Týden 37. a 38.

23. září 2018 v 20:19 | K. |  Projekt 52
Věřila jsem, že tenhle rok bude boží. Že se mi konečně začne dařit podle plánů. Našla jsem v sobě nějakou vnitřní sílu pro změny. Jenže jsem nad vším ztratila kontrolu a je to jak domino, kdy jen stojím a koukám, jak se mi bortí jeden sen za druhým.

Hlavně se z toho neposrat. Tak se oklepávám a jedeme dál. Co mi taky jinýho zbývá, že...


10. 9. 2018


Týden začal opravdu parádně. Šla jsem do práce s dobrou náladou.
Tu mi hned ráno H. zkazil, fámy, že firma spěje do záhuby se bohužel potvrdily a začali vyhazovat.
Tím, že jsem byla ještě ve zkušebce, jsem to odsrala mezi prvními.
To je fakt neuvěřitelný, ještě před měsícem jsme tam vymýšleli zlepšováky,
sklad se měl rozšiřovat, mně bylo slíbeno "povýšení" i přidání platu a teď tohle.
Jak vtipně podotkl L.: "Práci si najdeš, to není problém, ale zvykej si na nový debily."
No, tak jsme si nakonec z toho dělali celej den prču. Je fakt, že mi budou kluci chybět,
byli to super kolegové a kamarádi.
Večer jsem to zašla zapít s T. do hospůdky. Když jsem pak přišla domů,
matka měla už lehce upito a vypadla z ní věta, která mě tak strašně zabolela,
že jsem se z toho úplně sesypala. Fakt, furt něco.



11. 9. 2018


Z úterý si toho moc nepamatuju, protože mě ovládla lehčí deprese.
Takže jsem po práci šla rovnou domů a tam bezvládně ležela v posteli.
Nějak na mě všechno padlo - špatně jsem si zvolila práci, nezvládla jsem pomoct Er.,
bratr mě podrazil a ještě se mnou přestal mluvit, matka mi řekne, že mě nebere k dědovi,
protože se za mě vpodstatě stydí, do toho jsem nějak nakynula a na co sáhnu, to zkrátka zmrvím,
teď ještě ten pohřeb se mnou nějak zamával. Jako mám dost.
Úplně jsem z toho usnula.


12. 9. 2018


Poslední ofiko pracovní den. Bylo mi celej den lehce špatně,
nechtělo se mi od kluků vůbec domů.
H. mě obdaroval ochucenými oleji, na který jsem měla zálusk už od prvního dne.
Já si pro ně taky připravila dárečky - protože sbírám hračky z Kinder vajíček,
H. jsem věnovala závodní autíčko a L., který čeká s přítelkyní v listopadu první mimino - takový duší mimčo v kolíbce.
Skoro bych řekla, že ho to dojalo. Rozloučili jsme se a já vyrazila směrem k domovu,
protože teda díky tomu, že jsem bez práce, jsem se konečně po sto letech chystala na dovolenou.
Na Andělu jsem se zastavila u stánku Mamma help a koupila další hračku do party - žirafku Evelínu.
Z loňského Světa knihy mám ještě slona Bimba a letos jsem adoptovala jednorožce Vendelína.
Jestli já jednou budu mít děti, tak budou mít velice slušnou výbavičku. :D
Kolem šestý jsme pak sedli do auta a vyrazili na chatu. Tam jsme skoro do 2 debatovali nad vínem.
Takhle mě opíjet...


13. 9. 2018


Ráno jsme si dali budíka celkem brzo a vyrazili s tátou do lesa.
Bylo fajn se jen tak procházet (sem tam i šplhat) mezi stromy, hledat houby, napít se ze studánky.
Dokonce jsme i plnej košík nasbírali. Taky jsme viděli orla!
Odpoledne jsem se válela na zahradě, hrála hry na mobilu, povídala si s babičkou,
hledala čtyřlístky - povedlo se mi najít jen jeden.
Máma mě začala přezdívat "přírodní ženou", protože jsem běhala po zahradě bosa.
A taky tím narážela na to, že jsem se loni přestala malovat, inklinuju k tomu veganství apod.
Večer se stavila na víno sousedka D., kterou jsem už děsně dlouho neviděla.


14. 9. 2018


Na pátek byla naplánovaná grilovačka - od rána samozřejmě chcalo - jako, ne že by mě to překvapilo.
Na oběd přijel strýček A. - viděla jsem se s ním poprvý, celkem sympaťák,
přivezl mi krásný kameny do sbírky. Taky s sebou měl psa, tak jsem si měla s kým hrát.
Večer jsme mrkli na film.


15. 9. 2018


V sobotu jsme vyrazili celá rodina a D. na jarmark do města.
Celý rok jsem o něm slýchávala, tak jsem byla zvědavá.
Je pravda, že tam bylo hodně stánku s hezkými věcmi, takže jsme neodešli s prázdnou.
Já dostala od mámy náramek (když mi ráno praskl Klusův náramek, tak se zaradovala, že mi stejně chtěla koupit nějakej novej :D), peněženku se sovičkama, protože ta moje už bohužel dosluhovala, svetr, krásnej achát, kterej vypadá jak nějaký zvířátko, turecký med a dva sukulenty. Babička mi koupila taky jeden náramek a mandle.
Od D. jsem dostala taky sukulent. Já všem koupila leštěný kamínek a takový hezky malovaný perníček.
Zašli jsme si na oběd, pro burčák a pak hurá domů.
Já popadla psisko a šla jsem si projít vesnici - hezky ke hřbitovu, pak vesnicí kolem kapličky zpátky,
k potoku, mlejnu a pak dom. Hezká procházka, našla jsem i nějaké poklady.
Večer se zas stavila D. - přinesla nám každýmu ještě nějaké dárečky - dostala jsem parfém a zázračný kelímek,
a taky poklad - hračky z kinder vajíčka po jejím synovi - mém kamarádovi, který bohužel umřel.
Pak jsme popíjeli burčák, poslouchali desky a povídali si.


16. 9. 2018


Ráno jsme vstávali brzy, protože jsme chtěli jít ještě na houby.
V "našem" lese to byla bída - jen samý klouzky a napůl plesnivý babky,
tak jsme zajeli kousek za město - a tam už na nás čekali krásný hříbci praváci.
Krom toho jsem našla kost nějakýho zvířátka a bunkr, kam jsem teda neměla odvahu vlézt,
protože vypadal děsně malej a já se bála, abych se tam nešprajcla. :D
Potom jsme zamířili už zpátky domů, kde jsem odpočívala,
prohrabala si nové poklady a večer se sešla s A. Vyrazili jsme do Hvězdy,
kde jsem se mu svěřovala s tím, jak se mi všechno pokazilo a nějak jsem se opila, takže jsem pak pouštěla TG
a nemohla ani vyslovovat. :D
Na Vypichu jsme se seznámili se zajímavou slečnou, se kterou jsme se nakonec políbily.
Domů jsem dorazila pozdě, takže mě teď doma nenávidí.


17. 9. 2018


A zpátky do reality. Od rána jsem hledala novou práci,
pak si skočila na nákup. Nabyla jsem sebevědomí, protože mě hned zvali na pohovory.
Večer jsem pak jela s tátou a bratrem za dědou - vezli jsme mu ty houby a já pro něj měla nějaké ňaminky z práce.
Tak snad mu udělaly alespoň radost.


18. 9. 2018


Zas jsem trávila čas hledáním práce. Odpoledne jsem zajela za klukama pro nějaký papíry ještě
a večer jsem šla s D. na náš tradiční strahovský dýchánek.
I když jsem vyhrožovala, že půjdu brzo domů, nějak se to zvrtlo a skončili jsme v baru.
Tam byl na baru V., tak to byla sranda.
D. mi nakonec zavolal tágo, tak jsem jela dom. Řídil nějakej Ukrajinec, já v tý náladičce mu začala lichotit,
že mám pro Ukrajince slabost. :D Chudák, ale vypadal nakonec celkem spokojeně.


19. 9. 2018


No, vstávat se mi nechtělo. Ani ne kvůli tomu, že jsem domů dorazila zas pozdě,
ale protože mě čekalo lítání po úřadech a to já prostě nesnáším.
Půlku odpoledne jsem se mučila vyplňováním všech těch papírů,
propadala jsem u toho zoufalství že jsem úplně tupá.
Na živnostenskym to bylo nakonec v pohodě, ale na pracáku po mně chtějí nějaký lejstra, který nemám
a který mi v práci nechtějí vyplnit. Tak jsem z toho byla celá otrávená.
Cestou domů jsem se zastavila v Lidlu. Za to jsem se pak proklínala, protože jsem to nemohla dotáhnout domů.


20. 9. 2018


Ve čtvrtek jsem absolvovala první pohovor. Vzali mě.
Jako ne že bych byla nějak náročná, ale nemám z toho místa dobrej pocit,
tak budu hledat dál.
Lízátkem jsem si krátila čas - mám dojem, že mi ho dala ta slečna z Vypichu. :D
Nějak jsem v první chvíli netušila, kde se mi v tý tašce vzalo.
Cestou domů jsem se zastavila v DM, kde jsem si koupila nějaký veganský ňaminky.
No a večer jsme vyrazily s T. na chvíli do hospůdky, měla narozeniny, tak jsem pro ni měla i nějakej ten prezent.


21. 9. 2018


Dopoledne jsem absolovala další pohovor - vzali by mě, ale nabídli mi jen 12 tisíc plat a to se mi teda nelíbí.
Štve mě to, moc jsem o to místo stála, ale z takovýho platu nevyžiju.
Pak mě čekala cesta za klukama, ti mě nepotěšili, protože ten papír od pracáku abych měla podporu
je nějakej divnej, týká se pravděpodobně jen lidí, co skončili mimo zkušebku - ale ta úřednice si to nenechala vysvětlit.
Tak nevím, co budu dělat.
No a večer jsem vyrazila po sto letech s Fí. Těšila jsem se jak se pořádně Naplavíme,
místo toho nás to skoro odfouklo. Ale nakonec jsme to vydrželi venku celou dobu!


22. 9. 2018


Po nějaké době zase řádná párty. Tentokrát narozeniny slavila V.
Měla oslavu v sokolovně, kde probíhaly zrovna nějaký pivní slavnosti.
Já teda byla na víně. Bylo to moc fajn, potkala jsem se po dlouhý době třeba s Ra.,
zatancovali jsme si, nechali V. věnovat písničku, potykala jsem si s maminkou mé bývalé "milenky"...
Takže zážitků spoustu. Až na to, že jsem si ke konci zafňukala, protože jsem tam celej večer sledovala
frajera, kterej vypadal jak Er. (a byl ženatej a měl děti) a tak nějak mě mrdá ta práce.
Takže jsme to i vcelku brzo zakončilo, v 1 jsem byla už doma.


23. 9. 2018


Dnešek trávím doma u televize. Zítra mě čeká další kolo úřadů a zase nějaký obvolávání.
Naštěstí mám teď aspoň brigádu, tam kde jsem byla, mě chtějí na výpomoc zpátky.
A na fotce papu, na kterým teď ujíždím - těstoviny + sušená rajčata + hříbky. Ňamííí.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 padesatka padesatka | E-mail | Web | 23. září 2018 v 22:53 | Reagovat

Hmm, nová stránka, taková už zimní, studená... ;-) ale pěkná.
Ten jarmark byl v kterém městě, moc hezký náměstí.

2 K. K. | E-mail | Web | 28. září 2018 v 16:39 | Reagovat

[1]: Slavonice. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama