Do třetice...

28. srpna 2016 v 10:27 | K. |  Hudební plkání
"Víš že ti přijedou v září Redhoti?" Tak zněla zpráva, která mi přistála od M. na fejsbuku. "To je nějaká blbost ne?" A za necelou minutu na mě tahle "blbost" skákala ze všech možných reklam a já měla radost. Okamžitě jsem zmobilizovala bráchu, že prostě musíme jít!!! A při tý příležitosti jsem zavzpomínala, jak těžce jsem se dostávala na jejich předchozí dva koncerty...



Red Hot Chili Peppers jsem začala poslouchat někdy asi v 8. třídě. Tak jakože aktivně, takový ty nejznámější písničky jsem znala věčnost. Třeba v 6. třídě jsem K. nutila jejich plakát z Bravíčka a hrozně nechápala proč ho nechce, když poslouchá Nirvanu. :D

No a já jsem takovej ten blbec, co se vždycky pro něco hrozně nadchne a začne tím být až nesnesitelně posedlej. Takže jsem hned potřebovala všechna jejich CD (to mi moc nevyšlo, originály mám jen dva, ale všechno bude, všecičko...), obarvila se na tmavo (abych byla stejnej fešák jako Anthony) a lihárnou si tetovala hvězdičku na zápěstí. Dokonce i tu růžovočernou kravatu jak má Tonda v klipu Dani California jsem si pořídila. Teda jen takovou podobnou, protože jsem pitomá a ty pruhy jsem si nakreslila na druhou stranu. :D No a když jsme u toho, tak to byli právě RHCP, co mě přivedli sem na blog... Tehdy jsem měla nutkání udělat o nich ty nejvíc boží wéwéwé... To se mi nepovedlo... Ale už jsem zde zůstala. (A teda, přiznávám, že jsem se o to pokusila ještě jednou v době mé nezaměstnanosti na nové adrese a ten blog doteď z nostalgie nechávám existovat...)


Pokud se nepletu, poprvé RHCP navštívili Prahu někdy v roce 1996. A to jsem byla ještě bez vlastního úsudku, takže mě zajímal až koncert druhý, který se konal o 10 let později. Když jsme se s G. dozvěděly, že přijedou, hrozně jsme jásaly a nemohy se dočkat. O iluze jsem přišla celkem rychle po tom, co jsem dojásala...

Kluci z vyššího ročníku se na ně chystali taky. Na stání k pódiu, aby měli zážitek z co největší blízkosti. To se jim nedá upírat, nicméně já zažívala zrovna takový to omdlívací období, kdy jsem se neustále někde válela v tramvaji, případně kolabovala při zvýšené fyzické aktivitě a tak, takže naši mi několikahodinové poskakování v davu prostě zatrhli. G. tedy stála před rozhodnutím, jestli jít s klukama nebo se mnou. No a protože to byla vždycky dost koketa, vysrala se na mě. Dodneška si pamatuju ten pocit křivdy, když ve školní jídelně pochodovala s tím lístkem...

A tak se koncert blížil a já byla smutná. Zkoušela jsem někoho sehnat, ale všichni, co na koncert jít chtěli měli už dávno lístky a to samozřejmě na to proklatý stání. Mám pocit že chvíli to vypadalo, že by se mnou snad táta i šel, ale nechtělo se mu utrácet.

Asi necelý týden před koncertem mě na školním výletě zastavila spolužačka kluků, co s nima měla jít právě G. Řekla mi, že má dva lístky na sezení a že by ho chtěla vyměnit za ten jeden na stání, co má G. Tím pádem ona by mohla jít s klukama ze svý třídy a my s kamarádkou spolu. Vyjednávání tří puberťaček bylo nekonečný... Furt byl někde samozřejmě nějaký problém, nějaký co by kdyby... Až jsme G. zlomily a já najednou svírala ten kousek papíru v ruce a nemohla věřit tomu, že svou americkou modlu uvidím lajf!!!


Další koncert u nás Redhoti ohlásili v tu nejméně vhodnou dobu. Psal se 2012 a na všech možných zastávkách MHD se začaly postupně objevovat plakáty mé oblíbené kapely, že prý nám tu v srpnu zazpívají...

Jenže, K. byla zrovna bez práce, žila s Ex. v takový plesnivý pidi díře a peněz nazbyt zrovna nebylo. Prosila jsem, fňukala, všechno bez úspěchu, nechtěl koupit dva lístky, nechtěl... A tak jsem si jednou zase dokázala že pokud člověk něco fakt chce, získá to. Víte co, ten vesmír a tak.

S vědomím, že na konecertě prostě budu, jsem zasedla k internetu a vygůglila si všechny možný probíhající soutěže. A soutěžila. Byly to takový klasický "vědomostní" kde losovali ze správných odpovědí, pak jsem se pokoušela dovolat do Evropy 2 - to bylo obzvlášť dobrodružný, protože jsme zrovna jeli za tetou na chatu. Poslední možností tedy byla FB stránka Skullcandy CZ. Otázka byla, co byste udělali se sluchátkama této značky... Že prý nejvtipnější a nejoriginálnější odpověď vyhraje. Byla jsem už tak zoufalá, že jsem tam napsala první blbost co mě napadla. Ověsila bych s nima vánoční stromek na Staromáku a pouštěla do nich právě Redhoty...

Kupodivu klukům z firmy se to zdálo vtipný a na FB mezi výherci se objevilo moje jméno. A o pár dní později jsem si jela do nějaký děsný řitě v Praze pro to, po čem jsem toužila ze všeho nejvíc. Bylo to tam vážně divný, šla jsem do nějaký budky kde měli kancl. Normálně bych se tam snad i bála, ale v tuhle chvíli mi to bylo úplně jedno. Hlavně že budu mít lístky. Vkročila jsem tam, přivítal mě nějakej mladej sympaťák. Předával mi ty dva cenný papírky a ptal se mě jestli tu kapelu aspoň trochu znám. Začala jsem mu vyprávět, že jsem byla už v tom 2006 a že teda z finanční nouze jsem se letos musela uchýlit k soutěžení... Rozzářil se a byl rád, že lístky vyhrál někdo, kdo o ně opravdu stál. Pak mi ještě řekl že jim ta moje odpověď přišla fakt dobrá (si vždycky představím jaký hrůzy tam museli posílat asi ostatní) a popřál mi pěknou zábavu. Tu mít budu, to si piš!

Koncert se konal na Edenu pod otevřeným nebem. Měli jsme místa na stání - ne přímo k pódiu, ale i tak jsme byli fakt strašně blízko a to bylo úžasný. Tehdy mě zklamal Anthony, protože akorát snad pozdravil a jinak z něj mezi písničkama nevypadlo ani slovo. Josh - v tu dobu nováček - měl zlomenou nohu, takže celou dobu seděl na židli a neměl moc prostor se projevit. Na toho se letos docela těším, protože jako zarytá fanynka jeho předchůdce Johna jsem z jeho přítomnosti neměla radost, ale po poslechu nejnovějšího alba jsem zjistila, že Josh vlastně není vůbec špatnej kytarista. Zachraňovali to Flea s Chadem, kteří nejenom že jsou geniální hudebníci, ale dokáží prostě komunikovat i s publikem. A celkově to byl fakt úžasnej zážitek, jen jsem nepochopila, proč ty lidi kolem nás jen tak stojí a čumí a vůbec se nebaví.


Oproti předchozím dvěma koncertům bylo letos shánení lístků vlastně nuda. Po dojásání, že RHCP zase uvidím a nebudu vůli tomu muset jet někam bůhví kam, jsem trpělivě vyčkala prvního dne rezervací. Hned ráno jsem zapla notebook, zarezervovala dva lístky, dala peníze bráchovi, ten je vyzvedl... (mně teď čeká akorát bojoevej úkol je najít) Stárneme, takže letos jdeme dobrovolně na sezení, ale i tak se nemůžu dočkat. Protože... UŽ ZA TÝDEN!!!

www.teamrock.com

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama