Týden 25., 26., 27. a 28.

24. července 2017 v 20:34 | K. |  Projekt 52
Vymýšlet fundovaný úvody mi připadá čím dál tím těžší. Nic novýho se v mém životě vlastně neděje. Stále jsem neprchla z práce, stále věřím, že rozjedu svůj vlastní internetový obchod, stále jsem neposlala Er. do prdele... A stále nic nestíhám, všechno flákám a děsím se, jak moc ten čas letí.

Vždyť to není tak dávno, co jsme nadávali, že ta zima je nekonečná a že chceme aby už bylo hezky teplo. "A za půl roku tu máme Vánoce!" Věta, která z otcových úst vychází 24. 6. pravidelně. A pak tu máme takový ten malý Nový rok. 1. 7. Loni jsem v tuto dobu trpěla rozhodováním, jestli F. nebo Er. Původně jsem si zvolila toho nablblýho a zároveň neškodnýho pošťáka, ale Er. vrhl kostkama a udolal mě, takže jsem poprvé v životě poslechla hlas svýho srdce. No to jsem si dala.

Pořád se snažím lépe žít. Vážit si sama sebe, být ve všem nejlepší. A čím víc posouvám laťku, tím je to horší a tím hůř si sama před sebou připadám. Přitom se neděje nic moc zlýho, pilně pracuju, zbývá mi čas nejen na sebe, ale i na Bordery v nouzi a další věci, který považuju za smysluplný. Jediná událost, kterou považuju za takovou nepříjemnost, je mobil, který mi vypadl z ruky a odnesl to jeho display. A teď už k samotnému Projektu, kde budu v zápiscích konkrétnější...

18. 6. 2017


Dlouho se mi nestalo, aby se mi nějaký flám protáhl až do ranních hodin. Obvyke jsem tak kolem jedný, maximálně druhý doma. Nezřídka z baráku vůbec nevycházím a žiju si klidný dospělý život, hehe.
Tentokrát jsme měli pestrou noc. Původně jsem šla s Fí. na pivko, ale lehce před půlnocí se k nám přidala A.
Takže jsme nakoupili ještě Lambrusca a poflakovali se kolem Vltavy. Domů jsem dorazila asi v 7, unavená, ale ve střízlivým stavu.
Nespala jsem ani moc dlouho, kolem poledne už jsem byla vzhůru. Dorazil brácha, tak jsme si dali filmový maraton. Hlavně filmy s Ondřejem Vetchým, toho máme rádi. Nejvíc se mi líbily Pohádky pro Emu. Opravdu krásný film.



19. 6. 2017


Týden pro mne začal výslechem na kriminálce. Nevím, jestli to k něčemu bylo, ale cítila jsem morální povinnost i přes přetrvávají strach ze svého Ex. tam jít. Je to nemocný a zlý člověk. Naštěstí policajt byl fajn, takže z toho byl takový hodinový přátelský pokec.
Na Svět knihy přivedl Er. svého kamaráda. Taková komická postavička, má postavu jak malý dítě a je menší než já.
A opravdu krom dětí je málokdo menší než já...
Chvíli nám trvalo než jsme našli nějakou společnou řeč, ale díky odjezdu Er. jsme se docela zkamarádili.
A on se furt dvořil a zval mě na rande a já nakonec po dlouhém přemítání kývla. Takže v pondělí jsem přijela domů,
modlila se ke všemu možnýmu aby konečně (dobře, netekla od rána) pustili vodu a já se mohla umejt a pak se vypravila za ním. Vzal mě na hezkou vyhlídku, i přes jazykovou bariéru jsme si docela pokecali a já se cítila dobře.
Ale pro dobro nás všech bych to dál neposouvala, kolegiální vztah mi maximálně vyhovuje.


20. 6. 2017


Po měsíci jsem se zase vypravila za prababi. Pravda, není už nejmladší, ale stále jí to myslí a je to vlastně jediná
(kromě bráchy) z rodiny, který vyklopím víceméně všechno.
Er. byl pryč už skoro 3 týdny a já se dostala do krásnýho stavu kdy mi začal být lhostejný a ani jsem nějak netoužila po jeho návratu. Takže jsem prababi asi potěšila, tím jak jsem sebejistě tvrdila, ať jde mistr do prdele.
No a večer mě čekalo setkání s T., už dlouho jsem ji neviděla, protože měla dost školy.
Posezení bylo fajn, ale nepatřilo mezi nejveselejší, protože jí pár dní před tím umřela babička. A já nějak nevím, co v takových chvílích říkat.


21. 6. 2017


Tak jsem byla trochu nervózní, protože ve středu se dle všeho měl Er. vracet. A já se nějak bála, ani nevím proč.
Byl jak vyměněnej. Dokonce se mu fakt asi i stýskalo. Vítal mě pusou a pak při obědový pauze jsem mu seděla na klíně
a on objímal a objímal... A bylo to hezký.
Trochu jsem měla strach taky ze setkání Er. a L. Aby nebyl nějaký problém kvůli tomu jak jsme spolu byli venku.
Ale myslím si že se mistr dva ani nepochlubil. Kdo ví.
Než jsem odešla dom, Er. mi nalil výborný domácí víno. Něco tak dobrýho jsem hodně dlouho nepila.
A večer hurá za V. Na zahradní posezení, grilovačku a pokec s přáteli, které už jsem delší dobu neviděla.


22. 6. 2017


Ve čtvrtek mě mistři strašně nasrali. Ale šíleně. Rozepisovala jsem se o tom i zvlášť.
Zatímco když je každý sám tak mi nosí modré z nebe a div předemnou neklečí na kolenou,
v tandemu je jeden větší kokot jak druhý. To co předváděli přesáhlo veškerý meze a já jich měla plný zuby.
Pak jsem ještě hodinu stepovala u baráku Rí., kde jsem absolvovala misi zlomený klíč. V tu chvíli jsem ho fakt nenáviděla.
Kolem pátý jsem to zabalila a jela za A. Zašly jsme do restaurace. Ze začátku mi bylo z toho vedra hrozně zle, ale po nějaký 4. sklence vína se to zlepšilo a nakonec z toho byla docela slušná párty. A taky jsme parádně zmokly.


23. 6. 2017


Když jsem ráno přišla do práce, byl tam akorát Er. Mistr dva nikde.
Hned ve dveřích se na mě vrhl a začal mě líbat a svádět. Nedokázala jsem se bránit.
I když už z toho jak na mě šmatlá nejsem tak hotová jako loni, když to celý bylo čerstvý,
stejně se mnou dělá divy. Rychlovka na záchodě pak byla už jen taková tečka. Celkově byl den docela fajn.
Někdy si říkám, že bych byla nejraději, kdyby u nás L. skončil.
Večer jsem byla doma a nedělala asi nic světabornýho. V sobotu mě čekala svatba kamarádky, takže jsem šetřila síly.


24. 6. 2017


Svatba. Něco pro mě. Ne že bych nějak prahla po slušném rodinném životě, zejména děti do méhe plánu prozatím opravdu nepatří, ale nevadilo by mi kdyby byl někdo, kdo by si mě chtěl opravdu vzít.
Kdysi jsem byla zasnoubená, s Ex. Bylo to takový "jo, tady máš prsten a někdy se vezmeme", od začátku jsme do toho šli že to bude až za dýl jak za rok, pokud někdy. Ani Er. nezůstal pozadu a ptal se mě jestli si ho jednou budu chtít vzít. Bez prstenu, v montérkách, když jsem seděla na okně v práci. A já poprvé v životě cítila, že bych chtěla. Smůla. Ale pro tu chvíli to bylo fakt hezký.
Kamarádka ze ZŠ měla kliku. Chlapce má skvělýho a jsou spolu už hrozně dlouho. Proto mě jejich zásnuby nepřekvapily.
Svatba byla obří a ve velkym stylu. A možná i díky tomu že jsem se na ni absolutně netěšila, jsem si ji opravdu moc užila.


25. 6. 2017


Ze svatby jsem přijela až kolem 4. ráno. Takže jsem se rozhodla neděli proflákat.
Ležela jsem v posteli, vylejzala akorát pro něco k jídlu, hrála hry a blogovala.
Pro Projekt jsem vyfotila úžasný ametyst, který jsem si koupila v pondělí za odměnu, že jsem přežila výslech.
Nemohla jsem ho tam prostě nechat, to musíte uznat.


26. 6. 2017


Tenhle den byl nějaký nudný. Nevím co se dělo. Nepamatuju si to.
A fotka mluví za to, že kromě práce a hraní bonbonů to nebylo nic zajímavýho.


27. 6. 2017


Den následující nebyl přes dopoledne o nic lepší. Vím, že jsem hodně dělala ve skladu.
Poslední detaily před stěhováním, aby všechno bylo uklizený a nikdo mi nemohl nic vytknout.
Nebylo to tak hrozný, ale díky svý obsesi že všechno musí být tip ťop aby se nestala žádná katastrofa to trvalo nekonečně dlouho...
Po práci jsem vyrazila s A. na večeři. A poprvý v životě jsem si dala burgera (vegetariánskýho).


28. 6. 2017


O něco světlejší den. Hned dopoledne jsem našla svůj 3 měsíce ztracený přívěšek z náramku.
V práci se taky nedělo nic extra, stihla jsem toho docela dost a pak jsem se z nudy po sto letech zkoušela vyfotit.


29. 6. 2017


Strašnej chcanec. Do práce jsem dorazila s totálně mokrým oblečením a botama.
Er. mi naštěstí půjčil pantofle. V těch jsem se málem přizabila, protože byly asi o 6 čísel větší než potřebuju.
Bála jsem se, že díky dešti budu večer nucena strávit uvnitř hospody. U nás jsou fakt všechny nekuřácký a mně to hrozně sere. Naštěstí lavičky proschly. Zázrak. Takže jsme chvíly s T. seděly venku a dovnitř šly až když ji začala být zima.


30. 6. 2017


Konec školního roku. I když už nejsem několik let školou povinná, na letošní prázdniny jsem se těšila.
Plán je jasný - budovat obchůdek. Snad to všechno do října stihnu.


1. 7. 2017


Odpoledne jsem se snažila pracovat. Focení mě baví, ale produktovky mi prostě nejdou.
A tak jsem zkoušela a vymejšlela jak na to. A protože to bylo k ničemu, vyrazila jsem večer s Fí. na Náplavku.
Škoda že jsme zmokli.


2. 7. 2017


Pracovní neděle. Pustila jsem se do výroby, hledání materiálu, tvoření grafické stránky obchodu a tak dále a tak dále.
Při tý příležitosti jsem si uvědomila, že pokud to chci letos fakt spustit, mám s dovolenou útrum.
A tak jsem se stala zrádkyní a největším zločincem pod sluncem.
Naštěstí přijel brácha a podpořil mne. A přislíbil pomoc.


3. 7. 2017


Velké stěhování započalo. Mně se ještě úplně netýkalo, knihy a skříně nosili kluci.
T. byla pryč a my s Er. se nějak nedokázali sami sobě bránit.
Byl z toho fajn den, akorát jestli takhle furt budeme řádit, nikdy se ho nezbavím.
Po práci jsem si zašla na nákup. Nebaví mě jíst, ale ráda bych zhubla. Přijímám tak polovinu doporučený denní dávky a ještě je to navíc všechno takový monotónní, tak jsem si řekla, že si začnu vařit víc pestře.
Marinované tofu na cibulce s brambory bylo fakt dobrý.


4. 7. 2017


Schizofrenní den. Stěhování. Chvíle, kde jsem měla chuť po Er. samou láskou skočit střídaly ty, kdy jsem po něm měla chuť skočit a začít ho škrtit. I tak to bylo fajn, hlavně proto, že přišla i kolegyně.
Pak mi A. udělala strašnou scénu přes FB. Byla jsem z toho vykolejená, dotklo se mě to.
Jak jsme tahali celý den ty knihy a do toho jsem se rozklepala tím jak mi to bylo líto, vypadl mi mobil z ruky a zničil se mu display. Naštěstí jen to sklo, takže funguje, ale vypadá to strašně. Navíc si teď o mě v práci myslí, že jsem vztekloun a hodila jsem s ním vzteky. Tak jsem večer jela za V. do práce a to mě trochu rozveselilo. Popily jsme vínko, pouštěly si starý hity a užily si fajn večer.


5. 7. 2017


Bylo mi divně. Psychicky, protože uplynul rok. Rok od toho, co mi Er. vyznal lásku a já pak asi do 3 do rána seděla s vínem na balkoně, blogovala a pak hledala diskuze na téme "život s cizincem".
Už tehdy jsem věděla, že to nebude snadný. Bála jsem se. Přišlo mi to bizarní. I přesto jsem do toho šla.
Zamilovala jsem se víc než jsem čekala. Asi poprvý v životě.
Usnula jsem. Celý den jsem se snažila zaspat. Až z toho vzniklo nedorozumění, kdy Fí. jel na výstavu těl a já ležela doma v posteli. Ano, měli jsme tam jít spolu. Hm. Posrala jsem to.
Takže jsem pak blogovala a blogovala a užírala se v takové malé tiché depresi. Ale zase se mi povedlo překopat vzhled blogu. Vím, vím. Žádný grafický zázrak, ale líbí se mi to.
A na fotce dárek od kolegyně. I když furt nadávám, naše chráněná dílna je prostě nej!


6. 7. 2017


S V. jsme se sešly už odpoledne. Že skočíme s mobilem do servisu a pak po nějakých krámech.
V servisu mi řekli, že pravděpodobně zničej i ten LCD display pod sklem a že to bude stát 5000,-.
NASRAT!!!
Tak jsme šly žal zajíst do Mekáče. Hm, zase jsem si připomněla proč tyhle srágory nejím.
Nevím, prostě to dávno není ono, i když třeba posledně na Letný měli hranolky dobrý, tady se jim ale moc nepovedly.
Nic jsem si nekoupila a měla jsem toho v tom vedru plný zuby. V. byla úspěšnější, odnesla si pěkný kousky.
I tak se mi ulevilo až ve chvíli, kdy jsme nasedly na bus a jely za kamarády na Strahov. Jen tak lehce popít, na slušnáka.
Heslo letošního léta: "Hydratuj!"


7. 7. 2017


Původně jsem si chtěla vzít na pátek volno, ale protože se mi stýskalo po chráněný dílně, nakonec jsem tam šla.
Po dlouhý době jsem T. nasrala, tvářila se na mě, že mi to bylo líto několik dní. (A nakonec jsem se dozvěděla, že to tak moje chyba nebyla).
Stihla jsem toho dost a měla jsem toho plný zuby. Navíc jsem dumala nad záhadou.
Er. totiž nesl do bytu obří Adidas tašku. Byla trochu jetá, navrchu jsem zahlídla deku a z boku z toho lezlo nějaký triko.
Bylo mi strašně trapný se v tom hrabat. Ale přišlo mi že je to jeho. Furt mu někdo volal a on to nezvedal. A byl divnej.
Pak za mnou přišel ven, koukal na mě: "Vezmu si na rok volno." "Hm, to si vezmi... Mně je to jedno, co já s tím." "Hm, všiml jsem si že tobě je všechno jedno." Uraženě odešel. Akorát se ptal na to, jak se dostane na Ruzyň, tak doufám že si nejde sednout.
No a po práci hurá domů. Měla jsem toho dost, takže plán na večer byl jasný. Koukat na Červenýho trpaslíka (ano, objevila jsem Ameriku) a dělat hovno. Nakonec jsem alespoň vyhlížela materiál a vytvořila si plán toho, jak budu šperky balit.
Jo a na fotce mé malé poklady. Duhový náramek jsem koupila kdysi na ZŠ ve Vídni na vánočních trzích. Nosit jsem ho začala až letos v dubnu. V ten pátek, co jsme si to s Er. rozdali na hajzlíku, jsem ho někde ztratila. Takže jsem mu v sobotu ráno zoufale psala ať hledá. Dokonce se fakt zajímal a hledal. No, našla jsem ho já. Byl v krabici s plackama. :)
Stejně tak růžový náramek už je zase komplet. Věděla jsem že ten přívěšek někde vypluje. A vyplul. Tak jsem si ho hned opravila.


8. 7. 2017


Bývaly časy kdy jsem nedokázala být doma. Každý den jem musela někam jít, jinak jsem byla hrozně nervózní.
Už mě ty párty a akce moc nebaví a jsem ráda že jsem ráda. Asi bych se fakt chtěla už usadit...
S bráchou jsme si udělali akorát výlet po obchodech, abychom neumřeli hlady a žízní.
A taky do Ikey pro dekorace na focení šperků. Už se to rýsuje.


9. 7. 2017


Brácha odjížděl na chatu. Půjčil mi ten svůj foťák, abych se s ním mohla začít učit.
No, fotografka ze mě asi nebude... Nakonec nic použitelnýho z toho nevzešlo.
Naštěstí si po návratu našel čas, aby mi to ovládání vysvětlil, tak to snad půjde líp.


10. 7. 2017


Do práce jsem se těšila. Po tý víkendový separaci. Hned ráno mě čekal "šok",
v baráku byla tchyně a úřadovala v novým skladu, kam jsem potřebovala jít pracovat.
Přemýšlela jsem co dělat, jestli se na to vykašlat a jít domů, nebo co. Naštěstí odešla ona.
Uvařila jsem si kávu a mohla jít makat. T. byla pryč, takže za mnou okamžitě přilezl Er.
Trochu jsme blbli mezi regálama a pak si sedli do dveří, on si na mě lehl a zažívali jednu z těch příjemnějších chvil.
A večer hurá s A. na Náplavku. Po těch hádkách se mi fakt nechtělo, ale nakonec to bylo v pohodě.


11. 7. 2017


Podezřele klidnej den. Nic zajímavýho se nedělo. Ani Er. moc neprudil, furt někam volal a byl divnej.


12. 7. 2017


Středa byla to samý. V baráku byla tchyně, to je peklo samo o sobě.
Naštěstí jsem jela po třetí hodině k učetní, takže jsem to zabalila rychle. Akorát jsem na sobě měla nový boty a hrozně jsem si rozedřela nohu. Au au.
A na fotce ranní holubí siesta, mě pobavilo.


13. 7. 2017


Čtvrtek byl o dost lepší. Přijela za mnou kolegyně. Nestihly jsme sice absolutně to, co jsme měly v plánu,
ale bylo to fajn. I kluci byli v pohodě a moc si nedovolovali.
A na fotce další z mých zdravějších pokusů o stravování. Jak by řekl Er. "Ta tvoje tráva."


14. 7. 2017


Pátek byl naprosto boží. T. odjela i s dětma pryč a chráněná dílna se nám změnila v mateřskou školu.
S Er. jsme se dvakrát rvali o mobil. Byl to opravdu nelítostný souboj. Ječeli jsme, smáli se... Jak malý děti.
Jsou chvíle kdy je mi s ním strašně dobře a tohle byla kupodivu jedna z nich.
Zároveň nám ale další kapitola života skončila, byl to poslední den, kdy byl v práci i L. Juseph, tintítko...
Přála jsem si, aby skončil. A teď mi to bylo líto.
A večer hurá na pívo s bráchou. Jo, a na fotce je sprostý tetování, který mi Er. nakreslil. :D Malíř z něj asi nebude.


15. 7. 2017


Poslední dobou jsem strašně unavená. A taky líná jako prase.
Myslela jsem si, že se v sobotu ani nevykopu, navíc začalo pršet, takže z plánů na to jít na Náplavku sešlo.
Tak jsme si šly s A. sednout do restaurace. Vyjasnilo se, takže jsme nakonec na Náplavku dorazily, ale byla tam zima.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 padesatka padesatka | E-mail | Web | 24. července 2017 v 22:49 | Reagovat

Jen hezky pracuj na svém obchůdku, Kačenko, těším se na zrcátka se čtyřlístky...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama