Já chci jaro!

21. ledna 2017 v 18:58 | K. |  Klávesnicí
Hledám vhodnou příležitost a chvíli k tomu se vypsat. (A taky vyspat, hehe, taky jste furt tak unavený?) Z toho všeho co se (ne)děje. Jak kdybych byla v nějaký divný bublině. Uvnitř sebe cítím prázdno, připadám si nešťastná a vše kolem mně tak nějak plyne a já sama se nesnažím do toho děje zasahovat. Jen čekám. Čekám jak to dopadne, co se stane. Ani nevím jak dlouho tenhle stav trvá. Asi už dlouho, ale začala jsem si ho uvědomovat až po Vánocích, kdy jsem najela na ten klidný pracovní režim, kdy nemusím ve firmě trávit 12 hodin denně a další zbytek času po večerech ladit mejly a další ptákoviny.


Takže mi zbývá moc moc času na truchlení a fňukání. A to i přesto, že vynakládám velkou snahu k tomu žít normálně. Už 24. den se v kuse učím ukrajinštinu, chodím se bavit s přáteli, za leden jsem byla 2x v divadle, věnuju volný čas k tomu si na netu číst co mě zajímá a koukat na seriály, na které nebyl čas. Začala jsem se o sebe více starat, cvičit a tak. Že by to bylo tou zimou?

Nesnáším zimu. Mráz. Protože pořád čumím do mobilu a nebyla jsem schopná si koupit nějaký ty speciální rukavice, chodím bez nich a fakt to hrozně bolí. Včera jsme si z toho s A. dělali srandu, když jsem ho hledala zabloudilého u nás na sídlišti, že nám ty malíčky asi zčernaj a upadnou. Fuj. No a ještě jsem závislák na nikotinu, takže teď dost plýtvám, neboť dokouřit to do konce bývá obvykle nemožný. Zrovna včera jsme řešili, kdy naposled byla taková zima... Jako jo, pamatuju si jak loni sněžilo, ale nebylo takhle málo stupňů a takhle dlouho v kuse. Abych nebyla úplně negativní, tak když jsem byla v poledne se psem, bylo krásně. Sluníčko hřálo a ten sníh byl fakt hezkej. No ale jaro je jaro a já mile ráda vyměním tu svou rýmu z nachlazení za rýmu alergickou, hlavně když mi přestanou omrzat prsty.


Je mi hrozně smutno. Hlavně v práci. N. s K. jsou ještě na Ukrajině a H. chodí až večer, takže se míjíme. Před Vánoci se mě N. ptal, jestli si nepřijdu opuštěně, když tam nemám kolegyni, která mi sem tam chodí pomáhat, a já že ne, že nesnáším lidi a že mi stačí psi. A teď vím, že jsem hrozně lhala. Bloudím tam jak tělo bez duše a fakt se mi stejská a doufám, že se vrátí. A jsem moc zvědavá v jaké sestavě.

N. k nám přišel vlastně místo Er. Zřejmě ho dohodila "tchyně". Vím, že příbuzní nejsou, ale stopro se znají, protože když jsem je viděla se spolu bavit, byť v mateřštině, bylo zřejmý že si ošklivák nestěžuje na počet neumytých hrnků, řešili něco osobního a bylo to v době, kdy měl Er. narozeniny a já mu volala a ten telefon zvedla manželka, se kterou údajně není. Haha. Když jsem N. říkala, že v létě u nás pracoval Er. nějak moc se nevyptával, ale i přesto každou chvíli přišel s nějakým podezřelým dotazem a já nabyla dojmu že mě hlídá a Er. donáší. Dost jsme se zkamarádili, mám ho ráda, je to báječnej parťák a fakt mi hodně pomohl, ale nikdy jsem mu neřekla, že mezi mnou a Er. něco bylo.

Od těch narozenin jsem žádný mezinárodní hovor neuskutečnila. Měla jsem kolikrát fakt chuť, to přiznávám, ale daří se mi ovládnout. Budou to vlastně 3 měsíce... A tak 4 kdy jsme spolu vůbec nemluvili. Strašný jak to letí. No jenže N. měl docela divný poznámky, když jsem se ho ptala jestli se po Vánocích vrátí, že už to tu jednou bylo a nerada bych aby zůstal kdesi jako Er., potutelně se na mě podíval a řekl: "Neboj, on se ti vrátí." Takže si s kolegyní myslíme, že ví víc než přizná. Protože třeba i vyzvídal jestli s náma v hospodě byli i nějaký chlapy a tak. Jakoby mě prostě hlídal.

No a kromě N. samozřejmě jela domů i tchyně a já si tak říkala, že by se tam mohlo něco semlet. Třeba že se tam všichni pohádaj a poperou a Er. si uvědomí jak moc se mu stejská po tý hodný naivní blbý K. a aspoň se uráčí zavolat. Takže jsem si tak seděla v práci, myslím si že to bylo minulou středu, něco ťukám do PC a najednou mi zvoní mobil. Tak jsem ho vzala do ruky a tam "Soukromé číslo". Pár vteřin jsem na to zírala. Vyzvánělo pořád. Zvedla jsem to. Ozvalo se jen jakýsi praskání, možná něčí dech. A vypadlo to. Tak jsem tam seděla jak pecka a přemýšlela co to zase mělo být. To mě jako kontroluje jestli ještě žiju? Možná jestli pracuju furt na stejným místě... Říkala jsem mu že přes telefon nic řešit nechci. Že by se fakt chystal přijet? Nemusel to být on, ale vzhledem k tomu že v minulosti tohle už udělal, jsem přesvědčená o tom že jo. Bude to ještě asi zajímavý, ale tak to tvrdím už od začátku.


Už hrozně dlouho kecám o tom že chci to tetování. Jsem hrozně nerozhodná a když už se rozhodnu, tak zas nemám peníze nebo se mi tam zkrátka jen nechce. Přes dva roky nosím v peněžence "návrh". No a minuý čtvrtek jsem konečně vstoupila do tetovacího studia. Ve společnosti kamarádky, sama bych se tam fakt asi nedokopala.

Ukázala jsem tedy svou představu a dozvěděla jsem se věc, která mě nepřekvapila. A to, že nápis je moc malý a vytetovat nelze. Protože je to písmo prababi, což je jeden z hlubších smyslů týhle malůvky, rozhodla jsem se pro to, že to prostě přepíše. Volala jsem ji, jestli si udělá čas. Prý teda hned v pondělí. I když pindala, že jsem blázen a co budu dělat až se mi to přestane líbit, záhy nahodila ten záludnej úsměv a jala se do psaní.

Nebyla k zastavení. Mám těch nápisů asi 50. Prý že se ji klepou ruce. Prdlajs. Píše líp jak já a to já tu propisku mám v ruce denně. Tak snad si můj tatér (už mám konkrétního člověka co se na mě vyřádí, muhehe) z toho něco vybere a bude to krásný.

S prababi mám zvláštně blízký vztah. Bude ji nějak 92 (nikdo nevíme přesně, protože tvrdí že v rodnym listu má špatnej rok a tak nějak se ten její věk mění dle situace :D) a je furt hrozně čiperná a myslí jí to. Sice teda už začala s takovejma těma řečma že se jí to blíží a že se jí umřít nechce, ale jinak je fakt v pohodě. A já tam za ni tak jednou za měsíc jedu a probírám s ní chlapy a další věci. Ale hrozně do detailů. Třeba teď jsme si dělaly srandu z F. že to není žádná sexuální mašina, i když si to o sobě myslí, hehe. No a tím že ona ví jakej já jsem zoufalec co má smůlu, má občas takový blbý narážky. Teď zase zaperlila.

"Tak jsem dostala tyhle rámečky na fotky na lednici. Tady chci tetu s manželem, pod ní bude bratanec, a tady dole chci fotku bratrance s jeho dívkou. Hned vedle budu mít tvoje rodiče, tvýho bráchu, tvýho bráchu s přítelkyní... no a tebe... Tebe třeba se psem."

Je fakt že lepší to asi nebude. Er. někde v hajzlu a i kdyby se vrátil, tak možná to dáme znovu dohromady, ale nedivila bych se kdyby se situace opakovala (všichni mí přátelé mají dovoleno mi dát do držky až tu za rok budu zase brečet že je fuč). Ženatej je stále ženatej a odvaha po tom ho zkontaktovat a udržovat si ho pro občasné povyražení mě nějak přešla. Asi by to ani k ničemu nebylo. F. je pořád stejný hovado. Včera jsem ho viděla. Z autobusu teda. Seděl v autě a cpal do sebe housku a bylo to hrozně vtipný, protože vypadal že tak tejden nejedl. No a pak na mě večer vyběhla na FB fotka že s Římskou dva jeli na ty hory. A mně bylo hrozně líto že jsem nejela s nima. Mohla jsem. Zval mě. Dokonce mi kvůli tomu i volal a pak když jsem u něj spala tak mě trochu přemlouval. A já řekla že v žádným případě. A teď jsem seděla v tý hospodě a chtělo se mi řvát že jsem tady a on kdesi. Protože bůhví co tam bude dělat žejo. Já přece vůůůůbec nespím s jinejma a nedělám si co chci, když můžu, protože spolu nechodíme a ani o to nějak extra nestojím, protože je to debil. No pak mě to ještě nějak táhne k Ha., což je moje láska ze střední, ale tam by to nefungovalo, to víme oba, navíc tím jak jsem přibrala jsem pro něj přestala být fyzicky tak přitažlivá a celkově by to byl jeden velkej přešlap.

Takže mi fakt zůstanou ti pejsci. Jak říkala komise v práci, pejsi jsou nejlepší, jsou věrní a nikdy vám neublíží. A je to pravda. Včera v hospodě byla kamarádka, která měla dva malý ušatý hafany na hlídání, takže jsem se k ni po chvíli přifařila a drbala a drbala. A pak tam přišel pán a měl nějakýho přerostlýho labradora. No ale ten byl nádhernej! Vůbec mě nevítal, narozdíl od kamaráda, až jsem úplně skoro žárlila. A pak jsem furt pokukovala, protože mě totálně uhranul. A jak kolem sebe mám denně 6 psů tak málokdy jsem z nějakýho takhle posraná. V průběhu večera si mě všiml a přišel za mnou. Drbala jsem ho na zadku - protože to já prostě umím nejlíp - a jeho panička: "No vás si nějak zamiloval." Byl fakt úžasnej.


Přemýšlím co dál. Jako celkově. Jakou cestou se vydat, co změnit. Připadám si hrozně zbytečně, Najednu stranu vím, že by mi asi prospěla změna práce, ale já se nějak tý svý nedokážu vzdát. Mám to tam ráda, jsem zvyklá na psy, na ty lidi. Chybělo by mi to. Ale dřív nebo později se tomu stejně asi nevyhnu. Co se týče bydlení, to je taky začarovanej kruh. Sice se doma už tolik nehádáme, ale nemůžu si sem třeba někoho jen tak pozvat. Ale samotný se mi bydlet nechce, když opomenu fakt, že bych ze současnýho platu nic neutáhla, tak bych asi chtěla společnost. A to je problém, protože z kamarádů by do spolubydlení nikdo nešel a bydlet s cizími... Tak to už můžu zůstat doma žejo.

Celkově jsem z toho hrozně bez energie a znuděná. Otravuje mě i dýchat. Po hrozně dlouhý době se mi vracej sebevražedný myšlenky a všechno mě sere. Přitom střízlivýma očima samozřejmě vidím že si nemám moc na co stěžovat. Mám práci, střechu nad hlavou, netrpím hlady. Mám konečně čas na všechno, co mi tak moc chybělo před Vánocema. Mám kolem sebe fajn kamarády, vrátila se mi T., za chvíli se vrátí i Fí., udobřila jsem se s A. Abych si vyžehlila karmu, zase trochu dělám pro borderky v nouzi.

Stává se ze mě lenoch. Dneska se celý den, až na krátkou procházku se psem, válím v posteli, koukám na Sběratele kostí a Přátelé, dokopala jsem se k sepsání týhle vylejvárny, teď se půjdu pokusit sestavit to nejlepší z Projektu 52 za rok 2016, připravit další díly (protože stále fotím jako o život). Zatoužila jsem po změně vzhledu, ale vůůbec nic mě nenapadá. Ale ta šedá mě už neba. Měla bych využít toho, že je brácha pryč a zacvičit si, ale asi na to kašlu. Včerejší hospoda mě nějak zmohla a navíc mě děsně bolí břicho. Takže spíš se vrhnu na ukrajinštinu, protože i když jedu od Vánoc, tak jsem se teď zasekla na opakovacích testech a neposouvám se. (Ale už bych si zvládla objednat v hospodě vodku s džusem, muhehe!)

Pak budu prolejzat všechny ty divný fóra na vinted, pokukovat po něčem za co bych utratila svoje poslední prachy (já prostě neumím šetřit). Možná si zahraju bonbony... Sakra, jak smysluplné činnosti provozuji. A nejhorší je, že to budu dělat dlouho do noci a pak si budu nadávat, že jsem se nevyspala a že jsem unavená.

Nevím jak to zakončit. Tak co třeba nejvíc bizarním klipem, kterej jsem za poslední dobu objevila? :D

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 21. ledna 2017 v 19:22 | Reagovat

Se zimou jsme na tom stejně, nesnáším tohle období a opravdu jsem si "odvykla" na tolik sněhu, který tu pěkných pár let v podstatě skoro nebyl...už aby byl alespoň březen!

2 Hanyuu Hanyuu | Web | 21. ledna 2017 v 20:03 | Reagovat

Snad promineš, že jsem se neprokousala úplně vším... Občas jsem nějaký odstavec vynechala *tváří se, jakoby nic*. Ale věta hned na začátku: "Uvnitř sebe cítím prázdno, připadám si nešťastná a vše kolem mně tak nějak plyne..." je strašně výstižná. Tohle období prostě takový je. Depresivní, prázdný, pořád jenom čekáš, co teda jako bude... A vzhledem k tomu, že je nový rok, tak nějak vnitřně čekáš, že se konečně tenhle rok něco stane a že se bude něco dít už od začátku, že nebudeš muset čekat čtvrtinu toho roku, než přijde produktivní období... Je to divný prostě.

Tak jen přeju, ať se zase nálada zlepší, ať si nepřijdeš tak sama a prostě... Ať je líp.

3 Eliss Eliss | Web | 21. ledna 2017 v 20:21 | Reagovat

Brzy bude líp a tvé dny budou zase prozářené sluncem :)

4 Iris Iris | E-mail | Web | 22. ledna 2017 v 21:43 | Reagovat

Tak já se přiznám, že i když zimu fakt nemusím, letos a už i loni mi to nevadilo, ba jsem si moc přála, aby ještě padal sníh.

Ať je brzy líp.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama