Týden 17., 18., 19. a 20.

25. května 2018 v 21:21 | K. |  Projekt 52
Nenudím se. Bohužel.

Vlastně mám pocit že momentálně žiju v jednom velkym špatnym snu. Er. se ustrnul a vrátil se. A místo toho, abychom teda byli spolu a zkusili budovat ten náš vysněnej život, zas to celý posral. Lhala bych, kdybych řekla, že mě to překvapilo. Ale i tak, je mi to líto. Nemůžu se dívat na to, jak ho to ničí. Jak se ze super chlapa stalo to, co se stalo. Další bomba na sebe nenechala dlouho čekat a totálně se mi to posralo v práci. Proto taky tenhle díl vydávám s opožděním. Určitě se o celých událostech rozepíšu ještě v nějakém samostatném výlevu...

Když opomenu tedy to, že můj milostnej a pracovní život stojí za starou belu, nějak se to podepsalo i na mém fyzickém stavu. Nejsem nic schopná. Cítím únavu, apatii. Neustále mě bodá u srdce, nemůžu dejchat a hodně času prochrápu. A nedělám s tím možná nic z toho důvodu, že mě takový žití nějak prostě nebaví. Což se trochu rozporuje s těmi aktivitami, co mám za sebou... Ale stejně, nějak mě to všechno sere.

23. 4. 2018


V práci toho bylo mnoho... A proto jsem rezignovala a dělala jsem si akorát databázi Kinderek.
A po práci hurá do divadla. Tentokrát na Velkou melu s Václavem Vydrou v hlavní roli.
Mně se to líbilo moc, po dlouhý době nějaká sranda.



24. 4. 2018


Koupi lístků na Marpa jsem docela odkládala. Nakonec jsem měla štěstí, sehnala jsem je s menší slevou.
A jinak... Jinak se asi nic zajímavýho nedělo.


25. 4. 2018


Veletrh se blížil a my stále nezačaly připravovat.
Místo toho jsem musela tisknout čepice pro jednu klientku,
naštěstí se mi povedlo zprovoznit tiskárnu, která od úterý stávkovala.
Taky mě nasral Georg, kterýmu jsem řekla ať uklidí vratku a vykašlal se na to.
Jako jestli u nás v baráku byl někdy nějakej debil, tak to je on. Jsem to tam tahala jak idiot sama. Pfff.
T. byla někde v tahu, tak jsem si tam tak jako pracovala a potom jela za babičkou na oběd.
A večer mě zas otravovala mafie. Úžasný :D


26. 4. 2018


Měla jsem volný barák. Ale úplně. George na Ukrajině, holky někam jely,
takže jsem zůstala jen já a psi. Naštěstí přišla na pomoc kolegyně, udělaly jsme tradičně dost práce
a taky vypily dost vína. :D Takže jsem pak přišla domů a usnula. Pajáda.


27. 4. 2018


Pátek byl docela klidnej, v práci jsem si něco tiskla a tak jako spíš odpočítávala minuty do odchodu.
A pak mě potěšil IronKap, kterej mi dal like na IG. :)
Večer jsem se sešla s V. a prošly jsme se na Mohylu, kde jsme při západu slunce
odolávaly útokům chroustů, popíjely vínko a pak drbaly ty naše dementály.
Když nám pití došlo a byla nám trochu zima, přesunuly jsme se na diskotéku.
Tam jsem se seznámila s nějaký milým Bělorusem, ale V. společně s T., kterou jsme tam náhodně potkaly,
chtěly na privát ke kamarádovi, tak jsme se přesunuly. Ale tam mě to už moc nebavilo,
zachvátila mě únava, tak jsem si objednala Uber a jela domů.


28. 4. 2018


Naši jeli v sobotu na týden na chatu. Rozkramařila jsem kinder hračky a pustila se do velkého úklidu.
Cítila jsem, že se blíží v tom mém životě zvraty, tak jsem začala být trochu netrpělivá.
Večer se stavil Fí., koukali jsme na koncert Arcade fire. Jdu na ně s ním, ale musím říct, že mě to moc nebaví,
tak snad to tam přežiju. Pak jsme koukali na telku, já si třídila tu nálož hraček.
Spát jsem šla asi ve 4, zrovna začínalo Tele Tele.


29. 4. 2018


Neděle byla klidná. S bráchou jsme koukali na Kriminálku, já si - poněkud stereotypně - třídila dál hračky.
Pak se brácha sebral a jel na mejdan. Já si nalila zbytek pivka a pak víno,
dumala jsem nad svým životem. Když se mi udělalo smutno, sedla jsem si na balkon.
kde jsem poprosila vesmír, ať mi dá Er. aspoň vědět, že je živej.
Trochu mě znepokojilo, jak mě nahání ti jeho "kámoši".


30. 4. 2018


Pálení čarodějníc a zvrat číslo 1. ... Ehm.
Letos jsem je trávila s A. a jeho přítelem, starší sestrou, manželem a jejich nejlepším kamarádem O.
Na chvíli se stavila i T., takže společnost to byla moc příjemná.
O. se mi líbil už před pár roky, ale očividně neprojevoval zájem.
No, nakonec to dopadlo tak, že mi nabídl nocleh a já se s ním vyspala. Ups. :D


1. 5. 2018


První máj. Hm, já se tý pusy pod rozkvetlym stromem asi nedočkám.
O. mě po poledni hodil domů, skočila jsem si pro jídlo a šla se vzpamatovávat z nových zážitků.
Krátce po mně dorazil i brácha. Chvíli jsme spali a večer jeli na velkej nákup do Tesca.
Byla paráda, jak byl obchod prázdnej.
No a když jsem pak seděla večer doma, najednou mě někdo prozvonil.
Zatajil se mi dech. A je to tady. A taky že jo, minutu na to mi přišla SMS, jestli se chci vidět,
že už je v Praze.


2. 5. 2018


Ve středu jsem začala šílet kolem příprav na veletrh. Tradičně. I když jsem lobovala za to,
že musíme začít brzo, seznamy jsem dostala teprve v pondělí.
A to jen něčeho. Naštěstí mi přijde, že letos T. rezignovala a fakt jen naházíme do krabic to,
co máme a nějak si to tam odprodáváme a pápá.
Těšila jsem se domů, tam jsem se potkala s bráchou a L.
Dali jsme si pivko, vodnici, pouštěli si Chinaski a další hity a kolem půlnoci to zabalili.
L. chytla nějaká depka, já byla rozhozená z Er., s tím jsem teda telefonovala,
tak nevím, jak to bude dál. On asi počítá s tím, že jsme furt spolu, já si tím tak jistá už nejsem.
Krom toho mě naháněla A., která mě zvala na pivo, Fí. se mi zas vysmál, když jsem mu napsala,
že bych mohla na to pivo s A. vzít Er., protože asi mu nedocvaklo že se vrátil a ještě jsem zjistila,
že se můj ex zasnoubil. :D


3. 5. 2018


Tak jsem objevila nějakou tuhle Penny hru. :D A někomu jsem vyhrála mazanečky. :D
Jinak den byl celkem ok, přijela kolegyně, tak jsem se jí ze všeho vynadávala.
Připravily jsme velkou část zboží, daly si vínko...
Pak pro mě přijel brácha a jeli jsme na nákup.
Psala jsem si s Er. Je mimo Prahu a chvástal se, že začíná znovu a poctivě. Hm. Jasně.
A že se ozve, až se vrátí.


4. 5. 2018


Pátek jsem si odmakala v práci, připravovala jsem opět veletrh, akorát se mi rozbila tiskárna na dřevo,
takže to nám to trochu zkomplikovalo.
Večer jsem trávila doma. Úklidem, koukáním na telku.
A taky jsem si po půl roce obarvila vlasy. A mám radost, protože to chytlo přesně tak,
jak jsem chtěla!


5. 5. 2018


Na sobotu jsem naplánovala výlet na jih Čech. Cíl byl jasný - nalézt nějaký vltavín.
Ráno nastaly samozřejmě hned komplikace - pár, kterej s námi měl jet se strašlivě pohádal,
takže nakonec (a pro nás naštěstí) jela jen slečna V. Vyráželi jsme o dvě hodiny později, než bylo v plánu,
ale nakonec to ničemu nevadilo. Prošli jsme pár polí, procházka na čerstvém vzduchu byla parádní.
Odpoledne jsme se přesunuli do Českých Budějovic, kde jsme si zašli na zasloužený oběd.
A zahlídla jsem Er.! :D Neuvěřitelné! :D


6. 5. 2018


Náš záměr byl sběr vltavínů. Věděla jsem, že najdeme asi velký prd, protože jsme úplní začátečníci
a neznám ani konkrétní pole, kde hledat. Takže jsme sbírali tak spíš co se nám líbilo.
Jaké bylo doma po umytí překvapení, že jsem ulovila i růženín a záhnědu :) Mám velkou radost a doufám,
že akci brzy zopakujeme.


7. 5. 2018


V pondělí jsem ladila přípravy na veletrh. Nakonec to nebylo tak hrozný.
Mohla za to i tiskárna, která vypověděla službu a tudíž mi odpadla část práce.
A protože se mi večer nechtělo sedět doma, vypravila jsem se s dobrým vínečkem za V. do práce,
kde jsme do ranních hodin popíjely a nostalgicky poslouchaly písničky ze Superstar.


8. 5. 2018


Původně jsem počítala s tím, že v úterý budu muset do práce. Nakonec to dobře dopadlo,
a mohla jsem být doma. Snažila jsem si přispat, ale jak je venku hezky, moc mi to nejde.
Odpoledne jsem jela za prababi, kde byla i babička s tetou. Popřály mi k blížícím se narozeninám,
já prababi pomohla uklidit knihovnu, tak měla radost.
Cestou domů jsem si sedla na lavičku a pozorovala tenhle nádhernej západ slunce.


9. 5. 2018


Den D. Kolegyně s Rí. stavěli stánek a já dodělávala v baráku už vážně poslední drobnosti.
Vypuknutí velkého maratonu bylo za rohem.
Odopledne se mi ozval Er., jestli se uvidíme. Nač to dál odkládat.
Sešli jsme se kousek od práce, zašli na pivo, kde jsem mu teda po chvíli stručně objasnila,
čím mě tak moc sere. Pak jsme se přesunuli na vyhlídku a nakonec jsme sháněli hotel...
Chvílema byl fakt na zabití. Zkrátka starej "dobrej" Er.


10. 5. 2018


Na veletrh jsem jela plná rozpolocenejch emocí a unavená. Noc byla náročná,
moc jsem toho nenaspala a navíc jsem si srovnávala myšlenky a došla k závěru, že je mistr čím dál tím víc na pěst.
Naštěstí jsem na stánku měla moji milou kolegyni a odpoledne mě přišla navštívit i J. s kamarádem.
Přichystala si pro mě boží překvápko. Protože jsem nemohla na koncert Enriqua, tak mi ho udělala na Výstavišti. :D
Pardon pořadatelům za nepořádek, většinu jsme se snažily uklidit. :D


11. 5. 2018


Pátek byl pro mě na veletrhu asi nejnáročnější. Ale koupila jsem si tohohle super kámoše.
A taky se vyfotila s Pavlem Baťkem, ou jé!
Doma jsem lehla a na půl večera umřela. Pak jsem se vypovídala bráchovi z čerstvých událostí VKV a šla spát.


12. 5. 2018


V sobotu jsem byla nezvykle nabitá energií.
Den nám krásně utekl, posbírala jsem zas hodně zážitků, nakoupila si nějaký knížky,
vypila hodně piva. Dokonce jsme si s kolegyní zašly i na super veganskej oběd.
Doma jsem se jen osprchovala a vyrazila ještě na oslavu V. Tam jsme s bráchou byli překvápko večera,
protože jsme dorazili až po 10. večer a nikdo s náma asi už nepočítal. :D
Ale byli jsme unavení, takže kolem jedné jsme už frčeli domů.


13. 5. 2018


A je po všem. Nikdy se nemůžu ubránit slzám, protože i když je to masakr,
ten konec je takovej smutnej. Tohle byl můj 4. ročník, kdy jsem byla pracovně. Ten první byl tragédie,
ale ty poslední 3 úplně super. Jen Er. mě nasral. Tak jsem demonstrativně zahodila prstýnky od něj.
Ale vydrželo mi to pár dní, blbě se mi bez nich funguje. :D
A večer s T. na vínko. A pak oslava s našima. No, málem mě do tý postele museli odnést. :D


14. 5. 2018


Na pondělí jsem si vzala volno. Dva roky před jsem statečně jela vkuse,
ale tentokrát mě nic moc nemotivovalo k tomu do práce jít... Říkala jsem si, jak si pospím, ale nějak se mi to nedařilo.
Takže jsem vstala, dělala nějaký věci na blogu...
S bráchou jsme si udělali výlet k němu do práce a do Lidlu. Při cestě jsem se nasrala,
protože mi náš milý blog smazal obsah jednoho zveřejněnýho článku - ten se mi nějakým zázrakem povedlo zachránit,
a neuložil mi jeden rozepsaný. Naštěstí se o pár dní později objevil...


15. 5. 2018


V úterý hurá do práce. Čekalo mě tam nadělení. Asi 30 neuklizených beden z veletrhu.
Všechno samozřejmě namixovaný, jak nám to přišlo při úklidu pod ruku.
Vypravila jsem zanedbané objednávky a pustila se do toho. Kupodivu jsem toho stihla celkem dost.
Pak mi T. navalila zas dost úkolů, který s firmou nesouvisí. Cítila jsem, že to nebude jen tak...


16. 5. 2018


"Jsem ten kdo tě jednou oddělá, potkala jsi zkrátka kohos neměla..."
Když jsem tuhle písničku pouštěla kdysi Er., divně se u ní chechtal. Že je prej o nás.
Až teď vidím, jakou měl pravdu. Zachvátil mě smutek...
Sice jsem si ráno udělala radost a cestou pro meloun, na kterej jsem měla ohromnou chuť,
jsem narazila na "diamantového medvídka" - jako malá jsem ho měla fialovýho, občas si je z nějaký výměny doplňuji,
tentokrát ho měla paní v železářství. Tak jsem si ho koupila. Ale jinak velký špatný.
Nedalo mi to a napsala jsem Er. SMS, že mám za 2 dny narozeniny a že bych si k nim moc přála,
aby to bylo jako dřív. A že mě mrzí, že se mi to nesplní.
Odepsal obratem, že se mi to splní.
Přes den jsem se srala s těma bojovejma úkolama, co jsem dostala v úterý, absolutně to nešlo.
Po práci jsem šla za babičkou na oběd a dortík. Dostala jsem dárečky.
A pak hurá domů. A tam mi přišla zpráva, že prej co si nejvíc přeju k narozkám...


17. 5. 2018


Zas takovej schizofrenní den. S Er. jsme si docela hezky psali.
Psala jsem mu, že bych si nejvíc přála, aby se vrátil do práce a jednou provždy skončil s těma kravinama.
V práci to bylo celkem dobrý, přišla kolegyně, dost jsme pohly bordelem z veletrhu.
Šla jsem dodělat bojovej úkol - a posrala jsem ho. Ta jedubaba, pro kterou to bylo, mě pak děsně seřvala do telefonu.
Nemůžu za to, že jsem tílka tiskla poprvý v životě. Furt se oháněla nějakým profi. Ale já, kurva, nejsem profi.
Rezignovala jsem a že ji to teda proplatím, nic jinýho mě nenapadlo a ona stejně furt řvala a řvala a pak žalovala, že jsem byla laxní... A to jsem tam ještě odpoledne měla nějakýho T. kamaráda, co chtěl natisknout trika,
s každým trikem dělal děsný cavyky, do toho mi tam hopsal a ječel jeho nevychovanej spratek.
Tilipok si každý to triko hodinu zkoušel a furt se tam natřásal jako jestli mu to sluší.
Neumíte si představit jak silně jsem se musela sebeovládat.
Cesta domů byla plná emocí, rozbrečela jsem se v buse jak malá.
V tom mě vyrušil Er., jestli ho chci ještě vidět, že bychom spolu oslavili narozeniny. A tak jsem ho pozvala na svou oficiální oslavu. Buď to bude úžasný, nebo malér. Ale risk je zisk.


18. 5. 2018


Tak to přišlo. K. je zas o rok starší. V práci jsem si oddělala svoje a kolem čtvrtý vypadla domů,
abych se stihla vyfiknout. Byla jsem napjatá, jestli dorazí samotný mistr.
Oslava byla super. Dorazilo pár mých nejmilejších přátel a kolem půl 12 skutečně i Er.
Nic nenasvědčovalo tomu, že se to posere - naopak, přinesl mi nádhernej pugét,
celej večer se ke mně měl, krásně voněl a já byla fakt šťastná.
Kamarádi se rozprchli a my zůstali chvíli sami.
Nojo, jenže on měl jiné plány na trávení večera. Když jsme odcházeli, já frfňala že si chci jít sednout na lavičku a on to bral jako důvod do mě nehezky strčit, takže ty moje ožralý nohy to nevydržely a upadla jsem na zem. A ten debil se ještě urazil a nechal mě tam v těch půl 4 ráno sedět na silnici a brečet.
Jako bonus jsme se krásně zhádali přes SMS a já se dozvěděla, že je to vlastně moje vina, protože jemu byla zima
a na žádnej hřbitov se mnou jít nechtěl, že jsme si měli jít užít do hotelu.
Jak jsem mu psala, kdyby chodil normálně do práce, mohli jsme mít byt a šukat od rána do večera,
mně to samozřejmě taky chybí, ale tohle není řešení...


19. 5. 2018


Moc jsem toho nenaspala. Bylo mi to všechno líto. Nechápala jsem, co mu zas tak přeskočilo.
Kor když mi psala kamarádka z Ameriky, že se doslechla, jak je do mě zamilovanej, že to na něm bylo hrozně vidět
a jak mi to přeje. Škoda že během hodiny je zas všechno jinak.
Se samotným mistrem jsem si vyměnila ještě pár zpráv, prej se akorát lituju a mám ten incident už konečně rozdýchat,
že nemůžu vinu házet jen na něj. Pak se teda omluvil a že už se to nebude opakovat.
Jasně. A jednou udělám něco, co se mu nebude zas líbit a zmlátí mě? A příště zabije? Nasrat.
Navrhla jsem teda že si v neděli můžeme jít sednout na Náplavku a probrat to. Ignor.
Bylo mi to fuk, protože konečně přišel den, na který jsem se strašně dlouho těšila.
Marpo & TG v O2 aréně!
Lístky jsem koupila původně s tím, že bych vzala Er. Jenže ten byl furt zmizelej, tak jsem pozvala
kamarádku, u který vím, že je má ráda a už mi v minulosti sama platila asi 2x divadlo.
Jenže si doslova narazila prdel a já měla týden na to sehnat nějakou náhradu.
Er. se mi brát nechtělo, protože si to zkrátka nezaslouží. Volba padla na J., která je pro každou špatnost.
Jak jsem jí psala: "Mně se líbí, že ty se neptáš. Ty prostě stáhneš a jdeš si to naposlouchat."
Sešly jsme se už odpoledne na Karláku, kde jsem se ji u piva svěřila s událostmi předchozího večera,
pak jsme jely k ní, po cestě jsme si daly vínečko a kolem 9 hurááá do O2, kde už bylo mraky lidí a v půl 10 celá show začala. Pravda, byly jsme dost daleko a protože jsem malá, chvílema jsem viděla hovno.
Ale jinak koncert hodnotím hodně kladně. Sice se mi víc líbí v menších prostorách, ale ta show byla báječná.
A největší překvápko pro mě bylo, když na konci, když už v hale bylo poloprázdno, přišel Kap, kterýho miluju,
s Wohnoutem a ještě chvíli vystoupovali sólo. To už jsem byla v 2. lajně :)))
A v průběhu večera mi volal Er. Tak jsem mu to vytípla a napsala mu, že jsem na koncertě, že se ozvu v neděli...


20. 5. 2018


Neděle. Byla jsem ze všeho nějaká divná a tak jsem se rozhodla den zaspat.
Nešlo mi to. Naši jeli pryč i se psem a brácha byl přes víkend taky fuč.
Tak jsem vstala, trochu poklidila, uvařila si. Pak jsem šla na balkon, že zavolám Er.
Zvedl to a prohlásil: "Hele, jsem na koncertě, čau."
On se mi snad zdá! Tak já tu za celou tu dobu co byl pryč už musela shánět náhradu za něj,
protože jsem mu ten lístek prostě koupila ale miláček se zapomněl někde na Ukrajině.
A pak se může zbláznit že jdu někam bez něj?
Tak jsem mu napsala ať si fakt už trhne nohou, že nehodlám sedět doma na prdeli a čekat,
až si na mě náhodou jednou za čas vzpomene. Ještě když jsem si četla ty zprávy z předchozího dne,
jak se bál, že se s ním chci za ten narozeninovej incident rozejít - tak když se bojím, tak se kurva začnu chovat normálně, ne? Kor když ví co konkrétně mi vadí a co nejsem ochotná dál překousávat.
Booooože. Na to že je mu skoro 40... To není možný. Není. Je mi to moc líto, pořád mám v hlavě ty krásný dny,
který jsme spolu před rokem zažívaly. A je to všechno pryč. A nemuselo by, kdyby on nedělal takový píčoviny.
Ale já už nemám sílu to všechno táhnout a napravovat. Kor když nejsem vina. Tak si běž...
Večer to bylo lepší. S bráchou jsme zašli do hospody na hokej. Švédi vyhráli, to mi udělali radost! :)


Jako takhle. Tohle bylo ještě v pohodě - Er. je můj dobrovolnej problém, kvůli tomu nějak nefňukám. Jen mě nepřestává překvapovat, jak je všechno super a během pár dní se to otočí vzhůru nohama. Na pondělí jsem si právě vzala volno a ani ve snu mě nenapadlo, co se v práci semele v úterý a jak to vyvrcholí. Jsem z toho smutná a připadám si zahnaná do kouta. No, ale o tom zas někdy příště...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 26. května 2018 v 2:08 | Reagovat

Aspoň že pořád piješ jak duha. :D

2 K. K. | E-mail | Web | 26. května 2018 v 10:55 | Reagovat

[1]: Přijde mi, že už ani to pití není jako dřív. :-?

3 padesatka padesatka | E-mail | Web | 26. května 2018 v 22:09 | Reagovat

[2]: Tak to se snad blíží konec světa... :-D

4 K. K. | E-mail | Web | 27. května 2018 v 11:05 | Reagovat

[3]: Dokonce tento víkend trávím na nealko festivalu. 8-O

5 Věra Věra | 30. května 2018 v 9:51 | Reagovat

Ahoj, vykašli se na toho Ukrajince Er, když tě dokáže strčit tak, že spadneš a pak tě nechá tak. Je to jiná mentalita, ti lidé na východ od nás, jiná zkušenost z rodiny, bůhví co jako dítě doma prožil, otec možná alkoholik, mlátil matku, to se pak není čemu divit, že to chování k ženě dítě odkouká. Ve čtyřiceti letech už se on měnit nebude a ty budeš stále jenom trpět jeho chováním.  Určitě najdeš časem někoho lepšího. Starej se hlavně sama o sebe a nebuď na nikom závislá. On má rád asi jenom sám sebe, když se ti tak dlouho neozýval...., to si to chceš ještě několikrát zopakovat?

6 K. K. | E-mail | Web | 30. května 2018 v 14:13 | Reagovat

[5]: Jo, táta byl pěkný kvítko. No zatím materiál na knihu dobrej, uvidíme, jestli ji vydám. Nechci, je mi to upřímně už nějak jedno. :-D

7 erin-dixx erin-dixx | Web | 31. května 2018 v 11:43 | Reagovat

Nádherné fotografie

8 Lukas Lukas | Web | 3. června 2018 v 10:35 | Reagovat

[2]: no to podle toho jaké. Já třeba miluju Carolans, Malibu či Baileys (a podobné sladkosti)

[3]: ne... ještě opravdu se neblíží. :-)

9 K. K. | E-mail | Web | 3. června 2018 v 11:48 | Reagovat

[8]: Já jsem hodně přes víno a sem tam si ráda dám třeba tequillu sunrise nebo vodku s džusem... Pamatuju si, jak si mě tehdá F. pozval k sobě domů a nekoupil nic k pití, tak jsme tam pak taky cumlali Baileys :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama