Nafoukněte mi byt. Děkuji.

25. srpna 2018 v 14:14 | K. |  Klávesnicí
V dnešní době frčí minimalismus. Téměř sterilní prostředí, bez všech těch krámů, co nám zatěžují energii. Abychom byli IN, uklízíme podle zásad feng shui a kdyby to šlo, žijeme snad jen mezi čtyřma prázdnýma stěnama. A protože jsem vždycky byla tak trošku rebel, rozhodla jsem se tuhle módu bojkotovat.


"Ty jsi jak ten Dvořák!" hlásí táta pokaždý, když s vítězoslavným úsměvem přitáhnu domů nějakou novou blbost. Pan Dvořák (jehož jméno bylo pozměněno) je náš soused. Po rodičích zdědil spousty peněz, byt o rozměru 70 metrů čtverečních a barák ve vedlejší obci. A pan Dvořák má rád věci. Hodně věcí. A tak má oba své příbytky narvané k prasknutí všelijakým harampádím, co sbírá po blízkém i širším okolí. "To není pravda!" bráním se, "já nemám ty věci až po strop!" "To je pravda, tys je všechny nacpala za postel."

Jsem sběratel. Od malinka. Asi jsem tuhle vlastnost podědila po dědovi. Ten si z bytu udělal prakticky muzeum automobilové značky Renault - nasyslil nespočet modýlků všemožných velikostí, propisky, přívěsky, knihy, časopisy, oblečení. Žil tím až skoro do posledního dne. Když jsem u něj byla naposledy, v agonii hovořil o náhradních dílech do svého veteréna, které si údajně schoval do skříně s hračkami.

Je pravda, že ani máma nezůstává pozadu. Jako malá jsem od ní okoukala sbírání skleněných zvířátek. Na tom by nebylo nic asi zlýho, většina těch kousků jsou celkem pěkný zdařilý dekorace, ale časem se to vymklo kontrole, a příbuzní mě začali zahrnovat i méně hezkými zvířátky a postavičkami, který nejčastěji nakoupili v nějakých chráněných dílnách. Až jsem jednoho dne vyhlásila stop stav.

Nadchnu se snad úplně pro všechno a hned si představuju, jak si nashromáždím daného předmětu celou hromadu. Sem tam dostanu rozum, takže pak sbírky redukuju. Vzdala jsem se většiny bižuterie, kterou stejně nenosím, pivních podtácků, přestala jsem krást po putikách skleničky a půllitry, další hrnky mi už nesmí přes práh a když mi N. jeden méně hezkej odvezl na Ukrajinu, cítila jsem vnitřní úlevu, sem tam provedu velkou očistu šatních skříní a botníků, protože 50 svetrů je až přespříliš a z kosmetiky jsem si nechala pár základních matlátek (na který jsem stejně přes půl roku ani nehrábla) a poslala ji o dům dál. Jako malá jsem milovala samolepky, které jsme si lepili do alb na fotografie a o přestávkách je měnili.


Nicméně i tak mi zůstává spousty věcí, které nepotřebuji, které jsou pro samotné žití naprosto zbytečné, ale já se jimi nadále obklopuji a pomaličku polehoučku sbírky rozšiřuju a to mi činí radost, o kterou se teď podělím.


Drahé kamení

Doteď si vybavuju, jak jsem chodívala domů z pískoviště a kapsy jsem měla narvaný šutrama. Jsem celkem skromná, takže ke spokojenosti nepotřebuju safíry nebo rubíny, ale doteď se často i na sídlišti ohýbám pro obyčejný kameny. Nejsem žádný odborník, něco málo poznám, ale sbírám spíš to, co se mi zkrátka líbí. Mám plechovou krabičku od sušenek plnou pokladů, co jsem od mala posbírala vlastníma rukama + mi sem tam někdo přivezl třeeba od moře a pak jednu krabici od bot plnou polodrahokamů. Ty mám rozházený i všude po skříni a na parapetě je několik misek s tromlíkama, který mě sice už tolik neberou, ale tak přece se jich nevzdám.

Mám ráda přírodu a na kamenech se mi líbí, jak jsou tvrdý a krásný. Mají svoje kouzlo. Ne že bych vyloženě žila všemožnejma ezoteoriema, ale jsem ráda, když je mi v ruce takový kámen příjemný a vytváří dojem, že z něj jde pozitivní energie. Od kamenů to nebylo daleko k mušlím, pár se mi jich tu taky sešlo, dokonce mi Ježíšek přinesl i pěknou knihu a s myšlenkou, že se do jejich sbírání pustím, jsem ještě před časem koketovala, ale nemůžu mít všechno...


Svět slavných a známých

Nejvíc jsem samozřejmě touhle oblastí žila v pubertě, ale stále bývám ta malá naivní holčička, co se platonicky zamilováva do zpěváků a herců. (Momentálně je TOP IronKap a Doktor ze Schodiště :D). V této kategorii mám několik samostatných oblastí, který jsem se více či méně aktivně věnovala.

Tak především to bývaly autogramy. První dopis s žádostí o podepsanou fotografii jsem poslala před, pokud se nepletu, 14 lety Sámerovi Issovi. A jelikož mi vcelku rychle odpověděl a tu fotku opravdu poslal, začala jsem dopisy rozesílat častěji. Stal se z toho moc fajn koníček, pravda, byl trochu finančně náročný, ale neumíte si představit tu radost a napětí, když jste otvírali obálku, co přistála do schránky. Pár žádostí mám ještě ve světě, netuším, jestli se odpovědí dočkám, někdy takový překvápko dorazí třeba až po 5 letech. Ale mí nejmilejší mi odepsali a to mi udělalo radost. Třeba takovej dopis od Davida Švehlíka nebo Pavla Baťka opravdu zahřál u srdce. Teď už aktivně dopisy nerozesílám, ale jak o tom tak píšu, říkám si, že bych mohla pár lidem zas nějaké ty chvály poslat... Tak uvidíme.

Od podpisů to nebylo daleko k samotným CD. Mám ráda hudbu, žiju hudbou, když si nějakou kapelu nebo interpreta oblíbím, ráda ho chodím podporovat na živá vystoupení. Rodiče si odjakživa originální alba kupovali. My jako děti dotávali pod stromeček pravidelně kazety s oblíbenými Hurvínky a dalšími pohádkami, pak je doplnili Lunetici, Petr Muk nebo třeba Passion Fruits. Asi si ani nevybavuji Vánoce, kdy by se pod stromkem nic takového neobjevilo. V celém našem bytě nenajdete vypálený CD. A tak jsem si začala pomalu ale jistě taky tvořit sbírku. Je několik hudebních interpretů, které postupně doplňuji a ráda bych je měla komplet.

Povedlo se mi zkompletovat sbírku Chinaski. Nemám to jejich poslední, protože vyšlo až po chvíli, kdy mistři Malátný a Táborský vyházeli zbytek kapely a tím pro mě skončili, ale ty z dob, kdy jsem je měla ráda mám vše. Dokonce i prahistorický Starý hadry jsem ulovila na Aukru. To bylo radosti! Od Chinaski to byl jen krůček k Tomášovi K. a Animé, ty mám momentálně také všechny. Baví mě muzikály, mám "rozdělanýho" Landu, teď se snažím sehnat starší alba TroubleGangu (už jsem taky ulovila vyprodaná CD na bazoši, dokonce s podpisy, ou jééé), moje srdce prahne po starých albách IronKapa (výzva přijata!). Před pár měsíci jsem si zakoupila dvě desky Schodiště. Ze zahraničních vod mám už téměř všechny Sunrise Avenue, sem tam někde koupím Robbieho nebo Redhotíky. Z dob dětských a pubertálních mám Karmu, u který koketuju s myšlenkou, že si ji taky z nostalgie jednou doplním.

Mimo to jsem i sběratel zážitků, ráda chodím do divadel a na koncerty. Dřív jsem psala aktivně reportáže, to už momentálně nedělám, ale snažím se pořád někde courat a těším se na novou sezónu, protože mám kolem sebe celkem dost parťáků, kteří divadlem nepohrdnou.

Kromě hudebníků a herců mám ráda i hokej, pocházím z hokejové rodiny (jeden zlatý hoch z Nagana je můj příbuzný) a mám k němu díky tomu pozitivní vztah. Od mala nás táta bral na zápasy. Před - asi 6 lety - jsem se zamilovala do Louie Erikssona, přiznám se, že s jeho odchodem z Bostonu jsem to sledovat zas přestala, ale z dob, kdy jsem byla nalepená na obrazovce a se zatajeným dechem koukala, jsem nasyslila nějaký ty hokejový kartičky. Říkala jsem si, že by bylo moc fajn mít je všechny, ale vzhledem k tomu, kolik některý stojí, si asi budu muset nechat zajít chuť. :D


Hračky

Mám dětskou duši. Miluju plyšáky, ráda si hraju s dětmi (protože mi půjčují ty boží hračky), doteď nosím i oblečení s infantilními potisky, pracovala jsem v nakladatelství, který se na dětskou tvorbu dost zaměřovalo a mám to zrátka ráda.

Díky tomu od mala sbírám figurky a hračky z Kinder vajíček a jiných podobných cukrovinek (například Zaini). Když jsem se stěhovala po maturitě od našich, vlastnila jsem asi 3 krabice od bot. Jenže pak jsem díky Ex poznala jednu nadšenkyni, která mi věnovala opravdu velké množství a tím se moje sbírka začala dost rozrůstat. Momentálně zabírá téměř celý prostor pod postelí, povedlo se mi sehnat i některé cenější figurky a starší série.

Je to krásný koníček, ale celkem dost časově náročný a finančně to taky člověk trošku pociťuje. Takže občas dělám pauzy, momentálně jsem se zasekla někde v roce 2016 a snažím se spíš výměnama doplnit chybějící hračky ze starších sérií. Jednou za čas všechno vytahám, nafotím si nový kousky, zařadím je do pytlíků k ostatním a v nudných večerech (kterých mám jak šafránů) to upravuji v Photoshopu.

Přiznám se že netuším, kolik kousků mám, ale jen figurek mám na kindermánii zaregistrovaných 1147 (a to v nich nejsou započítaný varianty). Skládaček mám mnohem víc.

Doteď se sem tam najde člověk, který mi nějaký poklady přinese. Naposledy švadlenka z bývalý práce, dostala jsem od ní dvě plný narvaný plátěnky postaviček, ou jééé.

No, jestli se někdy dostanu do stádia, kdy budu mít vše nafocené, uklizené a spočítáné, je ve hvězdách. Věřím tomu. :D A taky se těším, až si jednou koupím cennou sérii hrošíků z roku 1988. O:-)


Sběratelství je koníček, kterému jsem věrná. Mám ráda tu radost z každýho novýho kousku - ať už kamínků, co mi někdo přiveze z dovolený nebo si sama na burze zakoupím, nového vydaného CD oblíbené kapely nebo zdařilý výměny kinder hraček.

Stojí mi to za to. Není mi líto ani jedné utracené koruny a zbožňuju ty chvíle, kdy si zalezu do pokoje a buď třeba brouzdám po internetu a objevuji poklady, co mi chybí, nebo se kochám tím, co už mám. Můj pokoj je díky tomu jedna zvláštní nesoudorá změť - vedle kamenů mám figurky, v poličkách nastrkané knihy (které se také snažím doplňovat) a CD, na nástěnce podepsané fotografie. Do toho jsem začala přičichat k umění, takže do toho mám porcelánové sochy a obrazy :D Miluju to a minimalista ze mě žel nikdy nebude.

Někde jsem četla, že nepořádek, který tvoří všechny tyhle "zbytečnosti" není způsobený samotnými věcmi, ale nedostatkem úložných prostorů. A s tím souhlasím a moc se těším na chvíli, kdy se snad ten můj bratr vzpamatuje a zvedneme kotvy.


A co vy?
Jste spíš na straně minimalismu a všechny ty lapače prachu bez milosti vyhazujete?
Nebo jste křeček jak já a sběratelství se věnujete? :)


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 25. srpna 2018 v 17:39 | Reagovat

Frčí, co je účelné.

Tedy sňatek ne!

2 K. K. | E-mail | Web | 25. srpna 2018 v 17:43 | Reagovat

[1]: Taky jsem se mu vyhýbala jak čert kříži :-D

3 V3ronika♥ V3ronika♥ | Web | 25. srpna 2018 v 17:52 | Reagovat

S tím shromažďováním mám také problém

4 Janče Janče | Web | 25. srpna 2018 v 18:20 | Reagovat

Já jsem kdysy taky měla ráda všude nějaké věci :-D ale v poslední době bez milosti vyhazuju všechno nepotřebný :-x .

5 Lucka Lucka | Web | 25. srpna 2018 v 19:37 | Reagovat

Já nerada utírám prach, takže se snažím tyhle blbůstky likvidovat. :-D A vlastně na ně ani moc nejsem, takže spíš ten minimalismus. :-)

6 beallara beallara | Web | 26. srpna 2018 v 8:06 | Reagovat

Já bych řekla, že  se to s věkem hodně mění.
Sbírala jsem různé debilitky / z dnešního pohledu / a když jsem na nich musela stále utírat prach, vypracovala jsem se ke sterilnímu minimalismu a ten mi vyhovuje na sto procent.Čas pak věnuji jiným a příjemnějším činnostem než je oprašování.
Ale, každý člověk musí mít nějakou zálibu nebo by ji mít měl pro uchování  zdravého rozumu, tudíž neodsuzuji, pouze konstatuji, navíc já jsem se narodila jako vyhazovatel a okamžitý, takže ani to sbírání nemám v krvi.
Sbírej, sbírej, pro pestrý život :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama