"Zamávejte nám do skryté kamery!!!"

18. srpna 2016 v 19:52 | K. |  Nekonečná VKV
Posledních pár dní se držím hesla "hlavně se z toho neposrat" a fakt se nestačím divit, jak moc se mi život přetočil vzhůru nohama. A i když jsem si říkala, že už o tom co se děje psát nebudu, prostě mi to nedá a je to asi jediná možnost, jak si ty myšlenky nějak utřídit...



Opravdu nemám tušení, čím jsem svou karmu rozčílila, ale ta situace ohledně Er. mě začíná ničit. Připadám si trošku jako Michael Douglas ve filmu Hra a nepřeju si nic jinýho, aby byl už konec... Aby někdo vyběhl a řekl: "Obstála jsi. A támhle nám prosím zamávej do skryté kamery!"

Jsem neskutečně vděčná za to, že mám ve vedení v práci oporu. Obě mé nadřízené si se mnou v pondělí sedly a daly jsme řeč. Protože mám teď náladu jak na houpačce a procházím si všelijakými fázemi, mají celkem i pochopení pro to, že sem tam někam zalezu a nechci nikoho vidět, nebo že odejdu z práce dřív. Na středu jsem si dokonce vzala volno úplně. Představa, že potkám jeho matku, která - nechci říct, že situaci zavinila, ale rozhodně ji zbytečně vyhrotila... no... asi bych ji ten smeták přerazila o hlavu. A protože jsem ta milá, hodná, slušná a klidná K., za kterou mě všichni mají, v rámci zachování dobré pověsti jsem teda zůstala doma.

Hodně jsem přemýšlela, už den předtím když jsem jela za Fí. mi mozek pracoval tak jako snad nikdy. Odjakživa říkám, že chci jít k policii vyšetřovat vraždy a kolikrát jsem schopná některý věci rozvrtat opravdu na "atomy" a ledaco si spojit dohromady. (Hehe, asi něco jako Mosbyho hoši v HIMYM...) Krom toho mě lidi považují za "Sibylu". Vlastně i tohle celý jsem si přivolala... Není to tak dávno, co jsem se strašlivým výrazem v hospodě pronesla: "Já a Er.? To bude parádní průser!" No a je to tady...

A tak jsem "dovolenou" využila k tomu, že jsem vytvořila analýzu. Proč a kdy odjel, za jakými účely, co tomu předcházelo a následovalo. Pokusila jsem se vžít do role jeho zhrzelé expřítelkyně a tak nějak si všechny ty drobnosti poskládala jako velký puzzle.. Došla jsem k celkem upokojivému závěru... Teda jak se to vezme... Myslím si, že od ní už odjel, ale má ještě nějaké zařizování a protože je to asociální tele, neuráčilo se dát vědět. Najednu stranu čemu se divím? Sám mě na to upozorňoval několik hodin předtím než celá tahle story vypukla. Že prostě občas zmizí a není o něm vidu ani slechu. Jak řekli naši: "Nemůžeš si už sakra najít něho normálního? Přitahuješ samý individua!"

Takže jsem se v rámci zachování duševního zdraví rozhodla své krásné teorii věřit. Dokonce jsem to celý pojala jakoby vtipně a graficky to znázornila. Až jsem se musela smát tomu jak jsem blbá...


Věř a víra tvá tě uzdraví. Další takový heslo a moudro žejo. No a tak teď žiju prostě v přesvědčení o tom, že se do konce srpna objeví a jak mi sám tou svou "češtinou" napsal "vše se stane na svý místo". O tom, že tohle "věřící" období nebude žádná prdel, jsem se přesvědčila už dneska ráno...

Přišla jsem do práce jako obvykle. Už na první pohled něco nehrálo. Jeho matrace byla pryč. Kromě ní i část jeho oblečení. To co zbylo bylo hozený na jedný hromadě a přibyl tam ručník. Pak jsem si všimla ještě tašky - úplně stejný s jakou odjížděl... Za boha si nemůžu vzpomenout, jestli měl dvě a tuhle tam nechal nebo ne... No, takže jsem tam celej den běhala, střídavě vyhlížela jestli někde není a střídavě hledala, jestli mu to jenom někam nezapadlo. Možná by bylo nejjednodušší se na to zeptat ostatních, ale proč si kazit iluze...

S Fí. vymýšlíme nejrůznější teorie co mají tyhle věci znamenat. Mimo jiné nás napadlo, že někde padl a jeho duch si přišel pro část oblečení aby mu nebyla zima. Pak si myslíme, že je na tajné misi. Nebo že zkouší, co nebohá K. vydrží. A ta vydrží sice hodně, ale zase odsaď podsaď žejo...

Prý si hlavně nemám dělat romantické představy o našem případném setkání... To si fakt nedělám... Spíše se porozhlížím po něčem, s čím mu dám přes prdel za to že se neozýval. No že bych se nudila říct nemůžu...


Mrzí mě to. Pomalu končí okurková sezóna (a že letos to zas tak volný jako třeba loni nebylo) a měli jsme docela dost plánů. Říkali jsme si, že bychom třeba i někam na pár dní vypadli. Já jsem mezitím vytipovala pár akcí a míst, kam bychom mohli zajít.

Dneska jsem si pročítala naše poslední zprávy a fakt si nemyslím, že by to na mě hrál. Navíc kdyby on neudělal první krok a nevytáhl mě ven, tak já bych zůstala u toho, co jsem dělala celou tu dobu. Pobíhala bych po baráku, házela na něj pubertální úsměvy, v jeho přítomnosti si rvala kůži okolo nehtů, sledovala ho přes prosklený dveře co dělá a mezitím K. psala jak je na něj hrozně pěknej pohled. Nikdy bych ho sama od sebe nezačala svádět, byť jsem tam nějaký ty vzájemný sympatie tušila už delší dobu.

Naštěstí jsem se loni naučila brát věci tak jak jsou. Věřím v to, že se všechno děje z nějakýho důvodu a v dobro. Když si promítám ty situace zpětně, tak je to pravda. Takže ano, pokud se nevrátí, bude to pro mě lepší. Už od začátku jsme taková dost bizarní dvojka, nikdo náš vztah moc nechápe. Kamarádi a rodiče z toho mají spíš srandu, ostatní příbuzenstvo (naše rodina je příšerná drbárna) by bylo rádo, kdyby zůstal kdekoli, jenom aby to bylo co nejdál ode mne. I přesto všechno jsme si dost sedli, máme hodně společnýho a takhle dobře, a paradoxně v bezpečí jsem se ještě nikdy s nikým necítila.


Snad se to vyjasní... A hlavně co nejdřív. Jsem z toho už děsně vyčerpaná. V noci se neustále budím, mívám i halucinace, jsem prakticky pořád nervózní. Moc nejím, začala jsem ještě víc kouřit a jediný co zvládám je silný kafe bez cukru a alkohol. (Jak zní jedna má oblíbená sms od něj: "kde jsy muj alkoholik"... jo, asi mám problém) Takže jo, docela dost jsem zhubla, což se mi fakt líbí, ale zase až se hodím do klidu tak to naberu zpátky i s úrokama a to už taková paráda teda nebude.

A i když je to neuvěřitelný a dost vážně jsem uvažovala o tom, že jestli se nakonec fakt objeví, tak ho stejně pošlu k vodě, protože mám taky jenom jedny nervy, furt mě nějakej tichej hlásek uvnitř mě uklidňuje, že to bude dobrý. Tak jako párkrát v minulosti... A kdo ví, třeba mi k tomu pomůže i ten kouzelnej "dědeček" kterýho jsem potkala u metra... Takový zvláštní bezdomovec mě poprosil o cigáro. Ne nějak neobvykle, ale i tak jsem řekla: "Nojoooo. Ale mám jen borůvkový..." Podala jsem mu ho, jemu se rozzářily oči a začal hrozně hezky děkovat a přát mi jen to dobré v životě. Pak se na mě tak podíval: "Hlavně v tý lásce."...


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sugr Sugr | E-mail | Web | 20. srpna 2016 v 17:01 | Reagovat

Utřídit si myšlenky..., sakra o to se pokouším už hooodně dlouho!:-)
Pěkně se to u tebe čte!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama