O zábavu postaráno

6. května 2018 v 12:18 | K. |  Nekonečná VKV
I přes všechno spílání a stížnosti, jakmile nastal v tom mým životě klid, začala jsem se velice záhy nudit. Er. odjel začátkem února se slovy: "Do dvou, max. tří dní jsem zpátky." Bylo mi jasný že se zas zjeví bůhví kdy, sem tam mě popadl vztek, ale nějak víc jsem se tím nezabývala. A proto přišla nuda. Z práce do práce, z práce na párty. Klasika.

Ani ve snu mě nenapadlo, co mě následující měsíc za zvraty čeká...


Když jsem se z lehce vypečeného víkendu vracela, přemýšlela jsem, zda v párty pokračovat. Nechtěla jsem bráchu zklamat, takže jsem doma hodila rychlou sprchu na probuzení a krátce po šesté jsme už mířili na tramvaj. Nebudu lhát, nevyspání, přetrvávající promile a vztek na J., která mě zneužila a odvděčila se mi akorát pomluvama způsobily, že jsem okamžitě po dosednutí k hospodskému stolu začala usínat. Nicméně stačilo pár pivek a já jako mávnutím proutku ožila..

Párty to byla více než dobrá. Pořádal ji v podniku, o kterém jsem z vyprávění slyšela už nesčetněkrát. Bylo to tam vážně bezva, hospodský byl správnej chlap. Pár bráchových kamarádů znám už z předchozích akcí, některé jen z vyprávění. Tady jsem poznala plno inspirativních lidí - třeba B. Mladá slečna, co tetuje technikou handpoke sama sebe. Nebo V. Veganka, která se kamarádí s moji nej kamarádkou ze základky, dlouho jsem ji znala z vyprávění. Nebo paní K. Přítelkyně bráchovýho vrstevníka, která je o 14 let starší než on a přesto si tak rozumí.

Mezi posledními hosty přišel D. Má tajná láska. Asi před třemi lety jsme se poznali u nás v bytě, kde si brácha zorganizoval nějakou pomaturitní párty. Většinu času jsme spolu trávili na balkoně a kdyby bratr nezasáhl, nevím jak by to dopadlo. Od té doby jsme se viděli asi jednou. Hrozně se mi líbí, ale problém je, že nejenom, že je mladší a já jsem přecejen na ty "staříky", ale on vypadá tak na třináct a je hrozně hubenej. Bych si vedle něj připadala jako almara.

Když nás po půlnoci vyhnali, část z nás chtěla pokračovat. Má láska navrhla, že půjdeme do divadla Komedie, kde má kamarády a ještě tam jsou na baru. A tak se šlo. Noční Prahou. Pohoda, pohodička. Na to, že jsem ještě odpoledne v autě myslela že umřu, tak mi bylo skvěle. V Komedii to bylo fajn, dali jsme si pivko a začali hledat, jestli nemá nějaká diskotéka otevříno. No, kdyby byl Vagon v tu chvíli v provozu, lítám v párty módu po Praze asi doteď. Ale protože nebyl, zavolali jsme si s bráchou Uber a rozloučili se. D. jsem řekla, ať se ozve, kdyby chtěl a můžeme něco podniknout. Samozřejmě že se neozval. Na rozloučení jsem dostala pusu od jednoho z místních, ten se mi taky celkem líbil, ale co z toho.

Nasedli jsme do auta a tradá dom. Do postýlky. Ou jé.


Následovalo pár relativně klidných dní, kdy o párty byla nouze, ale zato zbylo dost času na dumání. O mých nevydařených vztazích, o tom kde vězí ten idiot a tak. Nekonečný příběh, který nemám šanci utnout. Za začátku týdne mě něco zatáhlo do knihkupectví. Koupila jsem si krásnej zápisník, že do něj budu vpisovat svoje pozitivní žvásty. Ale zatím jsem ho ani neotevřela. :D Zaujala mě tam knížka. Kouzla pro úspěšný život. Neodolala jsem a hned druhý den pro ni zašla. Fí. si ze mě dělal srandu: "Ty si ho ještě přičaruješ."

Cestou do práce jsem na chodníku našla motýla. Nabídla jsem mu záchranný prst, kterýho využil. Na zahradu zbývalo asi 300 metrů. Nikde v okolí žádná zeleň, kam bych ho mohla bezpečně uložit. A tak jsem s ním tak šla na tom prstě. A on vydržel až na zahradu. Tam jsem si sedla na schody a on se mi procházel po noze, po ruce až na rameno. Takhle několikrát dokola. Po chvíli jsem mu řekla, že už bych teda měla jít něco dělat a on najednou vzlítl a sedl si na zeď. Milej motýlek.


Pátek byl výživnej. T. někam ráno odjela a já to měla v baráku na povel. Teda, to jsem rozhodla já, žejo. Protože nám přivezli obří vratku knih - a když říkám obří, tak tím myslím opravdu obří. Vlítla jsem za Georgem, aby začal nosit, že jsem tady paní vedoucí. Začal. Nosil to takovým tempem, že by mu to trvalo tak týden. Když se T. vrátila, vzala na pomoc tchyni a šly nosit společně s Georgem. No a ten línej tilipok se prostě zdekoval a nechal nás to tam tahat samotný. T. zbaběle za ním posílala kolegyni, ale tý se nechtělo, tak jsem tam, napumpovaná adrenalinem, vlítla já. Zjebala jsem ho jak malýho parchanta a i když remcal, nakonec nám to donosit pomohl.

Bylo zvláštní, že se mi asi před třemi dny zdál sen, kdy jsem s tchyni pracovala a byly z nás kámošky. Úpěšně se sobě vyhýbáme skoro 2 roky. Bavily jsme se akorát dvakrát. Jednou když na mě ječela že ji beru koště a podruhý když za mnou přilítla, že neví co je s mistrem. Jinak se ani nezdravíme, vyhýbáme se očnímu kontaktu. Tady to najednou bylo jiný. Úplně normálně mě pozorovala. S kolegyní jsme se shodly, že z tchyniných očí zmizelo: "Chci tě zabít, ty jedna malá kurvo." Večer jsem strávila s V. a T. v hospůdce. I když jsem ze začátku měla krizi, kdy mi tuhly svaly a chtělo se mi spát, nakonec jsem chytla celkem slinu. Ale holky chtěly jít brzo, takže jak se říká: "V nejlepším přestat."

Další den jsem měla sraz s Fí. Ten už mě taky začíná srát. Když opomenu, že všechno je problém a je schopnej vynaložit strašně energie na to, aby řešil nějakou píčovinu, on prostě neumí chodit včas. Já teda nevím, jezdím tak, abych všude byla alespoň 5-10 minut před srazem, protože když mi pak náhodou něco ujede, je furt velká šance že dorazím akorát. On ne. A pak akorát furt čtu: "Sakra mně to ujelo.", "Tak to ani nestíhám ten bus na který musím přestoupit." Tentokrát mi to bylo jasný, takže jsem vyrazila tak, abych tam byla o čtvrt hodiny později. A co myslíte? On stejně jel pozdě, řekl mi ať jdu někam o zastávku dál, já napsala že si nevybavuju, kde tam jezdí tramvaje (protože těmahle prdeleme tramvají prostě nejezdím) a místo: "Promiň, že to svým věčným chozením pozdě komplikuji." Mi ještě vpodstatě vynadal: "Ježíš tam jezděj přece tramvaje." Bezva, když to ví, mohl by se je naučit používat... No zašli jsme do Riegráčů, trochu popili, pak zašli za V. a nakonec to byl docela dobrej večer, ale tyhle věci kolem mě začínaj už dost srát.

Závěr týdne jsem pak strávila s L. a J. na festivalu For pets. Bylo to trochu netradiční složení, ale o to víc fajn to asi bylo. Prošli jsme si areál, omrkli králíky, morčata, kočky k adopci. Nakoupili pár drobností pro naše zvířata, dali si pivko, navštívili přehlídku záchrannářských psů, dali si další pivko, J. sehnal L. cukrovou vatu, pak jsme to ještě jednou prošli, poňochňali netopýra, šli na další pivko. :D Pak že pojedeme domů, ale nakonec se nám nechtělo, takže jsme si zašli ještě do Tesca pro něco k jídlu a Kingswood, poseděli na lavičce. J. nepil, protože řídil, a vzál nás na "výlet" do své vesničky, kde jsme nabrali jeho kamaráda a jeli zpátky.



A pak jsme se konečně dočkali. Přišel týden, kdy se naši chystali na chatu. Docela jsem se těšila. Týden začal nějak líně, pršelo a nic moc jsem se nepředřela. Další den jsem byla pozvaná ke kamarádce na návštěvu, vrátila se z Ameriky, tak měla hodně co vyprávět. Přivezla mi dokonce vlastní hvězdu slávy. "A přinese mi štěstí?" V hlavě vyhlídka jak se sházím s Er... A biju ho hlava nehlava... "No jasně! Proto jsem ti ji přivezla." Po prohlídce fotozážitků jsme se šly projít po venku. U hospody jsem uzřela frajera, co měl stejný montérky a stejný boty jak misr. Bylo mi to celkem nepříjemný. Cesta domů byla taky suprová, nějak to na mě všechno padlo, tak jsem si sedla úplně dopředu metra, abych nemusela koukat na ty lidi. No a přímo proti mně si sedl nějakej připitej pár a půlku cesty se tam oždiboval.

Středa a čtvrtek se nesly ve znamení domácích mejdanů. Na ten první se zastavil bráchův kamarád L. a můj A. Poseděli jsme, popili, dali si vodnici, objednali pizzu. Další den už jsem byla nějaká znavená, přecejen jsem šla spát ve 3 a ráno normálně do práce, narozdíl od chlapců, ale nakonec mě příchod T. s B. docela probral a bylo to fajn.

Krom mejdanů jsem se zamýšlela nad svým divným žitím. Mám pár rituálů, který mi vždycky přivolaj co chci, ale tentorkát to nějak vázne. Vzpomněla jsem si na jeden svůj rest. Kterej teda nestojí úplně jen na mně, ale tu odpovědnost nad ním nesu bohužel já. A tak jsem ho ve čtvrtek vyřešila. A věřila, že brzy přijde zlepšení.

Ovšem co přišlo ráno, to jsem ani ve snu nečekala. A jako zlepšení mi to rozhodně nepřišlo. Spala jsem jak zabitá, že jsem vůbec neslyšela, jak mi od 4 od rána usilovně vibruje mobil. Brácha mě vzbudil, ať si to vypnu, bylo asi půl 7. Měla jsem tam kolem 20 ztracených hovorů, nějaká soukromá čísla a pak cizí - Estonsko, Maďarsko. Vlastně skoro žádný číslo mi nevolalo 2x, nechápu to. Už tehdy, když mi nadávala drahá Oly, tak mi sem tam přistála volná smršť několika hovorů z různých zemí - někdy jen prozvonili, jindy volali. To je asi jediný, co bych fakt chtěla kdy odhalit, co to jako je. :D Šla jsem i s telefonem na záchod a volání neustávalo. Začala jsem ty pokusy vytípávat. Agresivita volajícího vzrůstala. Bylo mi jasný že to souvisí s Er. Najednou mi přišla SMS, z ukrajinskýho čísla. Ať zavolám, podepsaný jako Er. kamarád. Další hovor jsem teda zvedla. Ozvalo se: "Katjo, dej mi číslo na Er." Poslala jsem ho do prdele a zavěsila. Sakra. Oni znaj i moje jméno, paráda.

A tak jsem nějak věděla, že se věci daly do pohybu. Skládala jsem si ty kousíčky jako puzzle. Zavládl mě sice trochu strach, ale zároveň úleva, že je očividně na živu, když ho sháněj. A pobavilo mě, že se to začalo dít potom, co jsem udělala ten rituál. A aby toho nebylo málo, začalo mi ho to zase na FB cpát mezi přátele. Možná mi dokonce mezi těmi skrytými čísly zkoušel volat i on sám. Pobaveně jsem to psala Fí., kterej mě sepsul, že jsem vpodstatě magor, že mi nikdy nic takovýho nefungovalo a jak jsem blbá, že na něj čekám. Hm, tak já jsem blbá. To jo, to jsem. Ale bude mě moralizovat člověk, co jediný co ve svém volném čase dělá, že otevře seznamku, klikne na někoho, vymění si akorát adresy, sejdou se, bez jakéhokoli seznámení se spolu vyšukaj, obvykle bez kondomu, aby si pak 2 týdny stěžoval že určitě něco chytil? A to jako není pod úrovní? Takovej člověk si troufá mě soudit? Tak jo, tak ať si soudí.

Chtěla jsem jít s T. na pivo, nějak to s ní probrat. Původně jsem myslela že půjdeme už odpoledne, probereme to a až pak se k nám přidá Fí., na kterýho jsem fakt po tomhle rozhovoru neměla náladu. Jak říká brácha: "Prosímtě, on je stejnej jak ta A." A nejhorší je, že si toho začínám všímat taky a je mi to dost proti srsti. Jenže T. měla nějaký svoje starosti a mohla tedy až v 9. A to Fí. rozčílilo, že musí bejt zas doma. Sakra já nemůžu za to že nemá žádný kamarády!!!



Nastalo období klidu a nudy. Akorát v týdnu mi psal ten vocas, co sháněl Er. i na FB. Tak jsem mu nic neposlala. Byla jsem v divadle, to bylo fajn. Pak mě nasral Fí., kdy mi odkejval, že půjdeme na Majáles, kde bude Marpo a druhej den mi napsal, že mi to odsouhlasil rozespalý a že nepůjde, že na to nemá peníze. A že si to uvědomil už hned 10 minut potom. Noco, vůbec nevadí že jsem na tom FB ještě 2 hodiny byla zaplá. Beru to jako pomstu za ten víkend a už mě fakt sere. Tohle je věc, kterou naprosto nesnáším.

A konečně odjel Georg. Ten mi v pondělí vařil sám od sebe kafe, asi se mě bál po tom, jak jsem ho v pátek zjebala, ale v úterý, kdy tam byl naposled, byl už drzej. Na vratku mi řekl, že ji odnosí až se vrátí z Ukrajiny. No, takže jsem to tam další den tahala sama. Kokot.

Tchyně mě začala zdravit. Sama od sebe, normálně. Kolegyně si myslí, že mě vzala na milost, protože si myslí, že jsem jediná, která dokáže Er. ještě srovnat. A že možná dokonce ví víc, než já. Taky mi říkala, že jak odjel ten Georg, že se mi určitě Er. ozve. Hm. Jsem zvědavá. Vtipný, jak jediná kolegyně chápe ty moje vize. :D

V pátek jsem vyrazila s V. na Mohylu. Je tam krásnej výhled a kdysi, když jsem bydlela kousek od toho, jsem tam chodívala se Stacy. Jednou jsem tam dokonce slavila narozky a byla to ta nejlepší oslava co jsem kdy měla. Posadily jsme se do trávy, otevřely vínko a koukaly na tu zapadající nádheru. Miluju to. Po nějakém tom kelímku vína se náš rozhovor samozřejmě stočil k naším milým Er. Ona má totiž taky jednoho, je to sice Čech, ale furt jim ten vztah nějak nevychází. Trvá to taky skoro ty 2 roky, stejně jako u mně. Jak si ráda dělám srandu, že jsme obě trpělivé a umanuté. :D A možná i proto občas, třeba právě od Fí., poslouchám, jak jsme obě úplně stejně pitomý. Vzpomínala jsem. Rozhodla jsem se - ne zapomenout, ale neřešit to špatný, takže když už o Er. mluvím, vidím ty super zážitky, o které nebylo nouze. Zastesklo se mi. "Neboj, on se vrátí. O tom nepochybuju. Brzo se ti ozve."

Protože nám došlo pití a začala být docela zima, vyrazily jsme na diskotéku. Hned na schodech jsme potkali nějakýho děsně opilýho Ukrajince, kterej se nám svěřoval, jak ho tam nějakej kamarád přitáhl a opil. Využila jsem pár svých ukrajinských frází, jako třeba: "Pizděs bljet." a pak jsme pokračovaly nahoru. :D Náš nový kamarád se po chvíli vrátil a snažil se s V. navázat víc než přátelský kontakt. Šly jsme na cigáro, kde jsme potkaly V. kamarádku T. s mamkou. Zašly jsme hromadně na bar, daly si vodku. Obhlédla jsem terén. Zalíbil se mi jeden týpek, zas nečekaně něco východního. Chtěla jsem se vsadit, že za mnou určitě přileze. No a taky že jo. Bělorus. Celkem milej. Zůstala bych asi dýl, ale holky že jedeme na mejdan k jednomu kamarádovi na barák. Tam jsem se docela nudila, hlavně mi bylo děsný vedro a začalo se mi dělat trošku špatně. Takže jsem to zabalila asi kolem třetí. Objednala jsem si Uber a hurá dom.




Ráno naši odjeli na týden pryč. Můj plán byl jasný. Vytahat všechny kinder hračky a začít dělat pořádek. Vrtám se v tom už fakt dlouho, letos si fandím, že to dodělám. :D Ale nevím, je to nějaký náročný. Večer jsem tedy, když jsme nešli na Majáles, pozvala Fí. k nám. Byla to celkem nuda, já si tiše třídila a jeho to pak uspalo. Ale tak není každý den mejdan, že. Brácha dorazil docela pozdě. Vlastně jsem letos šla poprvý spát tak, abych stihla Tele Tele. :D Ale stejně jsem u něj hned usnula.

Neděle byla zvláštní. Brácha k večeru jel pryč a já měla před sebou první osamocenou noc. Nemám to ráda. Teda pokud jsem psychicky rozpolocená, není to tak, že bych se bála sama. Třídila jsem si hračky, koukala na telku a u toho popíjela vínko, aby se mi lépe usnulo. Do hlavy mi zas lezl mistr. Je neuvěřitelný, že ho mám furt ještě ráda. Možná že už s ním bejt ani nechci, ale abych se posunula dál, ráda bych se s ním rozešla ofiko - osobně. Asi jsem staromódní.

Nejsem věřící v Boha. Ale myslím si, že mezi nebem a zemí něco je. Sedla jsem si na balkon a začala pofňukávat. Podívala jsem se směrem k vesmíru a polohlasně začala mluvit o tom, co si přeju. Že ať to dopadne jakoli, hlavně ať je v pořádku a ať se mi ozve. Že bych byla ochotná mu tu šanci ještě dát, ale musel by na sobě makat. A že už nikdy neustoupím ze svých požadavků, přes to nejede vlak. A pak jsem šla spát.


Na Čarodějnice jsem byla opět pozvaná do Prokopáku. Byla jsem tam už před třemi lety a moc jsem si večer užila. A., jeho starší sestra s manželem a přáteli je společnost na úrovni. Co slovo, to perla, takže se člověk absolutně neměl šanci nudit. V hlavě mi utkvěl zejména O. Takovej obří plešatej méďa, co má dceru a smůlu na ženský. Když jsme tenkrát odcházeli, galantně mě držel za ruku, abych si nerozšvihala držku.

Letos jsme se sešli krátce před šestou s A. a L. u metra. Nebylo mi zrovna nejlíp, ale věřila jsem, že se to záhy změní. Čekala nás příjemná pěší cesta na místo určení. Tam už na nás čekala L. s manželem a O. Asi o hodinu později se přidala na chvíli ještě T. a pálení mohlo začít.

Už od začátku jsem se výborně bavila a po pár locích vína se mi udělalo dokonce dobře. T. vytáhla salám s rohlíkem: "Promiňte, já se tu tímhle ukrajinským způsobem najím." "To není ukrajinskej styl, ti by si k tomu otevřeli ještě majolku." L. ukrajinský styl tak zaujal, že když nás fotila, místo obligátního "sýr" prohlásila: "Tvařte se jako Ukrajinci." A. se podíval co já jako na to: "Tady K. má ukrajinskýho přítele..." Hm. Tři měsíce zas nezvěstnýho. A i když o něm poslední dobou moc nemluvím, nakonec na něj řeč přecejen došla.

"A jakto že nevíš kde je? Co to je zač? Čím tě tak zaujal?"
"To je moje vina, když se s ním K. seznámila a vyprávěla mi, jak se chová, začal jsem do ni hučet, aby mu dala šanci..."
"To je pravda. Ale zas mu nemůžeme upřít že mi vždy nosil těžký věci, vařil kafe, držel dveře, nosil květiny, dobře vařil a v posteli taky nebyl úplně marnej. Holt to vždycky posere nějakejma těma průserama."
"Hm. To chápu. Hele a co O., ten by se ti nelíbil?"

Najednou jsem se přistihla jak jsem si rozpustila vlasy a zasněně začala O. sjíždět pohledem. Proč vlastně ne. Je starší než já, vtipnej, NEZADANEJ, pravděpodobně netrpí schizofrenií, nehrozí mu kriminál...

Kolem půlnoci jsme v dáli uviděli auto. A. dostal schízu, že jsou to určitě policajti a musíme zmizet. Nějak jsem to nepochopila ale stalo se, že jsme asi za minutu měli komplet uklizeno a vyrazili na cestu. Byla tma, my měli lehce upito. Já padám i střízlivá a za světla, takže nebylo divu, že mi ujela noha a krásně jsem si klekla na tu kamenitou cestu. Sedřela jsem si parádně nohu a pěkně mě to pálilo. Nicméně proti O. jsem byla žabař. Tomu to ujelo dokonce opakovaně a udělal si bouli na hlavě jak kráva.

Po tomhle karambolu ke mně najednou přišel L. manžel, chytil mě za ruku a vedl si mě napřed. Trošku jsem znejistila: "Nevím co máš v plánu, ale ráda bych tě upozornila, že tvoje manželka jde za náma a já bych fakt nerada, aby mi rozbila držku." "Ne, to je v pohodě, mám to dovolený. Hele - co ty? Líbí se ti O.?"

Toho jsme chudáka rozsekanýho dovedli až domů. L. do mě začala hustit ať se o něj jdu postarat. Že se prej na mě ptá a klidně u něj mohu přenocovat, abych nemusela sama jet domů, když už metro nejezdí. Váhala jsem. Nakonec jsem si řekla, že co se má stát, se stane. Překročila jsem práh domu, nalili jsme si víno, já si pak zašla ještě na cigáro. Pak jsme se usadili na gauč. No na to že vypadal v tom lese, že nastala jeho poslední hodinka, najednou se v něm něco zlomilo a zmužněl. Doslova. Dali jsme si asi jen 2 loky a pak se na sebe okamžitě vrhli. Přesun z obýváku do ložnice proběhl rychle bez zbytečných oplétaček kolem. A pak jsme prostě jen prcali. Hm.


Probudila jsem se k ránu. Venku už začínalo svítat a ptáčci zpívali. Pohled mi padl na zásnubák, kterej navzdory všemu stále nosím. A do prdele. Co teď? Sebrala jsem se a šla na záchod. Zdrhnu! V obýváku jsem začala sbírat svoje poházený oblečení. Hlavně nenápadně. Sakra. Nemohla jsem najít ponožku. Stála jsem tam tedy jen v podprsence a jedný ponožce, když se z toho šera vyloupla postava: "Co tady děláš?" Omluvně jsem pokrčila rameny a šla si zpátky lehnout.

Zdály se mi nějaký podivný sny, ale nakonec jsem ještě chvíli spala. Byl nevybaven, takže jsme se museli dělit o jeden polštář a peřinu. Přemítala jsem nad tím, jak se ráno budu chovat. Asi zas nasadím svou chladnou kamennou tvář a bude.

Dopoledne to bylo celkem v pohodě. Udělal mi kafe a snídani, zapli jsme televizi a koukali na pohádky. Řeč poměrně vázla, zjistila jsem že nesnáší psy. To raději budu žít s ukrajinským schizofrenním kriminálníkem, než s někým, kdo nesnáší psy. :D A celkově ten hovor byl takovej nucenej. Sem tam jsem nenápadně řekla, že mám spousty práce a že bych asi měla vyrazit. Byl hodnej, odvezl mě domů autem. Docela jsem byla ráda, že mě v noci v tom obýváku nachytal, protože bych pěšky asi netrefila. :D

Doma to na mě všechno padlo. Sakra. Já spala s jiným mužem! Je to vlastně nevěra? Můžu tím podvést chlapa, co je zas čtvrt roku někde v prdeli a bůhví, co s tou cikánkou, co mi psala, vyváděl? Troufám si říct, že ne. :D Krátce po mně dorazil domů i brácha, kterej skoro nespal, protože jsem mu blbec zapomněla poslat SMS a vybil se mi mobil. Tak se bál jestli mě zas někdo někde nepřepadl.

Měla jsem zvláštní pocit. Jakoby se blížil nějaký zvrat. Hm. Co když mi O. napíše a pozve mě na další schůzku? S bráchou jsme si odpoledne zdřímli a večer vyrazili na nákup do Tesca. Byla paráda, jak tam nikdo nebyl. Zase jsem nějak vzpomínala na Er. "Víš co je hrozný? Jsem uklízela. A já tam pro něj mám ještě ty dárky k Vánocům. By mě zajímalo jestli mu je někdy vůbec ještě předám, nebo co s nima mám jako dělat..."

Doma jsem seděla a rozepisovala se ze svých čerstvých zážitků. Když v tom mě někdo prozvonil. Zůstala jsem sedět a koukat na zhasínající mobil. Během další minuty mi přišla SMS: "Ahoj, teď jsem přijel. Chceš se vidět? Er."


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 hedd hedd | Web | 6. května 2018 v 13:23 | Reagovat

Takovej napínavej konec? ??? A chceš?

2 K. K. | E-mail | Web | 6. května 2018 v 13:57 | Reagovat

[1]: Vyčkej dalšího dílu... :-D

3 hedd hedd | Web | 6. května 2018 v 15:04 | Reagovat

[2]: Ach! Do té doby asi umřu nedočkavostí! :-D  :-?  :-D

4 K. K. | E-mail | Web | 6. května 2018 v 15:14 | Reagovat

[Smazaný komentář] Je dopsán, tak možná zítra dočká světlo světa. :-D

5 Opti-Mystique Opti-Mystique | Web | 7. května 2018 v 9:20 | Reagovat

(Po fakt dlouhé době píšu komentář, i když tvoje články čtu pravidelně. Ale teď mi to už fakt nedalo...)
OMG, co ten konec jako? :D Ty bys mohla psát scénáře fakt nějakých VKV, protože takhle přece končí každý díl seriálu! :D

6 K. K. | E-mail | Web | 7. května 2018 v 10:20 | Reagovat

[5]: Jsem si řekla že když jsem (ne)napravitelná, tak to udělám aspoň napínavý. :-D

Nicméně troufám si říct, že vás další pokračování možná i překvapí. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama