Ve spolubydlení s K.

30. ledna 2018 v 0:31 | K. |  Klávesnicí
Čím jsem starší, tím víc se přistihuji u snění o budoucím bytečku. Domově. Vlastně od doby co jsem se před několika lety poníženě vrátila domů s kuframa že mi ten vztah zkrátka nevyšel, si připadám jako bezdomovec. Emociální.

Od našich jsem se odstěhovala krátce po maturitě. S Ex. jsme si našli malou garsonku v přízemí rodinnýho domku. Měla svoje výhoda, ale jednu dost podstatnou vadu - plesnivěla. A to vlhko krom našich dýchacích cest ničilo i zařízení. Takže tam jsme se do žádných velkých úprav nepouštěli a jako čerstvý absolventi s holou prdelí jsme byli vděčný za výbavu posbíranou po rodinných komorách a čert vezmi, že jednotlivý věci spolu neladí...


Druhej byt byl už o něco lepší, byl obrovskej, takže věci se v něm víc ztrácely a celkově to působilo uspořádaným dojmem. Tam jsem už moc dlouho nevydržela, navíc Ex. nebyl otevřený nějakým zlepšovákům a já byla ve stavu, kdy jsem rezignovala i na péči o sebe, natož abych měla náladu se starat o to jak vyšperkovat byt.

Naši mezitím samozřejmě udělali z našeho dětskýho pokoje bráchovi samostatnej. Takže když jsem se sem vrátila, muselo se všechno přestěhovat, aby se mi tm vlezla alespoň postel, byla mi teda uvolněná jedna skříň v předsíni, ale většina věcí musela jít do komory. A v tu chvíli jsem si právě začala připadat jako ten bezdomovec. Soužití s Er. v bytě novém mi nikterak nepomohlo, všechno tam bylo takový provizorní (v ruce mi zůstal kus šuplíku i dveře od mrazáku a tak) a oba jsme se tam často necítili dobře. Třeba noci kdy jsem spala klidně až do rána bych mohla spočítat na prstech jedný ruky.


Mám kolem sebe sice spousty kamarádů - i starších než jsem já - co stále bydlí u rodičů, a narozdíl ode mne nikdy bez nich nežili, takže zatím na mě není naštěstí vyvíjený nátlak, ale protože už přecejen nejmladší nejsem, začala jsem se ve svých myšlenkách dost věnovat vizualizaci bytečku budoucího. Nevím jestli se zmůžeme někdy na nějakou hypotéku, doufám že ano, ale i kdyby to měl být jen pronájem, už bych si to chtěla dělat trochu po svym. No a v rámci toho jsem se i zamyslela, jak těžký to soužití se mnou vlastně je nebo co mi neskutečně leze na nervy od ostatních...

Takže, co nesnesu a v čem jsem sama na ránu?


Záchodový prkýnko

Nevím jestli chlapi v rodině čůraj na holčičky, nebo jsou tak poctivý, ale nikdy jsem doma nezažila, aby bylo zvedlý prkýnko. Kupodivu u svýho chlapa to nějak toleruju, prostě do něj pinknu, ono spadne a já mohu započít. Co ale k smrti nesnáším je nový zvyk, který doma zavedla předpokládám máma. Dává dolů i ten poklop! A naočkovala tím i tátu s bráchou. Už to trvá asi rok, ale jsou chvíle, kdy na to úplně zapomenu. A vzhledem k mým problémům, kdy věčně dobíhám na poslední chvíli jsou pády zadnice na poklop docela nepříjemný. Naštěstí jsem se (zatím) vždycky včas zvedla. :D Ale prostě to nesnáším a nechápu. Jo, někde jsem četla že je to z hygienických důvodů, že při splachování z toho lítaj nějaký bakterie, ale kurva celých mých 24 let života se to nedělalo a žijem!


Po nás potopa

Tak jo, uznávám, že tohle je můj zlozvyk a nedaří se mi ho úplně odbourat. Jsem docela malinká a nedošáhnu ze sprchy na ručník, navíc si denně meju vlasy, takže při přesunu ze sprcháče k věšáku nadělám dost vody. Ex. mi to vyčítal neustále, současnej je stejnej lachtan jako já, tak ten to naštěstí neřeší, ale doma se z toho můžou přirozeně zbláznit. Nicméně... Jednou jsem na zkoušku po sobě poctivě vytřela. Z koupelny se ozval řev, že není vytřeno. Fajn, asi má premiéra nedopadla dle očekávání. Po tom, co jsem vytřela ještě asi pětkrát a máma stejně pokaždý nadávala že jsem nejděsnější člověk na světě, že naleju a nevytřu, na to z vysoka kašlu a chodím se rezignovaně mýt poslední.


Pojďme se všichni nacpat do nejmenší místnosti najednou

Jestli něco opravdu nemám ráda, tak to, že když přijdu z práce, tak se všichni zvednou a jdou do kuchyně. Bylo by mi to i celkem jedno, ale já si ráno dám snídani a pak přes den obvykle nic nejím, přijdu domů mezi šestou a sedmou, takže to už mám docela hlad. No a než si něco uvařím tak je třeba osm. A každá minuta navíc mě pak obtěžuje. Ale naše kuchyň není nafukovací a fakt mě nebaví stát s hrncem uvařených těstovin a pět minut čekat, až si táta vezme věci ze dřezu. Navíc nesnesu výraz moji matky, která si navíc často neodpustí poznámku o mém kuchařském (ne)umu. Rezignovala jsem, takže většinou čekám než se to tam uvolní... A pak zase musím poslouchat nespokojený bručení z obýváku, protože jak mlátím nádobím, tak je to ruší u televize. Tak jim to pak vracím tím, že jím v posteli. Jo, a strašně nerada meju nádobí, to se přiznám že ve vlastní domácnosti mě třeba dva dny neumytej hrnek vážně netankoval.


Tichučko, spím!

Ve spaní jsem hrozná. Ale zároveň mi je spánek dost narušován. Tím jak vstávám z rodiny většinou první, pak jako jediná odcházím do práce a vracím se k večeru, jsem unavená. Ale zároveň nechci proflákat celej večer tím, že bych si šla brzo lehnout. Takže tak do jedný, půl druhý se věnuji vlastním aktivitám. O víkendu klíďo dýl. Jenže to bych si ráda naopak přispala. Naši ne, ti vstanou, hulákaj na sebe přes celej byt, mlátěj vysavačem do dveří... No a pak když se chci pustit do úklidu já, tak si jdou dát po obědě dvacet a to se člověk moc projevovat nesmí, takže tu pak sedím jak pecka. Strašně doufám, že se mi režim v budoucí domácnosti upraví, protože Ex. bezohledně do tří do rána programoval a pak chrápal a smrděl, že se vedle něj nedalo spát, takže jsem se naučila chodit spát až odešel do práce. Tehdy jsem měla pracovní dobu až od dvou, tak se to dalo docela zvládat, ale nejásala jsem. No a u Er. to nebylo taky žádný terno, ta postel byla příšerná, bytem se rozlejhaly divný zvuky a miláček má potřebu mi celou noc dávat najevo jak jsem nepostradatelná, takže se na mě pořád vrhá, objímá, dělá si ze mě polštář a když na to přijde, do toho ucha mi taky zachrápe pořádně. :D
A abych nebyla nespravedlivá, já zase dělám bordel když se přiřítím ve 4 ráno z nějaký pařby. Ale už to taky není co to bývalo...


Udělejme bordel!

Tak jo, já nejsem žádná princezna a umím být docela čuně. Jak jsem nastínila výše, fakt mi pár dní nemytý nádobí žíly netrhá. Er na mě třeba nesnáší zlozvyk, kdy smrkám do toaletního papíru a ten pak trousím všude možně, hlavně v noci, a ráno odejdu do práce jakoby nic. Ale i já mám svoje hranice a snažím se mít pouze nepořádek, ne špínu. Doma mám uklízecí neděle, kdy posbírám prádlo z týdne, který jsem ze sebe shodila mimo koupelnu, umeju skříň od prachu, všechno srovnám, uklidím a vyluxuju. V domácnosti s Er. jsem se snažila taky pořádek udržovat, tvrdil mi sice že ten šílenej bordel co tam měl udělali jeho kamarádi za víkend, ale já tomu nevěřím. Ty plesnivý věci v lednici, tuna popelu v koupelně a já nevím co všechno... To byla prostě dlouhodobější záležitost. Hodně jsem lpěla na čistým stole - na tý skleněný desce bylo hned všechno vidět a na vyblejskaný koupelně. Nesnáším ochmataný umyvadlo, zbytky špíny ve vaně a nedej bože špinavej záchod (a myslím tím i ten vodní kámen nebo co se tam usazuje). Takže jsem to vždycky všechno vydrbala, přišel mistr, zapálil cigáro, něco mi začal zuřivě vyprávět a samozřejmě ten popel jak gestikuluje klepe všude kolem. Jde na záchod a místo toho aby si tam vzal popelník, to klepe do umyvadla, který nespláchne. Přeleje si pivo, vycamrá olej z konzervy na ten čerstvě vyleštěný stůl... No, naučila jsem se tiše zuřit a ani nedutat. Ale je jedna prasárna, co ho musím odnaučit a kterou vždycky dělá, když u něj nepobývám. Vyhazuje vajgly do dřezu ve kterým je neumytý nádobí! To je pak fakt lahůdka.

Jak chci jednou žít?


Dělám si srandu, že se chci usadit a hnízdit. Nemám teda zatím roztikaný biologický hodiny, ráda bych si pořídila králíčka, na dítě je času fakt dost a kdo ví jestli někdy nějakej Ervín vůbec bude. Ale už mě nebaví takovej ten rozlítanej bohémskej život. Jo, já se ráda napiju, dám si i třeba brčko když je nálada, ale hezky v klidu na gauči, ve společnosti Er. Nepotřebuju se ožírat na nějakejch velkejch párty. Takže jsem tak začala přemýšlet, jaký by ten můj byt měl jednou být. Uvidíme, až si to tu za pár let přečtu, jestli se mi to vyplnilo...


Obývák

Obývák je pro mě asi nejdůležitější místnost a představuju si ho nejvíc. Chci mít velký pohodlný rohový gauč, šedý. Konferenční stoleček, tak akorát. Naproti gauči vidím knihovnu, nějakou bílou ne moc vysokou. Takovou, aby na ni mohla stát televize. Dřív mě čumění na ni moc nebavilo, ale jak ji má brácha v pokoji, zvykla jsem si na ni a když jsem tu sama a nemůžu usnout, pouštím si ji jako kulisu.V knihovně budou mé oblíbené knížky. Všechny ty motivační od Pierra a dalších autorů, Disney pohádky a encyklopedie. Po pravé straně (z pohledu od gauče) bych to viděla na ty 3 obrazy a hifi věž. Sbírka CD by mohla být součástí knihovny... Někde v jejich blízkosti budu mít vitrínu, osvětlenou, a do ni dám všechny kamínky. Krom toho by se mi líbil maličkej koutek - dílnička, kde bych si mohla kutit obchůdek. I když bych většinu stejně dělala u konferenčního stolku... No a všude chci všemožný zbytečnosti a dekorační píčoviny. A to nejlepší na konec - bar! Možná ho nacpu do obýváku, nebo do předsíně, je mi to jedno, ale skříňka s malovanými, nebo jinak zajímavými, sklenkami na víno, plná tequily, Finlandie, vína... To je můj sen.


Ložnice

Po všech těch letech toužím po jediném - po pohodlné velké posteli a kvalitních polštářích! Nesnáším, když se ráno budím s šílenou bolestí krční páteře, protože mi ty polohy zkrátka nevyhovují. A taky po obří šatní skříni, kam hezky poskládám všechno svoje oblečení, momentálně mám ty prostory fakt prťavý a všechno se mi tam muchlá. A zrcadlo. Velký. Abych se mohla hned po ránu děsit jak jsem tlustá a neforemná, hehe.


Kuchyň

Strašně ráda bych si našla pozitivní vztah k jídlu a vaření. Mě to nárazově baví, ale jak nemám dostačující podmínky, tak to není ono. Určitě chci pořádnou troubu se sporákem. Jeden čas jsem fungovala na jednovařiči tak to už fakt ne. A protože strašně ráda dělám pečený jídla, tak to je nezbytnost. Celkově mě dost ty různý spotřebiče lákají. Nedělalo by mi problém skamarádit se s kvalitním kávovarem, nějakým mixérem na koktejly a zeleninový drinky. Toastovač, friťák... A nádobí, samozřejmě. Už jsem si vyhlídla skleničky. Líbilo by se mi nádobí do modrý barvy s růžovostříbrnými doplňkami. Potřebuji kořenky. Hodně veselých kořenek s růžovými víčky. Možná se naučím udržovat při životě i čerstvý bylinky. Hezky pěkně na parapetu...


Koupelna

Dvě slova - velká vana! Já vím že je to nakonec stejně opruz, samotnou mě to neba - než se to napustí, pak si tam člověk vleze - pět vteřin nadšení - hm a co dál. A pak se stejně musí ospršit když není úplný čuně že. Nicméně... Nezažila jsem snad lepší relax, než když jsme s Er. přišli vymrzlí z práce, nalili si víno, zapálili svíčky a naložili se do vany plný pěny. A u toho si povídali. Kupodivu jsme ve vaně žádný nepřístojnosti nikdy nějak nevykonávali. :D A pak chci zrcadlo a velkou poličku, kam si naskládám všechny svoje perfémky a další pičičundy.


A taky musí mít balkón...


No. Nevím, kdy se to stane, ale jednou ano. Chci zůstat v Praze. Budu vděčná za dvoupokoják s kuchyní a koupelnou, kde můžu žít důstojný obyčejný život. Můj byt bude veselej, barevnej, plnej pozitivní energie. Bude vonět od svíček a olejů. Ve váze budou bílý růže, který mi vždy nosí a ke kterým rádi čucháme. Bude pohodlný, pohostinný, aby se tam kdokoli kdo přijde cítil dobře. Byla bych ráda, abychom se po večerech s Er. sházeli na tom velkým šedým gauči, popíjeli vínko a měli se dobře. A... já věřím, že to tak bude.




 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 signoraa signoraa | Web | 30. ledna 2018 v 14:33 | Reagovat

Držím ti palce, aby se sen o vlastním bydlení splnil. I když ty hypotéky jsou ted' zase méně výhodné.
Dcera se od nás odstěhovala také hned po maturitě a domů se vrátila jen na chvíli, když jí ztroskotal 7 roků trvající vztah. Také se několikrát během té doby stěhovala. Syn s nám bydlel až do svých 30 let. Oni ti kluci razí asi heslo: "Dokud máma funí, zůstaň chlapče u ní." :-D

2 slunecnyden slunecnyden | Web | 30. ledna 2018 v 16:37 | Reagovat

Je krásné, že můžeš ještě tak snít. Tak ať ti to vyjde .-) A když jsem si četla, co všechno ti vadí, jsem si vzpomněla i na to, co vadí mě. Třeba i taková blbost jako třídění odpadu - každý třídíme jinak a něco jiného :-)

3 hrachajdice hrachajdice | Web | 30. ledna 2018 v 16:39 | Reagovat

Já jsem pryč od rodičů už 8 rokem , bydlím sice v nájmu,  sice jen 1+kk ale sama, takže je to fajn  .Coby introvert tohle maximálně oceňuju .

4 padesatka padesatka | E-mail | Web | 30. ledna 2018 v 19:38 | Reagovat

Zkus bydlet sama. To jsem já nestihla a dodneška mi ten pocit svobody chybí.
Od mámy k prvnímu muži, pak s druhým do nového bytu a teď dvě děti a pes... 8-O
Už to asi nestihnu nikdy... :-D

5 padesatka padesatka | E-mail | Web | 30. ledna 2018 v 19:40 | Reagovat

[2]: Vidíš, to mě nenapadlo, já jsem s tříděním dost otravná... :-) Třídím i v práci, nemají mě rádi. Razím heslo, že netřídí jen hlupáci...já jsem dost militantní...

6 padesatka padesatka | E-mail | Web | 30. ledna 2018 v 19:40 | Reagovat

[3]: Už jsi prostě velká holka... ;-)

7 hedd hedd | Web | 30. ledna 2018 v 23:28 | Reagovat

Tak záchodový poklop také nechápu. Naštěstí to tu nikdo zavádět nehodlá. :D No a samozřejmě, hlavně když jsme tu ještě bydleli v plném počtu, ranní luxování, vytírání, zkrátka hlučení mne provázelo celou pubertou. :-D

8 K. K. | E-mail | Web | 31. ledna 2018 v 1:01 | Reagovat

[1]: Děkuji :) Hlavně je problém, že aby ji vůbec dali, tak člověk musí mít asi 15% našetřeno... A to teda fakt nemám. :D To heslo je krásné. :-D

[2]: Na třídění jsem pes. To moje tele všechno naháže do jednoho pytle a je to. Musíme na tom ještě zapracovat. :D Díky :)

[4]: Já bych to nedala. S těma svejma schízama kdy se chci zabít... Jsem ráda že mi v tom přítomnost někoho zabrání. Navíc ze současnýho platu bych uhradila tak ten nájem. A možná čtyři roličky hajzl papíru měsíčně. :-D

[7]: Já furt nechápu k čemu je to dobrý. O_O Hehe, jsem ráda že v tom nejsem sama. Ale zase když všichni na týden vypadnou, tak je tu nepříjemný klid. :-D

9 Iris Iris | E-mail | Web | 31. ledna 2018 v 20:49 | Reagovat

Snění je krásný, snad se ti to vyplní ;-)

10 Klára Klára | Web | 8. února 2018 v 21:34 | Reagovat

Mám ráda svůj pokoj, takže na dvojlůžák už nikdy více, ale kecat v kuchyni vydržím opravdu dlouho. A teda neskutečně mě štve zvuk fénu. Nevím proč :D

11 K. K. | E-mail | Web | 8. února 2018 v 21:40 | Reagovat

[10]: To chápu, máma si každý ráno fénuje vlasy takovým tím horkovzdušným kartáčem a když to dělala jeden čas o víkendu třeba v 9 ráno (aniž by pak celej den někam šla) tak jsem si to chtěla jít hodit. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama