Pořád se něco děje

1. března 2017 v 15:34 | K. |  Klávesnicí
Nevím kdy se mi to stalo naposledy, jestli teda někdy vůbec, ale jen co jsem zveřejnila poslední "fňukníček", vyvenčila psa, dala si cigáro (který mi málem odvál vítr) jsem hned příchodu domů otevřela editor a začala psát další. Tentokrát snad ne tak depresivní, ale nemůžu to zaručit, přecejen, já jsem přece člověk negativní...



A hned úvod využiju k tomu si postěžovat. To jsem si kdysi dávno založila Instagram. Dokonce si ten den i pamatuju, bylo to nějak během mého prvního návratu k Ex. Byla jsem u něj doma a on mi půjčil nějakej chytrej telefon a tam jsem si tuhle bájnou aplikaci mohla nainstalovat. Ne že bych tomu nějak propadla, ale pár fotek jsem tam nahrála. Poslední rok jsem ho teda používala jen pasivně, sledovala jsem si asi 100 lidí a když jsem třeba čekala na bus nebo šla ven na cígo, tak jsem si listovala.

No a jak furt básním o tom svém budoucím obchůdku, tak jsem si řekla, že bych mohla založit Instagram nový - "firemní" a třeba tím získala nějaký případný fandy. Takže si tak stojím v práci na schodech a jdu se na to podívat. Hm. Jsem odhlášená. Nojo, mi probíhaly nějaký aktualizace, tak to bude asi tím. Přihlašuju se jak degen a prej že špatný heslo. K mému zděšení jsem zjistila, že můj profil vůbec neexistuje a když jsem seděla u PC, odhlásilo mě to z emailu a řvalo to na mě, že se mi do něj někdo naboural, ať si změním heslo. No a v mejlu jsem měla nějaký zprávy s přípono... A i když mé srdce táhne na východ, tak si zopakuju pokřik ze Staromáku kde jsme byli na finále hokeje... Ruský svině! Ruský svině!

Jako nechápu. Proč. Co nějakýmu ruskýmu týpkovi dalo to, že se mi naboural do profilu, kde mě sledovalo asi 50 lidí a ještě ke všemu ho smazal. A jak jsem koukala po netu na diskuze, nejsem jediný případ a kamarádce se to stalo záhy na to taky. A nejhorší je, že prý když si ho založíte znovu, tak si vás ty kurvy zase vyčmuchaj. Nevím no, docela mě to odradilo, ale mrzí mě to, protože jsem byla tak nějak odhodlaná se do toho sdílení fotek s virtuálním světem aktivně vrátit.

Asi mi to nedá a nakonec si ho zase založím, pod jinou přezdívkou a pod úplně novým emailem. Ale jestli mi ho zase někdo smaže, tak na to prdám. Původně jsem chtěla zabojovat o to, aby mi ho obnovili, koukala jsem že je možný o to zažádat, ale prý snad musíte poslat svoji fotografii. To bych klidně udělala, ale vzhledem k tomu, že jsem na Instagramu žádnou neměla, asi by to bylo prd platný. No. Takže tak.

Aktualizace - Instagram založený znovu, tak uvidíme. Doufám že mi ho už nikdo nesmaže. Rozhodla jsem se pro změnu přezdívky, ta byla už zabraná (a ten blbec co ji blokuje tam vůbec nic nedělá, sleduje asi jednoho člověka), tak jsem tak na rychlo vymyslela toto.


Jsem si po strašně dlouhý době zahrála na detektiva. A bylo to celý napínavý. V práci totiž využíváme pro svoz služby České pošty a PPL. PPL nevyužíváme tak často (odhadem tak 1 z 10 balíků jde přes ně) ale pošťáci k nám obvykle jezdí každý den. A jsou dny, kdy těch balíků odchází třeba 40. Co si tak pamatuju, akorát jeden zřejmě někde ztratili, protože zákaznice volala že ji nic nepřišlo, v papírech to nebylo ale zboží do něj ze skladu zmizlo. A asi před týdnem se mi povedlo jeden balíček zapomenout v poličce, to mi volala zoufalá ženská od přepážky že ho nemůžou najít. Tak jsem se hrozně omlouvala, že to byla moje chyba a že jsem si toho všimla až později a nechtěla jsem už svozaře otravovat ať se vrací. Tak se smála a všechno v pohodě.

No a ve středu konečně odešel jeden balík, na kterej chudák zákaznice čekala hrozně dlouho. Měla zboží na zakázku a furt to na něčem vázlo. No a tak jsem měla hroznou radost, když jsem ji našemu novému (celkem sympatickému) svozaři předala. Den poté se stavil pro balík jako vždycky. Asi ve tři telefon. Co chce? Tak jsem to zvedla a prý, že právě v tu středu dva balíky nedostali. A že se nám to nedávno stalo, tak jestli jsme ho zase nezapomněli ve skladu. No a já že teda ne. A on mi vyprávěl všechny možný scénáře kde ty balíky můžou být. Samozřejmě že to byl ten se zbožím na zakázku a pak ještě jeden, taky ne zrovna levnej...

Takže jsme rozjeli celostátní... respektivě celopražský pátrání. Buď prý je totiž balík na poště u nich a jen ho někam založili nebo omylem odfrčel na nějakou centrálu do Malešic. A že pokud se tak stalo, je možný že už je na cestě. Tak jestli bych prý dohledala čísla. Jenže ty já nemám, protože ty dostávám až právě zpětně. No řešili jsme to asi 10 minut, on se omlouval, já se omlouvala.

Kolem půl pátý se stavil že co teda dál. Dostala jsem nápad. Prohlídla jsem štítky a zjistila, že čísla jdou relativně po sobě, akorát to poslední je náhodně vygenerovaný. Svozař chytře přivezl podací archy, takže jsme vypočítali čísla štítků - a pak už stačilo jen vyzkoušet všech 10 možných kombinací v jejich systému. Pěkně jsem mu to vypsala, vypadal docela překvapeně, protože co si budeme povídat, z mý strany to byl dost dobrej nápad, že.

Večer jsem si ležela doma, koukala na Přátelé, brouzdala si po netu a najednou slyším řvát mobil. Sakra, kdo mě prudí takhle pozdě. Chvíli jsem přemejšlela že to nechám zvonit ale nedalo mi to. A hle, svozař! A měl pro mě - pozor - dobrou zprávu! Balíky se podařilo dohledat. Huráááá.


Snažila jsem se své detektivní schopnosti uplatnit dál. Tím, jak jsem se tu před pár dny u vína N. svěřovala ohledně Er., jsem v sobě otevřela starý rány. Furt si myslím že mě z toho skrytýho čísla jednou měsíčně prozvání on a přemýšlím, co tím zamýšlí. Jestli jako předpokládá že mi to dojde a budu to brát jako znamení že je v pohodě a nebo neví o tom že to má skrytý a chce, abych mu zavolala nazpátek. Jako asi by bylo úplně nejjedušší zvednout mobil a prostě mu zavolat. Ale já nechci. Nějaký zbytky soudnosti ve mně přecejen zbyly a tím že bych o jeho osobu projevila zájem by si mohl myslet, že má svý jistý. Jediný, a už jsem mu to kdysi i psala, co jsem ochotna vzít na milost je, že se tu objeví osobně, sedneme si a promluvíme si. Netoužím po tom bejt s ním, po tomhle všem co se stalo jsem opravdu vyléčená, ale furt si myslím, že bych si nějaký vysvětlení zasloužila.

No ale tak já že na to půjdu oklikou. Strašně dlouho jsem se vrtala v internetu, hledala nějaký diskuze jak odkrýt soukromé číslo. Prý že operátoři za jistý poplatek vám to poskytnou. Jenže všude to byly články nějaký starý, nebo takový ty debaty typu "myslím si" a "asi". No byla jsem z toho všeho už nějaká zmatená.

Přihlásila jsem se do tý online aplikace Můj T-Mobile a jala se šmejdění v nastavení. A tam byl - pozor výpis hovorů. A že když prý stihnete takový hovor zvednout (a mně se to jednou povedlo) tak se to dá odkrýt snadno. Jenže... Bylo nějak půl 12 a tam na mě svítilo upozornění: výpadek od 23:00 do 3:00. No tak já celý rozčilená žejo. Jsem čekala. Asi do dvou jsem vydržela. Pak jsem si řekla že při mý smůle to stejně nespustěj hned, tak jsem šla spát. Budila jsem se jak blbá, nervózní, chtěla jsem odhalit viníka. Protože co když si ze mě jen někdo dělá prču žejo.

Ráno už stránky jakžtakž fungovaly. Dostala jsem se do výpisu. Sakra, jen 2 týdny zpětně. Nicméně jsem si zažádala o ten 2 měsíce zpět... Prý za 60,-. Elektronicky. Kam ho poslali netuším, jestli strhnou peníze taky ne, každopádně mi hned po této velké akci došlo, že výpis sice mít budu, ale jen hovorů odchozích... A tak jsem se přesvědčila, že se mám na detektiva ještě hodně co učit...


Už jsem to psala minule, stává se ze mě vlk samotář. Nejspokojenější jsem, když přijdu domů, zavřu se do pokoje, zalezu o postele (jinou možnost nemám, leda na zem :D), pustím Přátelé/HIMYM a buď bezduše čumím do notebooku nebo něco vyrábím. A protože mě to lehce děsí, rozhodla jsem se proti tomu aktivně bojovat tím, že se snažím chodit normálně na různý akce. Jde to fakt těžce, nevím co se to děje, proč se to děje, ale vím, že mi to psychicky nedělá vůbec dobře.

"No ty sis naložila." Takhle okomentovala můj maraton po příbuzných máma.

V pondělí jsem byla zvaná k prababi. Je jí přes 90, ale je furt celkem čiperná a myslí jí to. Jediný co mě na ni neskutečně sere, je takovej ten šílenej pesimismus. Přišla jsem tam, během 10 minut mi připomněla, že mám na hovno práci. Že je trapný bydlet v 25 letech u rodičů. Že se prý mám podívat na tetku, která má už svůj byt. No to má, ale u mámy bydlela asi do 28. Já už za sebou skoro 3 roky mimo domov mám, jen to holt neklaplo a přilezla jsem zpátky. Svěřila jsem se ohledně svýho obchůdku, no tak to prý je totálně zbytečný, na to se mám vysrat rovnou. A pak začal křížový výslech ohledně Er. A furt to budou vytahovat a furt se v tom budou všichni babrat. Ono je taky velká paráda, když to máma hned musela rozkecat po celý rodině. Já to nechtěla oznamovat, přecejen to bylo furt dost čerstvý když zmizel... Takže co prej seznamka. Nechci. Nebaví mě číst ty vzkazy "vikouříš mi péééro?".

Pak jsem se o sobě dozvěděla že jsem nikdy pracovat nechtěla. Že třeba z kavárny, kam jsem šla na brigádu, jsem hned utekla. Aha. Hezký, po asi osmi letech se dozvědět zaručenou "pravdu". Já tam chtěla zůstat, protože mě to bavilo a myslím si, že na to, že jsem po place se zástěrou běhala poprvé, mi to i šlo. Dokonce jsem pochopila i ten obří kávovar. Měla jsem volná odpoledne, kavárnu skoro za barákem, takže i pan majitel vypadal, že by mě bral. Jenže najednou začal mít takový blbý narážky, jak mě vezme támhle a tohle a tamto a co si vybavuju tak na mě i nějak hrozně nenápadně šmatlal. Já neřekla ani prd, jen jsem to jeho koketování neopětovala. No, takže mi druhej den zavolal ať už nechodím. Asi jsem se měla nechat ošukat. Teď bych to možná udělala, ale v těch sedmnácti jsem ještě považovala sex za něco "speciálního". Už jen proto že jsem žádnej v tu dobu neměla. :D

Takže sečteno potrženo, má existence je naprosto marná. Teda ne že bych to nevěděla, ale ono něco jinýho je to vědět a něco jinýho je to slyšet. Pf.

No a včera jsem byla zvaná k babičce. Tam je to taky často na zhroucení - co chlap, už jsi na první dítě stará, bydlet u rodičů je ostuda, podívej se na svýho bráchu jak je na tom dobře a to je mladší, musíš si najít lepší práci (v tom nejlepším případě hned vytasí notebook a začne mi předčítat inzeráty) načež dodá že mám hrozný vlasy, měla bych zhubnout a líp se oblíkat. Nicméně včera to bylo docela v pohodě, žádný velký pecky se nekonaly.

I tak jsem byla ráda, že jsem se kolem půl 11 dostala domů. Padla na mě tak děsná únava, že jsem jen tak ležela, prohlížela Aukro a krátce po půlnoci usnula jak zabitá.


Zažívám chvíle napětí. Už jsou to asi dva roky, bylo léto a já nějak brouzdala Aukrem. Hodně jsem tam nakupovala hračky z Kinder, ale když byl čas, ráda jsem si prohlížela různý kategorie - třeba starožitnosti. No a jednou mě tam naprosto uhranula soška takový holky. Nebyla nějak zvlášť stará ale já z ní byla totálně hotová. Aukce byla asi od koruny a já si říkala, že si ji zkusím koupit. A můj strop finanční byl asi 500,-.

Jenže jsem na to úplně zapomněla a aukci vyhrál někdo jiný. Dokonce se prodala asi za 250,-, takže jsem byla naštvaná. Ofotila jsem si ji na památku a akorát co si vybavuji, postěžovala jsem si rodičům, že jsem o ni takhle "přišla". Naši mají rádi porcelán, máma nějaký takový panenky má taky, vysoký a honosnější, ale žádná si mě nezískala tak jako takhle plavovláska v růžových šatech.

Vůbec netuším jak se to stalo, ale včera jsem si na ni vzpomněla. Zadala jsem do google "dívka z porcelánu" a během chviličky ji našla na nějakým eshopu. Tak jsem ji koupila. A teď trnu jestli ji ten chlap (protože to byl stejný prodejce jako tehdy na tom Aukru) jen nezapomněl ze stránek smazat. Ale zase už jsou to dva roky, tak to snad už nějaký kontroly a inventury dělal... No uvidíme, zatím mi potvrzení nepřišlo, tak tu netrpělivě kontroluju email. Hrozně ji potřebuju. Sice vůbec nevím k čemu mi to vlastně bude a určitě jsem mohla peníze investovat vhodněji (nebo je ušetřit žejo) ale i tak ji už vymýšlím místo. No tak snad. On tam má sice tu samou ještě dvakrát akorát v jiných pozicích, ale ta už není ono. Chci tuhle a prohlížet si ten její rozkošnej obličejík.


Jsem v práci, schovávám se v kanclu kde mám práci u tiskárny... A taky se schovávám před ošklivákem. Takovou naději jsem měla že se už nevrátí... A včera mi hned ráno po příchodu N. hlásil: "Máš tu kamarádku." Pfff. Jak poťouchlý.

Za chvíli mě čeká cesta ke švadleně, je to sice kousek, ale venku je dneska taková divně vlezlá zima. Se mi nikam nechce. Těším se domů. Jak nečekané.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama