Že mě to ještě překvapuje

14. června 2017 v 21:34 | K. |  Nekonečná VKV
Už nějakou dobu se snažím celkem detailně zaznamenávat to, co se v mém životě děje. Udělala jsem z virtuálního deníčku takový svůj zvyk a strašně ráda si v něm zpětně pročítám. Nicméně teď mám v hlavě pusto a prázdno, a ne, není to tím, že by se nic nedělo. Děje. Možná až moc. Ale i tak, po dlouhý době si připadám překvapivě spokojeně. Snad to vydrží.


To nutkání zapisovat každý prd mého (milostného) života nějak zmizelo s odjezdem Er. Když mi předminulý úterý oznámil, že ve čtvrtek jede, všechno se ve mně stáhlo. Následovala tichá hádka, která stála "život" jeden nebohý hrnek. Ve středu přišlo vyčtení, že jsem mu psala ošklivý věci. Polibek, u kterýho jsem se odtrhla a moje oční výčitka. Nešla jsem se s ním ani rozloučit, bylo to asi nejsilnější sebezapření.

Stýská se mi. A zároveň si přeju, aby se už nikdy nevrátil. Už se odmítám dál nechávat zneužívat. Myslela jsem si, že po naší dlouhý odmlce bude sekat dobrotu, bude mi snášet modrý z nebe, starat se o mě jako o princeznu a dávat mi nekonečný množství pocitu bezpečí. Že spolu začneme budovat to, o co jsme ještě před rokem stáli. Nebo alespoň já, on o tom jen mlel. Místo toho mě akorát citově vydírá, nechává mě abych ho furt tahala z nějakých sraček a místo vděku a pokory se dočkávám jen samých lží a prázdných slibů. Je sobeckej, hysterickej, majetnickej a neumí si absolutně zařídit život, potřebuje někoho, kdo ho bude vodit za ruku a říkat mu co má dělat. A já už na to nemám. Už mě to přestalo bavit.

Poslední kapka byla asi když přijel H. a oznámil mi, že Er. manželka zůstává do podzimu. A já si uvědomila, že ty peníze, co jsem mu půjčila měl na byt. Kde bydlí s ní. V tu chvíli se mi z toho udělalo úplně špatně. Nechápu ho. Tu hlavu co má zašitou mu rozbila ona. Proč spolu zůstávají když se akorát rvou? Vždyť v takovým prostředí ti jejich parchanti nemůžou být šťastní. Mohl odejít, mohl být se mnou. Neříkám že by si nějak pomohl, jsem taky pěkná fůrie a nenechám si jen tak něco líbit, ale pokud nemám důvod, jsem hodná a klidná. Místo toho mi několikrát týdně brečí na rameni že je na něj zlá. Navíc se dozvěděla kde doopravdy pracujeme, takže přiznávám, jsem trošku nejistá. Nevím čeho je schopná, po těch smskách. Někteří mí kamarádi si myslí, že by mě klidně mohla oddělat, ale podle mýho jen dělá ramena.


Vůbec nevím kdy se hodlá vrátit. Říkal dva týdny. Osobně si myslím, že se zjeví po víkendu, ale je možný že přijde třeba hned zítra. A já na to asi nejsem připravená. Řekla jsem si, že za dobu jeho nepřítomnosti zvládnu v práci všechny resty. Pustila jsem se do velkýho úklidu ve skladu, zabere to hrozně moc času. Nestihla jsem sice teda skoro nic, momentální inventura a přebalování placek je fakt na dlouho, ale dává mi to dost prostoru pro přemýšlení. O tom co bude, o nás. Dostala jsem strach. Najednou jsem měla totiž zase vizi. A jak jsem se už tolikrát přesvědčila, ony se mi plní, žejo. Viděla jsem nás, jak jsme spolu, jak spolu žijeme. Jenže to nebude idylka ale pěkná Itálie. A to já nechci. To už jsem jednou zažila a podruhý bych to nezvládla.

Myslela jsem si, že tenhle trojúhelník dosáhl asi nejvyššího bizáru co mohl. Ještě teda počítám s eventuálním setkáním přímo s drahou Oly, ale to je jediná věc, co mě tak napadla. A ono i přesto se stalo něco, co mě dost znejistilo a já jednoduše nevím co mám dál dělat.

Když jsme před měsícem bourali stánek na Výstavišti, byla jsem už dost nadraná. Er. přivedl svýho kamaráda - to, že se jmenuje L. jsem zjistila teprve nedávno. Do té doby to byl pro mě prostě tintítko. Sama jsem prcek, měřím jen 160 cm a on je snad ještě menší než já. A kromě toho že je malej na výšku, je i dost hubenej a drobnej. Má postavu jako malý dítě. V obličeji na tom není tak špatně, má moc pěkný modrý oči a hezky se směje. Ale tím jak je prťavej mě prostě odrazuje, protože vedle něho vypadám jak velryba ještě víc než jsem... No a při tom bourání jsme s Er. vedli naše obvyklý slovní boje, který se začaly zvrhávat i ve fyzické "násilí" (já ho prostě hrozně ráda plácám přes zadek). Byla to chvíle, kdy jsem bez ostychu projevila svou pravou povahu. Paradoxně práce je jediný místo kde jsem fakt svá, taková od rány, egocentrická, pohotová... A to je asi to, co ty chlapy přitahuje, takže kdykoli mám nějaký "objev", seznámím se s ním na území "chráněný dílny". Mimo to jsem ukázala i svou mužskou stránku, kdy jsem nosila těžký věci do dodávky a pak díky vyhecování udělala provaz, což vyrazilo dech všem přítomným...

V úterý k nám pak L. nastoupil. Ze začátku jsme se spolu skoro nebavili, on česky ani moc neumí. Naše první pokusy o hovor proběhly na moje narozeniny, kdy jsme si spolu dali cigáro, on něco po ukrajinsku mektal, já jen kejvala hlavou a pak jsem se ho akorát zeptala kde je ten zmetek Er. Ten se zrovna stěhoval. Poznávat jsme se začali až později, bylo to v den, kdy jsem si to s Er. rozdala ve skladu a tintítko dorazil až odpoledne. Dali jsme si pivo, seděli na schodech a kecali. Dělali jsme si ze sebe tak nějak všichni legraci. Připadala jsem si v menšině, ale během chvíle jsem je dokázala taky pěkně setřít a dokonce jsme v jeden okamžik byli s L. proti Er. Připomnělo mi to ty krásný loňský časy, kdy jsme takhle do sebe šili ještě s Žirafákem. Tomu kdo ví kde je konec...

Nevím co o nás Er. L. řekl. Podle mýho vůbec nic, protože on o mě ze zásady nikde nemluví. Ale najednu stranu jsem si říkala, že snad není blbej, protože jsme tam na těch schodech na sebe neustále hrabali, pak on prohlásil: "Nikdy se nežeň, koukej jak to pak dopadá." Byl i u toho když jsem s pláčem na Er. ječela ať si na tý svý Ukrajině zůstane že už ho nechci v životě vidět. Stál dva metry od nás, když se mě Er. snažil naposled políbit. Ať si myslí cokoli, rozhodl se do tý mý milostný centrifúgy nastoupit taky...


Je neuvěřitelný, jak moc jsou si ti chlapi z Ukrajiny podobný. Hned první den co už jsme pracovali sami bez Er. mi sám od sebe běžel pomoct s nějakým těžkým balíkem. Jen tak náhodou mě chytil kolem ramen. Kolem poledne mi už nabízel kafíčko. Další den mi přinesl nektarinku. Úplně jsem viděla Er. Takhle přesně to totiž začalo, jen on se s ním dost babral, narozdíl od L. který se s ním fakt nesere a jde rovnou na věc. Er. taky nejdřív nosil balíky, držel dveře a choval se prostě jako pravý gantelman. Na jaře mi začal nosit bonbonky, jablka, vařil kávu... N. byl to samý, neustále mě krmil nějakým ovocem, nosil mi bonbony. Nešel ani pro ten fyzickej kontakt daleko. Je fakt že s tím si Er. dal dost na čas, poprvý mě po hlavě pohladil asi po půl roce co jsme se znali.

A já nevím. Nevím jestli jim mám věřit. Ta jejich starostlivost je až přehnaná a já začínám mít pocit že to jen hrajou aby dosáhli svýho. Nepamatuju si, kdy mi za poslední dobu Er. uvařil kafe nebo s něčím sám od sebe pomohl. Protože svoje už má, tak co by se snažil, že.

Už ani nevím kdy se to začalo mezi námi rozjíždět. Vlastně už nějak ty první dny se mě ptal, jestli mám přítele. Až moc podezřele se usmíval, když jsem zavrtěla hlavou a začala zvedat oči v sloup. Pak jsem mu teda přiznala, že mám něco s Er., ale že to nikam nevede, že jsem mu dobrá akorát jen abych mu půjčovala peníze. Původně jsem si myslela že je na mě nasazenej, jako agent a Er. donáší. Ale i kdyby, tak ať si Er. jde za manželkou a vzájemně si můžou trhnout nohou. No a tak jsem se dozvěděla že on manželku ani přítelkyni nemá, věkově by ke mě taky seděl - je mu 33, což mi přijde ideální...

Naše hovory jsou poměrně humorný. Žije v Praze teprve tři měsíce, nutno podotknout, že za tu dobu se naučil docela dost. Já se taky chvíli ukrajinsky učila, takže tak nějak se i domluvíme. Někdy nám to jde líp, jindy hůř, ale zatím až na jednu věc jsme se ke všemu dostali.

Včera jsme si udělali pracovní mejdan. Přinesla jsem nám dvoulitrovou petku piva. Začalo se to zvrhávat, a to ještě předtím, než jsme ho vůbec načali. On začal otravovat že chce masáž, pozval mě na rande. A když viděl, že to se mnou nic nedělá, zapojil fyzický kontakt a neustále mi z vlasů vybíral nějakej bordel ze stromů, z trika (svítivě zelenýho) mi sundaval broučky a psí chlupy a z pusy mi vytáhl vlas. Já najela na svůj nevybíravý způsob mluvy, který se na dámu příliš nesluší, ale ty Ukrajinci to prostě žerou. Je stejnej jak Er. Má stejný kecy, když začal to: "Coooo?" úplně jsem viděla Er. Až mi z toho bylo trochu smutno. Načali jsme pivo a když T. odjela, sedli jsme si na schody a pili. Myslela jsem si že dopiju a půjdu, ale zábava byla v plném proudu.

Nejdřív mi furt koukal do dlaně. Asi chtěl vyčíst co jsem zač hehe. Pak ho zaujal můj prstýnek. To je taky takovej bizár, kdysi mi na Aukru Ex. koupil mix bižuterie a v tom byl stříbrnej prstýnek s fialovým kamínkem. I když jsem se většiny věcí po svym bejvalym už zbavila, tenhle prsten ráda nosím. I přesto že je prasklej. No a před rokem mi Er. slíbil, jak mi ho opraví. Vzpomněla jsem si na to, když jsem pozorovala L. jak si ho prohlíží a bylo mi jasný jak v hlavě přemýšlí, jestli máme někde v práci pájku.

Po pivu se zaprášilo, tak jsem nám skočila do hospody pro točený. Pozval mě do skrýše, kde budu mít sklad a asi i kancl. Seděli jsme ve dveřích, kouřili, pili. Začal mě hladit po zádech. Nevím jestli to bylo tím pivem, ale nebránila jsem se. Naopak, lichotilo mi to. Furt jsem se něčemu hihňala. Když začal mít ty ironický poznámky jako mívá Er., tak mi lezl na nervy, ale jinak mi s ním bylo docela dobře. Celý den jsem nejedla, takže po asi 3. skleničce vychlazený dvanáctky mi to začalo stoupat do hlavy. Stála jsem, chytil si mě za cípy cardiganu a přitahoval si mě k sobě. A já najednu stranu chtěla... Ale s pubertálním smíchem jsem se mu vyškubla.

Z terasy se najednou ozvala komise. Cítila jsem se jako kdyby nás nachytala in flagranti. I když nás asi ani neviděla a já proběhla rychle do baráku. Tam jsem se proplížila do kanclu, popadla věci a utíkala se dolů převlíkout. Pak jsem stihla už jen jedno rychlý cigáro. Ptal se mě, jestli mu zavolám, že by mě chtěl po práci vidět. Bydlí jen kousek ode mě... Omluvně jsem se usmála, že asi ne.


A tak jsem jela za V. V autobuse, v sobě něco kolem 4 piv na lačno. No. Poslouchala jsem nějaký cajdáky a přemýšlela. A brečela. Klasika. Co dál. S Er. to nikam nevede. Miluju ho, pořád, ale už nemám sílu sebou nechat pořád takhle vorat. A nebudu čekat na to, až děti vyrostou aby mohl od manželky odejít, taky už nejsem nejmladší a mám chuť začít něco teda s někým budovat. Jenže zase nechci hned skočit po prvním co o mě projeví zájem. S L. se cítím dobře, čert vem že je tak malej, ale zase od začátku říkám že má v pohledu něco zlýho, myslím si, že to bude taky pěknej hajzl.

Taky mám strach. I když s Er. spolu teda oficiálně nejsem, ten majetnickej hysterik strašně žárlí. Když jsme spolu ještě nemluvili, byl v práci N. Pravda, ty moje kecy který měly cíleně Er. nasrat, byly přes čáru, ale já si nemohla pomoct. Vytáhla jsem ho i na pivo, furt jsme spolu v práci koketovali a já měla hroznou radost jak to v Er. bublá. Nojo, jenže to jednou zabublalo natolik, že mu sebral mobil a vzteky ho hodil do potoku. Což je naprosto mimo a zcestný. A nějak si neumím představit jak by se zachoval kdybych si začala, nebo třeba jen vyšla, s jeho kámošem. By nás zabil asi oba. I když na to nemá samozřejmě žádný právo, nejsem jeho majetek.

Dneska mám od rána děsný křeče v břiše, takže jsem tuhle indispozici využila k home office. Potřebovala jsem být sama, srovnat si to nějak v hlavě. Nedošla jsem vůbec k ničemu. Mám pozvánku na rande, na pátek. Najednu stranu bych s ním hrozně chtěla jít, na tu druhou mi v hlavě něco křičí ať se na to vyseru. Ještě před dvěma týdny jsem byla odhodlaná vstoupit do posledního boje o Er. Nebo ho aspoň zničit, pro moje potěšení. V tom případě by pak pro něj mohl být slušný trest, kdyby musel pozorovat, jak jsem ho vyměnila za kámoše. Jenže - nechci L. jen zneužít abych právě nasrala Er.? To taky není správný, třeba je to náhodou výjimka a myslí to se mnou fakt vážně. Proč by každej chlap co se kolem mě motá musel bejt zákonitě šmejd, že... Haha, teď jsem samu sebe rozesmála.

Nevím čím to je, ale cítím se teď dobře. Možná za to můžou tři úžasný koncerty Tomáše Kluse, na kterých jsem minulý týden byla. Ten kluk mě vždycky nabije pozitivní energií, hlavně v Dejvicích mi udělal radost vřelým objetím, který jsem si vysloužila na přivítanou. Možná to mají na svědomí moje nový kamenný přírůstky, který si teď hoví na parapetu, zejména ten jeden vysílá úžasnou energii. Nebo snad to, že jsem přestala řešit budoucnost, vyčítat si minulost a žiju spíš tím co je. Kdo ví. A kdo ví jak to všechno dopadne. Jediný co tuším, že materiálu pro VKV bude až až.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 padesatka padesatka | E-mail | Web | 14. června 2017 v 21:52 | Reagovat

Ježíš, další Ukrajinec, se z Tebe zblázním...!

2 K. K. | E-mail | Web | 14. června 2017 v 22:05 | Reagovat

[1]: :))))))

3 Y. Y. | Web | 14. června 2017 v 22:15 | Reagovat

K. já bych se na ty tvy ukrajinský chlapy vykaslala. Z Er. je mi špatně jak tě využívá a ještě má manželku a co koukám od L. to bude v tom bledě modrém.
Pokud ti hlava řve, že se na to máš vysrat tak na to ser. Narazis časem na chlapa, co za to stojí. ;)

4 K. K. | E-mail | Web | 14. června 2017 v 22:21 | Reagovat

[3]: Když já mám podobnou povahu jako oni, s jinou národností si takhle nerozumím. A hajzlové jsou všude, zlatej Er. proti mýmu Ex. kterej mi dělal ze života peklo a následky si nesu dodnes, a to byl Čech.

5 Y. Y. | Web | 14. června 2017 v 22:35 | Reagovat

[4]: Chápu. Jakože kdybys z L. necitila něco špatného tak bych neměla ani za zlé, že se tak popichujete. To se občas stává.
Ale hlavně se nepopal, klidně s ním randi, ale drž i odstup, abys věděla jaký je.
Dle mě není dobře, když žena půjčuje chlapovi peníze či ho nějak financuje. To on by za ní měl lítat a obsypavat dárky(případně jiným způsobem toto ukazovat) na náznak pozornosti/starosti . Já být ženou Er. už bych mu ty kufry i sama sbalila ať táhne (neber to nijak zle teď), nemám ráda typy co sedí na dvou židlích a neví jakou babu si vybrat.
Co se týká Čechů... Taky jsem si od ex odnesla hodně následků, teď mám super přítele (který je jen občas na prizabiti :D). Ale jinak obecně nemám se slovanskymi národy dobré zkušenosti. Mám na ně strašnou smůlu..

6 padesatka padesatka | E-mail | Web | 14. června 2017 v 23:05 | Reagovat

[5]: Taky si myslím, že by žena (obzvlášť mladá a hezká) neměla chlapovi půjčovat peníze...! Já nejsem už ani jedno, ale korunu by ze mě tedy nevyrazil...:)

7 K. K. | E-mail | Web | 14. června 2017 v 23:05 | Reagovat

[5]: Uvidíme, nějak to dopadne. :) V srpnu se chystám do Itálie, tak třeba si přitáhnu nějakýho Itala. :D

S těma penězma je to těžký, já mám ráda nějakou tu vyrovnanost, když si vzpomenu kolik do mě nastrkal, mám dojem že mu to jakoby dlužím no. Ale ty zbytky úcty co jsem k němu ještě nedávno měla jsou pryč.

8 K. K. | E-mail | Web | 14. června 2017 v 23:16 | Reagovat

[6]: Teď jsem celkově jak banka. Brácha si ode mě taky furt půjčuje, nechápu kam ty prachy strká, když vydělává víc jak já. :D

9 padesatka padesatka | E-mail | Web | 14. června 2017 v 23:20 | Reagovat

[7]:,[8]: Ségra má Itala 25 let a je spokojená (on je skvělý).
Brácha je sice rodina, ale taky chlap...takže NIC...!

10 Y. Y. | Web | 14. června 2017 v 23:28 | Reagovat

[6]: Tak tak. Když je to přítel a neziji spolu tak spíše předpokládám, že to bude buď cvakat muž když ji pozve na rande nebo každý zvlášť za své. Jiné to je tedy ve společné domácnosti, kdy se peníze řeší už společně. :D Ale je to stále hezké něco dostat/být někam pozván.

[7]: Třeba. :D A nebo si urovnas myšlenky na ty chlapy. :) Držím ti s nimi palce. Pořád čekám že vše dobře dopadne.

Co do tebe nastrkal? Pokud tě zval/kupoval ti věci sám od sebe tak mu nejsi nic dluzna. A pokud se za to cítíš špatně, tak bych mu to vracela podobnou mincí. Neber to teď zle, z mého pohledu to vypadá tak že tě má jako dojnou krávu. :/ Přítelkyně jeho nejsi, milenka už taky ne... Peníze si má vyřešit doma se ženou a ne abys mu je pujcovala ty.
On možná Er. beci v práci na ramenou jak je zlá a podobný kravoviny, ale nedivila bych se kdyby to bylo i jinak. Proč by jinak s ní pořád byl? Kdyby s ní tak moc nechtěl být tak stačí sbalit švestky, odstěhovat se a rozvést se.

11 Y. Y. | Web | 14. června 2017 v 23:30 | Reagovat

[8]: Bráchovi taky nic, když vydělává víc. :D At si spočítá kolik vydělá a kolik musí vydat, když mu nestačí peníze. Aby zjistil kudy mu to teče. :)

12 K. K. | E-mail | Web | 14. června 2017 v 23:32 | Reagovat

[10]: Já fakt nevím, mě ty jeho kecy nezajímají a H. z něj má vždycky hlavu jak pátrací balon a po chvíli ho přestává vnímat. Tak kdo ví co se tam děje, my si myslíme že je to kvůli dětem, ale těžko říct.

Neberu, jen nedokážu někomu asi říct ne no. Kdykoli můžu, tak pomůžu. Asi špatná povaha, i když taky už si nenechávám tolik srát na hlavu jako kdysi.

13 K. K. | E-mail | Web | 14. června 2017 v 23:33 | Reagovat

[11]: Tak příště no. :D Teče mu to asi do přítelkyně a auta, ale nevím, nějak se o to (raději) nezajímám.

14 Y. Y. | Web | 15. června 2017 v 0:02 | Reagovat

[12]: Chudák H.
Vystihla jsi to. :/ Ale jak říkám.. Měli by si to vyrikat/vyresit doma.

Nejsi špatná povaha. Ono není špatné říci ne, když ty sama nechceš nebo to cítíš tak že nechceš (ale uděláš to). Nebo záleží na situaci. Pokud je to akutní a ty můžeš pomoci tak je to dobře. Ale pokud víš, že např ten kredit akutní není a on to protelefonuje/smskuje na sračkach, tak je lepší si ty peníze nechat a toho dotyčného odkázat k tomu ať si udělá pořádek v penězích. To samé když třeba nechceš pivo a ty ho stejně jdeš koupit protože chlapi chcou.

Tak ať brácha nesockuje na tobě, ale ať si něco taky ušetří/podívá se na své výdaje. :D

Asi jsem trošku sobecka. :D Dřív když mi bylo od 10 - 15 tak jsem pořád někomu něco dávala a kupovala.. Všichni byli kamarádi a hezký využívali. Když něco chteli/potřebovali tak byli milí, když ne tak člověku bodali nože do zad. Jednoho krásného dne jsem to stopla a já zjistila co ti lidi jsou zač. :)
Ale na druhou stranu s kamarádkou když jdeme ven si na střídačku doneseme pití. Ona kupuje 2x kafe, já dělám 2x domácí smoothie. :D Nebyla jsem tedy na to zvyklá, vždy něco donesla a mě bylo trapný, že mám vždy prázdné ruce tak jsem taky začala něco dělat. :D Jsem v tomhle asi sociálně zaostala, haha.

15 GVKB GVKB | E-mail | Web | 15. června 2017 v 5:36 | Reagovat

Ano, budeš GVKB digitalizován

Vyplníš na internetu GVKB dotazník a potom se tvoje tělo v krematoriu eliminuje, ano, budeš GVKB digitalizován a data která se získají z globální digitalizace, se využijí po GVKB optimalizaci pro GVKB roboty co zde budou místo lidí. Nejsou lidi, tak nejsou s lidmi ani problémy, jsi zastaralý model sluhy konzumního systému a tak zde bude místo tebe nový model sluhy, kterým bude kovový robot na dobíjecí baterie. Vše co vaše smysly vnímají to je jenom oceán složený z hologramů, hmota to je jenom hologram který je naprogramovaný tak aby vytvářel iluzi hmoty, nebo iluzi života.

Berte obrazně tuto velikou změnu jako by to byla aktualizace operačního systému u počítače, starý systém už dosloužil, a bude zde místo něj nový řídicí systém, který bude evolučně vyspělejší, co bylo to bylo, teď vše bude řízeno globálně, jde jenom o to, aby láska a pravda zvítězila nad nenávistí a lží. GVKB veliký úklid, tak se oficiálně jmenuje tato aktualizace, uklidíme vše staré, aby zde bylo místo pro nové, místo pyšných a sobeckých hologramů zde budou pokorné a altruistické hologramy, ano jsi chybným hologramem a tak tě nahradí správný hologram se kterým zde nejsou už žádné problémy.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama