Jak se K. seznamuje

21. ledna 2018 v 13:41 | K. |  Nekonečná VKV
I když se umanutě plácám ve svý ukrajinský telenovele a zarytě tvrdím že si Er. stejně jednou vezmu (a ty pochybnosti vážně nemám), dokonce jsem nám naplánovala život podobně jako manžel Píšťalky v básnících (chudák, kdyby jen tušil... ale tak doteď to bylo na něm a jak jsme dopadli, je načase abych převzala velení), nebudu lhát, v těch slabších chvilkách kdy o něm týden nevím nebo mi píšou zhrzený cikánky výhružný zprávy, se nebráním seznamování s chlapci a muži jinými, protože co kdyby náhodou, že...



Byl jednou jeden svozař. A byl moc hezkej a neskutečně milej. Celkově ti kluci co k nám jezdí pro balíky jsou vesměs milý a dá se na ně i příjemně koukat. Ale tenhle tmavovlasej černookej ďáblík s americkým úsměvem je přecejen o píď lepší než ostatní... Nikdy jsem nebyla moc iniciativní, raději se nechávám balit, ale tehdy jsem si říkala, že bych ho na to pivo pozvala. Strávila jsem doma několik dlouhých hodin pátrání po FB. Neúspěšně. Prolustrovala jsem všechny přátelé F., a taky jejich přátelé, v naději, že pošťáci drží při sobě, ale bez výsledku. Chtěla jsem se totiž ušetřit trapasu, že už má třeba slečnu...

Dny plynuly dál a já sbírala odvahu. Furt jsem se k ničemu nemohla dokopat, až se jednoho krásného dne zjevil Er. a já veškerou energii upnula na něj. Nicméně svozař se mi nikdy líbit nepřestal a ten jeho úsměv si užívám dodneška... Říkala jsem si, že kdyby mě někdy někam vytáhl, bránit se nebudu. Nojo, jenže byly vánoční trhy na Kulaťáku, já si tam tak stála, popíjela svařáček a kolem mě prošel svozařův dvojník. S kočárkem a statnou blondýnkou. Ne, a ta vážně nevypadala jako jeho sestra...

Nedávno se mi dostaly do ruky papíry od ČP, kde máme ty podací čísla balíčků... No a jeden balík jsem si zapomněla ve skladu, tak byl pod tím podepsanej jeden ze svozařů, že ho nepřevzal... Okamžitě jsem si to jméno zadala do FB a byl to on. Z těch zaláskovaných fotek jsem měla skoro cukrovku, ale uznávám, že je to hezkej pár a že vypadají spokojeně.


Ve stejný týden, kdy jsem potkala svozaře na trzích, jsem přišla o iluze hned dvakrát. Loni jsme navázali spolupráci s jedním distributorem. Má slavné jméno a úžasný hlas. Jednání s ním přes telefon pro mě vždycky bylo jako za odměnu. Záhy jsme se poznali i osobně, když si přijel pro nějaký zboží. Není to takovej ten krasavec, po kterým se na ulici otočíte, ale charisma má neskutečný.

Po čase, když už jsme se pracovně znali trochu víc, jsem si vysloužila pochvalu, že jsem prý zlatíčko. Kolegyně mi ho schválila a dělala si srandu, jak v jeho přítomnosti vždycky měním hlas a jsem taková nějaká milejší a hodnější. :D No prostě do lásky to mělo tak blízko... Dokud před Vánoci nepřijel a neřekl: "Slečno, pojďte mi prosím pomoct vybrat nějaký dárek pro přítelkyni z vašeho sortimentu."


Stejně tak se mi vždycky líbil PPL, který začal jezdit někdy v létě. Věkově ho odhaduji tak 35-40, není to žádný obr, je jen o pár centimetrů vyšší než já, ale jeho hlas je pohlazení po duši. Krom toho že mě vždycky odzbrojil milým úsměvem, byl ochotný vyjít vstříc - kolikrát mi přijel pro balíky nadvakrát, i přesto že se kvůli tomu musel vracet. Nebo když jel kolem, tak mi většinou sám od sebe volal, jestli pro něj neco nemáme. Fakt jsem si ho hrozně oblíbila a sem tam jsem mu dávala i slušný dýška. Jednou hezky poděkoval a zaradoval se, že to má teda večer na pivo... Čekala jsem že třeba dodá, jestli bych si to pivo nedala s ním...

Pak nám v září přivezli kalendáře, takový stolní s knížečkou. Pršelo, my to tam s Er. nosili a přijel PPL. "To jsou ale hezký kalendáře, na kolik by u vás vyšel?" "Když budete hodnej, tak Ježíšek vám třeba nějakej nadělí." A fakt jsem počítala s tím, že před Vánoci mu ho dám. Nojo, jenže začátkem prosince ho přeložili do jinýho rajónu a my se přestali pracovně stýkat.

Díky tomu, že nováček ztratil mobil a já se mu nemohla kvůli svozu dovolat, poslal mi tam dopravce našeho starýho dobrýho PPL. Bylo to v prvním lednovém týdnu, takže jsem vybavená kalendářem vyrazila do akce. Byl strašně překvapenej a potěšenej. Druhej den mi zase přijel pro balíčky aby mě pochválil: "Ten kalendář co jste mi dala... No nádhera! Dcera mi ho hned zabavila a do večera jsem ji musel předčítat tu knížku!"


Samostatnou kapitolou jsou, jak já říkám, vocasové a vošoustové v baru. Nikdy jsem nikoho nepovažovala za starýho, líbí se mi chlapi tak o těch 10-20 let starší než jsem já (až teda na svozaře, ten bude ode mně tipuju tak max. 5 let) ale tohle jsou přesně ty oslizlý ubožáci, co maj doma manželky, ale honí si ego tím, že chodí po barech a snaží se ukecat mladý holky.

Minulý týden se stalo něco neskutečnýho, i když jsem vypila půlku láhve Lambrusca už před polednem a zvesela pokračovala ruským standardem, kolem tý půlnoci, kdy jsme vstupovali do jednoho místního baru jsem byla naprosto střízlivá. Celej ten den byl poměrně náročný a já se už viděla v posteli. Šla jsem s L. ven na cigáro a pustil se tam s náma do řeči takovej nějakej vošoust. Prej co děláme na Valentýna, že zaplatil pobyt do Paříže, ale dostal kopačky a teď nemá s kým jet, že peníze řešit nemusíme, že by je po nás nechtěl a že by s náma jel ještě jeho syn se slečnou. Už od začátku mi přišel nějakej povědomej, načež jsem dostala šanci ho dostat: "Ááááá, pan policajt Novák a jeho syn!". Zůstal na mě vyděšeně koukat: "Děláš si prdel? Odkud mě znáš?" "To víš, mám svoje zdroje." Ale bylo mi ho líto, takže asi po pěti minutách jsem mu přiznala, že už jsme se jednou bavili v jiný hospodě, že tam někdy před 2 lety jeho syn žádal naši kamarádku o telefonní číslo.

Vzápětí přišla skupinka asi 4 týpků, ten jeden mi přišel střízlivej a nějak jsme se bavili. Byl docela milej, říkal že měl narozeniny, tak já na něj že je to Kozoroh... Jenže mu to nevydrželo moc dlouho a brzo na to se začal vyjadřovat poměrně úchylně, stěžoval si na svou přítelkyni že po něm chce sex 2x denně a uzavřel to tím, že já jsem ještě mladá a nevím co je to orgasmus. Musela jsem se smát, při vzpomínkách co jsme se s Er. navyváděli, ehm.


Asi jediná světlá vyjímka je M., kterýho jsem po sto letech potkala v hospodě včera. Poznala jsem ho taky tak před těma dvěma lety, kámoš měl tehdy akustický koncert tady zase v jiný hospůdce a u vedlejšího stolu seděl právě M. a jeho kámoši. Byli relativně v pohodě, až na jednoho, co se děsně ožral, do kamarádky ryl že její studium sociologie je píčovina a mně řekl, že když zhubnu asi 50 kilo, tak si pro mě přijede a vezme si mě za ženu. Jednu přitom už měl dávno doma. A pak se chvástal jak je hrozně bohatej, že se živí jako lichvář a vlastní fitka a kdesi cosi. Klid byl až když ho kámoši posadili do tága. Kamarádka byla hrozně nasraná tak šla domů a já se tam právě dala do řeči s tím M.

Asi před 2 týdny jsem ho v tý stejný hospodě zahlídla, když jsme se míjeli na cigáro tak řekl i "Dobrý večer." ale říkala jsem si, že si mě určitě nepamatuje.. Včera jsem vylezla na cigáro a on a jeho 2 kámoši tam stáli. Měla jsem takovou tu přátelskou náladu, tak jsem zahájila rozhovor. Zeptala jsem se, jestli je to on a on že ano, že si mě taky pamatuje a že mě před 2 týdny zahlídl v druhý hospodě. Na druhý pokus si vzpomněl i na jméno a věděl, že jsem kdysi dělala praxi v MŠ.

Docela pěkně jsme si popovídali, jeho kámoši byli taky fajn, ptali se co dělám za práci a neměla jsem pocit, že mě tam maj jen jako hračku pro pobavení. M. to celé uzavřel že mě rád viděl a že by nejšťastnější byl, kdybych s ním šla někdy na večeři. Řekla jsem mu, že to by si nejdřív musel sehnat telefonní číslo. A pokud není úplně blbej a bude mít zájem, sehnat si na mě kontakt není problém... Tak uvidíme.


Vzpomínám na další chlapce, co se mi mihli životem a teda jako, žádná sláva to fakt není. Moje první dětská láska (dobře, to mi bylo fakt málo) tragicky zahynula... Pak jsem měla druhou - soused z baráku, jako malá jsem si říkala že až budeme velký tak se vezmeme. No tak ten momentálně prochází přeměnou z muže na ženu... D. ze střední, kterýmu jsem se líbila, po mně neustále vyžadoval propocený ponožky a chtěl mi doma uklízet, že bych mu poroučela a bila ho u toho, Ha. kterej se mi líbil a kterýho jsem měla opravdu hodně ráda, se furt chvástal jaká je sexuální mašina a drogovej znalec, až jsem se vedle něj jakožto tehdy nepolíbená, připadala jako jeptiška a ze strachu jsem to naše randění nikdy dál neposunula - a ano, tušíte správně, sám to byl nezkušenej panic...

Tak jsem to dala dohromady s jeho kámošem na táboře, to byl teda zázrak a jako jedinej z mých známostí to byl hodnej slušnej kluk. Asi i kvůli tomu jsem ho hned nechala. :D Tábor předtím jsem randila s Bělorusákem co mi samozřejmě odfrčel do Běloruska. Napsali jsme si asi 2 SMS a bylo po vztahu. Dále se do mě zbláznil ten chlapec, kterej hraje na kytaru - pocházel z děcáku a bylo to znát, když mě konečně po několika letech ukecal abych s ním šla na rande, nechal mě skoro hodinu čekat, pak si dal jedno pivo protože na víc neměl (mám pocit že jsem mu to doplácela) a celej večer mlel o tom jak je hrozně skvělej herec a hudebník. Asi o rok později jsme se potkali na nějaký akci, líbal mě tam, byť měl přítelkyni a nakonec mi jen tak nafackoval. :D Nepamatuje si to a omluvit se odmítl, tak s ním od tý doby nemluvím.

Na základce jsem byla psychopat prozměnu já, to se mi líbil jeden kluk z vyššího ročníku a dělala jsem všechno proto, abych ho získala. Nosila jsem stejný oblečení jako on, furt mu nenápadně psala nějaký sračky a vyvrcholilo to tím, že poslední den školy jsem za ním šla s jeho fotografií aby se mi na ni podepsal. Při mý smůle dostal od maminky byt a zůstal bydlet vedle v baráku, takže ho dodnes potkávám. Má manželku a dvouletou dceru a já se doteď šíleně stydím jaká jsem byla píča. Když mě tahle modla pustila, začala jsem se hodně kamarádit s K., tehdy jsme měli takovej zajímavej několikaúhelník (o tom bych ráda napsala samostatný článek, ale kdo ví jestli to dám ještě dohromady, taky solidní bizár), chodil se svou spolužačkou a stejně trávil víc času se mnou, pak jednoho dne přišel s tím, jestli spolu budeme chodit, tak já šťastná jak blecha. Po týdnu mi řekl že si dělal jen srandu a vrátil se ke svý spolužačce. Nicméně, dneska je z něj gay.

Po všech těch tehdejších "zkušenostech" jsem se rozhodla, nevím z jakýho důvodu, dát šanci K. kamarádovi mH. Ten byl do mě zabouchnutej fakt strašně dlouho, od nějaký tý 9. třídy... (A ještě před rokem když jsme se viděli naposled to na mě zkoušel.) Skončili jsme u mě doma, v posteli, sundal ze mě skoro všechno kromě ponožek a pak se zalekl a utek. Od tý doby jsem s ním párkrát ještě něco měla, nepřitahuje mě, nevím proč to dělám a vždycky to skončí tím, že se rozbrečím a pak ho nechci zas už nikdy vidět. :D Ale on se kupodivu nějak furt nevzdává...

No, o mém prvním vážným vztahu snad ani raději nemluvit, to byl psychopatickej magor, kterýho už doufám nikdy neuvidím, jeho nástupce F. byl největší ňouma. 2x mě akorát ošukal, to ještě takovým dost divným způsobem. Nikdy nezapomenu, když ho ze mě vytáhl, dohonil ho, hodil mi to na břicho a řekl: "Ručníky jsou v koupelně, tak si tam pro nějakej dojdi." A na moji lednovou zprávu jako jak to tedy s náma dál vidí, jestli spolu budeme teda realizovat ty naše výmysly nebo to ukončíme, dodnes neodepsal. Nicméně si loni našel děvče, což mu přeju, ale jestli je to furt takový hovado, tak chudák holka. Útěchu jsem tehdy hledala u náhodný známosti - strašně se mi líbil a hupsla jsem s ním do hasičskýho auta bez váhání i přesto, že jsme spolu ten večer mluvili poprvý... No, ráno si ho vyzvedla manželka se dvěma dětma. Ehm.


Tak to bylo takový shrnutí toho, jaký to v těch vztazích mám. Nehledám nic "ideálního", protože sama jsem taková, jaká jsem. Ale říkám si, jestli ta situace, kdy se Ex. se mnou "rozešel" aniž by mi to oznámil - ne fakt mi nebylo příjemný vidět že se dal s holkou do vztahu, když jsem furt myslela že jsme spolu - teď jsem teda ráda, že jsme to ukončili, a teď i s tím Er. jak věčně nevím co s ním je, nemyslím si, že by s tou cikánkou co mi psala něco měl, máme s kolegyní svoji teorii, která nám připadá nejpravděpodobnější, není způsobená tím, že jedinýho hodnýho slušnýho kluka, kterýho jsem měla, jsem si našla jen proto, abych nasbírala nějaký zkušenosti a pak ho bez vysvětlení poslala do háje. Občas si říkám jak se asi má a že bych se mu omluvila, jeho FB jsem našla, ale po 10 letech mi to přijde už hloupý... Ale třeba čte můj blog :D tak se ti, milý J., omlouvám alespoň takhle. Dodneška mě to fakt mrzí.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Baryn Baryn | Web | 21. ledna 2018 v 22:37 | Reagovat

Taky jsem dlouho přicházela o iluze, zabolelo to, ale co s tím...
Je krásné, jak si plánujete svatbu a život. Respektive, jak to plánuješ ty. :D

2 K. K. | E-mail | Web | 21. ledna 2018 v 22:42 | Reagovat

[1]: Tak pro mou obranu, on s žádostí o ruku přišel první. Dokonce i s prstenem. :-D :D

3 Cecílie Cecílie | Web | 22. ledna 2018 v 20:41 | Reagovat

Tak ať to konečně vyjde. Já když potkala toho pravého, vůbec jsem netušila, že je to ten pravý. To se ukázalo o trochu později.

4 K. K. | E-mail | Web | 28. ledna 2018 v 22:13 | Reagovat

[3]: Já se toho současnýho ze začátku bála. On se tváří jak vrah. :-D Děkuji, uvidíme co přinese budoucnost. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama