Na Sladké melodii řádím už 3 roky

4. listopadu 2016 v 20:29 | K. |  Virtuální místo
Dnešní článek kolegyně z AK mi připomněl, že mám vlastně také blogové narozeniny. Ty první jsem oslavila poměrně zdařilým shrnutím, loni jsem se na to vybodla... Tak proč se letos nepolepšit...


Na blog.cz funguji už něco kolem 10 let (takže prakticky od začátku jeho vzniku). Tehdy jsem ale měla přístup k internetu dost omezený. Virtuální pisálství jsem začala brát trošku vážně až kolem roku 2008. Začala jsem psát reportáže z koncertů, veřejně prezentovala svou sbírku autogramů a dokonce jsem si dvakrát zahrála i na novináře a vyzpovídala Jirku Kučerovského a Frantu Poborského. (Na tomto blogu rozhovory nemám, ale třeba je sem časem dám, i když už nejsou moc aktuální).

Na podzim roku 2013 jsem nezažívala zrovna dobrý období a založení nového blogu pro mě byl asi takový pokus o to ten svůj život změnit. Dodnes vidím, jak jsem 2. 11. klikla na "založit nový blog" a několik dní pečlivě třídila články z blogu starého, přesouvala je, upravovala... Nejstarší článek, co se zde nachází je 8 let starý.

Ze začátku byla má představa o seriózním místě, kam budu nejčastěji přispívat kvalitními názorovými články, kynologickými amatérskými plky a především reportážemi. Myslím si, že ze začátku jsem to i celkem dodržovala, díky tomu jsem se první rok ohřála 7x na titulce. Aktivní jsem byla i co se týče změn designu. Ta proběhla dohromady pětkrát a pokaždé blog získal úplně nový vzhled.


Bohužel se mi nepodařilo svůj prvotní záměr splnit. Reportáže z koncertů Chinasek, Animé a Tomáše Kluse jsem už dávno přestala psát. Když tak o tom teď přemýšlím, je mi to docela líto, ale často se mi stává, že nemám kousek času nazbyt a když už si ho konečně najdu, takový ty prvotní euforický pocity jsou dávno pryč a já nějak nevím, jak psát. To samé se týká divadelních představení.

Za třetí blogový rok zde vyšlo celkem 74 článků. První jsem sem flákla 2. listopadu. Není na něm nic moc zajímavého, krom toho, že jsem sem začala furt cpát Er. Ale aby se neřeklo, na konci jsem si teda "popřála". "Nech sa páči" je můj oblíbený článek, byť náhodnému čtenáři nic moc neřekne. Je to zakončení jednoho krásného období, který sice bylo dost náročné, ale já si to neskutečně užila a strašně ráda na to vzpomínám. Celkově byl ten rok 2015 docela úspěšný, podrobně jsem ho shrnula v Rok 2015.

Už 4. rokem se věnuji foto-deníčku. Každý den jeden výcvak a k tomu pár plků. A vždycky dělám rekapitulaci toho nejlepšího. Takže i 3. rok nezůstal bez toho svého nejlepšího. V únoru se u mě naplno rozjela "telenovela" - já, F. a Er. Naťukla jsem to už v Záhadě zmizelého hrnečku. Protože se mi po obou dotyčných fakt dost stýskalo, zavzpomínala jsem si na ty naše zážitky.

Po sto letech jsem zažila i výslunní titulky, kam se dostal můj rozčilený článek o kravlenách na FB. Nějak jsem měla potřebu se těch prodavaček prostě zastat.


Protože ta telenovela začala nabírat docela na obrátkách, zasloužila si samostatnou rubriku. A první článek v Nekonečných VKV se stal tento. Kdybych v tu chvíli jen tušila, co bude následovat. Abych se z toho nezbláznila, napsala jsem dotyčným dopis. Který nikdy nebude doručen. V červenci to dostalo ty pravý grády, dali jsme to s Er. dohromady. Moc dlouho nám to společný štěstí nevydrželo, protože po necelých třech týdnech odjel domů. A ze mě se stala "vdova" truchlící po svém milém a tak jsem psala a psala a psala. Zápisky jsou celkem na jedno brdo, ale musím říct, že mi to dost pomohlo to všechno nějak přejít. Vyplivla jsem ze sebe poprvé článek, rozdělený na dvě části, jak byl dlouhý. Zkouška I a II. A moje srdcovka na toto téma je "Vnitřní boj".


Vzhledy jsem nějak rapidně neměnila. Vystřídaly se tu za ty poslední dva roky celkem 3. A není mezi nimi žádný výrazný rozdíl. Akorát jsem se rozhodla světu ukázat svůj xicht.






Už dávno svůj blog neberu smrtelně vážně. Nesnažím se o nějakou virtuální slávu nebo tak. Svůj největší fanoušek jsem já sama. Možná to zní trochu egocentricky, ale vážně neznám lepší terapii než se začíst do starých článků a vidět ty situace s odstupem času.

Doufám, že tady pro mě tohle místečko bude i nadále. Že tu dál budu moc nadávat na chlapy nebo práci. Že se budu moci pochlubit s radostmi z akcí nebo (ne)obyčejných zážitků s mými přáteli. Že tu budu dumat nad blbostma, který mi v tu chvíli přijdou jako to nejzávažnější na světě.

Závěrem bych asi chtěla poděkovat hlavně všem pravidelným čtenářům. Některé čtou tiše, bez komentářů, jiní sem tam nějakou stopu zanechají. Možná sem ti anonymní chodí kontrolovat jestli už jsem si nehodila tu mašli, jak často slibuji, nebo jestli se mi náhodou nerozsvítilo, hehe. Tak či tak, díky!

www.giphy.com
A taky jsem si letos hrozně oblíbila gify no...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 padesatka padesatka | E-mail | Web | 4. listopadu 2016 v 21:00 | Reagovat

Velká gratulace k výdrži. Máš můj obdiv, doufám, že si tady taky nějaký rok odkroutím...

2 Andrea V. Andrea V. | Web | 6. listopadu 2016 v 18:11 | Reagovat

Gratuluju k tak dlouhé době :)

3 stuprum stuprum | Web | 7. listopadu 2016 v 23:19 | Reagovat

Sladká nikdy nezkysne. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama