Zkus si... znovu (ne)namlet tlamu.

14. března 2016 v 16:26 | K. |  Nekonečná VKV
Když jsem viděla minulé téma týdne, říkala jsem si, že můj život je poslední dobou taková hořkosladká komedie... A to především co se týká vztahů - a to, prosím, těch milostných... A i když vím, že s tím stejně nic neudělám, tak tahle soukromá telenovela je docela dobrej námět na deníčkovský výlev. No a protože mám pocit, že jsem si už poněkolikáté namlela hubu a jako nepoučitelný naivní blbec mě to ještě párkrát jistě čeká, přiřazuji článek k tématu současnému...



Nikdy jsem nebyla moc na kluky. Možná to bylo mou zamlklou povahou, možná jsem se jim jen nelíbila, nevím, nicméně zatímco mé spolužačky už nějaký ten vztah za sebou měly, já ani pořádně nerandila. Neříkám, že jsem byla nepolíbená, ale stále se kolem mě neobjevilo nic, co by za něco vážného stálo a tak jsem to nechávala být a potvrdilo se, že to přijde, když to člověk nejméně čeká. Přišel R. a vypadalo to všechno děsně snadný. Po pár měsících mě požádal o ruku a po skoro ročním chození jsme se sestěhovali. Už tehdy jsem ale tušila, že tohle není dobrý nápad. No a taky že nebyl. Naše domácnost byla především s italským nádechem a čím déle jsme byli spolu, tím to bylo horší.

Tak jsem se po dvou letech odstěhovala zpátky k našim. Po měsíci se nám po sobě ale nějak zastesklo a já u něj přespala. A tak jsem další rok jezdila sem tam s jednou obří taškou a nevěděla, kam patřím. Ani vlastně nevím, proč jsem to dělala. Jestli kvůli němu, kvůli takový tý svobodě že si užiju pár dní bez rodičů nebo proto, že jsme si spolu pořídili psa a králíka. Ještě předloni na podzim mě téměř v slzách prosil, ať se nastěhuju zpátky. Že beze mě nemůže žít. To, že může, zjistil po Vánocích, kdy jsme se příšerně pohádali a já vlastně dodnes nevím, co se stalo.

On měl hrozný zkraty. V jednu chvíli to bylo samý ťuťu ňuňu a o pár minut později z něj padala jedna nadávka za druhou. A já blbec si to nechávala líbit a mávala nad tím rukou, zatímco mi kamarádi promlouvali do duše, ať se na něj vyseru, že mám na lepšího... Strašně jsem se natrápila. Co slovo, to lež. Samý sliby... Kolikrát jsem doma několik hodin přihřívala večeři, protože "za chvilku jsem určitě doma"... Přišel po 4 hodinách, opilej jak dobytek a jediný, čeho byl schopný, se na mě začít sápat a dožadovat se důvěrností... A protože vím, co by následovalo, kdybych odmítla, často jsem to tak nějak tiše přetrpěla.

Navzdory všemu jsem fakt, že si loni v květnu našel novou slečnu a nebyl mi to schopný ani oznámit, dost protrpěla. Navalily se na mě výčitky, že za všechno můžu já, že to jen já jsem se k němu chovala vždycky hrozně. Chtěla jsem ho zpátky stůj co stůj a nedovedla jsem si představit, že už spolu nikdy nebudeme. A tak jsem plakala přátelům na rameni, zatímco oni prosili všechny nadpozemský síly, abych na toho blba už zapomněla...

Už 4 měsíce z něj tahám pár věcí, co jsem u něj nechala. Nechci se s ním vídat, nechci abychom byli součástí našich životů, každý už jsme jinde. On "překvapivě" jen a jen slibuje. Nutí mě to, abych třeba jednou za měsíc zjistila, jestli už to aspoň našel. Argumentuje... Že mi ten foťák stejně nebude fungovat... Chtěla jsem si ho vzít na koncert. Na koncert, který byl před 3 měsíci. Pak na další akci... A na další... A vypadá to, že už ho nikdy neuvidím a že by místo týhle energie, kterou mě to stojí, měla raději vypláznout 3000,- za novej. Diví se, že nesedím doma, když si náhodou usmyslí, že by mi ho teda přivezl. Na poštu je asi línej dojít. Hlavně že má čas mi špízlovat blog. A do toho mi sem tam volá, že je zrovna u mě na sídlišti a jestli se nechci vidět. A já fakt nechci, nevím k čemu by to bylo a nevidím jediný důvod, proč spolu máme udržovat nějaký kontakt. A to i s ohledem na jeho novou známost. Nemyslím si, že by byla nadšená z jeho přátelství s bejvalkou... Říkám si, jestli by se neměl jít léčit. Já jsem sice taky magor, ale tohle je teda i na mě moc.


A tak přišlo mé nejdivočejší období vůbec. Začala jsem dohánět to, co vyváděly moje spolužačky kolem těch šesnácti. Ano, dělala jsem přesně to, co mi přišlo vždycky tak hloupý a nedůstojný.

Hned asi týden po zjištění, že si teda R. našel novou, jsem skončila v posteli s kamarádem mého kamaráda. Byli jsme opilí a zfetovaní a mně to bylo úplně jedno. Zjistila jsem, že je celkem zábavný se ráno sebrat, s úsměvem se nechat doprovodit na tramvaj a už ho nikdy nevidět.

Pak jsem se začlenila do mé současné party přátel (které jsem znala už z dřívějška, ale až díky létu jsme spolu trávili všechen volný čas) a objevila kouzlo diskoték a bytových privátů. Hledala jsem útěchu v náručích cizích chlapů, ale i kamarádů. Dokonce jsem měla pletky i s kamarádkou. Sodoma gomora. Nutno podotknout, že v tý posteli jako takový jsem od toho první "úletu" neskončila s nikým, ale i tak si myslím, že má důstojnost vzala dost za svý... A víte co? Mně to bylo (a vlastně i je) úplně šumák.

Ta hra, kdy jsem si z davu vyhlídla oběť, kterou jsem získala, mi přišla prostě děsně fajn. Nemělo to žádný smysl, ani účel. Ale hrála jsem ji dost dlouho. Přestala jsem věřit, že by se v tom všem našel někdo, kdo by mi stál za nějaký city. A zatímco jsem takhle bezostyšně řádila, začalo se tak nějak formovat i mé sebevědomí a přístup k životu. Zjistila jsem, že není takový problém získat to, co chci. Odrazilo se to především na práci, kde jsem na podzim a před Vánoci předvedla naprosté maximum a neskromně přiznávám, že jsem byla prostě boží.

Jenže ono se to všechno jednou začně přejídat a já usoudila, že jsem na tohle chování už přecejen trochu stará a že bych teda měla dát šanci někomu novému, aby mi do toho života vstoupil... Zavrhla jsem všechny kluky z party, protože co je v domě není pro mě, i diskotékové známosti, které nemají budoucnost a začala teda toho "pravého" vyhlížet v práci...


A tak se objevil R. Ne, to není ten "pravý", ale on jako první mi ukázal, že ne všichni chlapi jsou bezpáteřní blbci, co nás "chudinky" holky jen využívají. On mi vždy pomohl. Byl se mnou v nejnáročnějším pracovním ruchu a kdykoli jsem potřebovala, všeho nechal a byl tu pro mě. Soucitně mě pozoroval, když jsem balila jednu objednávku za druhou. A protože on umí česky jen o něco málo lépe než já rusky, často jsme se na sebe jen usmívali. A to mi stačilo. Díky němu jsem se začala cítit jako princezna. Moc mi chybí, protože i když o sobě nic vlastně nevíme, brala jsem ho jako velkého parťáka a jsem mu vděčná za to, že mi trochu otevřel oči.

No a pak to teda přišlo. Nejprve F. Vysokej sympaťák. Potkávali jsme se denně. Neustále jsme na sebe měli nějaký ironický připomínky, sem tam jsme se na sebe jen debilně usmívali. A jednoho krásného večera mi od něj přišla žádost na FB. Byl pátek, říkala jsem si, že to nebudu potvrzovat hned, ať si zase jako nemyslí... A tak tu žádost do rána zrušil. Další měsíc jsme se potkávali, žádný náznak toho, proč si naše "přátelství" rozmyslel. Asi mu to nedalo a poslal ji znovu. Tenktokrát jsem neváhala, potvrdila a začali jsme si psát.

Dál jsme se potkávali v práci a vypadalo to, že by mohla brzy proběhnout nějaká ta soukromá schůzka. Domluvili jsme si tedy jednu sobotu, ale protože před Vánocemi to byl fakt masakr, nakonec jsme to odložili. Že tedy až po svátcích...

Mezitím se zjevil ještě M. Takovej mladej roztomilej smolař. Mladší než já. Zjistili jsme, že jsme spolu chodili na základku a že bydlíme kousek od sebe. Brzy jsme si potykali a začali si víc a víc povídat. Vždycky u cigára. Když mi přál krásný svátky, vlepil mi pusu. Pak mě začal oslovovat "kočičko" a já si říkala, že se mu teda možná líbím. Kamarádka mě popostrčila a já teda navrhla zajít někam na pivo. Rozzářily se mu oči a že jasný, že zajdeme... No a nezašli jsme. A po čase z něj vypadlo, že má holku. Mávla jsem nad tím rukou, stejně jsem v něm neviděla žádnou budoucnost a na přátelství mezi holkou a klukem už po svých zkušenostech nevěřím. Jen jsem si povzdechla, že jsem poznala další slibotechnu. I on sám se tak nazval...

F. se mi vypařil ze života a já se soustředila na práci. No a pak mi do něj zase vlezl. Opět jsme se začali každý den vídat a sem tam jsme si i napsali. Naše "chaty" začaly být den ode dne odrzlejší a já si říkala, že tohle už trochu hraničí s harašením. A když mě tak lákal na koupel, řekla jsem si: "A dost." a zeptala se ho, jestli teda něco nepodnikneme. Slovo dalo slovo... A houby z toho.

A tak tu sedím a říkám si: "Kde je sakra chyba?" Nechtělo se mu? Dělá si ze mě jen legraci? Bál se? Zamával s ním - podle všeho nedávný - rozchod? Je takhle odrzlej jen když se někde ovíní, protože má pocit, že si pískne a já přijedu ukojit nějaký jeho sexuální potřeby?


Hrozně dlouho jsem si říkala, že mi samota vlastně i vyhovuje. Mám docela časově náročnou práci, hodně toho volného času věnuji sobecky jen sobě a svým blízkým a tak si neumím představit do toho všeho nacpat ještě nějakýho přítele.

Jenže pak přichází jaro, toho času máte o něco víc a do toho se objeví nějaký takový pako, co vás zase opíjí lichotkami a když se teda rozhodnete mu dát šanci a myslíte na něj častěji než je třeba, couvne. Tak přemýšlím, jestli je to chyba ve mně nebo mám jen prostě smůlu a pořád dokola přitahuju tyhle nerozhodný ňoumy, co na mě sypou akorát jen co všechno podnikneme a pak se raději válej někde doma v posteli.

Takže mám několik možností, že...

Zkusit znovu někoho potkat... A doufat že to nebude slibovací lenoch.
Zkusit být znovu naivní a čekat, až se konečně rozhoupe.

A nebo se na to na všechno vysrat...

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Fredy Fredy | Web | 14. března 2016 v 16:34 | Reagovat

super :-)

2 .. .. | 14. března 2016 v 18:13 | Reagovat

Říká se, že nečitelné jsou ženy. Nevím, nevím, ale muži jsou taky někdy na facku..
Co člověk, tak to zajímavý milostný příběh. A troufám si (i po své zkušenosti) tvrdit, že filmy jsou nic proti tomu, co si pro nás vymyslí sám život :) Máš za sebou nehezký příběh, takže fandím ať budoucnost je mnohem hezčí :)
PS: Tak ti nevím.. buď jsou odvážní jen přes chat, nebo si chtějí jenom užít. Slibotechni jsou špatní..

3 Dubiouscat Dubiouscat | Web | 14. března 2016 v 20:35 | Reagovat

C)je správně. Vysrat se na všechno, až to bude správný, stane se to přirozeně.
Štěstí na kretény či nerozhodné máme, koukám, všechny:)

4 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 14. března 2016 v 20:53 | Reagovat

Podle mě se to nějak vyvrbí... hodně lidí, hodně času, hodně možností... A samozřejmě nevyzpytatelná láska.
Já tolik zkušeností v sedmnácti samozřejmě nemám, ale i tak můžu říct, že někdy jsou ty vztahy opravdu o hubu :D

5 dadainka dadainka | Web | 15. března 2016 v 23:01 | Reagovat

Moc dobrej článek :-)

6 A. A. | Web | 28. března 2016 v 13:17 | Reagovat

Tady to je vždycky zajímavý číst! Hezky napsané.

7 K. K. | E-mail | Web | 3. dubna 2016 v 21:09 | Reagovat

[2]: To je ale hrozná pravda! To srovnání reality a filmu. Děkuji... Zatím jsme ve fázi kdy si užil a teď děj se vůle kohokoli... :D

[3]: Jako jo no. Většina holek co znám je na tom podobně... Nutno zdůraznit, že my jsme taky pěkný semetriky...

[4]: Tak v horoskopu mám, že mám v první polovině roku oddělovat zrno od plev a že se to vyvrbí, tak třeba jo. :D Třeba budeš mít štěstí a hrůznosti se ti vyhnou. :)

[5]: Díky ;-)

[6]: Děkuji. I za komentář ke smazanému článku...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama