máma včera byla v Monte Carlu!!!"), brácha s tátou se předháněli kdo dá v hokeji více gólů a já se stala zástupkyní hráčů skákaček.


Mickey Mouse adventure game

První skákačka, která se mi dostala do rukou, byl Myšák. Byla jsem tím naprosto posedlá. Pamatuji si, když jsem ve druhé třídě ležela v Motole na operaci, vyškemrala jsem si od mámy bloček s propiskou a kreslila si Mickeyho jak střílí kostlivce ve výtahu. :D

I přesto, že jsem do hry byla opravdu hodně zažraná, když jsem ji po letech oprášila, nepamatovala jsem si už skoro nic... Všechny ty fígle, ukrytý životy, penízky... Skoro vše zůstalo v zapomnění dětské mysli. Chvíli jsem se snažila dostat zpět do formy, dokonce jsem snad doskákala dál, než v dětsví, ale už mě to tak nebavilo...

www.techmynd.cz



Rayman

Jestli se člověk může zamilovat do nějaké postavičky z her, pak moje největší láska je Rayman. Ta hra je prostě perfektní. Baví mě na ní všechno - od grafiky až po zvuk.

Cílem je vysvobodit malé růžové skřítky. Vždycky po nějaké etapě vám dá hodná víla novou moc, takže podle toho se pak do kol vracíte a hledáte klece, kde jsou ty růžový kuličky uvězněné. A naprosto otevřeně přiznávám, že když jsem hru teď po asi třech letech zapla, úplně mě odrovnal pohled na to jak pláčou. :D



Navzdory tomu, že Raymana jsem hrála celou věčnost a i teď se k němu opakovaně vracím, taky jsem ho nikdy nedohrála. Možná jsem jen prostě pitomá, možná moc zbrklá... Pak mi taky nefunguje paměťovka a tohle bohužel není otázka dvou hodin, takže není v mých možnostech u toho celý den sedět...

Na Youtube jsem našla stream a poctivě trénuji, takže až jednou naši odjedou na chalupu, dohraju ho! :)


A co vy? Máte nějakou oblíbenou hru? :)


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Petr Petr | Web | 20. března 2016 v 14:34 | Reagovat

Taky mám rád retro hry. Když jsem byl malý, pamatuji si, že jsem hrál Knights and Merchants a hru na motivy Jen počkej zajíci, jejíž název už si ani nepamatuju :D.

2 anchovickal anchovickal | Web | 21. března 2016 v 22:19 | Reagovat

Pěkný, taky se vracim ke klasikám :-)

3 K. K. | E-mail | Web | 3. dubna 2016 v 21:04 | Reagovat

[1]: To jsem myslím jednou hrála u kamarádky! :D A pak byla ještě jedna hra (to bys mohl znát, já si nemůžu vybavit název...) Chlapeček si stavěl na stromě vesmírnou loď a měl psa. A pak byl ve škole a tam na něj děsně ječel profesor a najednou tam byli mimozemšťani a toho psa unesli. A ten kluk ho pak musel jít zachránit... Na tu dobu to bylo hodně slušně zpracovaný...

[2]: Lituju že nemám tolik času, člověk by se tomu věnoval i víc. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama