Konec s Chinaski

19. listopadu 2017 v 23:01 | K. |  Chinaski
Tak jo, není obvyklý abych vydala dva články denně a už vůbec si nedovoluju spamovat titulku abych tam poslala oba najednou... Ale nynější situace si to žádá (i když je možný že se ten můj odpolední výlev ztratí za dalšími novými příspěvky než tohle dopíšu).

Přátelé, já jsem NASRÁN!!! Chinaski znám od pradávna, táta je poslouchal už když jsme s bráchou byli malý parchanti. Člověk je vlastně zná i když nechce, mají hodně rádiových relativně vlezlých hitů a tak se stane, že si tak jdete na koncert a tam zjistíte že skoro všechno znáte nazpaměť. Za pár dní to bude přesně 10 let co jsem na ně šla poprvý. Tehdy koncertovali v T-mobile aréně v Holešovicích. Lístky jsme měli na sezení. Přiznám se, že mě zas tolik nenadchli...


Zlom přišel o rok později. Zítra bych měla výročí pobláznění. 20. 11. roku 2008 jsem v ne zrovna dobrém psychickém rozpoložení vyrazila s bráchou a tátou do malé sportovní haly a stalo se něco, co mi naprosto změnilo život. Stáli jsme jen malý kousek od pódia a bylo to něco neskutečnýho. Tehdy s nima hrál David Koller, protože to léto bohužel zemřel bubeník a kapelník Pavel Grohman. Snad nikdy jsem nezažila takový úžasný pocity jako tady, bylo to jako kdyby mě vytahovali z těch sraček co jsem v hlavě zažívala. Nabídli mi pomocnou ruku a já ji přijala.

A pak to začalo. Zamilovala jsem se. Do Michala, do kapely. Do písničky Hvězdy nad hlavou. Do všeho. Hodně času jsem strávila u internetu, kde jsem vyhledávala informace, učila se texty. Založila jsem blog chinaski08.blog.cz. Začala jsem se věnovat blogování, psala jsem víc o sobě, reportáže z koncertů... Díky Chinaski jsem později zažila pocit "profesionality". To bylo na střední, kdy jsme měli v hodině slohu psát report z nějaký akce. Učitel mi to hodil na hlavu s tím, že takhle vyspaný novinářský styl nemůže mít studentka která nemá ještě ani maturitu a že jsem to někde obšlehla.


Díky tomu, jak jsem tehdy propadala kouzlu blog.cz víc než kdy jindy, narazila jsem na deníčky dalších fanynek této kapely. Poznala jsem zde Angles, Danču, Verču... A zjistila, že kluci mají vlastní fanklub, který poskytuje celkem pestrý program pro příznivce. Umanutě jsem si v tom svém temném životě rozhodla, že se ke kapele prostě dostanu a bude to bezva. A bylo.

Michala jsem poprvé osobně potkala hned začátkem prosince v Rock Café. Lehce rozklepaná jsem si k němu zašla pro autogram, překvapilo mě jak je milej a slušnej. A hlavně: "On existuje!!!"

Přes Vánoce jsem se zaregistrovala do ofiko fanclubu, seznámila se se staršími členy. Z některých se stali kamarádi, z jiných přátelé, se kterými jsme v kontaktu dodnes. Zanedlouho jsem absolvovala první akci - generálku turné Autopohádky. Tam jsem viděla zblízka i další členy kapely a bylo to celý takový hrozně pěkný a nezvyklý. Dva měsíce na to jsem vyhrála lístky na tohle představení v Písku, kam jsme jeli s tátou. Tam jsem poprvé mluvila s Ondrou, který se stal mým nejoblíbenějším členem. Zorganizoval focení s celou kapelou.

A pak to jelo. Další Autopohádky - tentokrát v Praze. Setkávání se s dalšími a dalšími fanouškami. Avon pochod, kavárna POTMĚ. Osudový výlet s M. do Břeclavi na Creamfields, kde krom našich milovaných Animé hráli právě i Chinaski. Tam jsme se poprvé dostaly do backstage.

Nejosudovější akce proběhla v sprnu. Slezina v Chomutově. Pár fanklubáků, kemp s chatičkami a kapela. Předávání dárečků soukromý koncert a párty až do rána. Najednou se tam s těma klukama co znáte z televize a časáků houpete na houpačkách a do svítání si povídáte o životě. A není to sen, je to prostě moc hezký zážitek. Stejně tak jako ty další, co jsme s nima zažili - koncert v Lounech, lehce skandální Okoř...

Na podzim se pak zavedlo hlasování do Slavíka. Každoročně jsme chodívali osobně hlasovat do této hudební ankety. Pak jsme se přesunuli do hospody, kam za náma přišla i kapela. Jednou to byl čistě pokec, jindy koncert, jednou karaoke. Nikdy to nebyla nuda a vždycky jsme díky tomu zažili spousty humorných momentů. Letní Sleziny se taky dál pořádaly. Další rok jsme jeli na generálku do Pardubic.

To bylo super turné. Díky fanklubu jsem dostala VIP lístky na pražský koncert. Takže jsem při Můj svět byla v tom davu lidí na pódium. Doteď nechápu jak jsem tam vylezla, ale na ten pocit do smrti nezapomenu.


A bla bla bla, prostě těch zážitků mám mraky, absolvovala jsem přes 50 akcí s touhle partičkou a myslím si, že za tu dobu jsem kluky mohla i trochu lidsky poznat. Každý má nějaký mouchy, blbý vlastnosti - stejně jako každý.

První "varování" přišlo před rokem kdy se nekonal tradiční Slavičí mejdan. V prosinci jsme vyrazili do LMB na koncert a stál upřímně dost za prd. Už tam bylo vidět, že vztahy v kapele šly strmě dolů. Bylo mi to líto, protože jsem je brala nejenom jako dobrý hudebníky, ale především jako super partu přátel, která nezkazí žádnou legraci.

Nevím kde ten zlom přišel. Michal s Františkem se začali od zbytku separovat, chodili si sami po rozhovorech... Nová deska stojí za starou belu. I když tam je pár písniček, co se mi líbí, něco tomu chybí. A to něco je dost velký.

Dneska večer jsem se dozvěděla, že naši dva "středobodi" Ondru, Štěpána, Otu a Petra vyhodili. Resp. dohodli se na ukončení spolupráce. Viděla jsem video, které vložil Štěpán na svůj FB. Jo, strašně z toho čiší, že se rozešli v dobrém...

Jsem znechucená. Chinaski pro mě byli důležitou součástí. Nebudu tu řešit jestli hrajou sračky nebo ne, každý máme jiný vkus a já respektuju že někomu nejsou po chuti (protože do rádia se ty písničky k zamyšlení nikdy nedostanou, že) ale po tý lidský stránce pro mě znamenali hrozně moc! Vytáhli mě z depresí a ukázali mi že život může bejt hodně slušná párty. A teď je konec. Je konec mého desetiletého vztahu s umělci z Prahy...

Nevím co napsat závěrem. Snad jen: "Nic není jako dřív, nic není jak bejvávalo, bohužel, bohudík?"


 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | 20. listopadu 2017 v 7:51 | Reagovat

Chinaski se mi kdysi líbili, staří Chinaski se starými alby, teď už se mi jejich hudba několik let nelíbí:-(

2 Eliss Eliss | Web | 20. listopadu 2017 v 17:34 | Reagovat

Tak to je hodně smutný konec, je ale fajn že s nimi máš tolik zážitků a ty ti zůstanou!!

3 padesatka padesatka | E-mail | Web | 3. prosince 2017 v 20:03 | Reagovat

Kde se flákáš, Kačenko...?!

4 K. K. | E-mail | Web | 4. prosince 2017 v 9:54 | Reagovat

[3]: V práci :( Mám rozepsáno, ale není to veselé čtení, takže se mi to nechce ani dokončovat.

5 padesatka padesatka | E-mail | Web | 4. prosince 2017 v 10:12 | Reagovat

[4]: Ty mě zase děsíš, já chtěla vánoční romantiku a šťastný konec...:(

6 K. K. | E-mail | Web | 4. prosince 2017 v 12:24 | Reagovat

[5]: Jo, konec to asi brzo bude, otázka je jestli šťastný.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama