Slavíme!

2. listopadu 2017 v 21:55 | K. |  Virtuální místo
Začínám být mistr v rozjímání nad úvodama. Zas tu u toho dřepím a nevím jak začít. Je 2. listopad. Krom toho že uctíváme památku těch, kteří tu s námi již nejsou, pro mě je to den, kdy jsem se před 4 lety rozhodla někam v tom životě posunout. A protože jsem neměla zrovna plodný období, začala jsem blogem.

Založila jsem Sweet Symphony kam jsem natahala část obsahu z minulosti a pokračovala trochu jiným směrem. I když už dávno neberu blogování vážně, pořád se k němu ráda vracím a používám ho jako jakousi terapii abych se nezbláznila. Zatím to funguje, takže jedeme dál... A co se tu za ten další rok stalo?


Když tak koukám do archivu, je to celkem stereotypní. Má "oblíbená" VKV. Co bych bez nich dělala... Vlastně 2. listopadu před 2 lety jsem napsala o Er. první zmínku. A od tý doby se vyskytuje snad v každým článku. Loni touhle dobou byl zmizelej. Když jsem mu volala 7. 11. že mu popřeju k narozeninám, zvedla to jeho manželka a já se začala smiřovat s tím, že je to konec. A tak jsem se tak nějak pomalu vracela k F. Protože jsem měla v hlavě zmatek, oběma jsem začala psát.

Místo Er. k nám nastoupil N., kterej byl sice často na pěst, ale nakonec se nám spolu pracovalo dobře a já na něj ráda vzpomínám. V prosinci mi přivedl "ženicha". O rok mladšího roztomilýho K. Díky nim to tam trošku ožilo a já si zas trošku užívala tu chráněnou dílnu. I když na předchozí rok kdy jsme tam řádili s T. a Er. to nemělo. A skončila jsem opět u F.

Vánoce pro mě nebyly zrovna veselý, pořád se mi stýskalo po Er. Často jsem si představovala jak přijede a jak je spolu oslavíme ve skladu v práci nebo někde venku, kdekoli. Hlavně abychom byli spolu. Nestalo se tak. A možná proto mě čekal další ožraleckej úlet, který "vyvěštil" že se mistr vrátí v březnu.

Rok 2016 jsem shrnula v samostatném článku. Miluju komentář od Karol. :D Je fakt výstižnej. Kromě toho že si ráda stěžuju na to jaký jsou chlapi hajzli, každý den fotím "do deníčku". A každoročně dělám shrnutí toho nej. Tentokrát z toho byly dokonce dva články. Jeden a druhej.

A tak se začátkem března stalo něco neuvěřitelného. Něco, co mi nikdo nevěřil. Er. se vrátil. Místo toho aby ke mně nakráčel s omluvou mě ignoroval. Nakonec se trošku rozkecal. A pak mě pozval na nášvěvu.

Povedlo se mi vyprodukovat jeden seriózní článek! Úspěch! Aneb jak se nakupuje na Megaknihách... (Nicméně mám pocit, že už to není aktuální, ceny sjednotili - alespoň u těch titulů na které jsem nedávno koukala). Závěr května se vydařil.

V červnu mistr odjel na 3 týdny domů a já se začala bavit s jeho kámošem. Dokonce jsme zašli i na rande. Naštěstí zůtalo jen u toho, protože čím víc ho teď znám, tím víc vím jakej je to hajzl. V červenci jsem byla na skvělý procházce se štěnětem. A tak jsme to dali zase dohromady. A po třech měsících to zase zabalili.


No žádná sláva to není. Je fakt že nebylo moc z čeho vybírat, naučila jsem se psát články méně často ale zato dost dlouhý. Občas mi dokonce nevystačí ani znaky a musím to rozdělovat. Kupodivu se jeden z deníčků objevil ve článcích dne. Musím říct že mě to překvapilo.

Je to článek o mé práci, o přípravách na veletrh, (o samotném prodeji na veletrhu jsem pak psala zde) a samozřejmě vztazích na pracovišti... Chráněná dílna navždy!


Vzhledy jsem nějak často neměnila.




Součástí toho posledního byla nejdřív taková kytka postraně. Ale vypadalo to jak parte, takže jsem to po pár dnech vymazala a nastavila obyčejný šedivý. Nebyla jsem ale spokojená, přišlo mi to takový nudný a zbytečný. Takže jsem se vrátila k záhlaví z fotek, které mě nějak vystihují. A na tento výsledek právě koukáte. Je fakt, že i v tom je hrozně moc toho, co se týká Er. Hned první fotka je symbol toho že čas všechno zahojí. Na druhý je kámen pro štěstí - nevím proč se jim stal, ale zafungoval. A když jsem před dvěma dny odcházela napůl zhroucená z práce, ten kámen mi ležel přimo u nohou. Možná nějaký znamení? Tři čtyřlístky jsou pro štěstí, hrneček je plný domácího ukrajinskýho vína, kterým mě hostil po svém návratu a na poslední je momentka ze šťastný chvíle, kdy se mi po asi 3 měsících povedlo najít ztracené očko z náramku, který se stal takovým mým amuletem.


No, už jsem taky blogová vykopávka. Jsem tu skoro 10 let nebo kolik. A furt mě to tak nějak baví. Já se totiž hrozně ráda čtu. :D Takže tomu svýmu virtuálnímu místu, které mi tak moc pomáhá přežít, přeju jen to nejlepší a doufám, že tu za rok zase budeme slavit.

A taky bych hrozně chtěla poděkovat pravidelným divákům. I když je občas děsivá představa že někoho zajímá můj divný život, potěší to.

www.mvgen.com
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 padesatka padesatka | E-mail | Web | 2. listopadu 2017 v 22:18 | Reagovat

Tak ten komentář od Karol je fakt skvělej...!
Gratuluju k blogovým narozeninám...:)

2 Iris Iris | E-mail | Web | 19. listopadu 2017 v 12:42 | Reagovat

Gratuluji a přeji další blogový roky :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama