Jaký si to uděláš, takový to máš

14. srpna 2018 v 22:22 | K. |  Klávesnicí

Prababička občas vzpomíná, jak byli první v ulici, kteří si pořídili televizi. Vždycky přichystala pohoštění a sezvali s dědou sousedy a všichni se před tu televizi naskládali a koukali. Nejčastěji na fotbal.

Pro nás, nebo alespoň pro mě, je to celkem nepředstavitelné. Ani ne tak ta verze, že televizi nevlastním, ale tu možnost si ji pořídit vůbec nemít!


Když se zamyslím nad svým dětstvím, vidím od každého něco. Hodiny jsem se prohrabala v pískovišti před domem, učila jsem se na kole, bruslích, seznamovala se s jinýma dětma, hrála si s plyšákama, houpala se v předsíni na houpačce, běhala dokolečka v pokoji a představovala jsem si, jak dobývám věž strašidelného hradu, chodila do divadýlka, s babičkama a dědečkama na různý procházky, četli jsme pohádky, ale zároveň vím, že nás máma k tý televizi, a troufám si říct že i denně, zrátka posadila a zapla ji.

Jsem ročník 1992 a jako úplně maličká jsem byla posedlá Kuřátkama. Tu znělku jsem velice ráda opakovala. Samozřejmě si to nepamatuju, ale naši mi to sem tam připomínají.


Každý večer jsme pak netrpělivě očekávali klučinu v čepici z novin, který během pár vteřin stihl rozdat letáky, k čemuž použije všechny dostupné přemisťující prostředky, abychom si mohli užít kratičkou pohádku před spaním - Večerníček.

Kdybych mohla, lehnu si do postele a všechny ty krásný pohádky si znovu pustím - tak třeba - kdo by neznal hlášku, kterou denně budím bráchu: "Vstávat a cvičit!" "A proč?" "Protože je ráno." "Ale já mám ještě noc!" No jasně, mají ji na svědomí dva ušatý králící, kteří bydlí v klouboku kouzelníka Pokustona.

Pokud měl člověk chuť na trochu čar a kouzel, nikdy ho nemohlo zklamat utržené sluchátko. Mach a Šebestová byli správná dvojka ze 3.B. a sluchátko je bralo na místa, která by je ani ve snu nenapadla. Vždyť jak by se jinak mohli v době ledové seznámit s člověkem neandrtálským nebo vyhrát v boji s bacily v krku spolužáka Kropáčka? Jistě mi dáte za pravdu, že i vy jste si občas přáli takové suprácké sluchátko mít. A k tomu i báječného psího kámoše Jonatána!

O pejsky celkově nebyla po sedmé hodině večer nouze. Těžko rozmýšlet, jestli byste raději doma Škubánka nebo Maxipsa Fíka. Já osobně ale vždycky měla nejvíc slabost pro létajícího Fida, který se s láskou staral o své dva malé synovce. Aby to nebylo líto kočkám, tak Pejsek s kočičkou spolu měli celkem fajn domácnost, sice sem tam pokazili dort, nebo jim domeček zapadl sněhem, ale jejich klidné soužítí jim může kdokoli závidět.

Že život není jen o štěstí a hezkých věcech nám připomněli Broučci, kteří si sice hezky žili, měli se rádi, ale stále se skrývali před potenciálním nebezpečím a stejně chudáci nakonec umrzli. Víte, že když vyroste bílá sedmikráska, zemřel na tom místě brouček, a když bílá s růžovými okraji lístečků, tak beruška?

Kdybych tu měla vyjmenovávat všechny ty boží večerníčky, které jsem téměř se zatajeným dechem, který se střídal s upřímným smíchem, sledovala, asi by mi nestačila délka článků. Snad jen: Žofka ředitelkou ZOO, moje srdcovka Hurvínek, Rákosníček, Radovanovy radovánky, O zvířátkách pana Krbce, Já Baryk, Včelí medvídci, Krteček, Maková panenka a motýl Emanuel. Za zmínění určitě stojí i hrané pohádky: Krakonošké pohádky a i ty, kde se v hlavní roli objevila zvířátka: Vydrýsek, Méďové nebo Tuláček.


Pár let poté, co byl Večerníček od České televize pro nás už samozřejmost, přišla s podobným nápadem i TV Prima a v 19:45 nasadila i ona krátké pohádky. Kdo by neznal ty dva, co si nedají pokoj, sami nevíte, komu vlastně fandit, ale jste rádi, že nakonec vše dobře dopadne? Už víte? No jasně že Tom a Jerry. Nebo dobrácký Méďa Béďa a jeho kamarád Bubu.

Na dětské diváky myslel i náš oblíbený Supermax. Vlastně můžeme vděčit i jemu za to, že nás nenechal v klidu. Bodejď by ne, museli jsme strážit vesmír!!! Morfujeme! Tak co, která barva jste byli?

Abychom trénovali mozečky, nesmělo chybět ani sledování populárního Hip, hap, hop. Spousty barviček, balónků, obrázků a záludný úkoly, se kterými se soutěžící museli poprat. Na závěr pak byla vítězi položená otázka - pokud odpověděl špatně, dostal solidní spršku - pokud ale jeho odpověď byla správná, začaly se sypat hopíky. Hoooodně hopíků!

Když se zrovna v programu nic dechberoucího neobjevilo, vytasili rodiče svou tajnou zbraň! VHS kazety. Doteď nemají díky mě rádi dvě pohádky - Šíleně smutnou princeznu a S čerty nejsou žerty. Nicméně mě stále baví a ani po 1000. repríze se nebráním k tomu, abych se na tyhle dvě pohádky mrkla. Krom českých hraných pohádek jsme měli i krásný kreslený - Šmoulíky nebo želváka Frenklina, který se svými zvířecími přáteli zažíval nejedno dobrodružství.

Pak mě dohnala puberta a já vyměnila Kostičky za Eso. Každou sobotu a neděli jsem vstávala brzo, abych si mohla sednout na gauč a sledovat novinky ze světa hudby. Óčko, Eso, VH1, MTV... Co jiného mi taky zbývalo v době, kdy jsme neměli internet? Umíte si představit dobu, kdy neznáte YouTube? Byla jsem mazaná. Seděla jsem s ovladačem v ruce, s VHS kazetou zastrčenou v recorderu a čekala na své oblíbené klipy, abych je mohla mít všechny hezky pohromadě a mohla se k nim kdykoli vrátit. Z Bravíčka jsem si pak vystřihala fotky všech interpretů a vytvořila si k tomuhle pokladu obrázkový booklet.


Televize sice není nezbytná, ale není zbytečná. Přijde mi, že je dneska trend distancovat se od věcí, které neumíme používat. Ale to, že prosedíte celý den čučením na hloupé pořady, není problém samotné televize. Přirovnala bych ji třeba k Facebooku. Je to dobrý pomocník, ale zlý pán, pokud tomu být tím panem ovšem dovolíte.

Dávají v ní spousty hloupostí, ale zároveň spousty fajn seriálů, filmů a pořadů. Když jsem se odstěhovala od rodičů, bylo mi občas večer smutno a chtěla jsem nějakou hlasovou kulisu. A tak jsem se naučila zapínat Smíchov - tenkrát na něm ještě 2x za večer běželo TELE TELE. Zažila jsem i éru telenovel a nemám pocit, že by se ze mě stal negramotnej debil

Ani dneska asi není chvíle, kdy by byla v pokoji vyplá. Když přijdu po náročném dni z práce, ráda se odreaguju u seriálů jako jsou Průměrňákovi, Jak jsem poznal vaši matku nebo Přátel. Mám ráda i české seriály a filmy, třeba zrovna teď, co článek píšu, poslouchám jedním uchem Kriminálku Anděl (a sem tam se i juknu, protože Švehlík je prostě láska). To ale neznamená, že upřednostním krabici s obrazem a zvukem před reálným životem. Nikdy ji nedávám přednost před procházkou s kamarády, koncertem mé oblíbené kapely nebo třeba návštěvou divadla. Ale jsem ráda, že ji tu pro ty dny, kdy sedím u notebooku, píšu, vyrábím šperky, nebo cvičím, zkrátka mám.

Takže pokud vám televize přijde zbytečná, ale stále ji vlastníte a občas ji i zapnete, asi čučíte na kraviny. Na výběr je ale ze spousty zajímavých pořadů. Všude je to samej dokument, procvičením znalostí u Milionáře taky nic nezkazíte. A nebo víte co? Klidně si pusťte nějakou tu pohádku, vždyť ty neublíží nikomu v žádném věku.

Hlavně vás prosím, tu televizi nevyhazujte z okna! Víte jakej by z toho byl bordel?


Táák, a protože jsem se nažhavila na téma "Večerníček" a vybavuju si další a další bezva pohádky,
můžete mi do komentářů napsat, jaký (ne)máte rádi vy! :)



 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Aduna Aduna | E-mail | Web | 14. srpna 2018 v 22:55 | Reagovat

Mi se třeba líbí pořady na prima Zoom, když to občas zapnu, ale upřímně, tak často už televizi nezapínám (z okna taky nevyhazuju). Sice jsem ročník 99, takže kostičky, studio 7 (na to jsem vždycky vstávala), večerníčky a nedělní pohádky, to jsem ještě taky zažila... Ale puberta byla už venek, mobil, mobil s venkem, na začátku puberty tak nějak v 11 nebo 12 jsem dostala morčátko, což bylo lepší než televize a mobil dohromady, inu a pak samozřejmě počítač a notebook.
Ale upřímně nejradši jsem se dívala na televizi v dětství vždycky s babičkou, protože ona k tomu měla právě takový ten vztah jako tvojí prarodiče a navíc to vždycky byla zábava :D Od sousedky mi třeba půjčovala na kazetách různé pohádky s Michaelou Kuklovou a prostě klasické české pohádky nebo mi později kupoval ty DVD edice a koukaly jsme na to spolu. :D Ale já si stejně radši čtu, teď ze seriálů koukám jen aktivně jen na GOT a měla jsem ráda Gossip girl, tu jsem právě prvně viděla v televizi a pak jsem to celý zhlédla někdy v druháku na střední, už ovšem na notebooku.

2 K. K. | E-mail | Web | 14. srpna 2018 v 23:00 | Reagovat

[1]: Tak já taky pubertu nestrávila u televize. Hodila jsem po škole domů tašku a až do večera jsme chodili po sídlišti. Akorát ráno jsem si zapínala ty hudební kanály, jinak jsem na televizi skoro nekoukala. :) Esmeraldu jsme sledovali u babiček. :-D

3 Donyka Donyka | E-mail | Web | 14. srpna 2018 v 23:02 | Reagovat

Já pohádky milovala a miluji do teď! Je sice pravda že dnes už spíše ty hrané než kreslené, ale určitě jimi nepohrdnu. Upřímně nesnáším ty moderní rádoby "3D" pohádky. Naposledy jsem viděla nějaké vláčky či co. No prostě nic moc. Ovšem moje láska je RUMCAJS !

4 Marcela Marcela | E-mail | Web | 15. srpna 2018 v 1:55 | Reagovat

Jééé to jsi mi připomněla staré dobré časy, kdy se na televizi ještě dalo koukat. :-D
Když si vzpomenu na moje dětství, tak všechny večerníčky, které jsi tu popsala, mám ráda dodnes. A když začaly nové programy jako je Nova  a Prima, bylo to zase pro mě něco nového. Nové pohádky, nové filmy , dokumenty o cestování, přírodě atd.
Jo dříve nám to stačilo. Ale dnešní době vládne spíš internet, tak televize jde jaksi mimo. :-|
A moje nejoblíbenější pohádky jsou Tři oříšky pro Popelku a S čerty nejsou žerty. :-D
Samozřejmě na další pohádky se také ráda dívám. :-)

5 Talaniel Talaniel | E-mail | Web | 15. srpna 2018 v 8:16 | Reagovat

Díky za rozumný pohled a za trochu té nostalgie :-) Mně se spíš vybavují těsně porevoluční výborné znělky Kačeřích příběhů a Rychlé roty (Vilém Čok aj., pokud si vzpomínám dobře). Každou sobotu (nebo to byla neděle?) u babičky ráno před bednou, žádný internet, aby si člověk pustil co chce kdy chce :-)

To mi připomíná začátky s počítači. Připomínalo to vzpomínky Tvé prababičky: s kamarády jsme se slezli u počítače, jeden hrál a ostatní koukali a pak jsme se střídali :-) Princ z Persie, Doom...

To je už tak dávno... Stárneme...

6 padesatka padesatka | E-mail | Web | 15. srpna 2018 v 18:30 | Reagovat

Moje prababička měla první televizi v celém domě, sousedi se chodili taky dívat, ale podnikavá babka vybírala korunu... :-)

7 Lenka Lenka | E-mail | Web | 16. srpna 2018 v 9:45 | Reagovat

V dětství jsem milovala Toma a Jerryho, Boba a Bobka, Broučky (u těch mi bylo smutno, když některý z nich umřel :D). Na období kazet a vstávání na nedělní program pro děti vzpomínám ráda. O prázdninách jsme ale s kamarády z chalupy trávili většinu času venku a bylo to fajn. :) Sociální sítě přišly kolem mých 13 let. :D

8 Pavlína Pavlína | E-mail | Web | 17. srpna 2018 v 9:42 | Reagovat

Jsem ročník 1998 a upřímně moje dětství bylo podobné. Vždycky přes den někde venku pobíhat a pak večer čas na večerníček :D A musím říct, že i jako to dítě jsem byla občas ráda, když televizní večerníček vystřídala knížka, která byla právě třeba o Krtečkovi nebo Kátě a Škubánkovi :D :) Je pravda, že momentálně je spíš potřeba vysledovat, kdy dávají ty dobré pořady a kdy se na televizi vykašlat a jít třeba na procházku, protože už vím, že tam dávají něco, co mi zrovna nesedí. Pěkný článek! :)

9 Meduňka Meduňka | Web | 19. srpna 2018 v 18:30 | Reagovat

Na Toma a Jerryho jsem koukala už kdysi dávno, ještě za "totáče", vysílala to rakouská OFF. Tamtéž v té době běžel i seriál Dallas. Prd jsem rozuměla, ale milovala jsem to :D
Výborný článek, zařazuji do výběru.

10 Meduňka Meduňka | Web | 19. srpna 2018 v 18:31 | Reagovat

[9]: Překlikla jsem se, ORF! :-D

11 K. K. | E-mail | Web | 19. srpna 2018 v 20:05 | Reagovat

[3]: Asi před rokem jsem náhodou viděla Mickeyho klubík a bylo mi z toho téměř fyzicky zle. :-!  8-O

[4]: Pohádky jsou fajn. Na Tři oříšky jsem jako malá taky ráda koukala a chtěla jsem mít Juráška a Rozárku. :-D

[5]: S počítačem jsme to měli podobné, první jsme měli u babičky a taky se čekala fronta na hraní a ostatní pozorovali jak to tomu vyvolenému jde. :-D

[6]: No vidíš, to tý mý řeknu až za ní půjdu. :-D

[7]: Já se aktivní na sociálních sítí stala až na konci prváku, do tý doby jsem měla přístup k PC jen omezeně. :-)

[8]: Jojo, taky jsme tyhle pohádky měli i v knižním vydání. :) Děkuji :)

[9]: A vybavuješ si toho divnýho Toma a Jerryho - Tom a Jerry Kids show? To nám máma tenkrát nahrála z TV na kazetu. Ale ten klasickej je lepší. Jinak děkuji pěkně :)

12 Meduňka Meduňka | Web | 19. srpna 2018 v 20:36 | Reagovat

[11]: Vybavuji :D, neboť jsem ho děckám nahrávala na kazetu :D, a byl fakt divnej :D

13 K. K. | E-mail | Web | 19. srpna 2018 v 20:48 | Reagovat

[12]: Konečně někdo. :D Jsem si ho zrovna nedávno zálohovala na harddisk, uchovávám pro další generace. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama