Týden 9., 10., 11. a 12.

25. března 2017 v 21:56 | K. |  Projekt 52
Vybavuji si, že loňský březen byl v mém životě poměrně zásadní. Hodně věcí se stalo, změnilo... Kupodivu i ten letošní stojí za to. Konečně se trochu oteplilo, v práci jsem se naučila nový věci... Vrátil se Er. Jsem vyčerpaná, psychicky a doufám, že ty další dny budou lepší a lepší...

26. 2. 2017


I když jsem neměla po sobotní maškarní vyloženě kocovinu, stejně jsem celý den proležela.
A k večeři jsem si dala kešu. Miluju oříšky.



27. 2. 2017


Dolaďovala jsem akorát přípravu věcí na výstavu.
Většinu jsem stihla v týdnu, takže pondělí bylo dost klidné.
Kromě práce jsem stihla zkusit natisknou si i štítky pro svoje zboží.
Průběžně i vyrábím, jen na těch fotkách to vázne. Neumím fotit hezký produktovky.
A večer jsem šla k prababi. Křížový výslech. Mám blbou práci, mám blbej život, a Er. je debil stejně tak jako všichni další a umřu sama a opuštěná a tak... Není nad povzbudivé slovo. :D


28. 2. 2017


V práci klídek. Mám pocit že jsem si uklízela ve skladu a vymýšlela strategie pro náš FB.
Doufám že to k něčemu bylo.
No a po práci za babičkou. Takže výslech typu kdy změníš tu blbou práci a kdy si najdeš nějakýho menšího debila než sis vždycky hledala se opakoval, i když pravda, ne v takové intenzitě.


1. 3. 2017


Tak jo, tak jsem si založila Instagram. Znovu. Jsem zvědavá jak dlouho vydrží.
No a přišel mi náramek. Z Klusova eshopu.
Říkala jsem si, že mi třeba pomůže tu životní krizi překonávat a že přinese štěstí.
To mě ale nenapadlo, jaký spád to všechno záhy dostane...
(A pěkně mě nasralo, po týdnu mi to oko odpadlo a nemůžu ho samozřejmě najít.)


2. 3. 2017


Kdo ví, co se dělo ve čtvrtek. Pršelo.
A já seděla na schodech a přemýšlela.


3. 3. 2017


T. měla tenhle týden nějaký lítání mimo firmu, takže jsem měla klid a dost jsem toho stihla.
Je to paradoxní, ale když tam není, obvykle toho stihnu mnohem víc. A to přitom máme kancly mimo a jsou dny kdy spolu skoro ani nekomunikujeme.
Bylo hezky, teplo. Konečně se snad blíží jaro.
A večer hurá do hospody, tak jako na slušňáka.


4. 3. 2017


V sobotu jsem byla pozvaná na vernisáž výstavy Zahrada.
Bylo to fajn, i když instalace v Malostranské besedě byla lepší, tady se mi nelíbí prostory.
Po dlouhé době jsem se setkala s kolegyní, to jsem byla ráda.
Pak jsme zašly s A. do hospody, přidal se Fí. Ha. psal ať přijdeme za ním...
Tak jsme šli a on se náma skoro nebavil. To mě teda nasral.
A pak hurá na diskotéku... Kde jsem seděla a nějak se nemohla dostat do toho bavení se.
A tak jsem se sebrala a šla domů.


5. 3. 2017


A tak jsem plánovala si hezky v klidu odpočívat.
Ne, nenapadlo mě, že mi tenhle den zas přetočí život vzhůru nohama.
Er. se vrátil. Šok. Co bude dál?!


6. 3. 2017


Nemluvíme spolu. Sice při našem střetnutí jsme se oba neudrželi a začali se uculovat,
ale tím to končí. Co to má znamenat? Proč mi to dělá?
Odpoledne jsem to šla zapít s N. do hospody...


7. 3. 2017


Hlava plná otázek, bez odpovědí. Čekala jsem všechno, jak na sebe budeme ječet,
jak spolu hned skončíme v posteli, fakt cokoli... Ale ne to, že kolem sebe budeme chodit jako dva cizí lidi.
To je bizarní. Přes to všechno co mezi náma bylo. A i když to trvalo krátce, bylo to dost intenzivní.
Připadala jsem si fakt dost divně. Dokonce jsem si do práce přinesla i flašku vína, abych to přežila. :D
A odpoledne hurá na další vernisáž. Tentokrát na fotografie Anetky do baru Coming soon.


8. 3. 2017


Občas mívám takový vnuknutí že si mám něco pořídit nebo něco udělat.
Tohle je Agnes. Toužila jsem po ni dva roky a teď nějak přišel ten pravý čas.
Jsem z ní fakt nadšená, je moc hezká.


9. 3. 2017


Jsem člověk, co pořád pláče. Nebo dobře, ne pořád, ale stačí mi fakt málo.
Od tý chvíle kdy mi přišla SMS od T. že je Er. zpátky jsem měla pocit, že bouchnu nesčetněkrát.
Ale světe div se, ono to nějak nejde ven. Občas se přistihnu, jak při nějaké smutné písničce, která mi ho připomíná,
se mi zalejou oči, ale hned to zase přejde.
Čtvrtek byl pro mě náročný. Najednou se to na mě začalo valit. Myslela jsem že exploduju. N. když to viděl, přišel s tajemným výrazem a krabicí do skladu... V krabici byl zbytek vína.
Pak jsem byla venku na cigáru a Er. na mě konečně promluvil.
Neříkám že to má se mnou lehký, koukám na něj s pohrdáním, vyhýbám se mu... Ale i tak by se měl sebrat a začít něco dělat... Šel na mě přes zapalovač, prej mu přestal fungovat. Když jsem mu slíbila svůj záložní, zatáhl mi ten oblíbenej.
Smál se u toho jak puberťák. A pak na mě "bafl" když jsem šla domů. Prý jestli mám číslo na Žirafáka.
Až v tu chvíli mi do sebe všechno začalo zapadat a asi jsem ho pochopila.
Večer jsem jela k V. kde jsme ještě s Ra. zkoušeli vymyslet triko pro kamaráda.
Nakonec jsme skončili spíš u Přátel a popíjení. Tak uvidíme, jak to dopadne.


10. 3. 2017


Na pátek jsem si vzala volno. Na celý den, protože jsem toho všeho měla plný zuby a navíc jsem musela k doktoce.
Takže dobrá zpráva, jak jsem se bála že bych mohla být zbouchnutá, tak nejsem. Velké uuuuf.
Cestou domů jsem si udělala radost v drogérii a u Číňanů kde jsem si koupila 3 voňavé svíčky.
Doma jsem se rychle najedla a jela sehnat kalhoty. 6 minut čistého času (vstup do obchodu, vybrání kalhoty, vyzkoušení, zaplacení, opuštění obchodu) a pak za K. Tam jsem si po asi 11 letech chovala mimino. Jsem se toho hrozně bála.
Ale dobrý, sice žádnej chovací profík nejsem, ale i tak pokrok.
Dostala jsem od ní krásný hrníčky z Billy, který jsem hrozně chtěla ale nesehnala a pak zase domů...
Strávit skoro 3 hodiny v tramvaji je hrozný.
No a večer procházka. Z Butovic do Hlubočep.


11. 3. 2017


Hrozně jsem se těšila na sobotu. Můj plán byl celkem jasný. Spát. Spát a spát a spát.
Nevím co se to stalo, ale vstávala jsem v půl 9.
Za ten den jsem zvládla uklidit pokoj, bordel v PC, část bince na přenosným disku,
ukorálkovat dvoje náušnice, konečně si udělat manikúru, vyprat si várku oblečení který nesmí do pračky...
No prostě docela dost věcí. U toho jsem koukala na Bones.
A na fotce je můj "oltář". Naučila jsem se pálit svíčky, uklidňuje mě to...


12. 3. 2017


Díky tomu, jak aktivní jsem byla v pátek a v sobotu, neděle se nakonec stala dnem pro lenošení.
Nicméně abych nezakrněla, vydala jsem se k večeru do hospody.
A na fotce je náramek po vytunění. Oko se stále nenašlo a asi už ani nenajde.


13. 3. 2017


Tak už spolu konečně mluvíme. Toto trvalo. Ne moc teda, ale pokrok.
Hned ráno si mě odchytl, jestli bych mu pomohla hledat byt.
Tak já hned zasedla k PC a hledala byt...
A na fotce lísteček s číslem, který mi dal. Ano, není nad to komunikovat prostřednictvím sms a lístečků.


14. 3. 2017


A tak občas když se trochu nudím, přemýšlím, čím jsem tu svou karmu nasrala.
Člověk, kterej mi přetočil život vzhůru nohama je po skoro 8 měsících zpět.
Jsme spolu denně v jedno baráku a co z toho. Žádný omluva, žádný vysvětlení.
Jen nekonečná sebelítost z jeho strany. Ne že bych to nějak aktivně řešila, ale fakt mi to nejde do hlavy.
Večer jsem šla tedy s Fí. na dlouho slibovanou večeři. Dali jsme si pizzu a já se pořádně přiopila. Muhehe.


15. 3. 2017


A tak jsem se naučila novou věc. Tisknout trika.
Baví mě to. Jen mi bylo líto, že tu radost nemám moc s kým sdílet.
Večer jsem padla vyčerpáním. Jen pár smsek mě na chvíli probralo.
Stejně to k ničemu nevede...


16. 3. 2017


Jaro už je cítit ve vzduchu, dokonce jsem potkala na zrahradě čmeláka.
Akorát mi na něj nešlo pořádně zaostřit.


17. 3. 2017


Na pátek jsem se těšila jak na smilování.
I když vydržím celkem dost, a to, co nevydržím zaháním "drogama" :D tak jsem potřebovala trochu vypnout.
No, takže nás čekala po dlouhé době pravá nefalšovaná decentní procházka. Na Vyšehrad. A děly se věci...
A cestou tam zas nějaké pěkné zprávičky. Hm, ten kluk je fakt marnej.


18. 3. 2017


A tak jsem spala. Skoro celý den, klasickej zbytečnej nudnej.
U toho Přátelé, Bones...


19. 3. 2017


Mě nějak to nadšení do výroby vlivem okolností pustilo.
Takže jsem si v neděli dala za cíl vyrobit 50 párů náušnic a tím trochu resty dohnat.
Světe div se, povedlo se. Stálo mě to 6 hodin času a dva dny namožený zápěstí. :)


20. 3. 2017


Když jsem se kdysi rozešla s Ex., přestaly na "mém" místečku růst čtyřlístky.
Tak jsem hledala nové, kde bych tenhle plevel mohla začít zase trhat.
A našla. A v tu dobu jsem poznala Er. Po zimě první úlovek, trochu okousanej, ale i tak mi udělal radost.
No a odpoledne hurá do báááru s A. A protože jsem nic nejedla, tequila mi dost dala.
A pak jsem psala Er... A trošku se, přátelé, stydím. Ale aspoň ví, jak to beru já.
Zařadila jsem zpátečku a teď je to na mistrovi.


21. 3. 2017


Den na hovno. Únava, Er. kterej mě sere čím dál tím víc.
Ještě že mám ty psy.
A doma jsem to pak nějak prospala celý.


22. 3. 2017


Den, kdy pro mě skončilo asi definitivně děství. Bábinka umřela.
Dopoledne jsem měla nějaký zařizování, musela jsem k doktorce (která tam samozřejmě nebyla)
a pak pro peníze a pro sluchátka (náhodou je mají ve stejné ulici). Zastavila jsem se u divadla S+H.
A pak hurá do práce. Tam mě čekal smutnej N., že mu zmizel mobil. Báječný.
Já i Er. jsme v úterý šli až po něm, ten mobil jsem viděla na mikrovlnce. A teď tam prostě není.
Kdo by ho bral? Er. je sice tele, ale kolegu by neokradl. Hlavně to je mobil, kterej v bazaru koupíte za 200,-, pochybuju že by na něm něco měl... Tak kdo teda?
Přišel odpoledne H., takže jsme se shodli na tom, že to muselo být štěně. (N. tomu ale stejně nevěří).
Tak mu tvrdím že to byl duch.
S H. byla legrace, jako vždycky. Bavila jsem se a Er. mohl puknout žárlivostí. To mě ba.
Hlavně když vidím jak "deptá" na mém místečku.
Ale protože své slovo dodržuju, s hledáním bytu mu nadále pomáhám. A tyhle veselosti na mě pak vyskakovaly.


23. 3. 2017


A tak se zase v práci objevil H. Mám toho chlapa fakt ráda, je to jedinej kdo mě umí slovně sestřelit.
Vzpomínám, jak jsme tyhle přestřelky vždycky jeli s Er. a Žirafákem. Žirafák proti nám neměl šanci,
ani když se snažil, to H. je jinej soupeř, tam zase nemám šanci já.
Zase jsme se tam něčemu chechtali, Er. z toho na prášky, muhehe.
A pak hurá domů. Tam jsem zalezla i se psem do postele a spala a spala.


24. 3. 2017


Na pátek jsem se těšila. Naši konečně jeli na chatu, takže jsem se rozhodla udělat dámskou jízdu.
Po práci jsem se sešla s A., jely jsme něco zařizovat. Pak si sašly na oběd, na nákup a hurá k nám.
Stavila se i T. a V. Z původního plánu že se opijeme a pojedeme na diskotéku nakonec sešlo,
ale byl to úžasnej večer. Pilo se (krom tequily a pár piv jsme nakonec daly všechny moje zásobičky ze zimy :D),
kouřilo se (našla jsem dvě borůvkový cigarety, tak jsme si nostalgicky zavzpomínaly), volalo se (jsem motýl Emanuel a hledám makovou panenku), zpívalo se (nesnááášííím looouučeníííí...)... No, spát jsem šla asi v půl 7. :D


25. 3. 2017


To se člověk tak jako probere a vidí SMS. A tam Er.
Hmm. "K., dobij mi prosím kredit." :D Ten člověk se mi snad zdá.
Kdyby tam raději napsal: "Promiň za všechno." Nebo tak.
Ale néééééé.
Na moji dobře myšlenou radu reagoval jak malý děcko a to mě rozzuřilo.
Nakonec uznal, že se k němu chovám až moc hezky a že si to ani nezaslouží.
Jak malej harant, dochází mi trpělivost.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 padesatka padesatka | E-mail | Web | 26. března 2017 v 9:04 | Reagovat

Dostala jsem šílenou chuť na kešu, to Ti teda PĚKNĚ děkuju...!
A jsem ráda, že jsi vyfotila Agnes...:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama