Bude to lepší a lepší

31. srpna 2016 v 19:03 | K. |  Nekonečná VKV
Prázdniny už nějakou dobu nemám. I přesto v práci, se kterou za pár dní oslavím 2. výročí, máme přes léto celkem volný režim. Pravda, letos to taková flákačka jako loni nebyla, ale i tak je prostě všude takovej klid. Možná až moc.

Čas se zbláznil. I když se mi každá minuta vleče, neskutečně to utíká. Cítím se jak v nějakým labyrintu, ze kterýho neznám cestu. Nejhorší na tom je, že nemám ani nejvzdálenější tušení, jaká by ta cesta měla být a už vůbec nevím, kam se chci vlastně dostat.



Je mi pořád hrozně smutno. V pátek to bude šest týdnů, co Er. odjel. Opravdu hodně času jsem strávila přemýšlením o celé situaci, sestrojováním pravděpodobných, možných i naprosto bizarních teorií. Jsou chvíle, kdy pociťuju hroznej vztek. Minule jsem dělala pořádek na stole a měla jsem příšernou chuť praštit jeho hrnkem o zem. Zastavila mě v tom akorát představa, že bych to pak musela uklidit. Nadruhou stranu jsem pak prolévala slzy, když jsem zjistila, že mu máma vyhodila oblečení... A protože tohle sebetrýznění absolutně nikam nevede, rozhodla jsem se připustit si pro mě tu nejhorší možnost. Že se už nikdy nevrátí. A že si řekl, že pro nás bude jednodušší, když mi to nezavolá a ono to tak nějak vyšumí. Což mi stejně přijde prostě úplně mimo. Pravda, lásku jako takovou mi poprvý vyznal v smsce... Ale...

A tak jsem šla včera na procházku s A. Už strašně dlouho jsme nebyli spolu takhle někde sami. Prošli jsme opravdu velkou část Prokopáku. Ptal se, jak se vyvíjí ten můj vztah, po kterém jsem osm měsíců tak prahla. Trošku jsem mu nastínila co se děje. Bylo těžký říct nahlas to, co se snažím svejma konspiračkama zabíjet. Mluvit v minulém čase a uzavřít to tím, že jednou na to budu vzpomínat jako na nádherný 3 týdny mýho života. Koukal na mě, vyslechl si i nějaký ty teorie a prohlásil: "Jak to tak říkáš, tak mu dej ještě čas. On se vrátí."

Fajn. Takže tu zas sedím a trhám sebou kdykoli psi vylítnou na zahradu. Když byl pryč přes zimu, jeho návrat se taky neustále natahoval a nějak pořádně nebyl schopný dát vědět. To tu ale neměl jeden zmatenej závazek žejo... Nesčetněkrát jsem si tehdy přehrávala, jak bude probíhat naše první setkání. A přehrávám si to i teď. A čím déle je pryč, tím horší předměty, kterejma dostane přes prdel, hledám. Ne, K. je klidná milá holka... Absolutně netuším, co bych dělala. Netušila jsem to ani skoro před tím měsícem, když jsem tu zuřila, že není schopnej ani smsku poslat.

Nebyla jsem naivní. Bylo mi hned ze začátku jasný, že vztah nás dvou je příšerná blbost. I tak po ujasnění pozic to začalo být fajn. Ale věděli jsme, že to bude strašně těžký. Já byla odhodlaná do toho jít přes mrtvoly. Bojovat. S okolím i sama se sebou. A přijde mi fakt strašně divný, že by on takhle zbaběle utekl, bez jedinýho vysvětlení. Na to jsme si do těch hlav viděli až moc...

Ještě minulý týden jsem byla přesvědčená o tom, že tu v baráku byl. Děly se tu hrozně divný věci. A jako třešnička na dortu byl cigaretovej popel na "našem" záchodě... Nikdo tu nebyl a já kouřím venku. Máme tu skladiště, nikdy jsem v něm pořádně nebyla, je to takový divný místo. Viděla jsem jednoho z hafanů, jak tam divně čumí. Jednou tam dokonce běžel s tím svým typickým výrazem "Hele, strejda! A má housku!" Nebo jednou, to vlastně tu souhru divných věcí odstartovalo, jsem se otočila k jednomu takovýmu místu na zahradě a viděla jsem jak se hrozně rychle pohly větve od stromů. Jakoby na to někdo vylil třeba kýbl s vodou, nebo tam někdo stál a schoval se. Říkala jsem si, že je to místo, kam se nikdo nedostane, není kudy. Teprve včera jsem zjistila, že se tam dá projít tím skladištěm...

Asi 2x jsem byla už nakročená že tam vlezu. Měla jsem před sebou i představu, jak ho tam najdu. Nebo jak tam najdu nějakýho bezdomovce. Jenže jsem vždycky slyšela tak příšerný zvuky, že jsem zase vycouvala. Asi zbytek pudu sebezáchovy... No ale včera jsem byla už tak strašně nasraná, že jsem tam s holejma rukama vlítla. A nikde nic. Pravda, od doby, co jsem telefonovala s kolegyní a popisovala ji, jak nám tu řádí "duch" a ta byla úplně přesvědčená, že ten duch je Er., se tu nic podezřelého nestalo. Jen takový drobnosti, který by se daly asi i nějak vysvětlit...


Jsem z toho všeho už tak unavená a otrávnená, že si chvílema říkám, že snad bude lepší když se nevrátí, že bych na tohle jeho mizení (na který mě ještě drze upozorňoval) opakovaně nervy neměla... Už nějak celkově na to nemám nervy. Říkám si, že něčím musím svou karmu šíleně vysírat, cokoli co dělám nakonec skončí takhle divně. Já vlastně neumím dotáhnout věci do konce...

Co se týče chlapů... S Ha. jsme se vídali pravidelně, díky škole vlastně skoro denně. Párkrát jsme se sešli i mimo, neustále si psali sms nebo na ICQ. Já ho měla fakt moc ráda, on mě taky, tohle trvalo asi půl roku. Nikdy mi nedal ani pusu. Vídáme se dodnes, teď přes léto docela často, takže už párkrát došla řeč na to: "Proč jsme tenkrát do toho vlastně nešli." Odpovědi se asi nedozvíme... Ale jistá si jsem tím, že mi ten jazyk do pusy prostě nikdy nestrčí. A že těch příležitostí bylo, i teď v létě jsme měli pár takovejch chvilek...

Pak přišel asi až Ex. Dobře, s tím jsme teda normálně chodili a po roce spolu šli i bydlet, ale magor to byl neskutečnej a já když si dneska vzpomenu, co vyváděl, tak se celá ještě teď klepu.

První po Ex., kterýmu jsem se rozhodla dát šanci byl F. Ten mě akorát v nějaký svý slabý chvilce ojel a pak jsem ho omrzela. Vypadalo to sice, že by mě jako kamarádku do postele bral i přes to fiasko, co se nám povedlo, ale byl línej za mnou i přijet. Nicméně nějaká procházka? Nebo zajít na pivo? Hehe.

Díru po F. se rozhodl zaplnit teda jeden bláznivej Er. Mně se ten chlap fakt líbil od listopadu, ale přišlo mi to celý tak padlý na hlavu, že jsem se rozhodla zuby nehty nějakým pokusům o to ho dostat, bránit. A kdyby on nepřišel s tím spásným nápadem, že zajdeme ven, vydržela bych to. No, takže mi pak 3 týdny motá hlavu, pomalu zařizuje hypotéku a kupuje snubní prstýnky, já musím i doma s pravdou ven, protože ten debilní úsměv, kterej se mě držel to samozřejmě prozradil, a pak si takhle po ukrajinsku zmizí?

No a ty ostatní věci to je to samý. Celej život jsem toužila po borderce... Úplně příšerně. A pak bum, najednou mám doma štěně. A pak zase pápá, Ex. užij si to moje černobílý štěstí... Gymnastika... Tam mě naši odmítali zapsat, takže jsem si makala tak sama pro sebe, pro radost a když jsem byla v nějaký sedmý třídě, našli jsme oddíl, kam se mi povedly udělat přijímačky. A trenérka co? Po roce odešla na mateřskou. A mně už nikam jinam nevzali, že jsem prý stará nebo neměli místo...

Je to možná prostě trest za to, jak se do něčeho bezhlavě vrhnu a pak to nechávám plynout... Ve všem... Už jenom ty motivační knížky, který mají dokázat člověka naučit žít. Obě jsem je přečetla do půlky a rok jsem na ně nehrábla. Hlavně že se teď furt doma válím u televize a dělám hovno. Já jsem vážně příšernej člověk...


Končí srpen. Nejhorší srpen v mým životě. Nikdy jsem nezažila tolik strachu a bezmoci jako teď. Tolik otázek, na který neznám odpovědi. Er. byl první, co se ke mně choval vždycky opravdu moc hezky. Nikdy se o mě žádnej kluk takhle nestaral. Ať to dopadne jakkoli, jednou na něj budu vzpomínat jako na toho, co mi nosil ty pidi balíčky, vařil kafe a při líbání stahoval tričko dolů, aby mi nefoukalo na záda. I přesto, že to je asociální tele, co by se asi nikdy nenaučilo žít obyčejnej život bez malérů, v jádru duše je to ta nejhodnější a nejcitlivější bytost kterou jsem poznala. A stejně tak věřím, že on na mě bude vzpomínat jako na tu praštěnou roztržitou holku ze zahrady... Na tu, který se mohl vypovídat ze svých trápení a který se ve dvě ráno schoulil do náruče a cítil se v bezpečí.

Byli jsme šťastní. Opravdu. Tak jako obyčejně. Dělník v montérkách a věčně od psů a prachu zaprášená holka která zprostředkovává chod mezi firmou a veřejností. Byli jsme šťastní když jsme vedle sebe seděli na schodech, pili kafe a plánovali budoucnost. Na naší balkonový párty. Byli jsme šťastní, když jsem seděla na okně, on vymýšlel pubertální kraviny a tekly nám slzy smíchu po tváři. Když jsme poslouchali rádio Bonton. Byli jsme šťastní když jsme těch pár posledních hodin leželi v obětí ve skladu na stoletý červotoči rozežraný posteli...

Za pár hodin tenhle měsíc skončí. A už teď cítím, že to bude prostě lepší a lepší... (Tak zaznělo v Kazimírovi a Karolíně). Dneska se objevil v práci R., kterej nedávno ze dne na den utekl. Vypadá to, že po víkendu zase nastoupí. Možná se mi ten zhroucenej kolektiv, kterej jsem milovala zase slepí. A třeba se nakonec vrátí i ten Er. a "všechno se stane na svý místo". Budeme zase tým - Upíř, Furt něco a Žirafáček. Dala bych za to cokoli.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 N. N. | 31. srpna 2016 v 20:27 | Reagovat

Ty články se zatím většinou zdají perfektní, ovšem smůla je, že všechno perfektní se potom už jenom zhoršuje. Taky je škoda, když není pořádná inspirace o čem psát. Právě dovést poutavě psát o v podstatě nudě pro idioty je dobrý test úrovně a výdrže. Bohužel zrovna tady je pro psaní docela nešťastný místo, i když teoreticky jen stačí vyplnit formulář.

2 K. K. | E-mail | Web | 31. srpna 2016 v 20:31 | Reagovat

[1]: Jak tak na to koukám, tak napsat komentář co by dával smysl je taky celkem oříšek, co?

3 N. N. | 31. srpna 2016 v 21:04 | Reagovat

Komentář byl vygenerován automaticky jen jako test.

4 K. K. | E-mail | Web | 31. srpna 2016 v 21:16 | Reagovat

[3]: Super, a proč automaticky testuješ komentáře na mym blogu? Je to k něčemu dobrý?

5 N. N. | 31. srpna 2016 v 21:22 | Reagovat

Mohla byste mi odpovědět ještě přibližně o 30 procent apatičtěji ? Hledám a nemohu zrovna nalézt vhodnou kostru věty do jednoho dopisu. Děkuji...

6 N. N. | 1. září 2016 v 9:41 | Reagovat

Už mi neodpovídejte, protože výšeuvedenou kostru jsem už našel. Včera mi počítač během dvou hodin otevřel všechny archivy na blog.cz, vzal každý článek, vyměnil v něm mezery mezi písmeny za znak LF,  vzniklé sloupce slov seřadil podle abecedy, a zařadil do databáze. Z takto získané setříděné slovní haldy bude možno ještě lépe psát automatické verše, milostné dopisy ženám a mužům, a nebo různé politické projevy na zakázku. Nyní testuji generátor náhodných řádek, a za chvíli Vás znovu oslovím řečí počítače. Mé verše mohou být rozevláté, a nebo naopak mít striktní formu přesného obdélníka či čtverce, skoro škoda, že ne hranolu a krychle.

7 N. N. | 1. září 2016 v 9:50 | Reagovat

ER,
pojď již domů,
co tam pořád děláš
v tom lomu ?

Dívám se tu na hladinu vody
máti,
a všechno se to ve mně nějak
mlátí...

Vzali kilo dynamitu
dva mladí horníci
a ustřelili hlavu a dvě ruce
mladé hornici.

_____________

Za hodinu z toho bude sbírka. Jdu si vzít k snídani uzenou rybu.

8 N. N. | 1. září 2016 v 9:58 | Reagovat

Sousedská na jedno kliknutí:

Zazvoň, Franto,
a nemusíš se ani zouvat,
uchop Pendolíno,
a nemusíš hned ani couvat.

Proč Pendopíno jede,
ale z druhý strany,
ptám se Franty.
Určitě jede správně Máňo
dle jízdního řádu,
říká  Franta
co je ale spíš na buzeranty...

9 N. N. | 1. září 2016 v 10:09 | Reagovat

Teď jsem jen vyměnil dvě slova, a doslova mi zaskočila kost z tý ryby. Tohle Vám sem prostě napsat nemůžu, protože kdybyste to někde střelila, tak se stanete, pokud už ovšem samozřejmě nejste, multimilionářkou...

10 N. N. | 1. září 2016 v 10:33 | Reagovat

Dneska píše básně každej. Vezměme třeba dr. Macka:

macekvbotach.cz

/Petra69/

Moderní poezie musí být avantgardní, ovšem když to člověk čte poprvý, tak to skoro láme jazyk. Mladá mu už leze v botech na kanape s chlastem. Vsadím se že tu svou jednořádkovou báseň o make-upu psal s kuchařskou zástěrou u dřezu, kde smrdělo tejden starý nádobí. Postupně zvlčí každá, a nepomohou ani zlaťáky, pásek od kalhot a nebo viagra...

11 N. N. | 1. září 2016 v 10:43 | Reagovat

Užje hotových dalších 26 stránek.

....

Pudr a benzin
to kdysi strašně jelo,
dnes na to ovšem nemá nikdo prachy,
a tak je aspoň pořád jako dělo...

12 N. N. | 1. září 2016 v 15:41 | Reagovat

Tak nám Mistr Gott
odletěl do Berlína
ve flanelovém saku
/a v ušních naslouchátkách
jistě nové silné aku../.

To když člověk podívá se na dr. Macka,
zapláče.
Co je to za snoba
co se snaží sice balit mladé studentky
avšak bez jachty a tryskáče...

13 K. K. | E-mail | Web | 1. září 2016 v 16:20 | Reagovat

Já bych strašně ráda napsala něco... Cokoli... Ke komentářům výše, ale nějak mi došla slova. Nicméně báseň o Frantovi mě opravdu upřímně pobavila. Díky.

14 N. N. | 1. září 2016 v 17:09 | Reagovat

Neznáte ještě možnosti mírně editovaných elektronických kombinačních systémů. Už pohled na sklo, jak to ten stroj třídí a šrotuje slibuje, že dojdou slova. Pokud by nedošla slova, je nesmyslné vůbec předem něco psát. Zkuste třeba ten lom na ER, a uvidíte že uspějete. Toho Frantu mi líčila jedna má krásná kolegyně, ale stalo se to ve výtahu...

15 N. N. | 1. září 2016 v 17:27 | Reagovat

Je to jak napsal Saint Exupery:

...Vzbuzeni  v noci přízrakem dvou démonických očí, vybíhali z hangárů, nahazovali ve tmě s duněním své stroje, a mizeli v dáli, z níž se pak již nikdy nevrátili....

Jistý 82 letý důchodce bývalý letec luftwafe tvrdil na jednotce intenzivní péče v nemocnici v Khárlsruhe, když se probudil z vlivu utišujících léků,  že kdysi sundal Saint Exuperyho. Letěl prej za pěknýho počasí v dvou tisících metrech, sluníčko svítilo,  četl si Malýho prince, a hele, vedle něj v letadle Saint Exupery. Tak odsunul plastovou krytku na kniplu, stisknul červenej knoflík palubního kulometu, a poslal ho prej vykoupat se do moře.... červens

16 N. N. | 1. září 2016 v 17:33 | Reagovat

Vsadím se s Vámi, že jste ještě nikdy nenahazovala dvouplošník. Pilot sepne spínač, a zařve na mechanika :

MAGNETY !!!

A mechanik musí v tu chvíli nahodit vrtuli. Pokud ji nahodí o vteřinu dřív, tak mu to usekne prsty, a pokud o pat vteřin později, tak přijde o hlavu...

17 N. N. | 1. září 2016 v 17:35 | Reagovat

Kupte si dřív než ve kšeftě zavřou čtvrt kila zavináčů, a dvě lahvový desítky. Je to lepší než nějaká psychofarmaka...

18 N. N. | 2. září 2016 v 9:10 | Reagovat

Když zde čtu jednu Vaši čtrnáctiletou kolegyni která pojednává o análním sexu, a radí čtenářům a čtenářkám , / těch čtenářů má ale asi podstatně víc.../jak použít jako klystýr sprchu, a jak pak už jen zadržovat vodu, aby to neudělalo fopa až se do toho dá přítel, musím uznat, že máte jistě minimálně o něco víc kulturnější zájmy.

19 N. N. | 2. září 2016 v 9:13 | Reagovat

Takovej admin Standa, ten musí mít asi a nebo spíš naproto určitě oči navrch hlavy, zvlášť když si pustí neopatrně víc vodovodní kohoutek....

20 N. N. | 2. září 2016 v 9:16 | Reagovat

Snažit se dirigovat dámský blog, to musí být záhul. Nyní jdu o takzvaný "lével" výš na  

krásná.cz

Uvažuji o tom, využít demokracie, a založit blog

krásný.cz

21 Anett Anett | E-mail | Web | 2. září 2016 v 9:16 | Reagovat

Život nám neustále vráží klacky pod nohy, ale věř, že láska je jenom část trápení, než které by tě mohli čekat. Daleko horší by bylo zjištění, že máš nevyléčitelnou chorobu...to mi věř. :)

22 N. N. | 2. září 2016 v 9:23 | Reagovat

Má výšeuvedená krásná kolegyně byla inženýrka elektronička CSc. zaměstnaná v ústavu matematických strojů ČSAV, a jednou při opravě výtahu nenépadně zamontovala do elektroniky časové relé, které po současném stisknutí tlačítka druhého třetího patra zastavilo na deset minut kabinu a zhaslo světlo. Pak ještě na schůzi tehdejšího ROH / revoluční odborové hnutí / podala návrh, aby se ve výtahu zamontovalo sedátko pro invalidy.

23 N. N. | 2. září 2016 v 9:24 | Reagovat

Anetko, kdyby nám život vrážel klacky jen pod nohy...

24 K. K. | E-mail | Web | 2. září 2016 v 9:29 | Reagovat

[21]: No, ono po tý zdravotní stránce to není žádná sláva... Jenže to beru tak nějak statečněji a nemám potřebu to rozmazávat veřejně na blogu no.

25 N. N. | 3. září 2016 v 9:49 | Reagovat

Když si jednou krásná inženýrka dala sedum plzní, vyprávěla na jedné oslavě jak manžela odnaučila alkoholizmu. Manžely byl též vzdělanec, a podlehl nějaké sídlištní hospodě kterou denně navštěvoval se svými kamarády. Domů byl vždy dotažen některými z nich, a po zazvonění na dveře prý zapadl do předsíně. Jednou jí prý jeden z nich blinkl na rohožku, a ona ho hodinu proháněla s křikem požárními chodbami s hadicí od pračky, a tak ho pak již jen stavěli za dveře, a po zazvonění zdrhli do výtahu. Starej byl prej doveden po čtyřech nejprve na WC kde se zbavil nejhoršího, pak pod sprchu a pak již byl v obejváku připravenej igelit, kde dospal do rána. Jeddnou ji prej pobouřilo, jak chrápe na břiše, a halvou ji bleskl geniální nápad. Vzala v ložnici ze stolku prezervativ, nasunula ho na měchačku,pomazala trochu olejem, a šups mezi půlky, až po kroužek. Druhý den byla probuzena rozčileným huhláním z WC, nesmírně dlouhým splachováním, a neobvykle dlouhou a důkladnou očistou vesprče. Starej pak beze slova odešel do práce,  a když se sama v půl šestý odpoledne vrátila, zastihla ho fascinována, jak meje nádobí. Zeptala se jen tak informačně: Už je šest, nepudeš za kamarádama? A on temně odpověděl:

Už nemám žádný kamarády.....

Všichni jsem ho pak, když přijížděl do ústavu autem odpoledne s úsměvy zdravili, a on se divil, jak jsem kamarádští, i když ho prej ani pořádně neznáme...

26 N. N. | 3. září 2016 v 10:00 | Reagovat

Na tuhle příhodu jsem si vzpoměl, když jsem zadal do systému náhodně "M" a "P". Vyhrnulo se mi asi sedum stránek rýmů, dostatečný počet, abych se ji pokusil časem zveršovat...

Zatím je vygenerováno asi 650 stránek A4 rýmů. Na tom může žít pohodlně roky tak minimálně jedna generace avantgardních básníků...

27 N. N. | 3. září 2016 v 10:13 | Reagovat

Vzdělanci to nemají lehké. Vzpomenu ještě na jednoho svobodného slovenského inženýra v Tatrách, který bydlel v hotelu vedle nás na jedné podnikové rekreaci. Jednou v noci nás vzbudily odvedle nejprve sílící zoufalé výkřiky, pak něco jako vyrážení dveří, a když hluk jakoby stavebních prací přesáhl snesitelné meze, vyšel jsem před dveře, a viděl, jak ho vedou saniťáci v bílých pláštích zabaleného v prostěradle, a z toho prostěradla trčí ve výši rozkroku asi půl metru uříznuté odpadní novodurové trubky. Abych nenapínal, při koupání ve vaně odšrouboval krytku horního odtoku, a přilákán vhodným jejím vhodným průměrem, chtěl se v ní obšťastnit, ovšem skončilo to beznadějným uvíznutím, po kterém museli po křiku vyrazit dveře, odsekat majzlíkem betonový obklad, uříznout část trubky pilkou na železo, a odvézt ho i s ní sanitkou do místní nemocnice. Když nemocnice odevzdal potřebnou v podstatě zámečničtinu a instalatérštinu, vrátili ho zpět. V hotelu se stal naprostou jedničkou, ale nevydržel ani pár minut tu slávu, a dole zafačován, přerušil kvapně dovolenou, a odjel do Bratislavy...

28 N. N. | 3. září 2016 v 10:24 | Reagovat

Lehké to nemají nejen nemocnice ale i policisté. Na pražském sídlišti Novodvorská prý nedávno ve dvě hodiny ráno přiklelk mladý již dlouho neukojený muž dokonce k ozdobnému dvojitému výfuku vozu Mazda, a zanedlouho se již ulice též naplnila jeho zoufalým křikem. Bezradní policisté sehnali nejprve zámečníka, a pak majitele vozu, který odmítl nějaké neodborné řezání, a tak experimentátora v autosexu odvezla nakonec odtahovka i s autem do nějaké místní provozovny, kde výfuk rutinně  uřízli autogenem, se suverením tvrzením, že podobný případ již jednou v minulosti úspěšně řešili a vyřešili obdobným způsobem....

29 N. N. | 3. září 2016 v 15:12 | Reagovat

Nezlobte se, budu Vám teď na chvíli nevěrný, a půjdu se mrknout na Simonu Gray, ta tam má dokonce nějaké mušketýry. To slovensko teď jede, nejen už samé ovce a novodurové sanitní trubky, ale i feminizmus od deseti, Euro , a angličtina. Kdo dneska v deseti nehůtorí po anglicky, neexistuje, a žádná pig-engliš, i když se s tím v anglii a nebo v americe nedomluvíte....

30 N. N. | 4. září 2016 v 10:04 | Reagovat

V Bavorsku se teď prej tisíce lidí baví závody volů. nechápu proč se namáhají s organizací, a nepřijedou do česka . Tady je to každodeně celý rok. Návštěvníky bych zavezl nejdříve do českoněmecké /!!/ automobilky na prohlídku nejnovějšího plastového embéčka se zamykací elektronikou, ze které se nedostanete jinak než s použitím létajícího počítačového autoservisu, pak by si prohlédli lůžko Karla Gotta na Karláku v Praze, a pak by je autobusy dovezly do šumavských lesů na prohlídku dosud nedostavěné Gottovy roubenky.

31 N. N. | 4. září 2016 v 10:12 | Reagovat

Nevím, jestli byl Mistr Gott také součástí bavorských závodů volů, ale své role kmotra nového modelu českoněmeckého plastového embéčka se zhostil skvěle. Dokonce prý prohlásil, že by si ten kodiak i koupil, ale jeden reportér  se vyjádřil s pochybami, že si Mistr asi dělal srandu...

Celá akce mi připomíná národního umělce pana Chudíka, když v devadesáti letech vylezl v televizní reklamě a třesoucí se rukou mával na obrazovce lahvičkou Q-enzymu, a říkal "že je to dobrý", a za týden měl státní pohřeb. Za týden ho pak pro jistotu nahradil bělovlasý známý český herec Krampol, který dosud státní pohřeb něměl, a ještě asi dlouho mít nebude.....

32 N. N. | 4. září 2016 v 10:22 | Reagovat

Na mojecelebrity.cz jsem se dočetl, že herec Krampol je perspektivní figura pro reklamy farmaceutických firem, protože si vždycky před reklamou vymění jakékoli reklamní tabletky za barevné bonbony proti ústnímu zápachu, a ty pak před kamerou s požitkem konzumuje. Proto by herec Krampol mohl zřejmě dělat leta i reklamu na krysí jed. Herce Krampola umělecky a reklamně zastíní  jen jeho manželka, když v televizi začne předvádět svá plastová prsa.

33 N. N. | 4. září 2016 v 10:27 | Reagovat

Výborný blog o Gottovi a kodiaku je na:

kodiak.blog.huA „tagging” szó azt jelenti, hogy lelassul a mozgási sebességed, amikor meglőnek. Ha egy játékost eltalálnak és meg van „taggelve”, a mozgási ...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama