Týden 33., 34., 35. a 36.

2. října 2017 v 12:26 | K. |  Projekt 52
Pozdě ale přece... Asi je zbytečný se rozepisovat na úvod nějak víc, vše podstatné je u samotných dní...

13. 8. 2017


"Ty ses s tou kurvou snad zbláznil?" - takhle mě nazval Er. kamarád,
kterej z velké části díky mně strávil celý víkend na ulici. Ano, velmi veselá historka, nicméně já říkala že pojedu domů...
Byli jsme celkem unavení a tak jsme celý den trávili doma. K večeru jsme si pouštěli filmy.
Výběr nechal na mne - takže jako první jsme dali Probudím se včera. Smáli jsme se jak malí.
Aby se necítil utlačován, nabídla jsem mu (s důrazným varováním že to není žádná sranda) film v ruštině - Lilja 4EVER.
To bylo slz... Zakončili jsme to Pohádkama pro Emu a šli spát.



14. 8. 2017


Když jsme se chystali ráno do práce, vpadl do bytu smraďoch. Kamarád si vynutil právo na byt.
Nikdy na mě nikdo tak nenávistně nekoukal. Cestou na bus napsala T. SMS, ať Er. zůstane doma.
Domluvili jsme se teda že večer přijede za mnou, protože dokud bude smraďoch obývat byt, mně tam neuvidí.
Osud vše vyřešil sám - když za mnou mistr večer jel, zapomněl si lítačku a protože se bál revizorů, rozhodl se pro ni vrátit.
Na křesle seděl kámoš, nohy do praku a Er. strojkem na vlasy si holil koule. Ehm.
Já nejsem žádná zlá fůrie, ale mně ten člověk prostě od první chvíle neseděl. A jsem ráda že jsem zase měla pravdu.
U nás jsme poseděli v hospůdce, já si pak šla domů pro věci a jeli jsme k němu. Cestou jsme si koupili pizzu a udělali si hezkej večer.


15. 8. 2017


A. vyhrála účast na youtuberský přednášce. Od začátku jsem věděla že to bude hrůza a děs, protože nejsme cílovka.
No a taky že jo. Byly jsme tam nejstarší (kromě rodičů, co doprovázeli svoje ratolesti).
Byla jsem ráda když jsme kolem dvanáctý utekly...
Navíc jsem toho moc nenaspala a toho vína taky bylo trochu vypito, takže jsem celou dobu usínala.
Po přednášce jsme jely k A. domů, pak ke mně do práce pro dokumenty pro učetní a následoval oběd v jedný dobrý mexický restauraci. Po roce jsem potkala Žirafáka.
Protože mi bylo fakt čím dál tím hůř, rozpustily jsme to, já se jela domů umejt a pak jsme se ještě společně s Er. sešli na Andělu že zajdeme na Náplavku. Sám už mi představil pár svých kamarádů (kupodivu i normální, nejenom ty co si holej koule hehe) a tak jsem se rozhodlla že ho pomalu taky začnu "ukazovat".
Swing se nám moc líbil, kapela na A(V)OIDU nikoli. Jak řekl Er: "Koukej, i ty krysy z ní chcípaj." (zrovna ve vodě jedna utopená chuděra plavala). Kolem desátý jsme to zabalili. Následovala další pizza a vínko a hurá spát.


16. 8. 2017


Cestou z práce jsem viděla nádhernou duhu.
Následovala zkouška dospělosti - sama maso od základky nejím. Ale nějak nemám potřebu kecat do jídelníčku ostatním a počítala jsem s tím, že až si jednou najdu chlapa, tak se to naučím i vařit.
Řízky dopadly dobře. Kupodivu mi přišlo že z toho měl i radost.
Pak jsme popíjeli vínko, povídali si.


17. 8. 2017


Čtvrtek byl takovej nějakej divnej. Padla na mě šílená únava.
Nejsem ještě moc zvyklá na jiný prostředí a tu cizí postel a to ježdění sem tam a nedostatek času pro sebe se na mě prostě podepsalo. Přišla jsem domů, převlíkla se do pyžama a během pár minut usnula.
Potkali jsme se s bráchou. Trochu jsme poklábosili a šli spát.
Na fotce je kytka, kterou mi Er. věnoval když jsme šli z Náplavky. Jsou chvíle, kde se umí chovat fakt jak největší miláček na světě.


18. 8. 2017


"Potřebuju být sám... Ne pár dní, ale pár týdnů."
Prosim? "Rozchod" po ránu? To jsem se teda rychle omrzela...
Nakonec i přesto jsme se večer sešli. Nabyl paranoidního pocitu, že ho podvádím, viděl mě ve čtvrtek s nějakými týpky...
Ehm. Tele. To jsem nebyla já!!! Díky tomu jsme zažili velmi emotivní rozhovor na balkoně a poprvý za ten rok jsem se mu vyznala. Že je první do kterýho jsem se kdy zamilovala. Je to k nevíře, ale je to tak. Hm.


19. 8. 2017


Odjakživa je pro mne důležitá hudba. Ráda chodím na koncerty, kupuju si originální CD mých oblíbenců...
Viděla jsem naživo asi všechny své TOP. Kromě Robbieho Williamse. V pubertě jsem ho hodně poslouchala,
pravda, teď to dost flákám, ale ta touha na něj zajít zůstala.
Peníze nebyly, ale i tak jsme si s Fí. koncert za plotem celkem užili.
Po koncertě jsme se seznámili s bezdomovcem Milanem (jeden z aktérů dokumentu Láska v hrobě)
a pro mě to byl jeden z nejsilnějších zážitků za poslední dobu.


20. 8. 2017


V neděli jsem opět jela za Er. V sobotu jsem mu přichystala menší překvapení - na SD kartu jsem mu nastahovala jeho oblíbený písničky. Ruský. :D Měl z toho hroznou radost a hned na naši malou "diskotéku" pozval kámoše.
Už jsem ho párkrát viděla a vždycky mi přišel strašně v pohodě.
Večer byl super, popíjeli jsme vínko, pivo, pouštěli si písničky a povídali. Rozumím ukrajinštině čím dál tím víc,
takže jsem jim do toho furt něco žvanila. :)
Blbý bylo když pak M. odešel. Ve mně se nějak všechno nahromadilo a začali jsme se hádat.
Strašně jsem bouchla. Ten vztek za celý rok musel ven.
Uklidnit to musel až usmiřovací sex...


21. 8. 2017


Jsem hyterka, žárlivka, stíhačka a fůrie. Nikdy jsem taková nebyla.
Hádat jsme se začali už ráno. Měla jsem pak z toho výčitky, ale já mám taky jenom jedny nervy.
Takže jsem byla ráda, že si na večer domluvi "pánskou" jízdu s M. a já mohla bejt hezky sama doma.
A na fotce bulgur, teprve teď jsem ho poprvý ochutnala a je to fakt super.


22. 8. 2017


Den, kdy se zase všechno začalo srát. Mistr přišel do práce pozdě.
Bylo mi jasný že se něco stalo. Sedli jsme si a on se začal svěřovat.
Pánská jízda se mu nějak vymkla z rukou a přišel o doklady.
A pak... Ho v centru sbalili policajti a noc strávil v cele. Byla jsem mrtvá strachy, jestli se mu něco nestalo.
Nevím jestli si na tohle někdy zvyknu.
Bylo mi líto že nejsme spolu, strašně rychle jsem si na němj zvykla a nebejt zbytku rozumu, nejraději bych se k němu nastěhovala. :D Abych ho měla pod dohledem, hehe.
Ale aspoň jsem zas měla večer pro sebe. Koukala jsem na záznam Čtyři dohody s Jaroslavem Duškem. Boží záležitost.


23. 8. 2017


Ráno jsem šla na nákup, jakoby nic. Byla jsem zklamaná, že neměli moje oblíbený veganský potraviny.
Tak jsem si odnesla alespoň mrkev s tzatzikama. Miluju.
Er. nedorazil. Začala jsem se fakt bát. Kolem čtvrtý se konečně ozval. Potvrdil moje domněnky.
Domluvili jsme se, že za ním večer sjedu a zajdeme pro doklady.
Nakonec to celý pomotal a já měla chuť ho opět zabít.
Není nad to si udělat výlet skoro přes celou Prahu, hodinu tam čekat jak dement, pak teda být pozvaná na pivo a zase hurá domů.


24. 8. 2017


Když už konečně jsme teda spolu, máme byt kde se můžeme v soukromí sházet, všichni o nás vědí, tudíž nemusíme zatloukat, stejně se vždycky něco posere. Byli jsme domluvený že teda tenhle večer bude náš, že si můžu vymyslet co chci podniknout... A místo toho si ho matka odtáhla někam pro pomoc. A já jsem už totálně paranoidní a nevěřím ani sama sobě, takže jsem cítila habaďůru...
A na fotce je krásná vila, kterou jsem objevila na dlouhé procházce se psem.


25. 8. 2017


Přišla jsem do práce a mistr nikde. Mobil vyplej. Cestou jsem někde ztratila zapalovač,
což je ve chvíli kdy jsem takhle na nervy to nejhorší co se může stát... Ptala jsem se komise. Ta mi řekla, ať zavolám Er.,
že má na 10. přijít, že to včera říkal. Vyjádřila jsem pochybnosti. Komise se na mě podívala: "Káťo, že vy spolu zase máte pletky?" Přiznala jsem se jí. Povídala si se mnou o něm. Je to těžký, ale on je v tom vychovávanej. Jeho máma u nás dělá 20 let a až poslední asi 2 roky jakžtakž dodržuje pravidla. Kolikrát řekla že přijede za 2 týdny. A přijela za 6 aniž by se uráčila někomu dát vědět. Prý to musím tolerovat a "převychovat" nebo se na to vykašlat.
Měla jsem hrozně blbej pocit. Na stole jsem našla jeho klíče od bytu. Vzpomněla jsem si, jak říkal, že 25. chce odjet na Ukrajinu. Stáhlo se ve mně úplně všechno co mohlo. Konečně si zapl mobil. Vytípl mi to. A je to tady. Historie se opakuje... Mimo tohle se mi nepovedlo oživit ptáka, co narazil do okna a umřel mi v rukách. To mi bylo líto.
A taky se mi pokazila tiskárna na textil a já nevím co s tím.
Kolem půl dvanáctý (už jsem málem byla na cestě do bytu :D) se mi milostpán ozval, že klíče jen zapomněl,
a tak byl s kamarádama pít a pak se celou noc procházel po Praze.
Přišel v děsným stavu. I tak jsme zašli do hospody a pak na 3 hodiny se psem.
Dohadovali jsme se, já brečela, on vypadal že umře. Na tom sluníčku jsme se přiopili i z toho mála co jsme měli.
Kam tohle povede...
Večer jsem šla s A. Dámská jízda. Do hospody kde se může kouřit!!! Nádhera!
V mistrovi se něco hnulo a furt mi volal... Že prej měl jít s náma. Tak to teda ne, dneska není vítanej.


26. 8. 2017


Sobotu jsem po dlouhý době trávila zalezlá sama doma. Myslím že mi to prospělo.
Zkoušela jsem fotit šperky, ale je to marný, je to marný.


27. 8. 2017


Večer jsem zašla s Fí. na Náplavku. Přidal se k nám jeho polský kamarád.
Trochu jsem se toho bála, protože polsky nerozumím, ale nakonec po nějakým tom vínku to šlo. :D
Horší bylo že mi to nějak stouplo do hlavy a opět jsem se pohádala se svým "mužem". Ale tentokrát drsně.
Ano, uvědomuju si že to není normální a už na tom pracujeme.


28. 8. 2017


Nedorazil. Že prý už nikdy nedorazí.
Po práci jsem za ním jela, našla jsem ho v příšerným stavu, kdy jsem ho skoro nepoznala.
Měl ubrečený oči a sbalenou tašku. Po dvou hodinách keců se mi ho povedlo přesvědčit ať jdem někam na vzduch,
na pivo... Prospělo nám to, bavili jsme se a já nestačila zírat co se mu v tý hlavě honí. Doma to pokračovalo.
Vyklopil co ho všechno štve. Že prej mě nechtěl do toho tahat. Hm.


29. 8. 2017


Tenhle týden jsme měli v práci poměrně anarchii. T. byla na dovolený, komise nás nechávala žít vlastním životem.
Já měla spousty plánů co stihnu. Taky jsem měla na starost psa, to byl hodně tvrdej oříšek,
protože strašně tahala na vodítku a některý ty procházky byly fakt peklo.
No, nemám pocit, že bych se nějak flákala, ale stejně jsem udělala hovno. A to tam mistr ani skoro nechodil.
Odpoledne jsem jela za A. Ukázala mi jedno pro mě nový místo. Moc hezké.


30. 8. 2017


V práci jsme si udělali menší mejdan. Kolegovi jsme vypili pár piv. Tak jsme je odpoledne jeli dokoupit, aby nám nenadával. V Kauflandu jsme procházeli regály a hledali cokoli v akci. Takový socky. Ale hrozně jsme se nachechtali.
Po práci jsem jela k němu. Napřed. A trochu jsem poklidila ten svinčík. Na to, že jsem na to měla jen půl hodiny, byl výsledek velký.


31. 8. 2017


Ráno jsem se nemohla vyhrabat z postele. Er. byl úspěšnější a tak odešel do práce napřed.
Dopoledne nám přivezli první várku z tiskárny, takže jsme měli o zábavu postaráno.
A ještě jsme uklidili zahradu a odnesli ten bordel do sběru. :D Akce!


1. 9. 2017


Počasí nestálo za moc. T. přijela z dovolený lehce zděšená, protože tam bylo 30 stupňů.
Naštěstí se to vyčasilo a když jsem dorazila na Náplavku, kde vystupoval Tomáš s Jirkou,
přestalo alespoň pršet. Zima byla ale děsná, kor u tý vody.
Po vystoupení jsme se rychle s klukama šli pozdravit a já pak jela domů a šla s T. do hospody.
Zkouška odvahy - celej večer nasávat v hospodě a nedat si ani jedno cigáro! :D


2. 9. 2017


Páááárty. S šampiooonama a okurkama. To nééé, na to jsme starý! :D
Boží večer, kdy jsme asi do pěti do rána koukali na filmy. A pozor, bez hádek! :D


3. 9. 2017


Říká se že opaky se přitahují. Tak já nevím, občas mi přijde že jsme s Er. úplně stejný magoři.
Třeba tohle je náš "stromeček", který musí svítit přes noc, aby měl dobrý spaní.
Je to boj, já zase preferuji tmu, takže se v tom trpění střídáme. Když to vypnu, celou noc po mě skáče a tulí se.
Den byl v klidu, dali jsme další filmy a jen se tak váleli. "Já bych se tak dva, tři roky válel!"


4. 9. 2017


A nevzpomenu si a nevzpomenu. Kdo ví co se dělo v pondělí. Je to bída se mnou, hehe.
A na fotce moje první Superstary. Po asi roce jsem je vytáhla a i když už mají dost odžito, pořád jsou to lásky.


5. 9. 2017


Viděla jsem anděla. Občas s nimi mluvím, ale vídám je málokdy. A tady jako kdyby jich bylo plný nebe.
Zašli jsme na šipky. A bylo to skvělý. Nějak se nám to vymňouklo, takže jsme nešli ve středu do práce.


6. 9. 2017


Vyhrabali jsme se asi ve 12. On jel za kámošem a já zůstala doma sama. Protože jsem neměla net,
ani notebook, tak jsem si pustila na mobilu písničky a vrhla se do úklidu. Dalo to zabrat ale po návratu to skoro nepoznal. Pak jsme hráli PixWords, dámu... Nakonec zašli na jedno do hospody a pak domů.
Tam jsem prožila sen každé ženy - Er. jen v Adidas teplákách :D (UA co nemá Adidas, jako by nebyl... A já tu značku taky miluju) vařil dvou chodovou večeři a já to celý pozorovala z gauče, kde jsem se rozvalovala s vínem a očuchávala růži, kterou jsem dostala.


7. 9. 2017


Uvědomuju si, že jsem zanedbala teď úplně všechno. Sebe, kamarády, koníčky...
Musím to napravovat, protože už jednou jsem kvůli klukovi zazdila svůj "osobní" život a podruhý to zažít vážně nechci.
A tak jsem po práci jela za V. kde jsme se sešli ještě s D. Bylo to fajn, posedět, popít, prodiskutovat čerstvý aféry z party... Pak jsme si pustili Přátelé a bylo nám ještě líp.


8. 9. 2017


Hurá pátek. A tentokrát jen a jen pro mě! Přijít z práce, plácnout sebou do postele, s Bibinkou...
A odpočívat.


9. 9. 2017


Párty hard. Noc ze soboty na neděli byla epická...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 padesatka padesatka | E-mail | Web | 2. října 2017 v 21:36 | Reagovat

Kačenko,
Ty jsi vážně sebevražedná atentátnice. Co k tomu napsat...?!

2 stuprum stuprum | Web | 7. října 2017 v 0:03 | Reagovat

Potřebuješ víc vany a lásky!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama