"Jděte do hajzlu z tej louky!"

11. května 2018 v 5:05 | K. |  Nekonečná VKV
Ve chvíli, kdy mi blikla na mobilu ta dlouho očekávaná zpráva, tep mi vystřelil do nebeských výšin. Je to vždycky stejný. Kombinace příšernýho vzteku, znechucení a zároveň úlevy, že není někde pod drnem. Mít ho po ruce, garantuju mu, že by pod ním skončil.

Sesbírala jsem cigára a vypadla i s pivem na balkon. Brácha mi šel dělat společnost, protože se bál, abych neskákala. Což byla obava zbytečná, ale pobavilo mě to. Rozhodla jsem se neodpovídat. Napsala jsem mu tedy až ráno, že nemám čas a vidět se tím pádem nechci.


Jestli spolu máme bejt, tak za předpokladu, že ten náš vztah bude probíhat podle mých vizí. Já tomu budu šéfovat. Alespoň dokud se nevzpamatuje. Nebudu mu tolerovat žádný průsery, žádný lhaní, žádný mizení typu: "Jedu na týden - realita - vrátím se za čtvrt roku." Bude makat jak mourovatej, aby splatil svoje dluhy, abychom si mohli normálně žít a aby pravidelně posílal peníze dětem. Já jsem hodně tolerantní, budu velice šťastná, pokud si najde kamarády, se kterejma může zajít na pivo drbat fotbal a holky, ale aby se obklopoval takovejma dementama co jsou jednou nohou v kriminálu, tak to teda ani nápad.

A pokud se mu to nelíbí, prosím, dělej si, milej zlatej, co chceš. Ale v tom případě beze mně. Tak. Budu silná, sebevědomá žena! Z mého rozjímání mě vyrušil telefon. Celkově jsem byla od rána jak na trní, tělem mi proudil adrenalin. Hrozně jsem se s ním chtěla samozřejmě vidět, ale za prvý ještě jsem byla moc moc vzteklá a nakonec by z toho byla akorát šílená hádka, kdy bychom se asi vzájemně pozabíjeli a za druhý, prostě nepoletím hned, jak si pískne. Ať se trochu znejistí taky.

Volal mi. Zněl trošku nejistě, ale ne adekvátně tomu, co provedl. Ptal se mě, jestli se večer uvidíme. Říkám že ne, že už něco mám a nebudu to rušit. Divil se. Jen ať se diví. Nebudu rušit posezení s bráchou a jeho kamarádem. Prostě ne. Silná, sebevědomá žena.

Posezení bylo fajn. Popíjeli jsme pivko, kluci pokuřovali vodnici a já se vzpamatovávala z událostí posledních pár hodin. To je bizár. Já ráda bizarní věci. Nikdo nějak nemohl, takže jsme začali fantazírovat, že pozveme na párty všechny lidi, se kterými jsme něco měli. Svůj veselý nápad jsem psala A., toho ta představa taky pobavila a uznal, že jsem dobrá v tom, že nediskriminuji - malej, tlustej, ženatej, kriminálník, ženská - dám šanci všem. :D

Aby toho nebylo málo, napsala mi A. Že mě zve na pivo do tý hospody, kam jsme kdysi chodívali. Jak ten barman nesnášel Er. a snažil se mě sbalit. Asi proto, že by mi to otevřelo tyhle debilní vzpomínky, protože vlastně Er. se tam zaregistroval v den, kdy začaly ty jeho maléry, jsem tam přestala chodit. A na ni fakt náladu nemám. Navíc mi sama psala, ať za ni hlavně nelezu. Tak to plním. :D Záhy na to mi napsala i SMS. Pobavilo. Pobavila mě představa že vytáhnu nakonec i Er. a půjdeme tam za ní. To by byla groteska.

A tak jsem se rozhodla o jeho návratu nenápadně informovat Fí. "Představ si, že mě A. zve na pivo. Asi vezmu Er. a půjdeme. To by byla groteska." Fí. se mi tradičně vysmál: "Kde bys ho prosímtě vzala?" "No normálně ne, bych mu zavolala." Následovala další vlna výsměchu takže jsem ztratila chuť to s ním dál řešit. Nebude to zrovna bystrých princů král...

Při příležitosti organizace párty s mými ex jsem jim projela i FB. Jaké bylo mé překvapení, že ten největší z idiotů, kterej mi pár let ničil život, se zasnoubil. :D Alespoň dle FB. Nevím do jaký míry je to myšleno vážně, protože my tam ten status měli tehdá taky a žádná svatba se naštěstí nekonala, ale tak přecejen, bylo nám asi 19, že, to to člověk bere trošku jinak, než skoro ve 30. No, doufám, že mi přijde svatební oznámení. :D A že tu nebohou holku jednoho krásného dne nezabije...


Mysleli jste si, že zvratům je konec? Já taky. Dokud jsem se ráno nechystala do práce. Najednou mi někdo volal. Zlobí mi mobil, takže trvalo asi 10 vteřin, než se číslo změnilo v konkrétní jméno. Pan policajt?! No ten mi tu ještě chyběl. Jsem pěkně nasraná, před měsícem mi slíbil, že se uvidíme, mě to tak rozparádilo, že jsem ho na to rande i pozvala. A on se na mě vykašlal. Což o to, nevadí mi že nešel na koncert, ale že jsme se nesešli v tom týdnu, to byla jeho iniciativa.

Tak jsme trochu pokecali. Říkal, že případ musí uzavřít, že teda pachatele nemají a že jim tam zbyly ty moje kalhotky, co musely jít do laboratoře. A co s nima má jako dělat. Řekla jsem mu, ať je klidně zničej, že se bez nic asi obejdu. Smál se, že teda dobře, že je ekologicky zničí. Načež se se mnou rozloučil, popřál mi hodně štěstí a zavěsil. Asi za minutu mi zas volal. Že prej za mnou odpoledne přijede do práce, ať mu pošlu adresu. Hm, tak jsem to udělala, záhy mi zase volal. To už jsem to nezvedala.

Odpoledne skutečně přijel. Čekala jsem, že bude chtít podepsat nějakej třeba závěr, že se to uzavírá. A on mi přivezl to prádlo?! Nechápu to. Kolegyně, která zrovna byla v práci si myslí, že mě prostě chtěl jen vidět. Ale tak sakra proč něco neudělá? Vždyť jsem ho zvala na koncert, musí vědět, že kdyby mě někam chtěl vytáhnout, že má zelenou. Rozloučili jsme se, podali si ruku a odjel. Musím uznat, že je to fakt fešák. A milej. No, říkal že kdyby cokoli, ať mu klidně zavolám. Ale já ho nikam zvát prostě nebudu, chci bejt taky jednou dobývaná. :D


Brácha mě vyzvedl v práci, protože jsem chtěla nějaký krabice na kinderka. Cestou domů jsme se stavovali ještě v obchodě. Psala jsem Er., že teda kdyby chtěl, mám čas dneska. Odepsal mi, že není v Praze, že jel do Českýho Krumlova a vrátí se až tak v neděli. Že chce začít znovu a poctivě, že průserů bylo už dost a ozve se mi až tu bude, že už mě chce vidět. Strašně ráda bych mu věřila, že tam má nějakou zedničinu, ale obávám se, že mi zas akorát kecá. Dokud to neuvidím na vlastní oči, neuvěřím. I tak jsem mu ale odepsala, že jsem ráda a že je to dobře. A že teda ať se ozve, že je mi jedno kdy se vrátí. :D Aneb - jedu mód lhostejnost. Doma jsme trochu poklidili. Pustili jsme si Black Book, já už to viděla, ale brácha to neznal. Tak jsme se docela nasmáli.

Pátek byl zas veselej. Čeká nás Svět knihy a nějak zase zažíváme vzpouru strojů. Přestala mi fungovat tiskárna na dřevo. Paráda. A zrovna potřebuju pár věcí. T. mi dala číslo na nějakýho technika - dejme tomu Václava Nováka. Volám. "Novák, prosím." "Dobrý den, pane Nováku, mám tu problém s tiskárnou bla bla bla..." "Ehm, promiňte, já vůbec tiskárnám nerozumím." "Jak je to možné? Vždyť nám ji vždycky opravujete? Komu jsem se dovolala?" "No panu Novákovi." "Ale já sháním pana Nováka. Pana Václava Nováka." "Ale já jsem Zbyšek!" :D Pan Zbyšek mi tedy s problémem nakonec vážně nepomohl a Václavovi, na kterého jsem nakonec číslo sehnala, jsem se nedovolala. Takže jsme asi v prdeli.

V mé nasranosti mě dorazila SMS: "Ahoj Kačenko, co děláš? Dobij mi prosím kredit, v neděli ti to vrátím." Rozzuřila jsem se jako bejk. Nejdřív jsem se vynadávala bráchovi, pak V. Nakonec jsem šla na cigáro a ještě si to pojistila hovorem s kolegyní přes telefon, protože bez toho bych se asi sebrala, sedla do autobusu, jela do Krumlova a tam ho dost bolestivým způsobem zabila. Tak on se tu zjeví po 3 měsících, omluva žádná. Místo toho aby se teda se mnou sešel a dohodli jsme se co dál, jede si zas někam do prdele a pak jakoby se nic nestalo chce zas nějakej kredit? Jak psala V., a mrzí mě, že ji to nenapadlo dřív, než jsem mu odmítavě odpověděla, vydržel to bez kreditu očividně 3 měsíce, když ti nedal vědět co s ním je, do neděle to už vydrží.

Dýchat. Zhluboka dýchat. Silná sebevědomá žena.


Na sobotu jsme už asi měsíc plánovali výlet. A tradičně se nám to už od rána komplikovalo. Mám ráda kameny, sbírám je a zatoužila jsem po tom, jet někam na pole a sbírat (respektivě hledat) vltavíny. Studovala jsem diskuze na FB, mrkla na jeden povedenej dokument na YouTube a naplánovala cestu. Brácha domluvil V. a jejího přítele, aby nás jelo víc. Domluva byla, že pojedeme jejich autem, protože my nemáme dálniční známku.

První problém přišel už ráno. My vstávali brzo, protože jsme chtěli ještě doklidit byt, než se naši vrátěj z chaty. Přišla nám zpráva, že se omlouvají, ale zaspali a posouvají sraz o půl hodiny. Říkám v pohodě, aspoň se vypravíme v klidu. Nojo, jenže najednou se ten přítel začal divit že prej nikam nejede a místo toho abychom teda vyráželi, se oni začali hádat a V. nám chvílema ani neodepisovala. Takže jsme seděli už vychystaný v posteli a napjatě očekávali, co bude. Brácha omrkl cestu "přes prdele" a zjisitl, že bychom jeli tejden a že to nemá moc cenu. Tak jsme vymysleli, že pojedeme našim autem pro V., ta vezme svoje auto, brácha to odřídí, ale musí nechat toho vocasa doma.

Naštěstí se tak stalo, narušitel výletu s náma nejel a my mohli vyrazit. Počasí bylo parádní, nebylo ani teplo, ani zima, zkrátka akorát. Kolem dvanácté jsme byli v cíli. Třebanice. Na FB jsem četla, že na polích to vypadá jak na Václaváku, že navíc pršelo a to je prý ideální pro sběr. Buď jsme přijeli pozdě, nebo to byly úplně jiné Třebanice, ale široko daleko ani noha. Vlítli jsme na první pole. Bylo už zarostlé řepkou - za prvý jsem alergik, za druhý jsem se bála že na nás vlítne nějakej zemědělec, ale touha po šutrech byla silnější. Protože nám bylo jasný, že vltavína asi jen tak nenajdem, sbírali jsme vše, co našemu oku lahodilo.

Přesunuli jsme se na dvě zoraná pole, kde nic nepošlapeme. Viděli jsme srnečky. Našli jsme pár hezkých kamenů, brácha nějakej "roh". Přemýšleli jsme co by to mohlo být, já tipovala pravěké dildo, doma po příjezdu se rodinná rada shodla, že je to součást hmoždíře. Tak či tak, brácha byl svým nálezem ohromen. Já naivně hledala dál zelený potvory. Pak jsem si dělala srandu: "Hele, víš to že Český Krumlov je od Budějovic fakt co by kamenem dohodil? Pokud nenajdeme vltavína, je obrovská šance, že potkáme mistra..." Cestou zpět nám to nedalo a vrátili jsme se do řepky. Až to tu bude posečený, určitě by se tu našlo spousty pokladů. Protože když jsem doma část omyla, vykoukla z toho záhněda a můj milovaný růženín. Alespoň doufám. :D



Následoval přesun do nedalekého Habří. Tam už nám všem začínalo kručet trochu v břiše a sluníčko se rozehřálo, že mi bylo až moc teplo, takže jsme to pojali spíš jako procházku. Ale i tak jsem našla pár super šutříků, hlavně jeden takovej kulatej, co vypadá jak pravěkej bonbón. :D

Zavítali jsme i k rybníčku, kde nás připlavali zkontrolovat dvě labutě a pak jsme se rozhodli neúspěšnou hledací misi zakončit v Českých Budějovích, kde si dáme něco dobrého k jídlu a projdeme se po městě. A já byla přesvědčená, že tam toho Er. fakt potkám.






V Českých Budějovích by chtěl žít každý. Když jsem byla před třemi lety s holkama na Hluboký, chvíli jsem přemýšlela, jaký by to bylo se zdejchnout z Prahy a odstěhovat se někam do menšího města. Měla bych klid od lidí, na chvíli bych vypadla z toho chaosu. Tady v tý lokalitě bych to navíc měla blízko na šutry. Pak Er. začal dělat ty číčoviny a mně se tyhle myšlenky vrátily. Že bychom mohli utéct spolu. Ale v tomhle případě je to k ničemu, když má nějaký šamarády i tady. Škoda. Dokonce mám v Krumlově i kamarádku... I když zmínila jsem se o tom kolegyni a podle ní to není dobrý nápad, myslí si že bych byla nešťastná. Asi má pravdu. Už jsem moc rozmazlená velkoměstem.

Nutno ale uznat, že ty Budějovice jsou fakt hezký. Prošli jsme si náměstí a šli hledat nějakou hospodu, kde se najíme. Shodli jsme se na pizzerii s krásným výhledem na náměstí, kde to žilo. Limuzínou přijela budoucí nevěsta, pak jsme viděla dokonce superhrdiny.

Objednali jsme si pizzu, brácha gnochi. Pivo měli výborný. Seděli jsme, povídali si. Když jsme se najedli, vytočila jsem se nějak do boku a najednou... Bum. Kolem procházel kdo? No jasně že samotný mistr. Neviděl mě. Předpokládám že ho nenapadlo, že by mě tam mohl potkat. "A do prdele." Srdce se mi rozbušilo, že jsem myslela, jak mě klepne. S velmi opožděnou reakcí jsem vyběhla za ním. Už byl daleko. Zůstala jsem stát v podloubí a pozorovala ho. Asi není ještě čas se s ním střetnout. Pravděpodobně bych ho začala mlátit hlava nehlava a co si budeme povídat, on má sílu a mohl by mi to vrátit. A tak jsem si šla zpátky sednou. V šoku z toho, že se můj vtípek přeměnil v realitu a s lehkou úlevou, že aspoň v něčem mi nekecal.

Asi po hodině se můj tepl dostal zpátky do normálu a já byla připravena opustit restauraci. V tu chvíli přišli superhrdinové. Mezi nimi třeba Obelix, Maska, Joker, Spiderman... Ten mě zaujal nevíc, protože ať jsem ho zkoumala, jak jsem ho zkoumala, nikde jsem na jeho kostýmu neviděla zip, ani žádný otvor a fakt mě zajímalo, jak bude pít pivo. A ta představa mě hrozně rozesmála. Nezklamal, nejdřív na něj zoufale koukal, sem tam ho zvedl a zase položil a pak mu to nedalo a napil se normálně přes kostým.

Prošli jsme se ještě k jednomu podniku, kde pracovala B., že ji pošleme podzrav v podobě selfie. Pak jsme ještě zašli do suvenýrů, já si koupila pohledy - jeden pro sebe a druhý pro kolegyni, která pohledy měst sbírá a pak takovýho malýho sloníka na klíče. Brácha ho pokřtil na Gustava.

Vyfotili jsme se ještě na náměstí a lehce uťapkaní a unavení zamířili k autu. A sláva nazdar výletu, nezmokli jsme a do Prahy dorazili v pořádku.







 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 hedd hedd | Web | 11. května 2018 v 9:25 | Reagovat

Teda, jak ty to děláš? Asi bych měla být ráda za svůj klidnej, ačkoliv trošku bolestivej život. A jen se nedej, dobře děláš s módem lhostejnosti, kvituji to!

2 K. K. | E-mail | Web | 12. května 2018 v 7:40 | Reagovat

[1]: Já ti nevím... A to ještě nemám sepsaný pokračování. (Už jsme se viděli a nevím, jestli mi ho má bejt líto, nebo se cítit znechucená...) Jako uznávám, magor to byl vždycky, ale takovým svým způsobem, tohle co předvádí teď je vrchol.

No uvidíme. Teď je třeba vtipný, že jem od ledna prorokovala jednu věc - a jak mám tu kolegyni, co těm mým vizím věří, protože jí o nich říkám dopředu a tím pádem vidí, jak to vychází - tak v tomhle rezolutně odmítala, že by se to mohlo stát. No a bizarní se stalo skutečností. Takže kdo ví, třeba se mu fakt rozsvítí, jak jsem před časem tvrdila. I když po středě tomu sama nevěřím. :-D

3 hedd hedd | 13. května 2018 v 14:22 | Reagovat

[2]: A budeš mě napínat a budeš! :D Tss. No asi mi zase nezbývá, než si počkat na další článek, no. :-D

4 K. K. | E-mail | Web | 13. května 2018 v 19:11 | Reagovat

[3]: Zítra mám po půl roce dovču, tak možná něco sepíšu. Ale nebude to asi veselý. Hlásím, že jsem dneska sundala zásnubák.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama