Mentáli aneb Chráněná dílna vol. 2

22. června 2018 v 22:22 | K. |  Klávesnicí
Z hledání práce jsem vyšla ze cviku. Skoro čtyři roky jsem byla zacyklená v nakladatelství a o okolní svět se nějak nezajímala. Sem tam jsem ze zvědavosti inzerci nabízející volné pozice otevřela, ale nikam jsem nepsala. I když už je to pár let, stále mám v živé paměti jak ponižující bylo každé odmítnutí. Všechny ty výsměchy na pohovorech, který mi dodnes nikdo nevěří a myslí si, že má nezaměstanost byla způsobena leností.

To už je naštěstí pryč a tentokrát jsem oba pohovory, které jsem absolvovala, vyhrála. Rozhodování bylo více než těžký - mohla jsem jít do kanceláře distribuce Kosmas, takže bych zůstala u knížek, v lokalitě kterou znám i ve společnosti pár lidí, se kterými jsem se pracovně vídala. Všichni tam byli hrozně sympatický, ale já bych z toho telefonování a odpovědnosti asi zešílela. Takže jsem si začala přát. Chtěla jsem nějaký místo ve skladu, kde bych v menší společnosti lidí vychystávala objednávky... A tak se stalo, že jsem narazila na inzerát jednoho eshopu s potravinami a kuchyňskými potřebami, který přesně tuhle pozici obsazoval... Protože jsem byla v koncích - srdce mi říkalo, ať jdu do eshopu, rozum radil Kosmas. Navíc jsem nechtěla zklamat tátu, kterej mě viděl spíš v kanclu než někde ve skladu, losovala jsem. Vyhrál eshop. A tak jsem 11. 6. vkročila poprvé do svého nového zaměstnání.



Jsem plná zážitků a dojmů. Přiznávám, první 3 dny byly hrozný, cítila jsem neskutečný stesk po bývalé práci, ale v ten čtvrtek, kdy ex šéfka vydala inzerci, že místo mě někoho hledá, se smutek rozplynul a mě to začalo bavit.

Jediná věc, která mě na tom nebaví je vstávání. Teď to ještě de, je brzo světlo, ale i tak bych vstávání v 6 zakázala. Cesta tam je v pohodě, sice musím na metro, který moc nemusím, ale "trpím" asi jen 4 zastávky, pak se soupravy trochu vyprázdní a já si obvykle i sednu. Dobrý taky je, že to prostě jede. Už se mi nestává, abych půl hodiny trčela v buse v koloně. Takže pokud někdo nehupsne do kolejiště, mám včasný příchody celkem zaručený.

Můžu si chodit "kdy chci". Nikdo neřeší, jestli přijdu v 8:05 nebo 8:10. Stejně tak pokud potřebuju o půl hodiny dřív vypadnout, tak není problém. V bývalý práci se furt chvástali jak jsou hrozně benevolentní, ale to se nedá vůbec srovnávat. Jasně, musím mít hotovo co je potřeba, ale pokud jsme rychlí, můžeme to zabalit brzo. Stejně tak nikdo neřeší jestli si skočím na cigáro, na záchod, do obchodu pro něco k sváče nebo si jen tak na chvíli sednu a píšu si s kamarády na FB. Nezneužívám to, když mám čas, sama od sebe se pustím třeba do úklidu, nebo přípravy potravin k prodeji, vybalování zboží atd. Ale ten pocit, že si na ty schody můžu na pár minut s kafčem a cígem kecnout je k nezaplacení.

Začínám mít ráda i svoje parťáky. Ve skladu jsme celkem 4. Já, H. a L. - s nimi se staráme o vychystání objednávek. L. mi to připravuje do krabiček a já to pak balím. Ze začátku na mě kluci po očku dohlíželi, sem tam poraděj jak se co balí, ale díky tomu, že jsem tuhle práci už 4 roky dělala, tak nějak vím, jak na to. Pravda, už nám nějaká reklamace taky přišla, kdy se po cestě něco rozbilo, ale snad to nebude tak zlý. Obalovým materiálem nešetřím. Pak k nám ještě dochází M., která má na starosti zákaznický servis. Protože i tuhle práci jsem měla v předchozím zaměstnání na starost, často s ní soucítím, protože s některými zákazníky to vážně není snadný. Všichni tři jsou moc fajn, s H. si začínáme celkem rozumět, dneska jsme byli ve skladu hodně sami a už jsme řešili i osobní věci. Sem tam se něčemu i pěkně zasmějeme a to ta směna pak taky líp utíká. Jsou na mě hodný, se vším pomůžou. Hlavně H. je starostlivej, ať se třeba netahám s něčím "těžkým". Občas mu zkrátka musím připomenout, že jsem dělala s knihama a že nějaká krabice s hrncem mě vážně nerozhází.

Dostává se mi pochval. Je to hrozně příjemná změna. Už první den PPL při pohledu na balíky hlásal: "Vidím, že jste zaměstnali někoho pracovitého." Minule jsme s H. strávili celé dopoledne na meetingu, takže jsme objednávky s L. dělali až odpoledne, měli jsme na to tedy o 3 hodiny méně než obvykle - všechno jsme zmákli. H. nám dal uznání, že jsme dobrý, když jsme to stihli. Před pár dny se na nás přišel podívat i šéf - pozoroval mě a po chvíli prochlásil, že jsem dobrý zaměstnanec, že makám. H. hned dodal, že to ještě neviděl, jak rychle ty balíky balím. T. vypadal spokojeně a mumlal dokonce něco o případných bonusech. Tak třeba z toho časem taky něco kápne... :D

Skoro každý den si odnáším dobroty. Sem tam se stane, že se v balíku něco poškodí a to třeba omatlá ostatní položky. Nebo projdou. A takové zboží samozřejmě nemůžeme posílat zákazníkům. Takže si to tak nějak dělíme mezi sebou. Hned první den jsem vyfasovala sušený hřiby a dvě marmelády. V pondělí mě H. obdaroval čtvrt kilem čokolády, od L. tam mám na příští týden slíbený dvě láhve vína a dneska jsem vyfasovala nějaký luxusní čaj, zase houby, omáčky, tahini... Jsou to věci, který by si člověk normálně snad ani nekoupil - ne proto, že by nebyly dobrý, ale zkrátka proto, že už je to takovej nadstandard. A já ho najednou mám. Akorát se trochu bojím, že mi to zkazí plány, že tam zhubnu. :D


Dneska to bylo nezvykle krátké... Jsem hrozně spokojená. Práce mě baví, líbí se mi, když mě chválej, mám kolem sebe zas nový lidi, kteří mě obohacují, protože jsou trošku jiní než já, rychle to utíká a docela se tam začínám těšit. Domů se vracím kolem pátý, někdy i dřív, takže mi zbývá spousty času, který můžu věnovat různým zálibám. Třeba za tenhle týden jsem si vybarvila celkem dva obrázky z antistresových omalovánek a zašla na hodinovou večerní procházku se psem. Vrací se mi i nápady na byznys, takže obchůdek snad jednou bude. Peníze jsou taky úplně někde jinde, odcházím s čistou hlavou. Jediný mínus je, že zhruba ve čtvrtek mě už začínají bolet záda, ale tenhle týden je to o dost lepší, než ten minulý, takže si snad zvyknu... A pravda, třeba včerejšek jsem celý prospala, ale to bylo spíš tím, že mám teď nějaké přemýšlecí období a to je vyčerpávající.

Uf. Nějak furt nemůžu uvěřit tomu, že jsem se konečně rozhoupala. Ještě aby se i v ostatních oblastech začalo takhle dařit a bude to boží.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 padesatka padesatka | E-mail | Web | 22. června 2018 v 22:58 | Reagovat

Kačenko,
jsem ráda i s Tebou... :-)

2 stuprum stuprum | Web | 23. června 2018 v 5:34 | Reagovat

Tak to je moc fajn. Někdy je svět hezký, většinou na odstřel! :)

3 Markéta Markéta | E-mail | Web | 23. června 2018 v 16:23 | Reagovat

Je štěstí, když člověk může dělat, co má rád a fajn kolektiv je velkou výhrou. Moc Vám to přeji.

4 fnaf 3 fnaf 3 | E-mail | Web | 25. června 2018 v 9:03 | Reagovat

It is very nice article to read and i like this. Thank you for sharing this wonderful idea to us

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama