"A paní doktorko, jsou všichni Ukrajinci takový hajzlové?"

17. března 2018 v 16:22 | K. |  Nekonečná VKV
Je toho tolik, o čem se chystám psát, ale nevím, jak to hezky uvést. Včera, když jsem dorazila domů, mi přišla zpráva od Fí., že venku sněží. Ale prý se nemám ničeho bát, že to padne na zem a hned roztaje. No, já vám nevím. Momentální pohled z okna mi to jeho chlácholení značně znehodnocuje.

Když jsem se snažila někdy v tom lednu, nebo kdy to bylo, vidět do budoucnosti, moc se mi nedařilo. Jediný čím jsem si byla jistá, že až bude hezky, tak že to všechno bude dobrý. No a jak to tak pozoruji, dobrý to ještě nějakou dobu asi nebude...


Ve středu jsem byla objednaná na gynekologii. Návštěvy doktorů dost flákám, u takovýho zubaře jsem nebyla 10 let, na očním, kam bych kvůli tomu že ty brejle nosím chodit měla, jsem nebyla snad ještě dýl, na preventivky k praktický si taky zajdu jen když sama uznám za vhodný... Ale gynda je kupodivu jediná, kam každýho toho půl roku teda dobrovolně zajdu a ještě si za to ročně platím litra. Ne že bych se vyžívala v roztahování nohou před očima lékařů, ale zkrátka tam chodím.

Mám hodnou doktorku. Kdysi jsem se přihlásila kvůli antikoncepci tady k nějaký naší místní. Ta ženská byla jak z hororu. Byla strašně tlustá a nesympatická, v ordinaci měla jenom lehátko. Na tom lehátku papírový "ubrus", který očividně neměnila po každý pacientce. Nikdy si nebrala nový rukavice, přišlo nám, že si je myla normálně v umyvadle. Nějaký plastový zrcátko? Nebo nedej bože třeba přístroje na vyšetření? Jděte. Vrchol jejího vyšetřování byl, že mi nacpala bez upozornění prst do zadku a tím to haslo. Věčně tam nebyla, její sestra akorát vydávala recepty na antikoncepci - měli dva druhy - levnou a drahou. Co že mi fakt nesedla, to nikoho nezajímalo... Moje nová doktorka je z Ukrajiny. Má krásnou velkou ordinaci, čistou, voňavou. Má tam kozu i ultrazvuky a spousty různých přístrojů. Když jsem u ní byla poprvý, tak mě to šokovalo, že jsem se jí před našim prvním intimním seznámení musela svěřit s hrůzami, které jsem zažívala u tý babizny kam jsem chodila před ní.

Nerada chodím pozdě, ale tentokrát mi nějak blbě navazovaly busy. A to jsem jela o jeden napřed. Byla mi zima, hrozně foukalo a chvíli i sněžilo. Přišla jsem teda přesně načas, naštěstí předemnou byly ještě asi 3 ženský. Kolem třetí mohla prohlídka započít. Tak jsem si tam tak lehla a doktorka, úplně na vážno: "Bude vám už 26... Co miminko?" "No, víte... Já mám takovýho chlapa... Co je furt někde zmizelej." "Jakto? Jste mu řekla že byste chtěla dítě a on se lekl?" "Ne to ne, naopak, on chtěl dítě od začátku, to já se bránila. On už jich pár i má..." "No vidíte, tak to je dobře, by aspoň věděl jak se starat." "No, to by se musel starat..." Pak jsem chtěla říct: "A paní doktorko, jsou všichni Ukrajinci takový hajzlové?" Ale zarazil mě fakt, že se mi právě vrtala na čípku a jako už takhle to celkem bolelo...

Já jsem ty děti nikdy nějak moc nechtěla. Ale člověk míní, hormony mění a je pravda, že od loňska, kdy jsme to s tím blbcem zase dávali dohromady a já viděla jak hezky se umí starat o děti naší šéfky, tak se ve mně nějaký ty hodiny rozešly. Ne že bych nutně teď potřebovala svoje geny předávat dál, ale jsem ve stavu, kdy se asi Ervínovi bránit nebudu, pokud budu mít alespoň nějakou jistotu, že neumře hlady a nebudeme žít někde v krabici. Nebudu lhát, její dotaz a celkově to uvědomění, že jestli se nestane zázrak, začne celý hledání vhodného spermodárce nanovo, mě na tý koze regulérně rozbrečel.


Ve čtvrtek jsem byla v práci skoro celý den sama, to bylo fajn. Přepadla mě taková lehčí krize, takže jsem díky tomu měla docela dost prostoru na přemýšlení. Jsem možná blázen, možná malá naivní holčička, ale věřím na kouzla, zázraky a znamení. Když jsem po Novém roce přišla do práce, něco mi říkalo, že musím najít čtyřlístek. Dokud nevyroste, tak ať nepočítám s nějakými posuny. Byl tam. Ono skoro mrzlo, ale ten malej čtyřlistej plevej tam fakt rašil. Dala jsem si ho pod kryt mobilu, tak jak to se čtyřlístky dělám. A do týdne se mi to tele fakt ozvalo. Mám tam teď jeden z práce, druhej z místa kde jsme bydleli s Er. a kterej jsem našla, abych mu dokázala, že jsem kouzelník a on doteď nechápe... Minulý týden koukám a ten lednovej tam prostě není? Vím že mi asi před měsícem A. omylem shodil telefon ze stolu a ten se po dopadu otevřel, ale protože to bylo asi 5 minut po našem příchodu, byla jsem ještě velmi uvědomělá, takže jsem čtyřlístky naskládala zase hezky zpět na baterku. A teď je fuč?!

Jako už asi měsíc vím, že musím najít další. Ale sakra jak to mám udělat, když je venku furt takhle. Mám hodně rituálů. Vždycky nějak zázrakem fungovaly, tentokrát ne. Jak jsem v ten čtvrtek seděla u PC a přemýšlela co ještě teda jako udělat, vyběhlo na mně na FB krásný moudro, co sepsal Jaroslav Dušek. A v tu chvíli to sedělo, až mě to dostalo. I to 3. kafe mi zrovna stydlo na stole.

"Zkuste na čas nechat věci, ať se stanou. Nemluvte Vesmíru do jeho práce a odolejte pokušení o něco se snažit a vyvíjet tlak. Vyberte si oblast života, kde se vám "nedaří" a zkuste k ní přistoupit jinak. Přijměte to, co je tak, jak to je. Žádný spěch, žádná netrpělivost, žádná síla a žádný boj. Prostě to udělejte jinak, než jste zvyklí. Jen pozorujte, klidně dýchejte a nesnažte se vyvíjet přehnanou aktivitu. Nechte se unášet proudem, tak jako plachetnice na vlnách. Nemáte co ztratit - pokud jste vystříleli všechny náboje a stejně se nic nezměnilo, akorát to držíte křečovitě "pod krkem". Nechte prostor Vesmíru - svému Zdroji, aby vše udělal za vás. Udělá to nejlépe a tak, jak to má být. Pusťte ruce z volantu a nechte to svému osudu. Nebojte se - vše se srovná podle toho nejlepšího scénáře, který ani nemusíte znát. Vaše snaha je kontraproduktivní a Vesmír jen čeká, až se vyčerpáte. Potom stejně nastolí to, co má být. Nechte věci proběhnout, uvolněte se a dejte si další kávu. Udělejte to prostě jednou jinak - vypněte vaši snahu něco změnit a pozorujte jen, co se stane. Tam, kde obvykle argumentujete, se ztište a nic neříkejte. Tam, kde obvykle tlačíte, povolte stisk. Tam, kde kontrolujete, přestaňte s tím a nechte to být. Tam, kde plánujete, hoďte vaše plány do koše. Znáte to pořekadlo: Chceš-li Boha rozesmát, řekni mu o svých plánech". Prostě to udělejte jinak. Vnější sílu nahraďte vnitřní silou, která je mnohokrát větší. Tak začne pozvolná transformace vašeho života. Tak získáte zpět radost a chuť žít. Tak se budete více bavit, protože budete vědět, že to Vesmír za vás zařídí. J. Dušek"

A tak jsem zrušila žádosti o přátelství, který jsem mu poslala na FB (ale on tam stejně nechodí) a rozhodla se teda přestat vesmíru do jeho činění kecat. Jako všechno stále nasvědčuje k tomu, že to jde podle plánu. Divný znamení, sny, pocity, vize. Zapadá to do sebe. Někdy před rokem a půl jsem viděla takovou divnou fázi našeho vztahu, jak se dostanu na toho koně já a on bude poslušně skákat jak pískám. Ne že bych z něho dělala nějakýho podpantofláka, to zas jako ne, ale napraví se. Viděla jsem to tak jasně že jsem neměla, a vlastně stále nemám, pochybnosti o tom, že to tak bude.


Tiskla jsem si trika, popíjela kávičku a říkala si, jak je vlastně fajn nic neřešit. Odpoledne přišel elektrikář, tak bylo hned veseleji. On je teda hrozná drbna, takže o slova nikdy není nouze.

Měla jsem po práci zařizování, takže jsem si ještě odskočila na záchod do bytu. Když jsem vyhazovala kapesník do odpadkového koše, vykoukla tam na mě podezřelá mikina. Znechuceně jsem ji začala tahat ven. No jasně že to byla moje zmizelá mikina, kterou jsem měla ve skladu. Ještě měla v kapse obal od cigár. No nasrala jsem se. Já si ty peníze jako úplně netisknu a nechápu, proč ji vyhazujou do koše, když vypadala jako nová. Druhej den jsem se dozvěděla, že si T. myslela že je po Rí. Hm, tak jsem ji napsala ok, ale ať mi ji vypere. :D Takže to se možná ještě vyjeví někde ty moje Adidasky, co zmizely společně s mikinou. Ale tam se obávám, že je tchyně bez milosti vyhodila.

Rozloučila jsem se a vyrazila na Stross, kde jsem měla dvě schůzky. První se slečnou, který jsem tiskla dvě trika. To mě nasral zase bratr. Včera jsem to řešila s našima a kupodivu byli i na moji straně. On je takovej lehce rozmazlenej, zvyklej že má všechno hned. Je to škrt na vlastní peníze a je línej jak prase. Našim rozfofroval přes čtvrt milionu, ale běda jak si má sáhnout do vlastních úspor. Minulý týden jsem byla v LMB na TG a zbyl mi Er. lístek, tak že vezmu bratra. Ten se děsně cukal, pak z něho vylezlo že nemá peníze, říkám ať to neřeší, že mě pozve pak za to na pivo. No, ještě i ty piva si nějak nechal platit. A teď zjistím že peněz má našetřenejch dost? No a jak jsem moc nestíhala, tak jsem mu psala, že by možná bylo fajn, aby ta trika předal on a on že je nepředá, že odpoledne je v práci. Píšu: "No tak dopoledne." Dopoledne prej spinká. A když jsem se nasrala a řekla mu že jestli to někam večer povezu, tak mu z jeho části kilo strhnu (on vytváří grafiku, já tisknu, takže jedeme tak nějak napůl) ještě byl parchant drzej.

Trika měla úspěch, tak jsem byla ráda. Vzápětí dorazil chlapec, který mi přislíbil na FB CD Marpa. Podepsaný. Sešli jsme se před tou prodejnou s CD, mám tam známýho. Uvědomila jsem si, že mu dlužím ještě 600,- za CD, který mi před Vánoci přivezl. Třeba se mi nedaří proto, že jsem mu je "ukradla". O tom dluhu jsem moc dobře věděla, jen jsem zneužívala, že mi zapomněl poslat číslo účtu. Zrovna byl na krámě, tak jsem tam vlezla, že to zaplatím. Byl hrozně překvapenej, že jsme to ještě vlastně za ty skoro 3 měsíce nedořešili. Ptal se kde se tu beru, tak jsem mu říkala že jsem měla sraz kvůli CD, protože ho nikde nemaj, na webu všude vyprodáno. No, tak ho tam ještě měl. :D Ale nepodepsaný! Nakonec jsem se tam zdržela skoro půl hodiny, hodně jsme pokecali, zjistili jsme kolik společných známých máme. Svět je zkrátka malý.


I přesto, že jsem plánovala večer trávit hezky doma, neb mě krom deprese zachvátila i velice slušná rýma, nějak mi to nedalo a vydala jsem se na Palačák, kde jsme měli sraz s partou a šlo se do restaurace na tatarák a nekonečné množství topinek. Sežrala jsem jim topinky, ou jééé. V hospodě to už na první pohled trochu nefungovalo, nevěděli kam nás mají usadit, i když jsme měli rezervačku, na obsluhu jsme čekali strašně dlouho. S A. jsme chtěli víno, tak jsme poprosili o nápoják, načež se nám dostal jídelák. Asi po 10 minutách jsme se dočkali nápojáku, kde něco měli preventivně dokonce 2x, ale vinný lístek nikoli. Tak jsme to vzdali a u značně ožralýho barmana si objednali prostě dvě dvojky bílýho. Ten než došel k baru, na to samozřejmě zapomněl.

Parta si z nás dělala srandu, protože už sami měli téměř dopito a my stále čekali. Řekla jsem si, a je to vlastně i jedno z mých "předsevzetí", že už nebudu ta zaprdlá kráva, co se nedokáže ozvat o svoje práva a nechá si všechno líbit. Takže jsem vstala a šla jim na bar slušně, ale rázně domluvit. Večer probíhal podobně. Člověk by pil i víc, ale nešlo to, protože buď si nás nikdo nevšímal, nebo to ten ožralej tydýt vylejval všude kolem. Docela se mi ulevilo, když jsme se s A. domluvili, že se půjdeme projít na Náplavku s lahvinkou a tady to zabalíme.

Seřadili jsme se do fronty na placení. Trochu jsme se báli, aby nám nenapočítali toho pití víc, ale obavy byly zbytečný, naopak nám tam něco připsat zapomněl. Začala jsem na něj mít narážky, že tu maj v práci celkem srandu a jestli by mě nezaměstnali. Jako já v práci taky občas piju, ale takhle teda ne. Sečetl moji útratu: "175,-". Hm. Poprvý v životě jsem měla cuky, že bych nedala dýško. "180,-" "180,-? Tak málo?" "No dovolte? Vy nás tam hodinu necháte sedět na suchu, kamaráda tady 3x polejete vínem a co jako chcete? Můžete bejt ještě rád, že vám těch 5 korun dávám, měla jsem chuť utéct bez placení, jak moc nespokojená tu jsem." Číšníka to nehorázně nasralo, popadl 40,- (platila jsem dvoustovkou) a s nějakejma blbejma kecama to po mně hodil. Nějak jsme se ještě, mám dojem, poslali vzájemně do prdele a bylo vymalováno.

Cesta na Náplavku byla mnohem příjemnější. Otevřeme náplavkovou sezónu!!! Jediné zklamání proběhlo u našich oblíbených Vietnamců, měli zavříno. Tak jsme šli o něco dál, tam už jsme naštěstí pořídili. Sedli jsme si na moji oblíbenou lavičku a povídali si. Byl to moc fajn večer, hlavně u našich failů z vaření jsme se oba dost nasmáli. Já vyprávěla jak jsem podpálila kuchyň, A. mě pobavil zážitkem, jak se mu tarhoňa vysypala do dřezu. Chlad nás vyhnal až po hodině. Rozloučili jsme se s labutěmi a vyrazili na zastávku. Jo, tohle byl fajn den, víc takových.


Kupodivu v pátek jsem se probudila nějaká smutná. Když jsme se bavili na tý Náplavce, vytáhla jsem i pár zážitků s Er. Těch hezkých, na který hrozně ráda vzpomínám a kdy jsem se cítila fakt spokojená. Rozhodla jsem se to špatný vytěsnit. Ať to dopadne jakkoli, chci si uchovat jen to hezký. Je to k nevíře, ale opravdu mi udělal spousty dní, kdy jsem si připadala jako princezna a navíc milovaná. Za to mu nikdy nepřestanu být vděčná.

Do práce jsem šla jen proto, že měla přijít kolegyně. Vždycky mi pomůže, probereme situaci a já se pak cítím líp. Tak jsem se jí teda trochu vypovídala. Shodly jsme se, že už to trvá moc dlouho. Vyjádřila obavy, jestli ho náhodou nezavřeli, protože se stýkal s těma divnejma lidma, tak jestli ho nestáhli někam kam to není úplně dobrý. Já si myslím že jen zase "řeší" a že možná není ani v Čechách. "On má nějakej problém, K." "Já vím no." "A Darina ten problém není." Už mě napadlo spousty teorií, mimo jiné že s ní spal a nakazila ho nějakejma filckama, tak se teď někde léčí. Tak to se kolegyně smála, že to si nemyslí. Zdál se mi sen. O Darině. Jak mi nejdřív psala z Er. FB, že jsou spolu, koupili si psa a jeli k moři. Posílala mi fotky nějakýho psa a toho moře, ale on na nich nikde nebyl. A pak mi do schránky přišla "kniha", kterou ona napsala a kde mně šíleně ztrapňovala. A já díky tomu přišla na to, že je to všechno jen provokace a že spolu nic nemaj. Tak snad je to tak i v reálu. :D

"Já ho pořád mám strašně ráda, nikdy jsem nikoho takhle ráda neměla, ale už mě to nebaví. Ztrácím trpělivost a naděje, získávám pochybnosti. Minule jsem se bavila s kamarádama, že se mi docela líbí ten vyšetřovatel, co dělá můj případ. Kamarád mi poradil, ať mu napíšu třeba za 2 týdny sms, že mě zajímá, jak se vyšetřování vyvíjí."

"To není špatný nápad, udělejte to. Jestli vám je ten muž sympatický..."

Někdy v prosinci mě napadla takový myšlenka. Že tenhle rok bude dobrej, že v lednu si to s Er. vyříkáme, že v únoru bude na Ukrajině. A že až bude hezky se to všechno začne zlepšovat a bude to boží. Brácha tipoval, že se mi ozve v dubnu. Jenže do těch všech myšlenek se mi zakomponovalo něco zajímavýho. Že to vlastně dobrý nemusí být vůbec kvůli němu. Může se objevit někdo úplně nový...

Když už jsem se oblíkala, že půjdu domů, přišla mi SMS. Kdykoli mi přijde zpráva, doufám, že píše. Tentokrát opět nepsal. Ztracený hovor. Od koho? Od policajta? Ou jééé.

Šla jsem mu okamžitě volat. "Jak se máte?" "Celkem fajn. Představte si, že jsem na vás dneska myslela, že bych vám zavolala, jak probíhá vyšetřování, ale nechtěla jsem vás otravovat." "To jste klidně mohla." Pak jsme se chvíli vykecávali, když se hovor blížil ke konci: "A co děláte o víkendu? Zůstáváte doma nebo jedete někam na výlet?" "Chystám se na koncert... Pojďte s náma jestli chcete."

Neřekl ne. Řekl teda že tomu moc nadějí nedává, ale rozhodně nezněl, že by ho můj odrzlej návrh nějak urazil. Naopak. Ještě jsme chvíli pokecali o hudbě a pak se domluvili, že se příští týden pracovně uvidíme. Si nemaluju žádný iluze, ale už jen fakt, že jsem vpodstatě pozvala na rande jinýho chlapa než je Er. ve mně vyvola pocit nekonečný hrdosti. A možná nastane ta doba, kdy se ten Er. bude plazit a prosit o odpuštění a já budu na koni - s někým jiným...


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 jeife jeife | E-mail | Web | 17. března 2018 v 16:50 | Reagovat

Obdiv, že s ním máš trpělivost. Já už bych asi nevěřila :)
Dušek je skvělej :)

2 K. K. | E-mail | Web | 17. března 2018 v 16:55 | Reagovat

[1]: Však už jsem taky začala rozhazovat sítě... :-D

3 jeife jeife | E-mail | Web | 17. března 2018 v 17:02 | Reagovat

[2]: Pokud jedno neukončíš, těžko čekat úspěch u druhého :)

4 K. K. | E-mail | Web | 17. března 2018 v 17:05 | Reagovat

[3]: Jo, to si jako taky říkám... Uvidíme, ono to nějak dopadne. V nejhorším si koupím psa a odstěhuju se sama někam do jeskyně. :-D

5 jeife jeife | E-mail | Web | 17. března 2018 v 17:23 | Reagovat

[4]: Není potřeba stěhování do jeskyně, jen se neboj ukončit neperspektivní věci :)

6 alpos alpos | Web | 17. března 2018 v 17:55 | Reagovat

ty se nemáš ráda, že jo? proč se zdržuješ s někým o koho nestojíš?

7 padesatka padesatka | E-mail | Web | 17. března 2018 v 17:56 | Reagovat

[5]: Jsme ve shodě.

8 padesatka padesatka | E-mail | Web | 17. března 2018 v 17:58 | Reagovat

Kačenko,
přestaň si furt něco nalhávat a vykašli se na něj, on to udělal už dávno.

9 K. K. | E-mail | Web | 17. března 2018 v 18:19 | Reagovat

[8]: Tak já čekám jak se situace vyvine. Panu novému jsem včera dala znamení, že pokud by měl zájem, může se ozvat... Teď je to na něm.

[6]: Nezdržuju. To mám po tom novym hned skočit a žádat ho o ruku nebo co?

10 K. K. | E-mail | Web | 17. března 2018 v 18:26 | Reagovat

[5]: Tak momentálně se ukončily, řekla bych, tak nějak samy. Policajta jsem poznala před měsícem, tak jsem opatrná, nebudu dělat žádný ukvapený kroky - za 1. střet zájmu, za 2. netuším jestli třeba už někoho nemá, za 3. se ani moc neznáme, jen je mi prostě sympatickej a dobře se mi s ním mluví...

A nikdo jinej na obzoru není. Jo vlastně jo, ještě jeden zpevák, na kterýho dneska jdu, ale ten je zadán. :-D

11 K. K. | E-mail | Web | 17. března 2018 v 18:50 | Reagovat

No, odpovědí se asi nedočkám.

Nebudu tady na Er. kydat špínu, já vím moc dobře co za tím vším stojí, jsou to věci, který jsem tady nikdy nepsala a nehodlám na tom nic měnit, vím že i já nejsem bez viny. Pokud ten vztah nevyšel, tak to tak mělo být, nijak mě to v životě neomezuje a ani, jak tu zaznělo, nebrzdí. Ano, je mi to líto, protože jsme zažívali fakt bezva dny, takový jsem za celý svůj kratičký život s nikým jiným neprožila. Ale opravdu nemám před domem zástup bezvadnejch nejlepších týpků, který odmítám kvůli neperspektivnímu mamlasovi.

Nebráním se něčemu novému jestli to přijde, myslím si, že jsem udělala dost velkej krok, když jsem chlápka, kterej se mi líbí, pozvala na schůzku. Bylo to poprvý v životě, co jsem něco takovýho udělala. Pokud by i z jeho strany byly nějaký sympatie, tak teď ví, že se mi může kdykoli ozvat. A rozhodně bych z toho případného setkání necouvla. Když už teda máme potřebu rozebírat mé nechvalné výběry. Ale holt prostě nebudu mít novej vztah mávnutím proutku, jestli vy tohle umíte, já bohužel ne, neumím se ze dne na den zamilovat do někoho novýho - a co víc, přesvědčit ho, aby mi to opětoval.

A teď se jdu bavit na koncert. :)

12 hedd hedd | Web | 19. března 2018 v 18:34 | Reagovat

Čtyřlístky cítí jaro! Také mi doma v květináči raší. Už to nemůže dlouho trvat, jaro přijde, bude líp!

13 K. K. | E-mail | Web | 19. března 2018 v 19:39 | Reagovat

[12]: Viď. Taky tomu věřím :-)  Minimálně vyměním rýmu z nachlazení za tu alergickou, ta je mnohem lepší. :-D

14 Kory Kory | Web | 22. dubna 2018 v 16:22 | Reagovat

Ukrajinaa omgggwednjrbtkzpeolekds\mwknrfhsčzaaaaaaa♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama