Týden 23. a 24.

17. června 2018 v 21:21 | K. |  Projekt 52
Jelikož blog má zas nějaké své technicky perfektní období, musela jsem další díl Projektu rozdělit na 2 díly... Úvod ponechávám stejný, jako z prvního...


Lidé mi často vyčítají, že se držím ve svých stereotypech. Nejvíc jsem si vyslechla, co se týče Er. Ale paradoxně, mě víc jak on, ničila spíš špatně ohodnocená práce. Neustálé výčitky, co je blbě. Cokoli jsem udělala, tak mi bylo předěláno - i kdyby mi v dopise mělo vedení vyměnit dvě slova, zkrátka vše procházelo kontrolou a já si často připadala jak nesvéprávnej blbec. A to vše - teď už to můžu napsat - za 11 000,- čistého měsíčně. V Praze. Práce skoro za 3 lidi. Dovolená žádná, marodění žádný... To, že si můžu k práci otevřít lahváče a nikdo to neřeší mi to zas tolik nekompenzovalo (v tý nový to můžu taky a těch výhod je tam, krom vyššího platu mnohem víc), byť si vedení myslelo, jaký mi poskytuje narozdíl od jiných zaměstnavatelů výhody...
A tak jsem, přátelé, práskla do bot! Během týdne jsem si našla dokonce dvě super místa, rozhodla se pro jedno a 7. 6. prostě bouchla dveřma a odešla nekorektně do hajzlu. Nicméně kdo četl "Poslední kapka", jistě bude souhlasit, že nemusím trpět nějakými výčitkami svědomí.
Mé kroky vedly nakonec do eshopu s potravinami a kuchyňskými potřebami, kde se v mladém kolektivu věnuji přípravě balíčků, aby v pořádku dorazily k zákazníkům. Nebudu lhát, po prvním týdnu mě bolí snad úplně všechno, ale tak doufám, že si zvyknu... Jinak to bylo období kulturně bohaté... Jen těch negativních věcí by se mohlo dít o trošku míň.

4. 6. 2018


Chcípli motýli. Chráněná dílna spěje ke konci...
Dodělávala jsem resty, papíry, inventury, úklidy. Aby, až odejdu, tam nezůstal po mně moc velkej masakr.
Snad se mi to povedlo...



5. 6. 2018


V práci bylo zas veselo, přijel jeden vocas, že potřebuje potisknout trika, na poslední chvíli.
T. neměla zpracovaný loga, začala mi tam vyčítat, že jsem jí to neřekla dřív a jak byla nervózní,
zlila mi klávesnici aktimelem. Naštěstí díky tomu jsem mohla odejít relativně brzo,
protože mě čekala návštěva prababi, kde byla i babička a teta.
Povyprávěla jsem jim, že jsem se teda rozhodla skončit. Přišla řeč i na Er.
Kdo ví, jak to všechno dopadne. Třeba to nakonec bude všechno dobrý.
Musí, našla jsem na svém místečku poslední čtyřlístek...


6. 6. 2018


Tak jsem se ráno vypravila na pohovor číslo jedna - do eshopu s potravinami a nádobím,
kde bych vychystávala balíčky. Mám to teda skoro hodinu od baráku, ale to jsem teď dojížděla podobně.
Kolektiv je malý, mladý - jen 2 kluci v mém věku. Vypadalo to na pohodu.
Odpoledne mě pak čekalo druhé kolo v knižní ditribuci, kde bych dělala na zákaznické lince - nejsem zrovna řečník,
mám dny kdy bych nejraději fakt nepromluvila ani slovo a i když to je vpodstatě váženější pozice,
rozhodla jsem se pro skladnici v eshopu. Ale rozhodování to bylo sakra těžký.
Večer jsem šla s Fí. na vínko, vzala jsem i našeho psa. Psala jsem odpoledne Er., že v pondělí nastupuju do novýho...
Provoznil. Ale až večer a když jsem mu pak volala, vytípl to, tak nevím jestli spal nebo se na mě zas naprdl.
Každopádně už se mi ozvat nestihl, simku jsem odevzdala...
Když jsem pak šla hodit Bibi domů, potkala jsem se před domem s paními, který se zapojily do záchran koček u nás na sídlišti, trošku jim do toho taky kecám, tak jsme se konečně aspoň seznámily.


7. 6. 2018


Stalo se něco, co jsem si vživotě nedovedla představit. Protože mi opět nepřišla výplata včas,
bylo mé rozhodování opravdu snadné. Sbalila jsem se, dodělala poslední práci a oznámila, že končím,
že to takhle dál nejde. Detaily jsem rozepsala v samostatném článku,
myslím si, že se nemusím opakovat... Sbohem, chráněná dílno!


8. 6. 2018


"Jak jsem se stal nezaměstnaným..."
Protože jsem si už období na pracáku odbyla, dohodla jsem si nástup do nové práce už hned na pondělí
a volný jsem si teda udělala jen pátek. Pravda, trošku jsem zalitovala, že jsem si nevzala alespoň týden,
přecejen, po 4 letech bez pořádný dovolený jsem už celkem utahaná.
A tak jsem se vááálela.


9. 6. 2018


Sobota byla zdařilá. Vstala jsem celkem brzo a vypravila se na Kulaťák za kamarádkou,
která tam prodávala na stánku. Potkala jsem se tam dokonce i s T. a jejím přítelem,
prošli jsme si stánky, dali pivko. Pak jsem J. pomohla uklidit stánek a jeli jsme na Bráník,
kde jsme objevili moc fajn restauraci, dali si výbornou grilovanou zeleninu.
Cestou domů začalo pršet. Čekala jsem na tramvaj a v zastávce seděla nějaká slečna a hrozně plakala.
Ptala jsem se jí jestli potřebuje pomoct, třeba kdyby se chtěla jen vynadávat, jestli ji někdo naštval.
Usmála se, odmítla, ale doufám, že jí aspoň trošku pomohl pocit, že není lidem lhostejná.
(Když jsem odjížděla, už se upravovala u zrcátka, tak asi pláč přešel).
Na Palačáku se strhla příšerná buřina, lilo jak z konve. V tu chvíli se tam někde začali topit ti keškaři.
Domů jsem dojela úplně promáčená.
A večer hurá zpátky do centra, tentokrát s Fí. Nejdřív jsme si zašli na véču a pak na procházku na vyhlídku na Andělu.
Po dlouhé době jen tak sedět, pouštět si písničky a popíjet vínko.


10. 6. 2018


Celý 4 roky jsem používala služební telefon. Ten mi sice zůstal, ale SIM jsem musela odevzdat.
Vyzkoušela jsem si teda 3 dny bez možnosti volat. Jako takhle, to se vydržet dá v pohodě,
ale chybí mi internet. Takže jsme se s bráchou odpoledne sebrali a jeli do O2, abych si zařídila paušál.
A teda neodolala jsem a zakoupila si rovnou i nový telefon. Zůstala jsem u Samsungu, se kterým jsem byla vždycky spokojená (a kdyby ten můj nebyl tak roztřískanej a dobře mu ostřil foťák, tak novej nechci).
Momentálně ho teda ještě nepoužívám, čekám na ochranný kryty, protože bych byla nerada,
aby dopadl tak jako můj současný miláček.
Stavili jsme se ještě v Lidlu a pak hurá dom. Tam jsem s přestávkama spala až do rána -
pouštěli jsme si sice Lijavce a pak Partičku, ale to vyčerpání mě totálně sejmulo.


11. 6. 2018


A je to tu. První den v nové práci. Nemohla jsem k ránu už ani spát, takže jsem si hodila sprchu,
uvařila kafe. A nekřesťansky brzo vyrazila na tramvaj.
Na místo jsem dorazila včas, hned jsem se potkala se svým novým kolegou L.
Za chvíli dorazil i H. Objevila se tam i M. Jsou to všechno lidi v mym věku,
jsou trošku jiný než já - třeba považuji za důchodce lidi kolem 40 :D,
poslouchají muziku, kterou jsme si pouštěli když nám bylo patnáct... Ale jinak jsou fajn,
jsou na mě hodný, pomůžou. Hlavně se mnou nemají skoro vůbec žádnou práci,
protože balíky balit umím, M. si dělala dokonce srandu, že by mě v tetrisu rozhodně neporazila
a jsem celkově rychlá, takže stíháme, dokonce chodíme domů před koncem pracovní doby, protože máme hotovo.
Tak snad se nakonec ještě skámošíme. :) A první den jsem hned vyfasovala nějaké potraviny, které měly narušený obal, ale uvnitř jsou v pořádku. :D Doma mě čekal menší, ale milý šok - ozval se mi pan policajt. Našel si mě na FB.
Tak jsem si volali a dokonce za mnou přijel. Vyprávěla jsem mu o tom, že jsem změnila práci, tak mě podporoval.
Achjo, tohle je první člověk od Er., kterýmu bych tu šanci pravděpodobně dala, ale on furt nepolapil pachatele...
Večer jsem pak jela do Stromovky, kde jsme se s D. a A. prošli, popili. Původně tam mělo být letní kino,
ale protože hrozily bouřky, zrušili ho. Pravda, cestou domů jsem parádně zmokla.
Bylo divný sedět sama v zastávce, všude kolem slejvák, hromy, blesky.
Tak moc mě to rozněžnilo, že jsem napsala Er.


12. 6. 2018


Tento týden se nesl ve znamení kultury. Po práci jsem jela na Mírák, kde jsem poseděla v parku,
pak dorazil bratr, zašli jsme na pivo. Před začátkem představení Periferie jsem ještě navštívila elektrikáře,
který tam pracuje. Hned mi vyžvanil všechny drby z bývalý práce, třeba to, že po mém odchodu T. vyměnila zámky.
Tak jako - Er. kterej se zapletl do drog, v minulosti si 3 roky poseděl - a ví se o něm vše tam má dveře vždy otevřené.
Krom toho tam pracoval další vyfetovanej magor, alkoholik, vrah - a po jejich odchodu se nikdy nic nedělo...
Ale odejde Káťa a pomalu se firma stěhuje a mění identitu. :D
V tu chvíli mi nějak přestalo být líto, že jsem zdrhla.
Protože bylo málo prodaných lístků, dostali jsme za naše nejlevnější balkony celou lóži.
S A. jsme stihli ještě rychlý vínečko a pak už si jen užívali hru.
Mně se to líbilo moc, trochu jsem v hlavních hrdinech viděla mě a Er. A stejně tak jako v našem případě,
ani tady jsem se nemohla rozhodnout, kterej z nich je větší kretén a magor. :D
A i když tady k hlavnímu hrdinovi promlouvalo dle programu svědomí,
já v tom viděla spíš schizofrenii a o to víc mi to to moje zatracený tele připomnělo.
Protože jsem už 2. den nic nejedla, zašli jsme si potom ještě na pizzu. Bratr se opět nechal pozvat a dušoval se, že příští týden mi vše vrátí... Už to byla asi 4. akce, kterou jsem financovala. A vzhledem k tomu, že mi z bejvalý práce dluží ještě skoro 8 000,- a ty nikdy neuvidím, momentálně si fakt vyskakovat nemohu.


13. 6. 2018


Další pracovní den, tentokrát mě kluci vyvedli i ven - zašli jsme se podívat na farmářský trhy.
Docela rychle to uteklo, ale těšila jsem se domů. Jak si hezky lehnu, budu si číst, dokoukám Zlatou mládež.
Tak jsem tam teda dorazila, myslela si, jak povyprávím našim teda o té nové firmě.
Nastala stará zlatá klasika, můj gamblerskej dementní bratr si zas vzal další půjčku. Přišla upomínka.
Protože našim prosral strašně peněz a ještě si vzal asi 2 půjčky, musí odevzdávat výplatu, ze který to pomalu splácí
a máma mu z toho akorát dává kapesný. Tenhle měsíc už mu měla dávno přijít, ale furt prej nic,
už to začalo být podezřelý. Čekala jsem, že bude mela, takže jsem obětovala svůj odpočinkový den
a jela za V. do práce, kde jsme si daly vínečko a povídaly si. Domů jsem dorazila kolem půl 1.
Bratr tam nebyl, jasně že zas všechno promrdal, ještě zfalšoval výpis účtu.
Tak prej jestli ho můžu přemluvit, aby se vrátil domů. Takže místo toho, abych šla spát,
jsem do 2 do rána dělala poradkyni po telefou a akorát se u toho nasrala, jakej je to zmetek.
A nekomentuju, že se mnou nechal zvát, když sám ví, že na účtu mám momentálně stovku, v peněžence též
a novou výplatu, která bude navíc dost skromná, dostanu až za měsíc.


14. 6. 2018


Ráno jsem musela k doktorce pro razítko, že jsem způsobila práci vykonávat.
Tam zas můj účet zaplakal - 500,- za razítko, pak 900,- v lékárně... Že já blbec v tý bejvalý práci fakt něco nenakradla.
Po práci jsem jela k babičce, která mi udělala oběd a kafčo a pak zase hurá do centra - prozměnu do divadla! :D
S Fí. jsme si pořídili lístky na Prachy!!! Já už na nich byla, tak jsem si to chtěla zopakovat
a nelituju. Tohle jsem přesně potřebovala, konečně nějakou srandu v tom mým divokym tragickym životě.
Po představení jsme se prošli do Palladia a pak k Vltavě, kde jsme popíjeli vínko,
koukali na Pražský hrad a povídali si.
Jsem z toho všeho nějaká vyčerpaná. Člověk si za svoje prolémy může sám. Já si můžu za Er.,
za to, že se pořád snažím mu pomoct, ale bez léčení se mi to nepovede. Navíc se už léčil a zbytečně.
Ale nějak furt nevím čím jsem si vysloužila ten konec v chráněný dílně (resp. to nařčení, že za ztrátu nějakejch píčovin,
který mě nezajímaj, nesu odpovědnost já) a toho bratra, kterej má všechno, full servis... A zas strhává pozornost.
Místo toho, abychom se bavili o mé nové práci třeba, tak zase celá rodina řeší jeho!
Jsem asi přecitlivělá, ale fakt mě to začíná dost ničit.


15. 6. 2018


A aby toho veselí a kultůry nebylo málo, na pátek jsem měla v plánu velký koncert!
Nejprve jsem si tedy musela odbýt směnu v práci, měli jsme všichni formu.
H. musel odejít už po poledni, protože ho chytly záda, já teda taky sotva stála na nohách
a L. byl nějakej rozmrzelej, takže tam furt nadával a všechno ho štvalo.
Jediná v pohodě byla asi akorát M. Ta se se mnou dokonce začala bavit, takže už si nepřipadám tak cizí
a myslím, že z nás budou fajn kolegyně. :)
Propustku jsem dostala hrozně brzo, to je zatím první nevýhoda, že nemám klíče a když končí ostatní, musím taky
a pak někde hodinu tvrdnu, než někdo přijede. S Fí. jsme se sešli na Českomoravský, zašli jsme na chvíli do hospody a pak do O2 na Arcade Fire. Moc je neznám, ale koncert se mi líbil, měli moc hezkou show.
Ale ke konci jsem už skoro brečela, jak mě všechno bolelo. Stárneme...


16. 6. 2018


Sobota se nesla v duchu klidu a míru :D
Byla jsem sama doma, gambler byl v práci a naši jeli na výlet, takže jsme s Bibi měly prééé.
Trochu jsem blogovala, stahovala si písničky z pracovního playlistu, než na něj T. narazí a smázne mi ho
(jako msta za ty ukradený kouhoutky, muheheeee). A hodně jsem teda spala. Takže takovej promrhanej den no.


17. 6. 2018


Další líny den. Bratr chrápal až do dvou, takže jsem ležela a čučela do stropu.
Pak jsem teda trochu poklidila a zašla s T. na pár pivek do hospody.
A teď zas ležím a přemýšlím o tom, jak jsem strašně lenivá a že jsem celej víkend takhle promrhala.
A to jsem měla takových plánů...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama