V ráji ticho a klid...

19. února 2018 v 23:38 | K. |  Nekonečná VKV
"Já se hned vrátím, neboj." Rychlý objetí, pusa do vlasů. A zmizel. Jako už tolikrát. Bylo mi jasný, že se nevrátí hned, ale bude to chvíli trvat. Maj to asi v krvi, nezbyde mi nic jinýho než si na to zvyknout. Je stejnej jak jeho máma, ta vždycky měsíc "odjíží", pak najednou nepřijde do práce. Občas napíše kdy se vrátí. Ze dvou týdnů jsou čtyři, nikomu nepokládá za důležitý to oznámit. Pohoda, leháro. Někdy bych taky chtěla být takhle flegmatická k okolí jako oni.


Přemýšlela jsem, jaké byly moje vize. Na únor jsem neviděla nic. Ale vůbec nic. Až březen mi všude vycházel jako ten zlomovej měsíce, kde se to začně všechno lepšit. A tak to neřeším, zatím nezklamaly, tak snad nezklamou ani teď.

Volno využívám k aktivitám. Sama se divím, kde jsem v sobě vzala tolik energie a co všechno stíhám. Mám ze sebe poměrně radost. Hned v tu první "vdoveckou" neděli jsem vyrazila na sourozenecký večer. Já, brácha a jeho kámoš s jeho bráchou. Povečeřeli jsme v hospodě - já si dala nějaký špagety, co děsně pálily a spustily mi rýmu. Takže jak pronesl bratr: "To nejsou špagety oglio, ale nudlio". A pak jsme hráli šipky a byla jsem dobrá. Vždycky mi tahle hra šla, je pravda že vyhrát nebylo snadný, měla jsem silný soupeře, ale o to kvalitnější souboj to byl. Chytla nás slina, takže jsme chtěli dát ještě pivko na domácí půdě, ale všude bylo zavřeno. Takže na slušňáka domů.

V pondělí jsem ráno šla do knihkupectví pro diář a měla jsem štěstí. Měli v akci 2 knihy, na který jsem měla zálusk, jen po 49,- za kus. Hrdinu a Denní naučení od Rhondy Byrne. Do Hrdiny už jsem se začetla a vypadá to moc dobře. Nějak mě to nakoplo, inpirovalo. A pustila jsem se do věci, kterou jsem plánovala takovou dobu. Píšu. Knihu. Neplánuju ji vydat, to vůbec, poskytnu ji k četbě jen pár vyvoleným. Je to kniha o tom, jak jsem po rozchodu začala hledat tu pravou lásku. Jak jsem napsala do "předmluvy": "Kniha o velkym boji za štěstí. O umanutosti, nekonečný víře a (ne)ztrácejících nadějí.

Je to zábava, už mám napsáno 25 stránek A5, je v tom spousty kompromitujících informací. Ale co mě teda strašně sere, je ten bláznivej Word. Píšu to střídavě doma a střídavě v práci a vždycky mi to ten soubor rozháže. Je tam pár úseků, kde se mi vymazávaj mezery.


Je to první díl. Končí kapitolou, jak Er. odjel. Věřím že ten druhý díl bude o něco veselejší. Jak jsme teď od sebe, mám dost času přemýšlet. A i když je to fakt tele, strašně ráda bych s ním byla. Tentokrát věřím, že už se to opravdu začne vyvíjet tím správným směrem.


Hodně se mi teď daří sházet se s přáteli. S Fí. jsme si zašli na báječnou večeři. Dala jsem si vegetariánský talíř - byla v tom nějaká grilovaná zelenina, hermelín a fazolový placky, bylo to moc dobrý. A k tomu výbornou rulandu. Ňamí.

O víkendu jsem po sto letech velice vhodně a kvalitně zapařila. Začalo to celkem nevinně, sešli jsme se s pár přáteli v hospodě, že zapijeme V. svátek. No a jasně že jsme skončili na diskotéce. Domů jsem přijela v půl 6 ráno. A aby toho nebylo málo, ten den bylo posezení u kamaráda. Nebudu lhát, šla jsem tam značně znavená. Ale jak se říká, naprav se tím, čím si se předchozí večer zkazil... Funguje to. Stačilo hodně pár skleniček vína, nějakej ten panáček a o zábavu bylo postaráno. Moje plány, že pojedu domů slušně, se rozplynuly stejně rychle jako únava. Dorazila jsem kolem třetí, a to jsem měla odvoz až před barák.


Minulý úterý jsem se sešla s kolegyní, hezky jsme si pokecaly, udělaly zase kus práce. Ve středu jsem byla s J. Litránek sem, litránek tam. Nikdy mě nenapadlo, že se takhle skamarádíme. Je to fajn. Akorát mi nechtěli v Mekáči prodat hračku k Happy Mealu. Svině. V sobotu jsme prozměnu vyrazili s bráchou...

Včera jsme měli s partou bezva výlet. Po minulém úspěchu na Týřově, jsme tentokrát vyrazili na horu Boreč. Nesnáším kopce, za prvý jsem tlustá lemra, za druhý neumím odjakživa dejchat, takže vždycky funím jak mašina, jsem rudá až na prdeli a vypadám že umřu. Ale navzdory tomu vylezu ve finále všude, tak aspoň že tak, ale říkala jsem si, že se sebou musím něco začít dělat, i Er. si už všiml jak se zadýchávám a říkal že to není normální.

Po výšlapu následovalo ještě něco horšího - cesta dolů. Pády byly celkem 3 a rozdělily si je dva lidé. Ten jeden měl zkrátka pech. Když jsme došli k autům, jelo se do Třebenic, ale bohužel muzeum českého granátu bylo zavřený. Takže jsme se přesunuli do Lovosic na výbornej oběd. Stihli jsme ještě procházku po Litoměřicích, která byla moc fajn a pak už hurá do Prahy.

Nechtělo se nám ještě domů, takže A., D. a V. šli se mnou do vinárny. Litránek sem, litránek tam. Pravda, včera těch litránků bylo ještě víc. Furt jsme neměli dost, už ani nevím čí to byl nápad, ale po zavíračce jsme zaběhli ještě do naší hospůdky na pívo. Byl tam "můj" barman, byl hrozně napruzenej, jen pozdravil, vůbec se s ním nedalo bavit, nechápu. Začínám si myslet, že mu tam tehdy v prosinci Er. přišel něco říct, protože od toho ántré, kdy nás tam "načapal" jsem byla v hospodě ještě pár dní potom, to byl v pohodě, ještě mě tam přemluvil, ať tam zůstanu na pivko sama, do dvou do rána jsme si hezky povídali a teď na mě kouká jak na debila. A když jsme tam před měsícem vlezli s Er., tak měli na sebe nějaký blbý kecy. Achjo.

Nicméně tam jsme byli jen chvíli, asi 20-30 minut, už jsme byli hrozně unavený, D. odešel, ani se toho vína nenapil, my do sebe koply po jednom pivě a šly taky domů. Takže nebylo zas tak pozdě, přijela jsem na sídliště lehce po půlnoci. Tím jak bylo brzo, podcenila jsem situaci a skoro u baráku mě přepadl nějakej zmetek. Prababina mi to vždycky prorokovala, že si prej koleduju, jak courám po nocích a že je moc zvědavá co budu dělat. No co bych dělala, zbiju ho. Tak jsem ho zbila. Muhehe, hajzl jeden. Takže dneska jsem lítala po policajtech. Málem jsem kvůli tomu nestihla divadlo. A začínám usínat...


Stýská se mi. Chvíli jsem jásala, že je fuč, že mám svobodu, ale tohle jsou přesně ty chvíle, kdy bych ho tady chtěla. Vím že jeho přítomnost v ČR by tu událost neovlivnila, ale chtěla bych od něj obejmout a slyšet jak nadává, že toho chlapa najde a zabije. Protože vím, jak vyvádí, když se na mě někdo jen podívá, tohle by asi jen tak nerozdejchal.

Vybírám nádobí. Vyhlídla jsem si boží talíře s králíkama. Zdají se mi sny, krásný sny o tom jak jsme spolu, jak spolu bydlíme a je nám dobře. J. se stěhuje koncem dubna do baráku a bude pouštět starý byt. V lokalitě, kde jsme bydleli. Možná je to znamení, možná nám to klapne. Navíc je to snad dvoupokoják a cenově vychází stejně jako ta naše stará garsonka, takže to by bylo úplně úžasný.

Dneska jen krátce. Jsem strašně vyčerpaná a těším se do postele. Brácha je v práci, takže mám klid. Doufám, že se mi bude dobře spát, že se mi nebudou zdát nějaký příšernosti. Zatím se všichni smějí, jaká jsem "frajerka", že mě to nerozhodilo. No uvidíme jak budu posraná až půjdu příště zase sama. :D

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 20. února 2018 v 2:15 | Reagovat

Kopce se chodí tak, že tě někdo nakopne do prdelky a ty se kutálíš do nejbližší knajpy. :)

2 padesatka padesatka | E-mail | Web | 20. února 2018 v 19:59 | Reagovat

A obchůdek...? ;-)
Já toužím po tom zrcátku se čtyřlístkem...!

3 K. K. | E-mail | Web | 21. února 2018 v 7:40 | Reagovat

[2]: Na to mi teď chybí prostředky :( Potřebuji nějak zprovoznit foťák, sehnat grafika, když na mě bratr už přes rok sere... Jo, nebude to asi jen tak. :( Leda že bych ti zrcátko se čtyřlístkem poskytla přednostně :D Ty mám hotový :D

4 Eva Eva | Web | 21. února 2018 v 18:00 | Reagovat

Teda nechápu, jak je někdo schopný na dlouhou dobu zmizet a neozvat se. Nikde jsem nepostřehla, má k tomu nějaký důvod? :)
V takovém vztahu bych nevydržela. Na druhou stranu, já mám co kecat, když jsem zamilovaná do někoho, kdo o mě nestojí a je hajzl- co se týká vztahů :)

5 K. K. | E-mail | Web | 21. února 2018 v 22:54 | Reagovat

[4]: Nemá. On je prostě takovej. Už to tu bylo několikrát, vždycky se zjeví s tím že "K. je chytrá, K. to došlo". Jako on je na baterky ve více věcech, ale fascinuje mě, že oni to tak prostě asi maj. Kolegyně má ve svý práci taky Ukrajince a to je úplně to samý jak on a jeho matka. Jedou na týden domů a vrátí se za měsíc a ještě se divěj, že se nám to nelíbí.

Vidím v tom jedinou výhodu, mohu se teď dosyta vyřádit, protože já jsem bohužel ten typ, co se pak postupně odizoluje od kamarádů a nejraději by na tom chlapovi byl nalepenej nonstop. :D Což je zas druhej extrém, takže nějak věřím, že až se uráčí zjevit, uděláme nějakej kompromis. A jestli ne, tak na to už taky jebu. Ono možná kdybych měla nějaký nový nabídky, tak je zvážím, ale po mně "jedou" ještě horší chlapi než je on. A to zas nééé. :-D

6 padesatka padesatka | E-mail | Web | 22. února 2018 v 9:12 | Reagovat

[3]: No, chtěla jsem jedno pro Ef k 5.narozeninám v červnu...
Ale vlastně jsem ho neviděla, já mám obsesi ze žlutého kovu.
Pokud je stříbrný, vzala bych další 3... :-)

7 K. K. | E-mail | Web | 22. února 2018 v 10:17 | Reagovat

Píšu mejl :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama