Kdo vlastně jsi?

8. března 2017 v 14:12 | K. |  Nekonečná VKV
Opilá šampusem, eurforií... To byla první chvíle kdy jsem si na tebe začala myslet a zároveň se zabejčila, že ti nikdy nedám šanci. Byla jsem přesvědčená o tom, že my dva jsme natolik rozdílní, že bychom spolu dlouho nevydrželi. Když jsme se na jaře začali poznávat, se zděšením jsem zjistla, že jsme si vlastně naopak dost podobní a o to horší by to asi bylo. Jak jsem s oblibou říkala, my dva bychom se samou láskou nakonec zabili...


Podlehli jsme. Oba. A z tebe? Z tebe se stala ženská. Byť jsme často mezi sebou vedli dialogy v dělnickým duchu a pro sprostý slovo jsme nešli daleko, byl jsi ze mě natolik posranej, žes během krátké chvíle začal plánovat svatbu, děti, domeček, dovolenou u moře. Dělala jsem si legraci, že ti musím pustit ten díl Básníků, kde má budoucí manžel Píšťalky plány dokonce zakreslené v grafech. Krom toho jsi měl pořád potřebu mlet pantem, byls k nezastavení a já si fakt vedle tebe připadala o dost víc mužněji než doopravdy jsem. Umocňovaly to navíc ty smsky plné láskyplných oslovení a dalších sladkých keců, který úplně nesnáším.

Trošku si mě tím vytáčel, ale přesto jsem asi poprvý byla zamilovaná. Zarytě tvrdím že láska je jen iluze a že jsme navíc do toho tlačeni od mala (stačí zapnout nějakou pohádku, kde princezně je 16 a už ji tam cpou ženichy aby nebyla sama). Měla jsem před tebou vztah. Jeden na delší dobu, pak nějaký krátkodobý pokusy, který se asi nedají vyloženě počítat, ale i přesto, u žádného z nich jsem nezažívala to co s tebou. Ten pocit bezpečí, radosti a chvění jen když se na mě podíváš. Začala jsem tomu propadat hrozně rychle a i když jsem ze začátku měla strach, zahodila jsem ho...


Vydrželo nám to krátce. Nedělala jsem si iluze že bychom spolu mohli štastně žít až do smrti, i když jsem si to moc přála. Semlelo se toho strašně moc a tys najednou stál ve skladu se sbalenou taškou a naposled jsi mě líbal. Bylo to jiný. Teď mám pocit že jsi věděl, že už se nevrátíš.

Přes 7 dlouhých měsíců jsi byl pryč. První týden si ještě sem tam zavolal. A pak nic. Jediný důkaz že žiješ bylo tvoje pravidelné přihlašování na vk.com. Asi jsi mě podcenil. Nečekals že tě vypátrám. Ale tvůj problém, upozorňovala jsem tě že mám jisté detektivní schopnosti, kór když mám u sebe počítač. V září jsi mi zavolal a tvoje jediná věta byla: "Káťo, už mi nikdy nevolej." Ze soukromého čísla. Pár minut na to mi zavolala i tvoje žena a zjebala mě na tři doby. Myslela jsem si, že si u ní. Nějak jsem si nedělala iluze, že by ses kvůli mě rozvedl, byť ti trošku vyčítám, žes mi tvrdil, že už spolu dávno nejsem.

Ozval si se asi o měsíc později. Strašně ses kál jak mě pořád miluješ ale jak jsi mi nemohl zavolat. A že si co nejdříve vyřídíš doklady, vrátíš se a bude to dobrý. A já ti nevěřila. Chtěla jsem, ale nešlo to. Pak ses zase odmlčel, že prý nemáš kredit. Já když ti volala, tak si to buď nezvedal, nebo si byl na ránu. A mně to přestalo bavit. Ještě na tvoje narozky, přesně před 4 měsíci, jsem se pokusila s tebou spojit. Zvedla to asi tvoje žena. A to byla poslední kapka.

Nenapadlo mě, že náš poměr odstartuje takový období. Že zažiju tolik různých pocitů a emocí. Uděla si ze mě citlivou bytost. Užíral mě smutek, strach, bezmoc. Zároveň vztek, protože nikdy v životě mě nikdo nepřechytračil. Tolik bezesných nocí, nekonečných úvah, psychologických rozborů. Přemýšlela jsem, jestli jsi v to léto hrál jen divadlo. Nedává to smysl. Viděl jsi jak mě tvoje plánování budoucnosti spíš děsí, byla jsem úplně snadná kořist. Později jsem si začala připouštět, žes to asi chtěl hrát na dvě strany a doufals že se to neprovalí. Nenapadlo tě, že to praskne hned po týdnu.

I přesto všechno jsem zarytě tvrdila, že se vrátíš. Nikdo mi to nevěřil. Byla jsem jen naivní blbka... A ty ses vrátil.


Nikdy jsme se oficiálně nerozešli. Sžírala mě představa že jsi s ní a pochybovala jsem o tvý věrnosti. A pak jsem se na jedný párty vyspala s kamarádkou. Za to bys mě zabil. Snad víc než kdybych se vyspala s chlapem. Měla jsem z toho hroznou legraci. Legrace to byla jen do chvíle, kdy jsem si uvědomila, že je to vlastně úplně jedno, že se to ani nedozvíš a že to vpodstatě ani nebyla nevěra. V prosinci jsem pak strávila noc u pošťáka a krátce na to potkala ženatýho. Musela jsem se smát. Historie se opakuje. Fí. to okomentoval: "No, tak nejdřív pošťák, pak ženatej... Po 2 týdnech... Hm, tak to se připrav na to, že tak v březnu tu máš Er."

Seděla jsem v neděli doma, po pátku v hospodě a sobotní vernisáži, dvou hospodách a diskotéce. Ano, byla jsem lehce unavená. Chtěla jsem využít volný čas a udělat platby. Zapnu telefon a najednou zpráva. Vždycky mě to hrozně nakrkne, proč mě někdo otravuje o víkendu. A viděla jsem písmenko "T". No to je jasný, to bude z práce... A taky že jo. Zpráva mi vyrazila dech. Prý ses objevil. Šok. Nic mě nikdy neprobralo takhle rychle.

Nemohla jsem být doma, musela jsem se z toho vykecat, zapít to. Vytáhla jsem T. do hospody.

"Co se stalo?" T. mě zná, je to jedna z mých nejlepších kamarádek a tak ji nic moc už nepřekvapí.
"To neuhodneš. Já vůbec nevím co budu dělat."
"Ty seš těhotná? Ne? Hm... Tak já nevím. Potkala jsi na vernisáži nějakýho novýho? Zase tě prozvonilo to skrytý číslo? Dala jsi výpověď a nemáš náhradní místo?"
"Er. se vrátil."
"Tak tos mi vyrazila dech. To je... bizarní."


V pondělí ráno se mi chtělo zvracet. Nebylo to tím, že jsem strávila 3 dny v lihu a na to už nějak nejsem zvyklá. Den, po kterém jsem prahla od července nastal. V jedné "samověštbě" mi vyšlo, že se setkáme v úterý 8. Hm, pondělí 6. Trošku vedle, nevadí.

Začala jsem si naše setkání představovat. Viděla jsem jak stojíš ve dveřích a vyhlížíš mě. Tak jako kdysi. A děláš jako že se vlastně nic nestalo a že všechno v pohodě. A já, protože tohle chování nesnáším, tě posílám k čertu. Hádáme se. Ty ze mě uděláš krávu co ti rozvrátila rodinu a nečekala. A já ti budu vyčítat všechno co se stalo, cos mi provedl. Komedie pro celé široké okolí.

Pak jsem viděla i situaci, kdy se normálně pozdravíme, tiše, smutně. Přijdeš za mnou, dáme si kafe a úplně v klidu to probereme. A pak to bude buď a nebo. Poslední - asi druhý pravděpodobná možnost byla, že mi slušně oznámíš, že ses rozhodl pro rodinu a v našem zájmu bude se spolu moc nebavit.

T. vydala pokyn, že nic nemáme řešit. Nevím jak to úplně myslela, asi by ji nevadilo, kdybychom si sedli na to kafe a hodinu mluvili. Je mi jasný že na nějaký řev zvědavá není... Ani já ne, z toho už jsem vyrostla. Nicméně Býk prý bouchne tak jednou do roka a když už se to stane, tak to stojí za to. Upozorňuju tě, že naposled jsem bouchla... No... Asi před dvěma roky. Jo a když se Býk nasere, je schopen zničit i Štíra. Máš se na co těšit... Ale abych nepředbíhala...

Slušelo mi to. Udělala jsem si docela dobrý vlasy a vyrazila na místo činu. Nevěděla jsem jestli se pobleju, nebo poseru nebo omdlím ale bylo mi fakt mizerně. Původně jsem myslela, že napíšu do práce, že nedorazím vůbec. Ale tím by se nic nevyřešilo, akorát bych to oddálila. A když už jsem na to čekala skoro 8 měsíců... Co se má stát se stane že...


To co následovalo mi ale naprosto vyrazilo dech. Byť jsem tě dlouho dobu měla za toho nejúžasnějšího člověka, a ty ses tak fakt choval a bylo to hezký, už nějaký čas si myslím svoje. Asociální tele. Kretén, jako všichni který přitahuju. Stála jsem před dveřma, kouřila cigáro a celá se třásla. Stačí vzít za kliku a je dost možný, že tě uvidím. Jak asi vypadáš? Jak budeš reagovat? Vstoupila jsem do baráku. Ty nikde. Vítal mě akorát N. N., kterýmu jsem před pár dny všechno vysypala. "Kamarád ti přijel." Vyjádřila jsem obavy. Prý se nemám bát.

Šla jsem do kanclu a ty nikde. Pak jsem seděla u PC a slyšela nějaký hlas, jak se baví s vedením. Kdybych nevěděla, že tu jsi, nepoznala bych tě. To je to vážně tak dávno? Zapomínám? Ne. Tohle není tvůj hlas. To nejsi ty. Někdo zazvonil, takže jsem vylezla z kanceláře a šla ven. Stál jsi za rohem na zahradě a v něčem ses vrtal. Kousek od toho okna... Od okna kde jsem vždycky seděla, kouřila a bavili jsme se, ještě společně s Žirafákem. Tam kde si mě tolikrát ubezpečoval jak to všechno bude dobrý... Tam, kde ses jednou zeptal jestli si tě chci vzít a já se začala smát a řekla ti že jsi hroznej.

Další naše střetnutí proběhlo o chvíli později. Šel jsi ze schodů dolů a já vycházela ze skladu. Čekala jsem vážně cokoli, ale ne to, že se na mě začneš culit jak puberťák a neřekneš ani ň. Vyštěkla jsem jestli jako neumíš mluvit. Culil ses dál, div sis hlavu nevykroutil, ale nevypadlo z tebe vůbec nic. Co to má do prdele znamenat?

Celý den probíhal stejně. Ignorovali jsme se. Vyhýbal ses mi pohledem. Je to tvá hra? Tvůj asociální způsob jak mě získat zpátky? Kdyby ses zjevil s kyticí a pohádkami, víš moc dobře, že bych tě poslala do háje. Ale ty ne, ty mě prostě a jednoduše přehlížíš. Měla jsem chuť na tebe vlítnout a seřvat tě. Jenže... je to to co čekáš? Když spustím salvu výčitek, přidám k tomu i nějakou tu slzu, dokážu ti, že tě pořád... já nevím... miluju? Ztrácím se v tobě, už si netroufám odhadovat co se ti v tý hlavě honí, i když jsem ti do ni viděla. Až moc. Fajn, chceš si hrát, budeme si hrát.


V to pondělí po práci jsem vytáhla N. na pivo. Viděl jak jsem rozhozená. Už v baráku jsem mu něco málo ze svých pocitů odkryla. Chudák, má to takhle z první ruky. Řekl mi, ať ti dám tak týden... Týden na co. Na to až mě začneš aspoň zdravit? Můžeš mi říct, z jakýho důvodu ses vracel? Proč sis nenašel práci jinde?

Hned v úterý ráno jsem se začala vykecávat s N. Co tě asi tak nasere... Když uvidíš že se všechno netočí kolem tebe a že jsem veselá. Byla jsem samé hihi haha. Sebejistá, úžasná, milá. Vylezl si ze svého úkrytu, stál na schodech, na hlavě kapucu a koukal jsi na mě. Tím pohledem. Tak, jak jsi na mě zíral když jsi nastoupil. Tak jak jsi často zíral když jsme se na jaře potkali a já věděla, že mezi náma něco je. Jsi žárlivec. Chorobnej. Vadilo ti jak tam bez výčitek koketuju s jiným.

Pak někdo zvonil. Než jsem stihla vyběhnout ze zašívárny, kde teď paradoxně poprvý od doby kdy jsme se tam schovávali před okolím mám opravdu práci, ten balík jsi přezval. Přišel jsi mi ho předat. Usmíval ses. Rozhodilo mě to. Vykoktala jsem něco jako že děkuju. Sakra. Nesmíš mě dostat na lopatky. Já nebudu ta co poleví. Připlazíš se totiž ty.

Když jsem pak telefonovala venku, přišel jsi brousit dlaždice. Stál jsi vedle mě a čekal až domluvím. Byla to asi nejdelší minuta v mém životě. Kolikrát sedím v zašívárně a vím, že stojíš za rohem. Co tam asi děláš. Vymýšlíš si další báje jak mě ojebávat? Čekáš jak vyběhnu a skočím ti kolem krku? Jak dlouho tahle komedie bude ještě trvat? Proč ale v tu chvíli nejvíc toužím po tom abys přišel a objal mě? Tak jako kdysi...

Odcházela jsem domů. Věděl jsi to. Místo toho abys pár minut počkal, nechals práce a šel ven na cigáro. Už jsem tě tam jednou takhle nachytala. Stál jsi zády. Tentokrát ne. Teď sis vybral místo, abys na mě hezky viděl. A tak jsem zvedla nos nahoru a odkráčela. Dala jsem si záležet na tom, aby můj pohled byl co nejvíc pohrdavý.


Večer jsem strávila na vernisáži. Fajn akce, trvala jen krátce, takže jsem domů dorazila docela brzo. Jela jsem s bráchou, povídali jsme si. Když jsme vystupovali z tramvaje, přišla mi SMS. Z čísla s ukrajinskou předvolbou. A tam nějaký pěkný kecy. Že se mám od tebe držet na 10 kilometrů. A pak nějaký takový ty milý tituly že jsem prostitutka, kurva a tak. Krátce na to dorazila zpráva ještě jedna. Dost podobná. Něco ve smyslu že už nemám olizovat ukrajinský čuráky. Musím říct, že to co se mi povedlo nějak přeložit, mě celkem pobavilo. Kamarádky kamarád z UA ji odmítl překlad poskytnout, prej je to fakt strašný.

Nicméně sedím už doma, u počítače, dělám si z toho legraci a najednou prozvonění. Tentokrát z čísla českého. Co to, do píči, má znamenat? Bylo mi jasný že jsi to ty. Takže je několik možností. Buď ty tvoje zprávy píše manželka - připadá mi, žes utekl proti její vůli. Ani tvoje máma o tom nevěděla, že se vracíš. Očividně spolu už mluvíte a bydlíš u ní, zavolals ji hodinu před tím, než ses v baráku objevil. Pak ale nevím, jak jsi o tom mohl vědět - že by ti to hned potom zavolala? Nebo sis přitáhl celou famílii? Píšeš ty zprávy snad sám? Jakože buď se bojíš že mi podlehneš a snažíš se mě ještě víc rozebrat a nebo to bereš jako taktiku jak za tebou přilezu? Zakázaný ovoce chutná nejvíc, že... Proč ale to prozvonění? Blbá shoda náhod?

Dnes ráno jsem zaplula do skladu, hrozně moc hlasitě pracovala a brácha zavolal na to český číslo, co mě včera po smskové smršti prozvonilo. Měla jsem pěkně zaplý rádio. Vlastně jsem žádný zvonění neslyšela, nicméně tys seběhl schody, něcos tam udělal a pak ses zase vrátil nahoru. Prý to trvalo zhruba 4 tůtnutí a ozval se hluboký ukrajinský hlas... Trošku moc náhod že? Proč si mě prozváněl? Čekals že ti zavolám nazpátek? Co bys řekl? Proč za mnou nepřijde osobně? Po skoro 8 měsících spolu sdíláme jeden barák. Jsme tu 8 hodin zavřený. Máš snad málo prostoru a šancí? Musíš dělat takový chujoviny?

Hra započala. Už není cesty zpět. Nevydržíš. Přilezeš a budeš brečet. A já se na tu chvíli hrozně těším.


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama