Týden 21. a 22.

16. června 2018 v 16:16 | K. |  Projekt 52
Poprvé v životě se mi stalo, že na mě blog řve, že jsem přesáhla počet znaků v Projektu... Nechce se mi popisky zkracovat a všelijak se s tím babrat, tak tedy dnes jen 2 týdny... Úvod nechávám původní, bude zkopírován i do týdnů 23. a 24.


Lidé mi často vyčítají, že se držím ve svých stereotypech. Nejvíc jsem si vyslechla, co se týče Er. Ale paradoxně, mě víc jak on, ničila spíš špatně ohodnocená práce. Neustálé výčitky, co je blbě. Cokoli jsem udělala, tak mi bylo předěláno - i kdyby mi v dopise mělo vedení vyměnit dvě slova, zkrátka vše procházelo kontrolou a já si často připadala jak nesvéprávnej blbec. A to vše - teď už to můžu napsat - za 11 000,- čistého měsíčně. V Praze. Práce skoro za 3 lidi. Dovolená žádná, marodění žádný... To, že si můžu k práci otevřít lahváče a nikdo to neřeší mi to zas tolik nekompenzovalo (v tý nový to můžu taky a těch výhod je tam, krom vyššího platu mnohem víc), byť si vedení myslelo, jaký mi poskytuje narozdíl od jiných zaměstnavatelů výhody...

A tak jsem, přátelé, práskla do bot! Během týdne jsem si našla dokonce dvě super místa, rozhodla se pro jedno a 7. 6. prostě bouchla dveřma a odešla nekorektně do hajzlu. Nicméně kdo četl "Poslední kapka", jistě bude souhlasit, že nemusím trpět nějakými výčitkami svědomí.

Mé kroky vedly nakonec do eshopu s potravinami a kuchyňskými potřebami, kde se v mladém kolektivu věnuji přípravě balíčků, aby v pořádku dorazily k zákazníkům. Nebudu lhát, po prvním týdnu mě bolí snad úplně všechno, ale tak doufám, že si zvyknu... Jinak to bylo období kulturně bohaté... Jen těch negativních věcí by se mohlo dít o trošku míň.


21. 5. 2018


Není nad to dělat velká gesta, když je máte v plánu vzápětí posrat.
Nemít v sobě nějakou empatii k přírodě, asi by ta kytice dopadla jako růže Emily od Rosse. :D
Vzala jsem si v práci na popud bráchy volno, abych si nějak srovnala myšlenky. Ani ve snu mě nenapadlo,
co za kolotoč se rozjede v úterý...



22. 5. 2018


Za ty necelý 4 roky, co v naší chráněný dílně makám, jsem si z toho vytvořila vpodstatě životní styl.
Občas bylo období, kdy jsem se třeba nedostatečně soustředila a díky tomu jsem zvrtala víc věcí najednou,
ale to co se semlelo teď bylo něco neskutečnýho. Za prvý mi zatuhla bílá barva v tiskárně na dřevo - hned jak to začalo blbnou, informovala jsem T. Neměla na to čas a čistit ji začala skoro až po měsíci.
Řekla bych teda, že je to kolektivní vina, nicméně dle jejích slov to muselo bejt rozbitý už dýl a je to tedy vina čistě moje. Oukej. Za druhý se ze skladu ztratily nějaký koupelnový doplňky, docela drahý. Přísahám, že jsem je od kurýra převzala.
Dva měsíce to tam leželo netknutý. Jedinej, kdo tady mluvil o tom, že si plánuje rekonstruovat koupelnu byl mistr George, kterej před měsícem odjel na Ukrajinu. Jako nechci na nikoho ukazovat prstem, ale to byl ultra kokot už od začátku...
No, takže jsem hledala nemožné, do toho se střídavě hroutila, sbalila si věci...
Nejde o to, co se stalo, jde o ten jejich přístup - seřvat do telefonu a prostě za to můžu.
Jako já v tom skladu 24 hodin denně hlídku nemám, žejo... No, tak jsme celej den byly na pohotovosti s kolegyní
na telefonu, ta z toho byla taky v prdeli. Brácha mě vyzvedl, odvezla jsem si osobní věci domů a tam začala hledat zaměstnání nové. Večer mě zachránil A. s V., kteří přijeli na hřbitovní párty a mé nářky vyslechli.
Furt nějak nechápu, že když se to sere, tak takhle všechno naráz.


23. 5. 2018


Ráno jsem měla chuť do práce zavolat a oznámit, že teda čáááu.
Nakonec jsem tam odvážně vyrazila. Už ani nevím, jak ten den probíhal, byla jsem ze všeho taková mrzutá a nasratá.
Ty věci se samozřejmě nenašly, tak jsem si to tam nějak odtrpěla a pak hurá domů.


24. 5. 2018


Schodiště. Kapela, která existuje už strašně dlouho, ale objevila jsem ji teprve loni.
Šli jsme s Er. na Náplavku na Avoid a za hned u našeho stolku se koncert připravoval.
Dohodli jsme se, že si pár písniček poslechneme, že se nám to třeba bude líbit. Nakonec jsme si to maximálně užili
a byl z toho jeden z nejhezčích dní, který jsme spolu prožili.
Hned jsem je doma nastahovala do mobilu a furt jsme je poslouchali. A když k nám o víkendu přišel M.,
Er. se hrozně chlubil, co pěknýho jsme objevili. Pak tu byli ještě v listopadu, tam jsme taky šli spolu.
Letos už odehráli 3 koncerty, ale všechny se mi s něčím kryly. Přiznám se, že jsem věřila, že na ten další už půjdeme zase v klasickém složení. Když jsem tenhle týden zjistila, že budou u Vystřelenýho oka, brácha se hned iniciativně nabídl,
že tam se mnou půjde. Ale užila jsem si to i bez mistra. Dokonce se po sto letech zjevil i Fí., se kterým jsme se kvůli jeho škole poslední měsíc zanedbávali. A taky se mu to líbilo, tak jsem moc ráda.


25. 5. 2018


Jestli něco miluju, tak jsou to originální alba mých oblíbenců. Nakupuju po bazarech, ale i nová.
Neodolala jsem a na koncertě si celkem 2 CD koupila. Milej Vráťa mi dokonce oběhl část kapely, která ještě byla přítomna,
takže mám pár podpisů. Snad příště dosbírám zbytek. :)
A byl to den, kdy se mi zjevil anděl.


26. 5. 2018


U koncertů ještě chvíli zůstaneme. Odpoledne jsem měla na starost psa a u toho jsem se připravovala na první den MP.
Fí. se rozhodl mě pozvat, jako ještě k narozkám. Dala jsem chladit šáňo a těšila se.
Přesně v 16:00 mi přišla SMS, že mě Er. prosí o zavolání. Nasrat.
Já nechápu jedno - i jsem mu to psala - tak my místo toho, abychom teda byli spolu a dělali si ty životy vzájemně hezčí,
si provádíme akorát naschvály, ubližujeme si (ne, já taky nejsem svatá, i když pravda, on je větší zmetek :D).
A místo toho teda abychom ten kontakt jednou provždy utli, tak stejně za sebou vždycky přilezeme - jeden jak druhej.
Ale rozhodla jsem se mu nevolat.
S Fí. jsme se sešli po pátý hodině v Kobylisích, popojeli kousek autobusem, kde jsme na sluníčku vyžahli to šáňo,
já se mu vypovídala z toho, co zas vyváděl mistr a taky o aféře v práci. Dokonce jsem v pátek dostala pozvánku na pohovor. A pak jsme se už přesunuli do areálu, kde jsem se setkala se svou milou G. ze střední, dali si báječný nealko grepový pivčo a pak šli na Kluse. Ten byl fajn, ale prvních pár písniček jsem před sebou měla dvě oblizující se hlavy.
Naštěstí se mi pak podařilo si stoupnout tak, abych viděla kluky a ne nějaký oslintaný jazyky.
Protože jsou MP nealkoholický a my měli nějak chuť si ještě něco dobrého dát,
koupili jsme si na stánku pizzu a pak jeli na Náměstí Míru, kde jsme si koupili ve večerce vínečko a poseděli na lavičce.
Měla jsem kliku, brácha zrovna končil v práci, takže jsem se kousek svezla a pak se prošla na Palačák, kde mě nabral autem, takže jsem nejela domů sama.


27. 5. 2018


Letos jsem podruhé za sebou zvládla oba dva dny MP.
Tento byl co se týče programu určitě bohatší, do areálu jsem jela už na druhou hodinu. Tam se mě ujaly ségry D. a L.
První kapela, kterou jsem ten den viděla byli No Name. Moc je neposlouchám, jejich písničky sice znám,
ale musím říct, že mě na živo celkem baví. Až na to, že nás Igor furt hecoval ať tančíme a zpíváme a já se přiznám,
že na tom přímým sluníčku jsem byla ráda, že se zvládám chvílema chytat refrénu a pohybovat se do rytmu. :D
Prošly jsme si celej areál, koupily si kytičkový čelenky, najedly se, popily, pak si šly sednout do trávy na PHS,
ty mě teda nebaví, loni mě taky nebavili... Večer jsme zvolily stage smíchu, kde hráli hendikepovaní divadlo - to bylo asi nejlepší za celý ty dva dny. A pak klasika - Na stojáka! Moje oblíbené.
Cesta domů byla docela v pohodě, akorát se mi začalo dělat trochu blbě, protože jsem byly spálená jak prase.
Doma mě naši pozvali na skleničku. Než jsem šla spát, tak jsem otevřela nějakej výzkum na panelu, kam jsem se nedávno registrovala a byla to nějaká příšernost, co mi zabrala skoro půl hodiny. :D


28. 5. 2018


Lehčí úpal, ale nevzdáváme se! Do práce jsem statečně vyrazila.
Dopoledne jsem volala Er., cože teda chtěl, začal mít nějaký kecy, že mi nevolal, že to byl omyl.
Já mu zase kecala, že mi ta SMS přišla až teď a protože mi to přišlo celý nějaký bizarní, práskla jsem mu telefonem
a jen ho SMS informovala, že budu měnit práci a číslo, tak ať se mu daří.
Tak jsme se začali citově vydírat vzájemně, no zkrátka klasika. :D
Přesto všechno se mi nějak nechtělo domů, měla jsem se večer vidět s kamarádem, ale musel nakonec do práce,
tak jsem jela za V. do práce, kde jsme si daly vínečko a objednali si jídlo. V burger kingu jsem měla premiéru,
musím ale říct, že mi jejich veggie burger fakt chutnal.
Blbý chvíle nastaly, když se nám tam nahrnulo asi 10 Španělů a mysleli si, že tam taky pracuju,
jenže já neumím slovo anglicky (pravda, po tom víně jsem jim začala alespoň rozumět :D).
Když nastalo trapné ticho, kdy Španěl chtěl colu a já nevěděla kde je, tak jsem mu rukama nohama naznačila, že musí počkat na kolegyni, začal mi tam tančit na Marpa. :D


29. 5. 2018


Velká nálož plánů - jak si uklidím, povlíknu, budu psát, číst...
Nakonec jsem ten večer nějak prochrápala. :D
Ale na chvíli jsem se začetla do knížky, kterou jsem dostala od Fí. k narozkám.
Musím říct, že se v některých komixech vážně vidím.


30. 5. 2018


Ráno jsem absolvovala svůj první pohovor po letech. Pocit z toho špatnej nemám,
ale čím víc o tom přemýšlím, tím víc uvažuju o tom, že budu hledat ještě dál, není to asi úplně to,
co bych chtěla dělat. Navíc je ta firma za Prahou a díky tý pracovní době bych byla z domu cca o 2 hodin dýl než teď, a to už takhle nic nestíhám. Tak nevím.
Cestou domů jsem zjistila, že Marpo je v Riegráčích, tak jsem začala shánět lidi, kteří by šli se mnou.
Bylo to dost na poslední chvíli, ale tak mě to rozpumpovalo, že jsem svůj plán "uklidit a spát" změnila na: "Chci párty."
Brácha mě pozval do hospody s jeho kamarády, tak jsem se na koncert nakonec vyprdla a šla s omladinou.
Prej jen tak, na slušňáka. No chytli jsme slinu, takže domů jsme dorazili až v půl 3. :D


31. 5. 2018


V práci mě navštívila kolegyně. Měla jsem naprosto úděsnou vyčerpávající rýmu a k tomu asi i teplotu.
Seděla jsem mezi paletama a umývala knihy, u toho jsem velice smířeně prohlásila,
že jsem rozhodnutá skončit. I kolegyně si všimla, že ten můj nasranej temperament, kdy jsem tam lítala po skladu
a řvala, že se zblááázním a ať jdou všichni do peeerdeeele, je fuč. Vysálo mě to. Asi syndrom vyhoření.
Zlost, křivdy. A pak to uvědomění, že to dělám vlastně pro zábavu a nemůžu si nic moc finančně dopřát.
Nestěžuju si, nikdo mi pistoli u hlavy nedržel, ale snad chápete, jak to myslím.
Daly jsme si vínečko, poklidily co jsme stihly. Já pak kamarádovi vytiskla triko a jela domů.
Tam jsem okamžitě usnula. Brácha se sebral a jel na koncert, tak jsem si v klidu ležela a koukala na Zlatou mládež.


1. 6. 2018


Pršelo. Dělala jsem si svou práci v kanclu, uklízela, protože jsem cítila, že můj čas se krátí.
Taky žejo, odpoledne mi zavolali z toho pohovoru, že o mě mají zájem.
Na odpoledne jsem naplánovala velký nákup. S bráchou jsme sjeli do Alberta, nakoupili hodně vín v akci,
nějaký potraviny a tak. Pobavili mě takový ty žvejky se jmény - hezky se tam váleli vedle sebe moji ex milenci. :D
Uvažovala jsem, že bych si je pokoupila - zatím mám akorát Er. a nikde jsem ještě nepotkala F.
Ale ten z čárodek, ženatej, ex, vdaná... Ti všichni mají své žvýky v regálech. :D
Nakonec jsme nevydrželi a pozvali na návštěvu bráchovýho kámoše s přítelkyní. Dorazili kolem půl 11 večer,
dali jsme si něco dobrého k pití a pouštěli písničky. S B. jsme pak na balkoně sestrojily teorii,
že můj ex je nekrofil, jelikož se mu nejvíc líbil se mnou sex na hřbitově, nevadilo mu že ležím jako prkno,
popř. u toho sem tam i usnu a sem tam mě během dne začal třeba škrtit... :D Dává to smysl!


2. 6. 2018


V sobotu jsem měla mít konečně po sto letech volný byt - naši na chatě, brácha v práci.
Chtěla jsem si zadumat nad svým životem, udělat nějaký resty... A co myslíte? Kolem 12 mi přišla SMS od našich,
že balej a vyrážej do Prahy. Ou noou. Ale tak jsem se pustila alespoň do toho úklidu,
vygruntovala jsem pokoj, povedly se mi všechny hromady CD, knih apod. umístit z koberce do různých poliček
a skříněk, vše jsem umyla, vytřídila nějaké věci, utřela prach, povlíkla nově povlečení,
vyprala to starý, pověsila ho, vyluxovala, vytřídila kosmetiku a ještě jsem si zvládla obarvit vlasy,
vynést odpadky, uklidit kuchyň... No měla jsem dost.
Večer jsem pak vyrazila do hospody za partou. Po těch horách, kdy tam o mě kolovaly divný drby,
jsem nějak na jistých pár jedinců neměla náladu, takže jsem žila v separaci.
Tady jsem prohodila po dlouhý době asi 3 věty s vdanou, kterou jsem znásilnila,
M., kterej pro mě dřív kradl ovoce a teď mě nenávidí, mi přinesl popelník a začal uklízet vajgly
(stále váhám, zda to myslel jako milé gesto, nebo mi chtěl naznačit, že jsem prase. :D)
Ale bylo to na slušnáka, kolem 11 jsem šla domů. Tam jsem otevřela inzerci a napsala na jedno moc sympatické místo...
Na takové, které jsem si zkrátka pokusila "správně přát"...


3. 6. 2018


V neděli na mě padla nějaká lehčí únava, takže jsem odpoledne prospala.
Pak jsem hodila sprchu, oblíkla se a vyrazila na Kašpárkohraní. Bylo tam sice hodně dětí, přes který jsem chvílema neviděla, ale tím jak jsme byli v uctivé vzdálenosti, mohla jsem si zatancovat, zaskákat. Paráda!
S Tomášem jsem se po koncertě i na chvíli setkala, vysloužila jsem si objetí. A pak jsme pokračovali s Fí. do super hospody
kousek od místa, kde jsme seděli až do zavíračky. Bylo to tam moc hezký, i víno měli dobrý.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 17. června 2018 v 4:46 | Reagovat

Teď budeš válet zas jinde... ale do hospůdek pořád, ty se nesmí ztratit!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama