Týden 13., 14., 15. a 16.

24. dubna 2018 v 10:10 | K. |  Projekt 52
"Když nemůžeš, tak přidej." Tu písničku nesnáším, ale větu z ní jsem od M. na nedávné chatě slyšela nesčetněkrát. A snažím se tím docela řídit, takže navzdory setrvávajím "depkám" a úzkostem se pořád snažím něco dělat. A jo, musím uznat, že tento měsíc byl na akce poměrně bohatý a mám radost i z fotek.

Křišťálová koule se porouchala. Vychází mi jen samý nedůležitý prkotiny. Fí. se do mě pustil, že mi to nevycházelo nikdy, s čímž teda absolutně nesouhlasím, protože zhruba ty 3 roky to fungovalo. Neříkám že na 100%, ale tak z těch 85% ano. A já si teď připadám trošku ztraceně, budu muset vykonat nějaký očistný rituály, jinak se nehnu... Ale jaký, že. Vyčistím se lihem. Zevnitř. To je nápad!


26. 3. 2018


Týden začal, až na malý šok, celkem dobře. V pátek, jak jsem měla volno,
nám do práce přivezli obří vratku knih. Je to docela k vzteku, máte nějakej svůj systém ve skladu, místa málo,
a když se přiveze 10 000 knih navíc, tak vám ho trochu pokazí. Úplně nejhorší na tom je,
že když se mi alespoň 3/4 povedlo umístit, přišel email s dokladama k další vratce...
Málem jsem se rozplakala, takovejch knih.
Krom toho že jsem se teda vrhla do stěhování skladu, přinesla mi švadlenka nálož hraček z Kinder vajíčka.
Takže se vracím ke sběratelství. A taky mi přišel feng shui závěs. Bude se vyhánět zlá energie, ou jééé.



27. 3. 2018


Hned ráno se opět objevila švadlenka a donesla mi druhou várku hraček a figurek.
Ani jsem je všechny nepobrala. Přemýšlím, kam tu svou sbírku jednou umístím.
Asi si otevřu muzeum. :D
A jinak klasika, úklid skladu, Kriminálka Anděl, bloudění světem a tak.


28. 3. 2018


Tak jsem po dlouhé době navštívila skvělý divadelní představení.
Kurz negativního myšlení jsem znala už asi od střední, tenkrát když ho ve Švanďáku začali hrát,
moc jsem na něj chtěla jít. Tak jsem se dočkala.
Bylo to fakt bezva, Michal Dlouhý (ale i ostatní herci) byli super. Měli pěknou scénu,
muzika byla taky pěkná. Asi na to půjdu znovu.
No a potom jsme s bráchou zašli ještě na véču do Colosea na Andělu.


29. 3. 2018


Bylo takový hezký počasí, už by se konečně mohlo oteplit, zima je otravná.
Přišla kolegyně, tak jsme pokračovaly v úklidu. Asi to nikdy neveme konec, je to takovej nekonečnej příběh.
Protože jsem byla celkově taková už od rána rozjetá, otevřely jsme si vínečko. Z práce jsem teda odcházela už lehce navátá. Měla jsem sraz s kamarádkou ze střední, jediná slečna se kterou se vídáme.
Jsem ráda že jsme se zas viděly.
A na fotce růžička. Jak mi řekl nějakej veterán co prej vraždil ve Vietnamu:
"Jste dostala od nějakýho frajera, co?"
"Ne. Od barmanky."


30. 3. 2018


Tak jsem se ráno probudila lehce společensky znavená, ale sluníčko mě motivovalo k tomu,
abych se vyhrabala z postele. :D Dopoledne jsem trochu pracovala na svých byznysech,
odpoledne jsme s bráchou zamířili k prababi na oběd a pomoc jí s úklidem knihovny.
Od ní jsme jeli naplnit knihobudku a já večer zašla s T., J. a Fí. do hospůdky.
Tam jsem potkala M., ten vždycky, když se vidíme, mluví o tom, jak by rád pozval nějakou ženu na véču.
A furt nic. :D Stejně si myslím, že má doma manželku. Ale vždycky ho ráda vidím.
Zabalili jsme to asi kolem druhý, když tam nějakej opilec začal zpívat karaoke. :D


31. 3. 2018


Sobota byla pracovní, fotila jsem kupu DVD na prodej,
plátěný tašky, vymýšlela nový zboží, trochu poklidila a tak.
A na fotce dáreček, co jsem dostala od Fí.


1. 4. 2018


I když na mě přes Velikonoce padla nějaká "deprese", paradoxně jsem si konečně našla čas
na výrobu putovního pozitivního deníku. Na fóru Jak si správně přát? jsme s holkama vymyslely,
že si povedeme deníček, kterej si budeme posílat. A já byla pověřena abych "vykopávala".
Mám z něj radost a říkám si, že si taky asi takový založím.


2. 4. 2018


Nemám ráda, když jsem pár dní za sebou doma. Přepadají mě pak výčitky,
že marním svůj život. Takže jsem byla ráda, že jsme se v pondělí sebrali a šli s bráchou a jeho kámošema (taky bráchové) na pivčo a šipky. Taková decentní oslava bráchových narozenin, který měl pár dní před.
A jestli platí "štěstí ve hře, neštěstí v lásce", tak já budu po tomhle matchi jednou fakt hodně spokojeně zadaná. :D


3. 4. 2018


Prej neboj. Tak proč mám furt strach. Ze sebe.


4. 4. 2018


Konečně vykouklo sluníčko a začalo hřát. A vyrostl čtyřlístek.
Krom čtyřlístku se záhy objevilo i další pozitivní znamení. No, už by se to mohlo nějak pohnout.
Po práci jsem zamířila za Fí. a šli jsme na Náplavku. Bylo fajn jen tak sedět na mém oblíbeném místě.
Vzpomínala jsem na jeden z nejhezčích večerů s Er., kdy jsme objevili Schodiště.
Jak zpívá Marpo: "Je to tak všechno dávno..."
A pak hurá domů, konečně se super náladou. Aby mi ji následně matka zkazila natolik,
že jsem myslela, že si to fakt půjdu někam hodit. Ty myšlenky jsou čím dál tím neodbytnější.


5. 4. 2018


Mívám občas období, kdy brečím, kudy chodím. Vlastně jsem asi nikdy nebyla nějak dlouhodobě psychicky v pohodě,
vždycky se najde něco, co mi vyhání adrenalin až bůhví kam. Jako takhle, on občas ten důvod ani není,
ale ty zblázněný hormony si dělají co chtějí. A já začínám být krátka na to je dál kočírovat,
tak pak řvu před lidma v buse a je mi to celkem u prdele.
Cestou do práce jsem měla nějaký věci k zařizování. Tuhle kytku někdo zapomněl na zastávce.
Nechala jsem ji tam, ale pořád mi to vrtalo hlavou, takže jsem se pro ni vrátila. Je to taková moje malá opuštěná kytička.
Tak jako já. :D A jmenuje se Marte. Kupodivu ji i zalévám a dělá mi v kanclu společnost.
Odpoledne mi konečně přišla CD TG a IronKapa, tak mám ted ve skladu co poslouchat.
A taky za mnou přišla kolegyně, takže jsme balily tašky a řešily ty naše životy.


6. 4. 2018


Po letech zase cesta za humny. Nemám to ráda a vždycky říkám, že nikam jezdit nebudu.
Párkrát jsem to i dodržela, ale na oslavu D. jsem někde uvnitř sebe chtěla,
takže jsem se rozhodla překonat ten hrozný strach ze sebe samé a jet.
V práci jsem tedy skončila brzo, cestou domů jsem nakoupila, doma si zabalila a krátce před šestou hurá na výlet.
Co dodávat, hodně jsem se rozepsala v posledním článku. Jen, že jsem si zas odvezla šrám na své hříšné duši.
Takový to, když vás skoro 2 roky vaše vdaná kamarádka přemlouvá k tomu, abyste s ní něco měly,
pak využije chvilkový opilecký slabosti a začne vám vtloukat do hlavy, že už svýho zmizelýho snoubence nikdy neuvidíte,
nakonec po vás chce sex a když ji ho teda dopřejete, protože je vám už všechno u píče (doslova :D), tak pak druhej den chodí pohoršeně po chatě a udělá z vás znásilňovačku. :D Čubka, kráva, pinda. Fuj. Takhle jsem nikdy žádnou svou kamarádku nenazvala, a to ani tu bejvalou...


7. 4. 2018


Život mě naučil, že mi začal bejt názor jiných lidí celkem u zadku.
Takže i přes mou novou nálepku znásilňovačky vdaných paniček, jsem se rozhodla další den na chatě užít.
Párty byla hojná už od brzkých ranních hodin. Až na chvilkové (asi dvou hodinové :D) vyčerpání na křesle
jsem se bavila skoro až mezi poslední.
A na fotce je Bára, pes, kterýho jsem si chtěla poctivě ukradnout.


8. 4. 2018


Ráno jsme vstali celkem brzo a pustili se do úklidu chaty.
Tentokrát jsem se ujala neoblíbeného mytí nádobí. Nechápu, jak jsme toho mohli tolik zapatlat,
když D. vždycky prozíravě bere plastový kelímky...
Pak nás čekal oběd v nedalekém městečku a trošku unavená cesta do Prahy.
Doma jsem stihla akorát rychlou sprchu a pak hurá na další párty.
Tentokrát slavil narozeniny brácha.


9. 4. 2018


Zhruba do 4. piva jsem usínala, ale pak mě něco probralo.
Poznala jsem spousty nový lidí, po letech potkala svou platonickou lásku D.,
kterej vypadá sice jako třináctiletý děcko, ale mně se hrozně líbí a kdyby tenkrát brácha na balkoně nezasáhl,
kdo ví jak by to dopadlo... No, kdyby byl otevřenej Vagon, asi jsem v párty módu ještě teď. :D
No a na den jsem si vzala dovču, nebudu lhát. :D


10. 4. 2018


V práci jsem se rozhodla zatočit trochu s tou vratkou, ještě mi tam toho dost zbývalo.
Měla jsem ze sebe radost, dost jsem s tím pohla. Doma jsem pracovala na nějakých svých aktivitách.
Hodně jsem taky zapracovala na Putovním pozitivním deníčku. A taky jsem koukala na Setkání v červenci.
"Jdeme na třešně, vole!" :D Miluju.


11. 4. 2018


Když jsem si po práci šla vybrat, něco mě táhlo do knihkupectví.
Výroba pozitivního deníčku mě natolik nadchla, že jsem si řekla, že bych si udělala i nějaký pro sebe.
Měla jsem štěstí. Tenhle zápisníček je krásnej. Tak teď aby se nějaký pozitiva děly. :D
A pan prodavač mi řekl, že mám dobrý vkus. :D


12. 4. 2018


Mám ráda motýlky, hlavně paví očka. A oni asi taky nějaký sympatie ke mně chovají,
protože každou chvíli narazím na nějakýho ochočenýho miláčka.
Tohohle motýla jsem našla na chodníku asi 300 metrů od práce. Vzala jsem si ho na prst, že ho zkusím donést až k nám na zahradu, aby se mu něco nestalo, a on se fakt nechal. A ještě mi pak chvíli běhal po ruce na rameno a různě po mně skotačil. Pak jsem se hned rozčílila, protože nám přišel vzteklej mejl od T., jak je ve skladu všechno špatně,
bordel, že se tam neuklízí. Vyčetla nám věci, který pravda vážně nejsou.
Navíc jsem den předtím, a ještě jsem se jí tím chlubila, doklidila vše co šlo, povedlo se mi udělat spousty místa,
utřela jsem prach i zametla (nechápu proč to mám dělat já, ale tak jednou za týden, dva to udělám sama od sebe).
Odpoledne přišla kolegyně, bylo to překvapení, protože měla přijít až v pátek.
Poseděly jsme asi hodinu venku a probíraly, jak nás to mrzí, protože i ona si myslí, že to nebylo fér.
Z toho sezení na sluníčku jsem měla nějakej úžeh, takže mi doma bylo pekelně blbě a celej večer jsem prospala.
A taky jsem si koupila knížku kouzel, tak budu kouzlit. :D


13. 4. 2018


Pátek byl výživnej. T. někam odjela, nám přivezli vratku. Naštěstí kolegyně dorazila.
Dělala jsem si srandu že jsem paní vedoucí a J. musel nosit, my to rovnaly uvnitř.
Uvolnily jsme šíleně moc místa, T. tam nebyla, tak jsme si to dělaly podle sebe.
Pak tam na nás vlítla s tím, že by jako ráda u tohohle byla, tak nás to docela naštvalo.
Jak kdybychom byly nějaký břdilové :D Dopadlo to tak, že J. se na nás vysral a knihy jsme nakonec nosily my tři a tchyně.
Ta je nějaká podezřele milá, sice spolu cíleně pořád nemluvíme, ale občas i pozdraví a tady na mě pořád koukala.
A z jejích očí zmizelo: "Chci tě zabít, ty malá děvko." Od ledna si dělám srandu, že Er. se k nám do práce vrátí.
Tchyně se chystá na Ukrajinu, tak snad tam nastolí pořádek. Já už s tím nehnu, teď je to na ní.
Po několika hodinách tahání mi došly nervy a šla jsem J. zjebat, že se nestydí, že nás to nechá tahat samotný.
Nestyděl. Ale šel a donosil. S kolegyní jsme si pak sedly na schody, popíjely vínečko a probíraly Er. a celkově
ty dnešní chlapy, jak jsou k ničemu. Buď je to teplý, zadaný nebo na prd, normálního aby člověk fakt pohledal.
No a večer jsem vyrazila s V. a T. do hospůdky. Ale zabalily jsme to brzo.


14. 4. 2018


Chtěla jsem spát dlouho, ale nakonec mi to nějak nešlo.
Takže jsem si zas kutila svoje a večer šla s Fí. ven. Ten zas, tradičně, přijel asi o půl hodiny později
a ještě na mě byl protivnej do zpráv, že jsem mu napsala, že na něj počkám tam kde jsme se dohodli,
protože si nevybavuju, kde tam jezdí tramvaj, abych mu jela naproti. :D To jsem ale hříšník.
No, nakonec jsem tramvaj našla, tak jsem se prošla. :D
V Riegráčích bylo fajn, letošní první pivko na čerstvém vzduchu.
A když pak zavřeli, tak jsme vyrazili ještě za V. do práce. :D
Domů jsem dorazila asi v 5 ráno, hehe.


15. 4. 2018


Naši jeli na výlet, takže jsme měli byt pro sebe. Byla jsem na odpoledne domluvená s L. a J.,
že půjdeme na veletrh For pets. Bylo hrozný vedro.
Prošli jsme si areál, omrkli krámky. Pak zašli na přehlídku záchranářských pejsků. Sem tam jsme odešli na pivo.
Za největší zážitek považuji hlazení tohohle netopýřího fešáka, ten byl vážně boží.
Pak jsme zamířili ještě na nákup do Tesca, popili jsme Kindswooda na lavičce a nakonec nás J. vzal do své rodné "vesnice",
kde jsme vyzvedli druhýho J. a nějakýho jejich kámoše a jeli zpátky domů.


16. 4. 2018


Šnečku, šnečku...
Já nějak ani nevím, co se dělo v pondělí. Ale mám dojem, že jsem se docela poflakovala v kanclu.
Tiskla jsem si betlémy :D a u toho blogovala.
A na J. moje páteční křičení asi zapůsobilo a sám od sebe mi šel vařit kafe. :D


17. 4. 2018


I v úterý byl v práci celkem klídek. Ráno jsem začala cestou za učetní, takže jsem si stihla zařídit i nějaký nákupy.
Povedlo se mi najít čtyřlístek na svém místečku, za poslední dobu dokonce 3. Tenhle byl navíc docela velkej a pěknej.
No a po práci hurá za kamarádkou J., která strávila skoro měsíc v USA.
Dala jsem si kafíčko z tohohle stylovýho hrnečku, získala svou vlastní hvězdu a u toho mi ukazovala fotky
a vyprávěla jaký to bylo. Jsem zas bohatší o nějaký informace.
Po setmění jsme se ještě prošly u ní na sídlišti. Docela mě zarazil jeden týpek u hospody, kolem kterýho jsme procházely,
měl stejný montérky a boty jako Er. Bylo to takový divný, trošku nepříjemný.
Cesta domů byla taky očistec, sedla jsem si tak, aby mě nikdo nerušil v mé tiché depresi a přímo proti mně si sedl nějakej pár, co si celou cestu ochutnával mandle. :D Paráda.


18. 4. 2018


Hohoho, náš první letošní mejdan.
Naši odjeli odzimovat chalupu, tak jsme měli prééé. Stavil se bráchův kamarád,
pohostili mě pivem, pouštěli jsme si divný ruský písničky. Pak už jen divný písničky.
Kouřili vodnici, objednali si pizzu a nakonec se zastavil ještě A.
No, spát jsme šli asi v půl 3. Což jim bylo fuk, oni do práce nevstávali. :D


19. 4. 2018


Rozhodli jsme se pro souznění s přírodou. :D :D
Další docela na pohodu den, teď je v práci období klidu. (Kterej nepotrvá asi dlouho).
Dokonce jsem šla i dřív, protože mě T. poslala zas na nějakej dobrodružnej úkol. :D
Pak jsem zajela domů přes Lidl, nakoupila pohoštění na večer, protože: "Mejdan? No je i dneska. Já jsem hroznej pařmen."
Krom našeho nocležníka se zastavil i T. s B. Jeho jsem poznala mezi svátky, ji teprve na bráchový oslavě
a oba jsou super, hlavně jsou krásnej pár a všichni doufáme, že jim to vydrží.
A B. hrozně obdivuju, je sice asi o 6 let mladší než já, ale je docela kreativní, dělá sama sobě tetování,
dost inspirativní osoba.


20. 4. 2018


Dopřála jsem si ještě jeden den klidu. Resp. dopoledne jsem zase jela plnit dobrodružný úkol,
pak jsem stihla Kik, kde jsem si koupila legíny pod šaty, tak doufám, že mi přes ně nebude vidět prdel.
V práci jsem udělala jen to nejdůležitější a kolem půl 4 vypadla.
Brácha mě vzal na nákup, bylo tam mraky lidí, tak mě to nebavilo.
Doma jsem uvařila puding, rajskou, poklidili jsme a pak čuměli s pivkem na Kriminálku Anděl. U který jsem asi 5x usnula, ale to vem čert. :D A pak hurá spát... Aby mě čekalo dost zvláštní probuzení.


21. 4. 2018


Spala jsem jak zabitá, takže mě neprobudilo jedno FB volání a 17 na telefon. Zapomněla jsem si vypnout vibrace.
Od 4 od rána mi volaly nějaký soukromý čísla, potom Estonsko...
Brácha na mě byl nasranej, takže kolem půl 7 už do mě šťouchl. Volání neustávalo a mně bylo jasný,
že Er. se vrací nějakým divným způsobem zpátky do hry. Následovalo asi 12 dalších pokusů o hovor, načež mi přišla SMS od nějakýho jeho kámoše, ať mu zavolám, z ukrajinskýho čísla. Znal i moje jméno.
Zvedla jsem to, zajímalo mě co chce. Prej chce na Er. číslo. Nic jsem mu nedala a práskla s tím.
Myslím si, že ten debil se někde schovává a moje číslo tomuhle kokotovi dal Juseph. Tak teď čekám co se bude dít dál,
jestli přestanu psát na blog, tak mě picla ukrajinská mafie, no. :D
Nakonec jsem se hecla, dodělala Putovní deníček a večer stihla ještě posezení s T. v hospůdce.


22. 4. 2018


Sbírání hraček je moje asi největší životní láska. Začala jsem s tím fakt jako malá,
když vycházely ještě tradiční krásný série. Když jsem přišla do puberty, máma nám udělala generáln úklid pokoje,
takže vyházela kýbl skládaček, ale figurky, ty ne, ty mi nechala. A já pak začala objevovat kouzla bleších trhů.
Když jsme si pořídili internet, nakupovala jsem hračky přes internet, našla spousty lidí na výměnu a každým dnem sbírka rostla. Ano, jsou období, kdy se ji nevěnuji, někdy to trvá třeba i rok. Ale stejně se k ní vždycky s láskou vrátím.
Tak jako teď. Takže si zase žiju ten svůj dětský sen a oprašuju všechny ty hrošíky, krokodýlky. Dělám v tom pořádek,
fotím, eviduji, sčítám.
A tohle je lev, co asi někoho sežral. :D :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pufflie Pufflie | E-mail | Web | 24. dubna 2018 v 16:15 | Reagovat

Ach, ta "neboj" je nejlepší. Potřebovala bych něco takového vídat, já se totiž bojím něčeho pořád.
A písničku "přidej víc" si zpívám vždy, když prostě nemůžu. Ale nedá se říct, že by to nějak pomáhalo. Když to nejde, tak to prostě nejde.

Je super, že ke každému dni uděláš fotku. Aasi by se mi ale líbilo, kdybys to přidávala klasicky po týdnech. Nicméně chápu, že by s tím bylo asi více práce (to časově uhlídat) :)

2 K. K. | E-mail | Web | 24. dubna 2018 v 21:19 | Reagovat

[1]: Na tahle "znamení" můžu vřele doporučit CD IronKapa - Homecoming. Poslouchám ho už asi 2 týdny a pokaždý v něm objevím něco novýho. Nevím teda jestli se to úplně shoduje s tvým hudebním vkusem, ale za zkoušku nic nedáš. :)

Kdysi jsem vydávala po týdnech, ale to si pak zas někteří stěžovali že jsem moc aktivní :D

3 Pufflie Pufflie | E-mail | Web | 24. dubna 2018 v 22:41 | Reagovat

[2]: Jo, ten důvod mě taky napadl, že to možná může trochu "zaspamovávat" blog :) A hudbu si poslechnu, díky za doporučení :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama