Týden 1., 2., 3. a 4.

28. ledna 2018 v 21:33 | K. |  Projekt 52
Když jsem ke konci roku přepla do autopilota a měla pocit, že nic moc v tom mym životě nemá smysl, přiznám se, že mě na chvíli napadlo, že se v tom roce novém na Projekt vykašlu. Ale říkám si že by to byla škoda, přecejen už 5 let jsem zdárně vytrvala a občas si díky momentkám a zápiskům můžu připomenout co bylo...

A tak jedeme dál, přátelé. A stejně jako loni, budou vycházet díly jednou měsíčně. Doufám, že vznikne spousty fajn fotek, na který bude radost pohledět. Muhehe.

Jak si furt melu o těch svých vizích, tak jsem věděla, že v tý druhý polovině ledna se to začne v lepší obracet. Že si konečně s tím svým ňoumou sednu, zhádáme se do krve ohledně starých křivd, uděláme za tím tlustou čáru a buď to definitivně skončíme a nebo to zkusíme - znovu a líp. Můj tip byl že se ozve 16., a že ten další týden se to teda začne nějak hýbat... No, posuďte sami.

1. 1. 2018


A tak začal ten další rok. Z části mě to udělalo šťastnou. Nevím kdy to bylo,
někdy během září mi do hlavy vlezla neodbytná myšlenka, že ty dva poslední měsíce budou stát za nic.
A i když tomu nic nenasvědčovalo, začátkem října se všechno začalo pozvolna kazit, aby to v listopadu vyústilo v katastrofu. Jediná naděje pro mě byla, že vzápětí za touhle myšlenkou přišel vzkaz, že v lednu se začne všechno lepšit.
Byli jsme v hospodě, kolem třetí ráno došlo i na karaoke a tanec. Domů jsem přišla v pět. Nebudu lhát, stesk po Er. byl silný, takže jsem mu psala nějaký "zoufalý" smsky... A brečela jak malý dítě.
Celý den jsem pak prospala. A kvůli tomu úplňku jsem nemohla spát v noci.



2. 1. 2018


První den v práci. Najednu stranu jsem se do ní docela těšila, doma jsem si připadala nepotřebná.
Ale nedařilo se mi do toho procesu dostat, jak jsem spala asi jen 3 hodiny, tak jsem byla šíleně utahaná.
Nakonec jsem něco málo zvládla, odešla půlka objednávek a pustila jsem se do úklidu a inventur.
Věřím, že po vykonání restů přijde nějaká odměna... Tak mě to motivuje.
No a po práci jsem vyrazila s bráchou pro obraz. Namaloval ho Ihor Bychkivskyy, kterýho jsem objevila už někdy v létě.
Tohle dílo mě úplně uhranulo a tak před svátky slovo dalo slovo a já se stala hrdou majitelkou.


3. 1. 2018


Tak jsem se v práci hned rozčílila. I když jsem v úterý neměla formu, neflákala jsem se.
I tak mi bylo vytčeno, že se tam něco mačkalo, protože to není uklizený.
Oponovala jsem, že jsem dělala důležitější věci a že tohle je na plánu na dnešek...
Když jsem pak koukala co s tím je, zjistila jsem, že do krabice lezly čuby... Paráda.
No a ráno jsem našla kartičku VZP nějakýho pána, takže jsem po práci šla hledat kde bydlí (FB je věc mocná),
ale nebyl doma, tak mu to naštěstí předá sousedka.


4. 1. 2018


Měla jsem šílenej bordel ve skladu a kanceláři. Před Vánoci tý práce bylo fakt moc, takže nebyl čas udržovat nějakej velkej pořádek. No a řekla jsem si, že abych se někam posunula dál, budu muset obě místa perfektně uklidit.
Tak tady jsem se pustila do skladu...
Hodně jsem se teď začala věnovat knížkám o pozitivním myšlení a snažím se naučit si správně přát (protože zatím si umím akorát přát). Bylo září, bylo to po tý noci co jsem se Er. svěřovala o svých psychických problémech.
Pršelo, v práci jsme byli sami a přivezli nám stolní kalendáře. Nosili jsme to od brány do baráku, přijel PPL - takovej můj oblíbenej. Kalendáře se mu líbily a ptal se kolik za ně chceme. Řekla jsem mu, že pokud bude hodný, Ježíšek mu třeba nějakej nadělí. No a počítala jsem s tím, že mu ho před Vánoci jako poděkování dám, bohužel začátkem prosince přestal jezdit, protože ho přeložili na jinej rajón. I tak jsem nějak brala jako hotovou věc, že jednou mu ten kalendář dám.
Teď máme novýho řidiče, milej kluk, ale nemohla jsem se mu dovolat. No a kdo se neobjevil. Náš starej hodnej pépé-eláček. Tak doufám, že mu kalendář udělal radost.
Když už jsem měla úklidu plný zuby, šla jsem k počítači a poprosila jsem o znamení, jak to se mnou a Er. dopadne.
Je to neuvěřitelný, ale furt jsem ochotná mu odpustit a začít znova... Protože jsem si dala dohromady všechny ty kousky puzzlí a je mi jasný, co za tím vším vězí. Vzápětí na mě na Youtube vyjela tahle písnička.


5. 1. 2018


Těšila jsem se na pátek do práce, protože mi měla přijít kolegyně pomáhat s úklidem, inventurami a dalšími nezbytnostmi.
Ví o mym vztahu s Er. asi všechno. Sem na blog píšu tak půlku věcí... Ptala se jak jsme teď na tom,
řekla jsem jí co se děje a potvrdila mi to co si celou dobu myslím. Svěřila jsem se jí i ohledně tý písničky, když ji slyšela,
měla úplně husí kůži. Dodala mi naději.
Uklidily jsme toho dost, sklad prokoukl a my z toho měly dobrej pocit.
Končily jsme kolem pátý, doma jsem si uvařila relativně zdravý jídlo. Snažím se teď shodit tu nálož co jsem nabrala za poslední dobu, tak snad se mi to podaří.
A večer hurá do hospůdky s T.


6. 1. 2018


Stárnu a nudním... Sobotu jsem trávila doma s takovými těmi obyčejnými činostmi.
Blog, úklid, čtení, spánek, Candy crush a přemítání o životě...
Na fotce jsou moje nejnovější kousky do sbírky kamenů.
Jak už jsem párkrát psala, nesbírám nějak systematicky, vybírám si kamínky spíš pro okrasu.
Tady můžete (zleva) vidět: brochanit s dolomitem, cerusit s barytem, peříčkový achát, aragonit,
naprosto kouzelnej pidi křišťál původem ze Slovenska, ten placatej vepředu je lepidolit,
a v druhé půlce nahoře "citrín" (přepálený ametyst), boží záhněda, zelený fuchsit a ten bílej je kalcit, který mi připomíná dva andílky s jedním křídlem. (Až nebude co na vyfocení, tak vám schválně udělám detail :D).
Udělala jsem si radost, k Vánocům.


7. 1. 2018


Taková ta domáci nedělní krize. Neděle jsem od nástupu do práce neměla ráda,
přecejen v naší chráněný dílně je větší legrace než doma, takže jsem se vždycky hrozně nudila.
Změnilo se to až s Er., kterej si na neděle bral volno a trávili jsme je spolu.
No a teď se zas nudím. Tak jsem si zašla na nákup, vypůjčila si knížku v knihobudce
a věnovala se zpracovávání tohoto. Mám z toho dobrý pocit.


8. 1. 2018


Bylo jedno místo, kde před 3 roky rostly čtyřlístky. Jednoho dne přestaly. Věděla jsem, že už na něm neporostou,
tak jsem se rozhodla hledat jiný. A našla jsem ho. Rostlo jich tam spousty a pořád!
A pak i na tomhle místě přestaly... Nevzdala jsem to. A už zase začínají růst.
Jinak jsem objevila další povzbuzující písničku a udělala ohromný kus práce - uklidila jsem kancl - jak říkáme s kolegyní:
"Dalo by se tam teď tančit!"
No a večer doma ruplo, že bratr prosral další prachy a vzal si další půjčku. Mela.


9. 1. 2018


Protože situace u nás doma nebyla nejrůžovější a já - stará labilní hysterka - to blbě snáší,
tak jsem byla moc ráda, že si na mě V. udělala čas a zašly jsme na pivo. Bylo to na slušňáka, žádnej velkej mejdan,
a bylo to moc fajn. Kolem devátý jsme už začaly usínat, tak jsme vyrazily na tramvaj a hurá domů.


10. 1. 2018


Když mi není hej, často si to léčím nakupováním. (Za první půlku ledna jsem obohatila šatník o dost kousků :D)
Mám zálibu ve stránce vinted.cz, kde se za pár korun dá sehnat skoro všechno.
Před dvěma lety jsem si koupila tyhle Adidasky, zažila jsem v nic spoustu klíčových věcí,
byly se mnou všude a fakt jsem je milovala. Jenže zežloutly. No tak jsem měla štěstí a pořídila si je znovu. Ale ty starý stejně nedám. :)
Večer jsem vyrazila s T. a Ra. do hospůdky, kde jsem to trochu přepískla a nahromaděný nervy zapracovaly,
takže jsem doma pak bouchla a brečela a brečela a brečela, až jsem z toho vyčerpáním usnula.
Musela jsem vypadat fakt na umření, protože bratr mě přišel obejmout. Krom toho, že mě teda sere stále ta samá písnička, tak jsem dostala strach z blížího se vyšetření. Udělaly se mi znovu takový kožní nádory a vypadá to všelijak.


11. 1. 2018


Nebudu lhát, ráno mi bylo ouvej. Chvíli jsem přemýšlela, že zůstanu doma, ale měly jsme v práci naplánovaný velký úklid ve skladu a nebylo by fér je v tom nechat samotný. Naštěstí kolegyně dorazila až po poledni, takže jsem měla spousty času na to se dát trochu do kupy. Udělaly jsme zas pěkný kus práce (furt přemýšlím kde se tam ten bordel bere, protože tam pořád uklízíme :D) a kolem šestý vyrazily i s T. a komisí do hospody na pozdní oběd a víno. Probraly jsme všechno možný - plány, Er. i jiný chlapy... Bylo to bezva.
Akorát mě to dostalo zas do stavu: "Sakra já tak nechci skončit!" Uvědomila jsem si, že by mě teď peníze šťastnou neudělaly. Že raději budu žít skromně, ale budu mít práci, kterou miluju a která mi dá prostor i pro realizaci vlastních nápadů - až se nakopu do zadku a dotáhnu obchůdek do konce. Tak zůstávám.


12. 1. 2018


Měla jsem seznam pracovních úklidů. Podle původního plánu jsem měla mít v pátek hotovo.
Jenže jsem se dopoledne do těch inventur nemohla nějak dostat a pořádně makat jsem začala kolem poledne.
Takže jsem se dost zdržela a ještě pracovala asi 2 hodiny doma. Ale za ten dobrý pocit to stálo.
Kolem půl 6 jsem zažila menší šok, vyrazila jsem na cigáro na zahradu, tma jak v pytli a u brány stálo něco,
co vypadalo jako Er. Pak přijela dodávka, ten člověk do ní nastoupil a odjel. Kdo ví. Spíš mi jen hrabe.
Navíc mám pocit že odjel na Vánoce domů... Což by v tuhle situaci bylo asi to nejlepší, co by mohl udělat.
No, pak hurá k volbám a domů, kde jsem měla "mejdan" - jen já, pes, pizza a práce. :D


13. 1. 2018


Po sto letech naše parta, kterou už moc nevídám, zorganizovala výlet na zříceninu Týřov.
Nejdřív se mi nechtělo, navíc to vstávání... Ale řekla jsem si že bude fajn odjet někam na vzduch a po dlouhý době vidět kamarády. Sešla jsem se ráno s Ra., v autobuse jsme se potkali s D. a hurá za hlavním organizátorem, který nás pohostil
kávou/čajem a když jsme se všichni sešli, mohlo se vyrazit.
Jela jsem v autě s holkama, bylo to auto kuřácké :D takže na konci výletu jsme ho měly slušně začuzený,
popíjely jsme Lambrusco, poslouchaly TroubleGang a další pecky a užily si dost srandy.
Výlet byl fajn, cesta teda šílená a vylézt po tom blátě nebylo jednoduchý. Ale zvládli jsme to,
udělali mraky hezkých fotek a pak se vydali zpátky na parkoviště.
Měli jsme s holkama a jedním klukem náskok, ale už nám začalo být divný že se zbytek někde courá.
No, D. to ujelo a zahučel ze stráně k vodě... Naštěstí vše dobře dopadlo, kluci ho vytáhli díky lanu
a nic se mu nestalo. V Praze jsme šli do hospody na večeři a trochu popít,
pak nás čekala ještě zastávka v jednom baru, kde byli samý otravný vocasové
a pak hurá domu. Měla jsem toho docela dost, přecejen ten výšlap byl náročnej, fakt to hrozně klouzalo.
A stejně jsem pak doma asi hodinu drbala s kámoškou po FB. Je nám tu bez ní smutno, už je přes rok v zahraničí.


14. 1. 2018


Neděle odpočinková. Ani mi to nějak nevadilo.
Skoro do 12 jsem chrápala, pak jsem si uvařila báječnej oběd (zapečený brambory s cibulí, mrkví a tofu),
vyvenčila psa, koukala na Přátelé. Odpoledne jsem zas na chvíli usnula a pak se věnovala blogu,
pročítala vinted a koukala na Harryho Pottera od prvního dílu.
A na fotce je andělíček, u kterýho jsem neodolala a koupila si ho ke kosmetice v jedný drogerii.
Hezky mění barvy, to by se líbilo Er.


15. 1. 2018


Někdy loni jsem si vymyslela, že chci tyhle 3 obrazy.
Tiskneme je (ale jiný motivy a v jiném formátu) na takový solamitový desky,
takže to vypadá jako malba... Dělala jsem si srandu, že až je budu mít, moje smůla se trochu zlomí.
Že se Er. ozve... Dalo to práci, musely se ještě oříznout a nenašla jsem kvalitní pilku,
takže jsem čekala až lakýrník, který mi svou pomoc slíbil, to udělá.
No, dočkala jsem se. Ale po příjezdu domů jsem zjistila, že ty rámy jsou hrozně odřený, takže komplet byly až o den později...


16. 1. 2018


Takovej můj překlep. :D Docela jsem se pobavila.
No a co k tomuto dnu dodat, psala jsem o něm samostatný článek.
Er. se mi konečně ozval. Vypadal šíleně ztrápeně.
Blbec. Nakopala bych mu zadek za to kam až to nechal zajít... Ale stále nepřestávám věřit.
A taky jsem po dlouhý době viděla elektrikáře, tak to jsem byla ráda.


17. 1. 2018


Tak jsem si vzala na středu volno, protože jsem nebyla schopná vylézt z postele.
Mívám to tak, když ze mě opadnou nějaký nervy. Úleva netrvala dlouho,
z Er. mobilu mi začala nadávat nějaká cikánka. Nejdřív jsem se lekla že si našel novou,
ale nedávalo to smysl... I tak jsem nevylezla z postele a z procházky teda sešlo no.
A na fotce kouzelný notýsek. Koupila jsem si ho před 2 lety na Světu knihy a píšu do něj vzazy lidem.
Zatím docela funguje...


18. 1. 2018


To už jsem do práce šla. Od rána jsem měla staženej žaludek, takže jsem celý den nejedla.
V práci jsem neměla chuť ani náladu se předřít, tak jsem si tam tak jako pracovala svým tempem.
Ke konci pracovní doby jsem svolala "poradu", přišla T. i komise, daly jsme kafe a já jim povyprávěla
co se u Er. momentálně děje. Komise mi pak řekla, že má pochopení pro moje vidiny budoucnosti,
že to sama zažívá a taky jí to vychází.
Večer jsem s D. zašla na hřbitovní párty a potom hurá za partou do hospůdky. No nebudu lhát,
jak jsem za celý den měla dvě sousta salátu, co jsem někomu vzala z talíře, tak si ten závěr dne moc nepamatuju. :D


19. 1. 2018


Na pátek jsem se těšila jak na smilování. Přijela kolegyně, tak jsme probraly aktuální situaci.
Myslí si o těch zprávách to samý co já. Narozdíl ode mě je i dost optimistická co se týče brzké budoucnosti,
tak mi to dodalo odvahu.
Neudělala jsem jinak vůbec nic a kolem druhý šla domů. Najednou jsem cítila takovou zvláštní sílu,
odhodlání... Dokážu to!


20. 1. 2018


Myslela jsem si, že si v sobotu trochu přispím, ale celá rodina jela na výlet a nechala mi tam psa.
Tak jsem vstala brzo a vrhla se do úklidu.
Padla na mě nějaká existenční krize, sere mě, jak se mi všechny plány komplikují
a ještě víc to, že na mě doma úplně kašlou. Bratr jim prosral přes čtvrt milionu a pořád kolem něj skáčou jak kdyby to byl král. A já si tam připadám jak vzduch, navíc přiotrávenej.
Tak jsem se šla večer vynadávat s T. na víno.


21. 1. 2018


Další neděle z cyklu "nic mě nebaví". Místo toho abych teda ten čas věnovala třeba obchůdku
nebo já nevím, k tomu jít se někam sama projít a politovat svůj bídný život,
tak se lituju tak maximálně v posteli.
No ale sjeli jsme alespoň do Lidlu. A tam jsem si koupila tenhle krásnej zápisník.
Vůbec nevím co si do něj budu psát, ale nemohla jsem ho tam nechat.


22. 1. 2018


V práci je klid. Objednávek už tolik nechodí a T. odjela s dětma pryč,
tak jsem si dělala hezky svým tempem. A odpoledne jsem si zálohovala starý soubory z CD - celkem nostalgie.
Aby ten klid netrval dlouho, prdla nám voda, takže jsme s komisí zahájily akci "zabraň katastrofě",
kdy se mi naštěstí povedlo za pomoci elektrikáře po telefonu najít kohout a vypnout to.
Pak jsem poslala Er. šifrovanou zprávu. Neozval se, ale za uspokojivý považuju,
že mi nezačala nadávat žádná bláznivá ženská. :D


23. 1. 2018


Jakoby na chvíli přišlo jaro. Odpoledne vykoukl punťa a i hřál. Bylo to hezký a příjemný.
V práci byl zase klid, poklízela jsem sklad, přemýšlela co dál a tak. Prostě klasika.
Večer na mě padly nějaký chmury, tak jsem vytáhla na chvíli T. do hospody. Ta se děsně rozzuřila při debatě.


24. 1. 2018


Už týden předtím mi T. v práci říkala, ať si na středu vezmu volno.
A protože jsem se nechtěla potkat s tchyni, tak jsem to využila a byla doma.
Na večer jsem byla domluvená s J. z party, nikdy jsme spolu samy nikam nešly.
Bylo to moc fajn, ovínily jsme se a probraly ty naše bláznivý chlapy a spousty dalších věcí.
A pak skončily v Mekáči, kde jsem zhřešila. :D


25. 1. 2018


Na čtvrtek jsem se těšila. Přišla za mnou kolegyně, trochu jsme se věnovaly zbytku inventur a úklidu
a odpoledne si sedly a udělaly hostinu. Slibujeme si to skoro celý ty 3 roky nebo jak dlouho se známe,
tak se nám to konečně povedlo. Probraly jsme všechno možný a bylo to bezva.
Akorát na mě padla deprese že nevím co dál. Prý mu mám napsat. Ale on má beztak určitě nový číslo...
Večer jsem šla prozměnu na víno s holkama, byla to taková fajn dámská jízda.
Jsem moc ráda, že mám kolem sebe takový bezva kamarády a kamarádky.
Domů jsem přišla na slušňáka a prozměnu mě na skleničku pozvali naši. A pak nebuďte alkoholik.
Nicméně jsem se pokusila odeslat Er. písničku, ale nepodařilo se mi to. Asi znamení...


26. 1. 2018


Tak jsem si hodila volno. Prostě jsem nevstala. Únava, blbá nálada a do toho šílený křeče v břiše.
Ale tak ono se to snad nepoto, příští týden zaberu a všechny resty budou hotový.
Ale doma se mi sedět nechtělo. Říkala jsem si, že bych přecejen měla zkusit vytáhnout toho Er.,
naštěstí jsme se dohodli po sto letech s A., že bychom vyrazili na procházku.
Cestou jsem zavolila a pak jsme vylezli na vyhlídku, kde jsme popíjeli vínečko a povídali si.
Hned jak jsem vytáhla telefon - SMS - Er. Chce se sejít... Bojim bojim.
Pak se stavil ještě L. a byl z toho moc bezva večer.


27. 1. 2018


Den po kterém jsem prahla nastal.
Nejdřív jsem se teda rozesmutnila při volbách, prostě nechápu že furt všichni nadávají
a pak si stejně zvolíme to samý... Neříkám, že se Zemanem v něčem nesouhlasím, občas ano,
nezpochybňuji jeho inteligenci a celkem beru i to že sem tam plácne něco jak mu zobák narost (já jsem taky dlaždič),
ale dle mého skromného laického názoru tam byli mnohem lepší, reprezentativnější kandidáti v dobrém zdravotním stavu.
No a večer jsme se konečně sešli s Er. Zezačátku to byla trochu mela, vypálila jsem na něj všechno co mě kdy nasralo,
co vyvedl blbě, on je paličák, takže na mě taky nenechal niť suchou, načež jsme přešli k tomu jak jsme si vlastně spolu tu budoucnost představovali a k našemu zděšení ty plány máme dost podobný.
Dopili jsme pivo, zašli pro jídlo a on pak prohlásil: "Jedeme domů?" A tak se stalo něco v co už jsem ani nedoufala.
I když ten šílenej byt má nějaký zlý energie, bylo mi šíleně líto že jsem se s ním nerozoučila. Často jsem vzpomínala,
jak mi tam bylo hodněkrát fajn. A on se tam teď vrátil! :D
A tak jsem zase seděla s vínečkem na gauči.


28. 1. 2018


Strašně se mi ulevilo. Ale šíleně. Celou noc jsem skoro nespala, mistr usnul napříč postelemi
a nedařilo se mi ho dotáhnout k polštáři. Pak se mi zdál nějakej sen, kdy se mu něco stalo a já se probudila úplně vyděšená a ubrečená co to jako jeee. Vůbec mi nedošlo, že to tele je vedle mě. Když si konečně lehl normálně,
hrozně chrápal, nebo mě objímal. V těch horších chvílích dělal obojí najednou. :D
Když začalo kolem sedmý svítat, mohla jsem alespoň pozorovat tu jeho zmuchlanou držku.
No, u snídaňového piva jsme probrali co budeme dělat dál - respektivě on, teď je to jen na něm.
Kamarád mu slíbil normální práci, tak doufám že to neprosere a začneme se z toho hnoje pomalu sbírat.
Protože mi slíbil do budoucna psa! :D


Nechci nic zakřiknout, jásat předčasně nebo tak. Přecejen se mi to už párkrát vymstilo. Teď se chystá na pár dní domů, pak by nastoupil do tý práce. Musíme sehnat nový byt. Ale teď v tuhle chvíli kdy ten článek píšu si připadám fakt šťastně. Za tu dobu jsem si v sobě srovnala dost věcí, hrozně se mi ulevilo tím jak jsme si to vyříkali (i kdyby to nemělo klapnout, tak bez tohohle rozhovoru bych se přes to přenášela mnohem hůř), povedlo se mi udělat několik restů, který jsem dost dlouho odkládala. Taky mám docela radost z fotek, často bývá Projekt na jedno brdo, tentokrát z něho mám dobrej pocit a doufám, že mi to takhle vydrží.

Mám zas nějaký další vidiny, tak optimisticky doufám, že se vyplní. Žádný hrůzy nevidím. Naopak. Takže se chci vrátit k tvorbě, k nějakým rozpracovaným blogovým "projektům", s bráchou jsme vymysleli další směr tvoření. Čeká mě pár bezva akcí, chystám se na TG - ty potřebuju jako sůl, po sto letech na Animé a taky 2x do divadla.

Ta smůla se konečně musí zlomit. Tenhle šťastnej pocit je totiž mnohem lepší než existenční krize, kterých už bylo až až. A teda - tfuj tfuj, tfuj - doufám že mi vykuchaj ten bordel z kůže a že to nic nebude.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Magicmax Magicmax | Web | 29. ledna 2018 v 20:27 | Reagovat

Je prima, že se máš čím pochlubit. :-)

2 Unavená matka Unavená matka | 30. ledna 2018 v 0:41 | Reagovat

Nadějné... ale nejlepší pomoc najdeš na konci svojí paže :-)  ;-)  :-D

3 word cookies answers word cookies answers | E-mail | Web | 30. ledna 2018 v 6:56 | Reagovat

i like all of picture you posting.
Look so amazing. Thanks for post

4 stuprum stuprum | Web | 3. února 2018 v 20:01 | Reagovat

Smajlík!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama