Můj dvouletej beďar a další veselosti všedního života

3. února 2018 v 16:00 | K. |  Nekonečná VKV
Sedmnáctej leden byl jak zlej sen. Furt jsem přemýšlela, co mi ta kráva Daryna chtěla svejma esemeskovejma výlevama říct. Co když si našel fakt novou? A tak se ve mně mlely dva hlasy, jeden mi nadával že je to všechno moje vina, že jsem na něj byla zlá a ošklivá, tak ať se nedivím, a ten druhej se smál, že mi fakt už hráblo, že co by dělal s novou, když je stále poprděnej ze mě, což bylo ten předchozí den kdy jsme se sešli očividný. A tak jsem se rozhodla poslechnout ten druhej...


Těšila jsem se do práce, nesnesu být doma. Tam se alespoň zabavím a připadám si potřebná, takže mi na vzpamatování stačil fakt jen ten jeden den volna, kdy jsem se to všechno snažila zaspat. Slíbila jsem T. že až se ve čtvrtek ukážu, svou absenci vysvětlím, aby si nemyslela že jsem měla kocovinu. :D Ráno jsem jí na Skypu napsala, ať se s mámou staví na kávičku, jestli chtějí vědět, co se stalo. Kolem půl čtvrtý se fakt obě objevily ve dveřích s hrnkama že jdou na výzvědy. Dokonce mi komise taky šla uvařit kafčo. No, sedly jsme si, já jim řekla o tý Daryně a že teda jako úplně nevím co se děje, že byl celej takovej mimo, nešťastnej, přišel mi vystrašnej. Shodly jsme se že nejlepší by bylo ho poslat domů na Ukrajinu, že mu stejně končí papíry a bude tam muset chtě nechtě jet. Stejně paradox, loni jsme měly misi dostat ho sem, tentokrát se ho snažíme dostat tam. No a že tchyně pojede příští pátek, tak že bychom ji ho mohly prásknout aby ho vzala sebou... To jsem nakonec zavrhla, protože za to by mě asi zabil.

Po práci jsem vyrazila rovnou za D., se kterým jsme si dohodli separé hřbitovní párty. Stejně zajímavý. Tuhle "akci" jsme založily s V., občas prostě vezmeme něco dobrýho k pití a jdeme si sednout ke hřbitovu, kde popíjíme a všechno proberem. A vždycky je hnusně! Buď sněží, nebo prší, nebo fouká šílenej vítr. Tentokrát byla fakt zima a docela dost foukalo. D. byl vybaven barevnými poháry, abychom mohli debužírovat na úrovní. Pobavilo nás, že jsme oba sáhli po stejné značce vína. Párty nám trvala zhruba hodinku, zdrbli jsme mého muže, lidi z party, D. práci a spousty dalších věcí a bylo to moc fajn. Jsem ráda, že se nám teď daří vídat se častěji, loni to byla bída.

Když nám došlo víno a už byla opravdu zima, přesunuli jsme se do hospůdky, kde čekali ostatní lidi z party. Účast byla poměrně hojná, dlouho jsem jich tolik pohromadě neviděla (když nepočítám nedávný výlet). Byl tam dokonce i A., se kterým jsme se venku dávali dost do řeči. Stejně mě mrzí že už to mezi náma není jako dřív. Vždyť jsme byli takový velký kamarádi. Celej den jsem vůbec nic nejedla, takže mi víno docela stouplo do hlavy a dala se do mě šílená zimnice. Venku na cigáru jsem se rozklepala jak ratlík. J., naše vdaná paní, mě začala nějak objímat aby mě zahřála a dokonce mám pocit že mi dala i pusu na tvář... Pak mi půjčila takovou boží teplou šálu a hezky se starala. "Už je ti teplo děvče?"

Navzdory všemu se mi povedlo zdárně dorazit domů a zapadnout do postele. Bylo nějak kolem půlnoci. Pár lidí ještě pokračovalo, já měla rozum. A taky dost.


Na pátek jsem se těšila jak na smilování, protože za mnou do práce přišla kolegyně. T. jela i s dětma na dovču, tak jsme měly pré. Já toho teda moc neudělala, kolegyně rozebrala zboží z výstav. Říkala jsem ji o průběhu tý mý telenovely. A co pěknýho mi přišlo za zprávy. Po domluvení jsem byla na zhroucení, ale kolegyně se usmála a řekla: "No vidíte jak to jde přesně podle vašeho plánu a tý předpovědi." Koukala jsem co tím jako chtěla říct, že to přece není pravda, když se začal dost možná pelešit s nějakou jinou. "Vsadila bych se že ani neví že vám ty zprávy psala. Ten usnul, někde nechal mobil a ona toho využila. Kor jestli je to ta se kterou mají spory. Buď se mu mstí a nebo o něj má zájem." Povzbudilo mě to.

Nepovzbudila mě ovšem A., která tímto pro mě skončila. Ona byla vždycky cáklá, takovej jeden velkej chodící mindrák. Jako já ji brala jako fakt dobrou kámošku, ale už jak loni vyváděla kvůli tý Itálii mě mělo varovat. Scény který sem tam dělala byly naprosto nepochopitelný a zbytečný. Já jsem zvyklá se nehádat, max. na sebe s někým u pivka vyštěkneme a za půl hodiny už nevíme že se něco stalo. Nemám zapotřebí psát kámarádce, která mě naštve, že je tlustá píča a že jsem ji stejně neměla ráda, protože smrdí. (Takhle si A. s těma svejma kámoškama se kterejma se hádá normálně nadává). A nedělala jsem to ani když byl můj věk tomu adekvántní.

S kolegyní neřešíme jen Er., ale bavím se s ní i o mých kamarádech. A ona mi taky vypráví o vztazích v její rodině a já si z toho dost beru a jsem za to hrozně vděčná. Je to něco mezi mámou, nejlepší kamarádkou a psycholožkou, prostě v ní cítím ohromnou důvěru a nikomu jinýmu do svýho nitra takhle nahlížet nedovoluju. Proto furt vypadám jako nenapravitelná naivka, sem na blog nepíšu všechno a kolegně mě furt povzbuzuje. Kdyby mi řekla ať se na to vyseru že to nemá cenu, tak bych o tom začala minimálně vážně uvažovat, ale zatím není důvod. Navíc ho zná osobně a vidí ten posun, kam se dostal. Já to třeba nevidím, ale s komisí se shodly že jsem ho docela vycepovala a je na dobrý cestě. No a o A. si myslí, že je to hrozně nepřejícný člověk plný zloby. Ona to bude pravda. Ale já nemůžu za to že mi všechno vychází jak si naplánuju. Nemůžu za to že když vyrazíme do baru, tak mě za večer osloví tři týpci a jí ani jeden. Er. ji nemůže vystát, dle něj je namyšlená a nemá být na co.

No a začala mi psát co jako je novýho a, tak jako jsem v tom cítila lehký rýpnutí, jestli se vše vyvíjí podle plánu. Zrovna se plán dost zkomplikoval. Nechtěla jsem to nějak řešit, ale začala to ze mě tahat a jestli bych nešla do hospody na Anděl. Říkám hele na Anděl teď asi raději ne, tam se ty divný lidi slejzaj a já bych je tam při mý smůle potkala. Začala šíleně vyvádět, že se se mnou nebude teda vůbec stýkat, že nechce aby ji někdo rozsekal mačetou a že nás všechny půjde udat na policii. Říkám ale ty nás nemáš za co udávat, to že mi nějaká zhrzená cikánka nadává přecejen na udání úplně není, že. Shrnula to tím, že by bylo nejlepší, kdyby Er. umřel.

Tak to je milá zlatá konec. Přát někomu smrt, kor když ví, že tohle bych jen tak nerozdejchala... No udělalo se mi úplně zle a projevilo se přesně co jsme si o ní myslely s tou kolegyní. Tak jsem ji napsala, že se mi jen něco potvrdilo, takovej psychologickej rozbor. Začala mi nadávat že není žádnej můj školní projekt. Když jsem nereagovala, asi za hodinu mi napsala: "Víš že jsi mě nasrala?" Vole, drama queen. Léčení by ji prospělo. Někdy si říkám, že toho svýho kreténskýho Ex. docela lituju, že on to s ní asi taky neměl lehký. :D Jsem si včera psala s Mi. která je v Americe, zajímalo ji co je ta A. zač, tak se docela nasmála. A poprosila mě ať se s ní dál kamarádím, že tohle musí poznat osobně.


O víkendu byl klid. V sobotu celá rodina jela někam na výlet. Serou mě. Sere mě jak jsem pro ně na druhý koleji. Odjakživa, ale čím víc jsem starší, tím víc mě to nějak mrzí. Brácha jim z účtu vyluxoval za poslední rok asi čtvrt milionu, prosázel to, a stejně je furt na prvním místě oblíbenosti. Já nechci aby mi nosili jídlo až pod nos, a starali se o mě jako o malý dítě. Ale štve mě, že jsem tu potřebná akorát na to, abych hlídala psa. No, tak jsem se pustila do generálního úklidu pokoje a večer vyrazila s T. do hospody. Byla jsem teda původně domluvená s bráchou, že zajdeme na véču probrat naše byznys plány, načež po návratu z výletu mi řekl, že nikam nejde, že se mooooc dobře najedl s našima, vzali ho na oběd. Já nic nejedla, protože jsem se šetřila na večer... No nic, poprosila jsem servírku alespoň o krokety. Prej samotný přílohy nedávaj. Nasrat. Tak jsem to zapila.

V neděli mě brácha vzal do Lidlu. Je to fajn, že má auto, nemusím se se vším tahat růčo. Hlavně mě nakupování jídla fakt obtěžuje a takhle ve dvou je to alespoň trochu sranda.

A pak přišel nový pracovní týden. Původně jsem tenhle týden tipovala na ten "zlepšující situaci". Tak uvidíme. Hned v pondělí jsem poslala Er. šifrovanou zprávu z internetu. Nějak jsem neměla koule na to mu volat, co kdyby to zvedla ta kráva. A říkala jsem si, že když už bizár, tak pořádnej. Nic, bez odpovědi. Ten má už stejně zas určitě novou simku.

Další den mi bylo nějak smutno. Nevím ani proč. Chtěla jsem konečně dokoukat toho Harryho Pottera, zbývají nám poslední dva díly (na který se těším nejvíc, protože si je vůbec nepamatuju) a brácha raději odešel k našim na film. Furt ho tam nalejvaj vínečkem, vykrmujou ho a na mě jebou. Tak jsem napsala T. jestli nezajdeme na pívo. Tentokrát jsem se fakt spokojila s úžasně vychlazenou jedenáctkou. Zrovna byla ta prezidentská fraškoidní debata na Primě, T. málem servala televizi.


V práci si ze mě dělaly srandu, ať si na středu vezmu volno, aby mě tchyně nezbila smetákem, když tam T. nebude. Tak jsem se ráno vzbudila a napsala, že teda tuto nabídku využívám a budu hezky v klidu doma. Trošku jsem se prospala a odpoledne vyrazila za J. Napsala mi nějak po tý hospodě, že by chtěla něco řešit, jestli bych s ní zašla na skleničku. Překvapila mě, známe se sice už dlouho, ale samy jsme spolu šly akorát tehdy do toho tetovacího salonu. Já furt nevěděla co si o ní myslet, ona hrozně peskovala jeden čas toho svýho manžela, vadilo ji že chodí s klukama na poker, že ji něco nechce říct, nebo mu počítala vykouřený cigára. Pak se nějak vyklidnila a zase začal dělat problémy on. Furt jen doma programuje a svou ženu zanedbává. Především po tý sexuální stránce, poprvý si nám stěžovala předloni na předvánočním večírku. Nám kolikrát přijde, že spolu zůstávají jen kvůli tomu baráku co staví.

Vzala jsem ji do svý oblíbený vinárny, objednaly jsme si džbánek a debatování mohlo začít. Myslela jsem si, že chce probrat tu kérku, ale spíš to celý směřovalo k pořádný drbárně chlapů, muhehe. Po nějaký tý skleničce jsme otevřely naši aférku, která proběhla loni na horách. Seděly jsme spolu na gauči, byly obě dost ožralý a líbaly jsme se. Nevím jak moc, nevím která z nás byla iniciátor, ale lezly jsme tam po sobě dost dlouho. Když přišel její manžel, navrhla jsem mu jestli dáme trojku a on se hrozně nasral a u snídaně mi nadával, že mu lezu po manželce. A i ostatní z party na mě tak pohrdavě koukali mi přišlo. Jako kdybych ji tam znásilňovala nebo co. :D Takže nakonec jsme se shodly, že to naše lození po sobě bylo vzájemný a že jí to vlastně vůbec nevadilo, naopak. Pak se svěřila že její problém s manželem přetrvává, že není ani otevřený k tomu se o tom pobavit a že ji dovolil milenku. Co já na to.

Já to vedu teda. Nejenom že jsem "rozbila" rodinu, šukala v hasičárně s ženatým a na podzim na horách svedla zadanou L. Já tu mám teď nabídky dokonce od vdané paní! :D Nebýt Er. asi bych se ani nebránila, ale takhle... Ten by mě zabil za nějaký lesbení. A přibrat ho nechci, to bych zase nesnesla já, kdyby na nějakou předemnou matlal. :D Volaly jsme tý naší kamarádce to Ameriky (s tou jsme se lesbily v dobách největších párty hard) a řekly ji že až přijede, musíme uspořádat nějaký hromadný orgie. :D No tak jak tohle dopadne, to netuším...

Nicméně z toho byl moc bezva večer. Já jí taky poodkryla tajemství mé telenovely. Původně, protože ta vinárna je na Andělu, jsem měla v plánu Er. napsat: "Přijď tam, kde padají kaštany co nosí štěstí." (Tenkrát jsem mu ho dala, nechápal proč si ho má brát, ale stejně ho nikdy nevyhodil a měl ho na mikrovlnce nebo kde). Ale zábava tak plynula že jsem se rozhodla na něj vykašlat. :D Brzy padl další džbáneček a pytlík podzemnice olejné. Byla jsem za debila, protože jsem nevěděla, že se tak burákům říká a chlapi na baru si ze mě kvůli tomu dělali srandu. Málokdy mě někdo takhle dostane o úzkých, většinou musím mít poslední slovo, ale tady jsem oněměla. :D


Miluju svůj bohémskej život. Možná brzo skončím na protialkoholovym, ale je mi to buřt. Co když mě zítra zajede auto? Šla jsem ve čtvrtek do práce hrozně natěšená, protože jsme si slíbily s kolegyní konečně mejdan ve skladu. My o tom furt meleme, že si tam vezmeme flašku a posedíme, ale nikdy jsme to neudělaly. Až nyní. Dopoledne jsme dělaly inventury a uklízely a po poledni si sedly (T. mi tam dala gauč, takže posezení na úrovni) a hostina mohla začít. Ptala se mě co ten Er., jestli už se ozval. Neozval. A já se na to vždycky vykašlu, protože chci aby přilezl on. Ale jsem si říkala, že posledně jsem mu slíbila já, že mu zavolám a pokud on neví o tom že jsem si vyměnila pár zpráv s tou Darynou, tak si může myslet, že jsem se na něj vykašlala. Takže třeba čeká on... Zapeklitá situace.

"Napište mu."
"Jo? Ale co? Já si říkala že bych mu napsala jen - PIVO?"
"Napište mu něco hezkýho, že vám chybí nebo tak, to je to co teď potřebuje."
"No já nevím..."
"Tak to mu raději nepište, nebo mu budete nadávat." :D

A protože je kolegyně moudrá žena, rozhodla jsem se mu prozatím nepsat. :D

Večer jsem šla do hospůdky, tentokrát čistě dámská jízda. Další moc fajn večer. Kolem desátý jsem se osmělila, vzala mobil... Já mu nebudu psát nějaký kecy. Pošlu mu písničku. Beztak jsme spolu takhle často komunikovali, ono to občas poví všechno... Zvolila jsem tu novou od Kryštofů - Zůstaň tu se mnou. Pouštěla jsem mu ji ještě v bytě, někdy koncem listopadu, když jsem cejtila že to jde všechno do prdele. Tehdy to pochopil, ale stejně nic neudělal.

Soubor je na poslání příliš velký.
Nasrat.


Protože jsem přišla předchozí večer na slušňáka, naši zneužili mé slabosti a nalili do mě další víno. Měla jsem už docela dost, tak začali vyzvídat. A já něco plácla, a vůbec nevím co, nicméně Er. z toho nevyšel zrovna nejlíp. Odploužila jsem se do postele. A ráno prostě nevstala. Nešlo to. Dala jsem si budíka až na osmou a stejně jsem se prostě nevyhrabala. Nebylo mi blbě, ale ta únava, ta únava.

A tak jsem spala. Spala a spala a spala. Nevím co jsem všechno dělala, ale k večeru už mi začalo bejt smutno a měla jsem chuť někam vypadnout. Napsat Er.? Ne. V žádným případě. Sakra. Sakra, sakra, sakra.

Ozval se A. Kdo by se s ním šel projít. Hned jsem se o čestné místo na procházce hlásila. Nikdo jiný se už nepřidal. Sraz jsme měli v osm a já se začala trošku bát. Fakt jsme spolu přes rok nebyli sami, co když to bude nějaký blbý? Ale zároveň jsem se na něj fakt dost těšila.

No vše dopodlo dobře. Zašli jsme pro víno, pak do knihobudky. A nakonec kolem základky, kde jsem rychle odvolila, až na vyhlídku, kde jsme se usadili. Byla jsem rozhodnutá, že Er. napíšu, jestli by zítra nezašel na to pivo. I když pravděpodobně už má novou simku... Vyndala jsem mobil. A tam zpráva. "Chtěl bych se s tebou vidět a promluvit si. Ozvi se." Neuěřitelný. Domluvili jsme se na další den a slíbil mi, že mi to s těma zprávama od Daryny vysvětlí. Fajn.

Večer utekl hrozně rychle a bylo to super. Jen nám pak už byla opravdu velká zima. Šli jsme domů lehce před půlnocí.

A na mě čekal náročný víkend. Hlavně sobota že. Je mi jasný že chce přidat na cestu, už to zmiňoval posledně, že je bez peněz a že tam odjet prostě musí, aby tu byl papírově v pořádku. A já se rozhodla mu na to něco dát, protože malérů už bylo až až. A co když ne. Co když to chce definitivně utnout a s tou holkou chodí. Bylo by to pro nás lepší? Motalo se to ve mně. Psala jsem mu že teda navrhuji sraz v 8 na Andělu. Prej OK. Protože jsem zvyklá že málokdy přijde načas, ještě jsem mu psala jednou jestli to platí. Nic. A já blbec i přesto vyrazila.

Před barákem jsem zahlídla dva lidi. Chlapa v černý bundě a kšiltovce, zapaloval si cigáro a takovou hodně drobnou hubenou holku. Že by to byl on s ní? Ve chvíli kdy jsem zahybala tak vyšli, vypadalo to že byli schovaní ve vedlejším vchodu. Začala jsem mít strach. Ne o sebe, ale ze zrady. Co když s ní fakt je a něco si na mě připravili. Fantazie a paranoia pracovaly na plný obrátky. Docela jsem se bála aby nepřistoupili. :D Přijela jsem na Anděl a mistr samozřejmě nikde. Že já nepočkala až mi to potvrdí, moje chyba. Volala jsem mu jak blbá, nic. Po chvíli mi to konečně zvedl. Byl nějakej nervózní, že je teda ještě fuč, tak ať jdu někam do tepla. Bože. Je fakt že doma mě to stejně nebavilo, ale tohle čekání nesnáším.

Zašla jsem si na kafčo do Mekáče a pak do nonstopáče na dobrou Plzničku, kde dávají nějaký sportovní přenosy, tak i když bych si to dobrovolně nepustila, aspoň se člověk trochu zabaví. Er. mi psal že se na něj nesmím zlobit, že mě miluje a že mi to vysvětlí. Dorazil. Vrazil mi pusu. Sedli jsme si naproti sobě, já se rozhodla mu nenadávat, nicméně všechny ty starý rány a křivdy chtěly už ven. Pokynul ať mluvím, pokud chci. A tak jsem mluvila. A mluvila a mluvila. Hádali jsme se asi 3 hodiny. Co kdy udělal špatně, jak mě tu 8 měsíců nechal samotnou, pak se mnou ani pořádně nemluvil, já mu se vším pomáhala, peníze jsem mu půjčovala, byt hledala, kredit mu dobíjela, aby mě ošukal a pak si pozval tu svou na oběd, kterej se protáhl asi na 4 měsíce. A když už to konečně skončilo, měli jsme kde bydlet, práci a měli jsme možnost začít něco společně budovat, tak on vydrží 2 měsíce sekat jakž takž dobrotu a pak se zamotá do nějakejch sraček. No abych nebyla zaujatá, tak on na mě taky nenechal nit suchou, taky je spousty věcí kterejma jsem mu ublížila. Nicméně si stejně myslím, že kdyby se nechoval většinou jak idiot, tak těch věcí čím ho seru je mnohem míň...

Chvílema to bylo opravdu emotivní. On nesnáší když brečím, takže když se mi začaly drát slzy do očí, hrozně sprostě nadával a furt demonstrativně hlásil, že dopije a jde, že mezi náma to nemá cenu a utíkal na cigáro a stejně se vždycky za mnou vrátil.

"Já si s tebou tu budoucnost představovala taky jinak, nemysli si!"
"Jo, tak to mi teda pověz jak, to mě zajímá."
"Dobrá, povím ti to!"
"Povídej!"
"Že budeme někde živořit, šetřit, pak si vezmeme hypotéku a časem třeba i nějaký to dítě..."
"A psa?"
"Psa?"
"No já myslel že bychom si před dítětem pořídili psa."
"Dobře, pořídíme si psa!"
"Tak jo!"

Pak jsme se sebrali a odešli do KFC, kde jsem mu koupila jídlo.

"Jedeme domů?"

A tak jsme jeli domů. Nečekala jsem, že se toho ještě někdy dočkám. Strávili jsme tam spousty času. Když jsem po Vánocích usínala, vizualizovala jsem si, jak ležím vedle Er. Bylo to hrozně silný a živý. Furt jsem si představovala že se to děje v našem starém bytě. Rozum mi říkal že je to blbost, že tam už dávno nebydlí, vždyť se musel v prosinci odstěhovat. Ale nešlo mi si představovat něco novýho, furt jsem nás viděla na tý hnusný modrý nepohodlný posteli.

A najednou jsem do toho bytu opět šla. Bylo to tam děsný. Všude bordel. Ale jako otřesnej. A věci tý Daryny. Prej tu bydlela s nějakým frajerem, Er. sem ani moc nechodil. Je fakt že tam neměl skoro žádný věci, asi jen jedno triko a v koupelně igelitku špinavýho prádla, jestli to teda nebylo její. A tu kudličku co jsem mu dala, jinak všechno bylo fuč. Takže to vypadá že s ní moc času naštěstí netrávil. Bála jsem se tam, bylo to fakt hnusný, co když od ní něco chytím. Navíc mi děvka vyplácala šampony.

Er. vždycky když vyřešíme nějakou krizi, spokojeně usne. Já měla plány jiný, přecejen, po 2 měsících abstinence jsem měla chutě. Otevřela jsem si víno, že si dám skleničku na kuráž a hupsnem na to. Usnul. Přes obě postele, v tý části kde jsou nohy. Kolem třetí ráno jsem si šla taky lehnout. Začala jsem s ním cloumat, ať jde na polštář, ale bylo to marný. Tak jsem se schoulila k němu. Objímala jsem ho a líbala ho na čelo. Chrupkal. A pak chrápal a já myslela že ho zabiju. Přesunula jsem se na polštář a usnula. Zdál se mi nějakej šílenej sen, že umřel nebo tak něco. Probudila jsem se napůl ubrečená, napůl zpocená, no hrozně vyděšená. Strašně se mi ulevilo, když jsem slyšela to jeho chrápání. To už se mi povedlo ho dotáhnout k sobě. Objal mě a spal dál. Nevím jestli to dělal ze spánku nebo byl vzůru, ale každou chvíli mi dal pusu do vlasů a málem mě umačkal jak se tulil. A když se netulil, držel mě za ruku. Ale chrápal hrozně teda, takže jsem moc nezabrala. Ráno vstal, že jde na záchod. Jsem si říkala tak to je konec, on když takhle vstane tak už jde kouřit a někam třeba do obchodu. Překvapivě se vrátil do postele, pevně mě objal. "Omlouvám se ti."


Dopoledne jsme dali řeč co bude dál. Takhle to dál nejde. V tom bytě nemáme už co dělat, majitel může kdykoli přijít vyměnit zámky, smlouva tam už skončila. Musí si domů jet vyřídit ty papíry. Práci má slíbenou od kamaráda, prý nějakou normální, no tak doufám... Kamarád mu prej promluvil do duše trochu. No, s tou svou bandou ukončil veškerý styky, změnil simkartu... To jsem zvědavá.

Odpoledne měl nějaký zařizování, já zůstala doma a snažila se ten byt dát trochu dohromady. Šílenej bordel. Těšila jsem se že si uděláme hezkej večer. Mistr taky. Nojo, jenže mu zavolali nějaký kámoši že maj něco s autem nebo co tak samaritán jel pomáhat na Kladno. A pomáhal tam do úterý, a to v úterý musel odpoledne odjet. Do prdele. Ani to víno jsem si nestihla dopít. Dušoval se, že to bylo naposled. Kéž by. V pondělí měl vyplej telefon, takže jsem byla hrozně nasraná.

Ozval se mi až ráno, že měl ten mobil vybitej a že teprve jede do Prahy, že ho to hrozně mrzí, že si to taky představoval jinak a že se omlouvá. Příjemná změna, když mi nenadává že za to přece nemůže, že to všechno oni. :D Původně jsem doufala že mi udělá doprovod na to kožní, ale nestíhal. Dohodli jsme teda sraz v Dejvicích, že mu předám těch pár peněz. Prý se vrátí ve čtvrtek, maximálně v pátek!

Objal mě, dal pusu a zmizel. Ježíš marjá, kdy tohle všechno skončí. Bylo mi smutno. Svítilo sluníčko a i hřálo, kéž by nemusel jet a mohli jsme jít někam na pívo. Ale ono to jednou přijde. Tentokrát jsem necítila ten strach a obavy jako když zmizel na těch 8 měsíců. Tentokrát celou dobu cítím těšení a vím, že se to začne lepšit. Jen nevím kde seženeme na ten byt, ty kauce jsou vysoký a já nemám naspoříno vůbec nic, krom toho stavebka co mi naši nedaj. Byť jsem si tam taky nasázela dost vlastních peněz.

Z Dejvic jsem rovnou jela k doktorce. Chci ty nádory pryč! Jeden se mi objevil na rameni už někdy na základce, chirurg mi ho vyřízl a nějak před rokem se mi tam začal v tý jizvě zase klubat. Kousek od toho se před dvěma lety udělala taky taková boule, já si na ni nevidím, ale řekla bych že to bude to stejný. Jenže to dost často bolí a svědí a když to drbu tak je to fakt nepříjemný. No nebudu to natahovat, podle hodnocení je paní doktorka velice dobrá - na rameno mi řekla že je to jizva a divila se že u sebe nemám histologii... A na ten druhej se mě zeptala jestli to není akné. Ehm. Takže tak.


Následoval návštěva prababi - ta mě už začíná nenávidět, protože jsem se zas rozhodla výpověď nedat a o Er. raději nemluvit. Takže jsem se moc dlouho nezdržela a jela si domů hodit věci a pak hurá za Fí. Ten bouchl u státnit, tak že to aspoň trochu zapijeme. Pivko měli dobrý, nikdy jsem v tomhle podniku neměla. A měli tam točící prkýnka na hajzliku, to mě fakt pobavilo. :D

Středu si moc nevybavuju, vím že se tchyně už vrátila z Ukrajiny a její přítomnost v baráku mě nepříjemně překvapila. Navíc tam s ní byla i Er. ségra. Blbě na mě koukala, bůhví co jí o mně nakecala. Ale když jsem s ní před lety mluvila, tak byla strašně milá a přišla mi i krásná, jsem si původně myslela že je to jeho manželka... Mám dojem že ji jsem dokonce poznala dřív jak jeho.

Další den jsem očekávala, jestli se miláček teda zjeví nebo ne. Prej čtvrtek večer. Kdo ví. Známe to. Navíc když máma už je v Praze, třeba mu to nedá a pojede za dětma. Do práce přišla kolegyně, tentokrát lahvinku vína přinesla ona. Ale musely jsme trochu pracovat, takže to velký posezení nebylo. Nicméně víno bodlo, ne že ne.

Odpoledne se mi nechtělo dřepet doma, tak jsem se dohodla s T. že skočíme na rychlý pivko. Najednou mi napsala A. Že prej jestli se chystám na ten koncert. Napsala jsem ji že ano, ale že tam plánuju vzít svého muže. Ona totiž od toho co mu přála smrt mi sem tam prárkrát napsala jakoby nic. A já nemám potřebu se s ní nějak bavit. Z FB jsem si ji zatím nesmazala jen proto, že by mi pak byla schopná nadávat z nějakejch dalších profilů a já na to nemám nervy. :D Prej jestli jsme ještě kámošky. Na to jsem ji napsala, že ji už nic osobního říkat nebudu a že si po poslední debatě myslím svoje. A už to zase jelo. Prej nevidím svět reálnýma očima a musím spadnout na dno. Přej a bude ti přáno. Jak nevidím reálnejma očima? Já ho vidím právě moc dobře. Ale odmítám se tu v tuhle chvíli trápit. To, že s Er. jednou budeme šťastný ale ta cesta k tomu bude trnitá jsem věděla už před těma 2,5 lety co jsem ho poznala. Věděla jsem to prostě. Zatím vše vychází podle plánu. A i když se občas hroutím, brečím a je mi smutno, tak zpětně vidím jak bezvadně to do sebe zapadá a dává to smysl. A momentálně se mi docela daří, mám spousty tvůrčích nápadů, něco jsem už i zrealizovala... Já jsem spokojená a nebudu dělat problémy tam, kde v tu chvíli nejsou. Mě trápí jiný věci. Třeba to že támhle v hájence uhořelo dítě nebo že v Kamenici byla 10 let množírna a nikdo s tím nic nedělal. To jsou věci který mě serou.

Měla jsem takovou chuť ji napsat něco od plic. Kdyby napsala: "Myslím si, že Er. není vhodný partner pro tebe a taky bys mohla změnit práci, kde budeš lépe ohodnocena." tak budiž, vzala bych to jako dobře mířenou radu. Ale její prskání: "Potřebuješ spadnout na dno!" Proč bych jako potřebovala kurva někam padat? Co když se mu fakt rozsvítí? Nebo se objeví nějakej novej vocas? To snad nutně nemusím kvůli tomu padat držkou na zem ne? Já se fakt nemůžu dočkat až ji jednou pošlu svatební oznámení. :D A až rozjedu ten obchůdek, tak se tuplem zesere. Ne, fakt to nechápu. Ta zloba, závist. Minule prý Fí. cpala fotky nějaký holky a nutila ho aby potvrdil, že ta dotyčná je ošklivá. Nebo máme jednu společnou známou, kterou nemáme ani jedna ráda, a ta známá fotí. Mně se ty fotky líbí, dokonce víc než ty co dělá A. Ta má sice školu, ale u ní mě baví akorát nějaký montážový experimenty, takový ty portréty a tak mi přijdou nudný, bez šťávy. Takový třeba můj brácha nacvaká taky a to žádnou školu nemá a nikde se s tím nevytahuje. No to jste měli slyšet jak se do její práce obula. A nechápala, že mě fotky hřbitovů fakt nepohoršujou, že mi to přijde v pohodě... Hlavně že se tím bude živit. Jsem zvědavá kdy. Když minule měla zakázku, tak se ofrňovala že za tolik hodin práce by dostala jen málo peněz a nešla tam.

V hospodě jsme byly fakt jen chviličku, asi hodinu, ale bylo to fajn. Byly jsme obě docela unavený a v plánu jít se napít trochu víc byl na včerejšek, tak jsme se nechtěly moc zničit.

Včera to taky nebylo špatný. T. nás vzala do jedný restaurace na Andělu, kde jsem nikdy nebyla. Cestou tam mi přišla doručenka z Er. českýho čísla, takže to vypadá, že už byl na cestě zpátky. Zatím se neozval, teď mám vyplej mobil prozměnu já, chci si udělat klidný odpoledne. Možná neměl kredit. Uvidíme, strach nemám, ta naše sobotní vášnivá debata mě přesvědčila o tom, že to ztracený ještě není a hlavně jsem si uvědomila, že i já se nechovám vždycky úplně fér. Když jsme si v úterý psali ty smsky, svítilo sluníčko... Psali jsme si o tom, jak najdeme byt a jak to všechno bude dobrý.

Těším se. Na léto. Ono už by se to mohlo začít fakt parádnit na jaře, ale léto bude určitě boží. Náplavka, koncerty, fesťáky, výlety na houby... Moc se na to těším.

A teď si půjdu asi zdřímnout. Doufám že někde venku nemrzne a nečeká až s ním půjdu hledat ubytovnu. :D Nasrat. Ale večer... Večer bych ho ráda viděla. A nebránila bych se třeba menšímu zakázanýmu mejdánku ve starym bytě...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 3. února 2018 v 19:58 | Reagovat

Na houbičky si zajdi, je to jízda!

2 K. K. | E-mail | Web | 3. února 2018 v 20:13 | Reagovat

[1]: Asi tuším který houbičky máš na mysli, nicméně mi to připomnělo, jak mě Er. zarytě přesvědčoval, že na Ukrajině se normálně stravujou mochomůrkama zelenýma... (Ani bych se tomu nedivila). Spletl si to s bedlou. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama