50 (kompromitujících) faktů o mně

16. října 2018 v 15:15 | K. |  Klávesnicí

Je to už pár let, co na FB začala frčet různá anonymní přiznání (což je poměrně kontraproduktivní, ale budiž). Už tehdy jsem si říkala, že bych na sebe skrze článek taky práskla pár, pro někoho možná šokujících, věcí. Přiznala bych své špatné vlastnosti, ale zároveň se v něčem naopak třeba i ocenila.

A tohle téma týdne mě k tomu tak nějak vybízí. Tak schválně, dám dohromady 50 zajímavostí o mé maličkosti?


  • Skoro celý život bydlím v blízkosti letiště. Z okna vidím vzlétat i přistávat letadla, první vážnou známost jsem měla ve vesnici vedle přistávací dráhy, dva roky jsme měli pronajatý byt na Ruzyni. A i přesto jsem v letadle nikdy neseděla, natož abych letěla.
  • Jako malá jsem nechodila do školky, protože moje máma měla špatný osobní zkušenosti a bála se mě tam dát. Stejně tak se mi vyhla i družina, do té jsem ale chodila občas "potají" před kroužky, abych si mohla hrát se spolužáky. Naše oblíbená hra byla tehdy na pedofila.
  • Magor jsem už od pradávna. Když mi byly čtyři roky, zalezla jsem pod peřinu a představovala jsem si, jak mě někdo mučí. Nutno zmínit, že způsoby to byly opravdu brutální a dodnes nevím, kde se to v tý dětský hlavičce vzalo.
  • Jeden ze zlatých chlapců Nagana je můj příbuzný. Nikdy jsme se osobně nepotkali, ale už od mala jsem milovala hokej a úplně nejvíc hráče Jirku Dopitu. S prababi jsme si pak během zápasů volaly a radovaly se, že dal gól, nebo ho naopak "zdrbly", že sedí na trestný lavici.
  • Od mala jsem ráda fantazírovala a v hlavě si snila svůj život. Jeden čas jsem tyhle výmysly dokonce vyprávěla před spaním bratrovi místo pohádky. Po vztahu s Er. jsem tuhle vizualizaci zanedbávala, před dvěma dny se mi vrátila.
  • Moje úplně první platonická láska byla šmoula Kutil - zamilovala jsem se do něj po scéně, kdy se málem utopil, a museli ho oživovat. První lidská láska byl Vašek Neckář v Šíleně smutný princezně. Aneb - na kriminálníky jsem měla slabost už odjakživa.
  • Když mi bylo asi pět, máma mě vzala k pediatrovi na prohlídku zad. Nelíbilo se mi, že na mě sahá a šíleně jsem ho skopala. Vzdal to a já mám dodnes skoliózu.
  • Ve třetí třídě jsem absolvovala IQ test. Měla jsem 77, moje kamarádka, co nedávno úspěšně dokončila dost těžký obor na UK, 72. Celou základku jsme machrovaly, že jsme debilní, načež jsme se před pát lety zpětně dozvěděly, že to nebylo IQ, ale percentil...
  • Ubližovala jsem fyzicky svému spolusedícímu a zároveň nejlepšímu kamarádovi ze základky. Když začal vyrušovat, vzala jsem učebnici a práskla ho s ní do hlavy. Vůbec nevím proč jsem to dělala a doteď se za to strašně stydím a vyčítám si to. Ale on mi asi odpustil, protože po posledním třídním srazu jsme spolu skončili v baru a do pěti do rána vesele popíjeli a domů odešli ruku v ruce.
  • S nejlepší kamarádkou jsme trávily volný čas voláním z telefonní budky na bezplatné linky. Ano, jednou i na záchranku. Není nám omluvou ani to, že jsme byly dementní.
  • Na rentgenu zubů mi objevili třetí "řadu" zubů. Museli mi ho vyřezávat. Podědila jsem to pravděpodobně po dědovi, který měl takhle zuby navíc dva.
  • Když mi bylo asi 10 let, chtěla jsem hrát na flétnu. Dostala jsem ji za vysvědčení i s učebnicí a přes léto jsem ji celou přehrála. Paní profesorka, ke který jsem se v září přihlásila, se mnou neměla skoro žádnou práci. Byla jsem šprt. Do další hodiny jsem místo jedné lekce přehrála třeba 4. Dokonce mi dávala i hodinu navíc zdarma, že prej talent. V pubertě jsem se na to vysrala.
  • Chodila jsem do dramaťáku, kde jsem byla celkem úspěšná. Dokonce jsem plánovala, že se stanu herečkou. Pak přišlo dospívání a ze mě se stal "asociální" nervák, co nesnese být středem pozornosti.
  • Ve 13 jsem byla poprvé sexuálně obtěžovaná. V autobuse se mi o zadek poklopcem otíral nějakej rudej funící chlap, sem tam si mě přidržel a já nebyla schopná se bránit. Když mě o hodně let později takhle chytal Ex. v kuchyni, dostávala jsem panickej strach.
  • Vždycky mě lákalo něco ukradnout v obchodě. Tak jsem u Vietnamců sbalila do kapsy malou plyšovou žirafku. Potom jsem měla výčitky a při každým nákupu jsem jim nechala nějaké dýško, dokud jsem si svůj lup nesplatila.
  • Se závislostmi jsem začla celkem brzo. Kafe piju na doporučení dotorky už asi od 11, na první cigáro, pití a joint došlo o dva roky později. Mám za sebou i experiment s tvrdými drogami. Zatím mám vše pod kontrolou - z devítí kafí denně jsem na jednom, čím dál častěji zařazuji nekuřácké dny, na drogy nemám peníze a k připití mi stačí místo 4 láhví už jen 4 skleničky, pak odcházím spát! :D
  • Neumím běhat. I když jsem svého času sportovala, dělala moderní gymnastiku a každý den jsem byla v pohybu, nikdy jsem nezvládala běhy na známku. 1500 metrů na čas jsem sice uběhla, ale za 5. A pak mi bylo ještě druhej den špatně.
  • V osmé třídě jsem byla posedlá jedním klukem, co chodil o ročník výš. Dělala jsem vše proto, abych získala jeho pozornost, zacházelo to do trapností. Dneska stále bydlí vedle ve vchodě, má manželku, dceru a já se každou cestou domů modlím, abych ho nepotkala, protože bych nebyla schopná se mu podívat do očí.
  • Ve 14 letech jsem přestala jíst maso a vydrželo mi to dodnes. Poslední dobou mě hodně trápí otázky kolem mléčného průmyslu a snažím se přejít na rostlinnou stravu a jde mi to mnohem hůř než jsem čekala. Poslední dny je mi z toho dokonce na zvracení.
  • V prváku na střední jsem si našla chlapce, který byl dle svých slov velmi zkušený. Já nebyla ani políbená, tak jsem odjela na tábor, kde to dala dohromady s J., abych ty zkušenosti nasbírala, a do Prahy se mohla vrátit za tím původním. Jaké bylo moje překvapení, že jsou to kamarádi a ještě jsem jim to vyžvanila.
  • Fascinovalo mě zdobení těla, takže jsem si sama obyčejnou jehlou propíchla helix, několik dírek v uchu a jednou pupík, ale tam jsem přirozeně nenacpala piercing. Plánuju tetování už asi sto let, ale žádný pořád nemám.
  • Líbí se mi holky a mám s nimi i nějaké sexuální zkušenosti. I když mě pár lidí považovalo po seznámení za lesbu, já se mám za heterosexuála a s holkou bych v žádném případě chodit nechtěla.
  • Přispívám na charitu - pravidelně na Mamma help, Ligu proti rakovině, Světlušku a Život dětem. A sem tam na nějaký případ, který se mě dotkne.
  • Zapojuju se do pomoci psům v nouzi - snažím se spravovat Borderky v nouzi, dělám osvětu ohledně množení... Ale nikdy jsem nebyla v útulku.
  • Jsem hrozně blbá na jazyky. Od 2. třídy jsem se učila anglicky, od 6. německy, na střední rusky a pak jsem žila 2 roky v ukrajinštině/rusínštině. Pamatuju si akorát pár nadávek a i když jakžtakž rozumím anglicky, neřeknu souvislou větu.
  • Od střední toužím jezdit rally, ale moje jediná zkušenost s řízením auta skončila na poli a na motokárách. Ale aktuálně jsem objednaná na oční a koncem zimy bych ráda autoškolu začala dělat.
  • Když se napiju do dobré nálady, jsem příšerně otravná s tím, že chci pouštět zpěvavé písně a falešně do nich krákat. Do toho jsem schopná se smrtelně urazit, když mi někdo přepne něco, co jsem si vynutila a on to nezná, a tak ho to přirozeně zpívat nedonutí. Ale je pravda, že tenhle zlozvyk lepším!
  • Žiju koncerty. Přes 10 let aktivně navštěvuju živáky svých oblíbenců, mám za sebou asi 100 akcí s Tomášem K. a Jirkou K., 50 s Chinaski. Momentálně chodím na TroubleGang a Schodiště, tam tak vysoká čísla nemám, ale baví mě to stále stejně.
  • Jako malá jsem milovala písničky Michala Davida a nemůžu si pomoct, ani teď mi není blbý si ho hned za Marpem pustit.
  • Úmyslně jsem svedla ženatýho tátu od rodiny. A necítila jsem žádný výčitky.
  • Měla jsem období, kdy jsem kradla v hospodách skleničky a popelníky, přidala jsem se na FB stránku, kde se nás kleptomanů sešlo několik desítek a byla posedlá myšlenkou, že budu mít co největší sbírku.
  • Jezdila jsem asi půl roku na černo. Pak mě chytli, platila jsem pokutu, ale i tak se mi to vyplatilo. Teď už si asi 3 roky řádně platím roční kupón a mám klid.
  • I když je mi už skoro 27, mám stále prababičku, která je na svůj věk ve skvělé kondici a je to jediná osoba v rodině, se kterou naplno řeším všechny svoje maléry, sexuální úlety, partnery a podobně. Občas lituje, že se asi nedočká aby byla praprababičkou, ale vzhledem k její vitalitě ještě není nic ztraceno.
  • Od základky mám "kamaráda", se kterým se občas nějak sejdu, obvykle se opiju a něco s ním mám a pak akorát brečím, protože zjistím, že mě absolutně nepřitahuje a že tohle dělat nechci, takže se pak další rok nevidíme. Momentálně jsou to skoro 2 roky od našeho posledního úletu a já se bojím s ním jít, abych zas nedělala píčoviny. Přitom u ostatních se ovládat umím!
  • Jsem infantilní. Zbožňuju pohádky, Disneyho, dětské obrázky, hračky. Celý život sbírám figurky z Kinder vajíčka a i díky tomu, jak se oblékám, jaký mám pokoj a jak vypadám, mi lidé často tipují o cca 10 let méně.
  • Jsem anorektička v tlustém těle. Je mnoho dní, kdy hladovím a po každém jídle mám výčitky. Bývaly doby, kdy mi stačilo jedno kafe a jablko na den. Mám zničený celý metabolismus, nakynula jsem do velikosti XL a snažím se tenhle celoživotní boj s jídlem vyhrát. Jde to těžko, protože období zdravé pravidelné stravy často narušuju záchvaty přejídání (které když si přepočítám na KJ, tak jsem stále v polovině doporučeného denního příjmu) a hladovkami.
  • Nevím co chci od života. Nemám žádné velké cíle ani ambice a bojím se, že se to nezmění.
  • Přes 11 let jsem nebyla v bazénu, ani v rybníku, v řece, nikde. Všichni si myslí, že se stydím za svou postavu, což mají z části pravdu, ale hlavní důvod je, že neumím pořádně plavat a za tu dlouhou dobu jsem si v sobě vytvořila jakýsi blok.
  • Deníček si píšu skoro celý život. Poslední 3 roky jsem dost otevřená i tady na blogu a je to momentálně jediná forma, kam si svůj život poznamenávám.
  • Od Er. i dalších kluků z chráněnný dílny jsem pochytila slovník dlaždiče. Kunda nebo mrdání mi nečiní problém vypustit z pusy. Ale poslední dobou se dost krotím a mluvím slušně!
  • Patřím mezi splachovací lidi. I když se mě někdo dotkne a ublíží mi, obvykle nejsem schopná ho odmítnout, pokud potřebuje moji pomoct a jsem schopná se s ním dál kamarádit. Radikálně jsem vyškrtla ze života jen opravdu pár lidí.
  • Uměla jsem komunikovat s nějakými nadpřirozenými bytostmi. Takhle dovednost mě ale opustila se změnou zaměstnání. Snad jen dočasně.
  • Nesnáším, když mě moralizuje nějakej chytrák na netu a na moji argumentující otázku/odpověď už nikdy nezareaguje. Nevím pak, jestli jsem ho setřela, nebo si řekl, že jsem kráva a diskuze se mnou nemá cenu.
  • Mám fóbii z parníků. Nevím proč, párkrát jsem na něm byla a dalo se to přežít, ale momentálně mě představa, že vlezu na loď, nedej bože na přívoz nebo něco takovýho, děsí. Paradoxně mě fascinují vodní skůtry a jednou bych to chtěla zkusit.
  • Trpím často na úzkosti a zkraty, kdy se chci zabít, nenávidím svět včetně sebe, ale hned na to je všechno sluníčkový a boží. Občas si říkám, že by ta návštěva psychiatra asi nebyla od věci.
  • Jsou dny, který proflákám tím, že jen ležím, hraju počítačový hry, koukám na telku a spím. Vždycky večer mám výčitky, že jsem zas zabila takhle zbytečně čas.
  • Od doby, co mě přepadli na ulici je ve mně šílená agresivita vůči chlapům a často bych dle svých slov každýmu namlátila, nebo ho nakopala. Možná je to jen nějaká forma, jak se s tím zážitkem vyrovnat, i když z toho žádný jiný následky nemám.
  • Vybírám si obecně špatný chlapy - první vážná známost byl psychopat, ta druhá kriminálník.
  • Stala se ze mě, jak říká máma, přírodní žena. Přes rok se skoro nemaluju, vrtátila jsem se k podobné barvě vlasů, jako mám od přírody, takže barvím zřídka a i když nejsem žádné zanedbané čuně, do hladka oholený nohy taky nemívám. Připadám si tak svobodnější a paradoxně mě od té doby víc oslovují cizí muži.
  • I přesto všechno si o sobě myslím, že jsem dobrej a hodnej člověk. :D
Tak to by bylo asi všechno pro zpestření. Často si říkám, že jsem nudná, ale záchvaty, kdy jsem číslo a dělám kraviny, se občas namanou. :D Pro ty, co mě čtou pravidelně, to asi nebude žádné velké překvapení, a ti, co mě nečtou to pravděpodobně číst ani nebudou, protože je nezajímám.


Ale přecejen, kdo se dostal až sem, budu ráda, když mi do komentářů napíšete,
jestli jste taky provedli něco, co nebylo úplně správné a stydíte se za to,
nebo jestli naopak máte nějakou "superschopnost". :)


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 MirekČ MirekČ | Web | 16. října 2018 v 17:06 | Reagovat

Přečetl jsem a zajímáš mě. ;-)
To víš, že jsem v životě provedl něco, na co nejsem pyšný ...

2 zivot-na-prasky zivot-na-prasky | 16. října 2018 v 17:57 | Reagovat

Určitě.
A taky by těch "nesprávných" věcí, za které se pak člověk stydí, bylo dost. Třeba jsem na základce spolužačce, která po nemoci neměla vlasy a nosila paruku, nebo šátek, ten šátek před ostatníma strhla.

3 N. N. | 16. října 2018 v 18:37 | Reagovat

Když vidím to foto tak bych řekl, že tohle všechno dělá beton Příliš moc betonu...

4 padesatka padesatka | E-mail | Web | 16. října 2018 v 18:46 | Reagovat

Vybrala jsem svým synům špatné otce... :-(  Občas jsem zbytečně servilní, mimo jiné...

5 K. K. | E-mail | Web | 16. října 2018 v 19:15 | Reagovat

[3]: Tak pokud člověk o něj párkrát zastaví hlavou, není se čemu divit. ;-)

6 N. N. | 16. října 2018 v 20:17 | Reagovat

Beton gumuje mozek. To věděli již první projektanti paneláků. Stará forma otrokářství skončila, a otroci byli nahnáni z plantáží do fabrik. Mnozí se věšeli se slovy: Dobře už bylo. A jistě dobře věděli o co běží. Změna otroka na lidský zdroj a "nadhodnota práce" dle továrníka Engelse a jeho kámoše Karla Marxe jistě nesměřovala k lepšímu...

7 K. K. | E-mail | Web | 16. října 2018 v 20:32 | Reagovat

[6]: To je na můj vygumovanej mozek nějak moc chytrý.

8 Lux Lux | Web | 16. října 2018 v 22:07 | Reagovat

U mě to třeba je, že když nemusím vstávat, tak se nevykopu dřív než ve 12 dopoledne. I když jsem šla spát brzy. Pak mám výčitky, že jsem se zas flákala.
Když se napiju, jsem kapku promiskuitní - na chlapy to zkouším a z každé párty si někoho odvedu. Často ale jen na první tramvaj, slíbím, že se ozvu. Když vystřízlivím, vím, že to není ten správný chlap pro mě a už se neozvu. To by jako nástřel stačilo :D

9 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 16. října 2018 v 22:11 | Reagovat

Hele s těmi zvrácenými dětskými představami (o mučení, unášení, svazování a zkrátka masochistických záležitostech), který u mě pak pokračovaly v ještě zvrácenější noční můry, z kterých by se osypal i nejeden režisér hororů, a pravidelně se vracely ve vlnách - první byla když mi bylo osm, tehdy jsem ve snech začala s upalováním zaživa a hřbitovy, kam se těla tak docela nevejdou do hrobů, to taky znám. A taky nechápu, kde se to vzalo a kde jsem to tehdy mohla pochytit. Proč mi třeba hlava po zhlédnutí naprosto nevinného muzikálového filmu o Popelce vytvořila velice živý sen, kdy její nevlastní sestry upálili na hranici... :D

10 vecne-zamilovana-naivistka vecne-zamilovana-naivistka | Web | 16. října 2018 v 23:41 | Reagovat

Jako malé jsme s kámoškou volaly často na linku bezpečí :D To jsem dělala taky jako malá :D Ani nevím proč asi z nudy nebo co :D No ženatého chlapa bych asi nesvedla, ale to je tím, že se mi nelíbí starší chlapi :D

11 stuprum stuprum | Web | 17. října 2018 v 0:24 | Reagovat

Dokonalá jako vždy. :)

12 Zdeněk Hledač Zdeněk Hledač | E-mail | Web | 17. října 2018 v 9:40 | Reagovat

já jsem dřív býval děsně pyšný... ale teď už jsem dokonalý :-D

13 N. N. | 17. října 2018 v 10:01 | Reagovat

[7]:Řekl bych, že psychické choroby jsou nakažlivé stejně a nebo ještě hůř než choroby infekční, a mentálové jsou i psychicky daleko silnější než nementálové,  proto vždy nad nementály po nějaké době suvereně zvítězí, a proto bych se od nich držel spíše dál. Řeknu Vám ale něco za co by mne Karel Marx vůbec neměl rád:

Zkuste zabušit v háku tak, abyste mohla žádat podíl místo výplaty...

14 Melkora Melkora | Web | 17. října 2018 v 13:39 | Reagovat

Jak se hraje hra na pedofila?

15 K. K. | E-mail | Web | 17. října 2018 v 22:11 | Reagovat

[14]: Oni nás furt strašili, že na sídlišti řádí pedofil. My absolutně netušili, co to je, ale pro nás to byl člověk, který nás pronásledoval a my před ním utíkali. Tato hra je známější pod názvem "na babu". :-D

16 B. B. | 19. října 2018 v 12:29 | Reagovat

/15/ Ta "hra na pedofila" mi připomíná Vencu Veškrnu - Ruzyněho, jak v roce 1989 hřměl na Václaváku:

Komunisti vás budou strašit nezaměstnaností!!! Nevěřte jim !!!

17 Platan Platan | E-mail | Web | 20. října 2018 v 12:28 | Reagovat

Ten IQ test ma pobavil :-D Aspoňže to dalo šmrnc tomu ako ste s kamarátkou machtovali a máš na čo s láskou spomínať. Hra na pedofila, to si tak úplne neviem predstavit, ale stotožňujem sa s tvojou detskou fantáziou. Ja som ako malý nevedel spávať, tak som si vymyslel démonov, ktorý chodia po deti ktoré nezaspali a zaspal som zo strachu z nich :-D  :-D

18 Karol Dee Karol Dee | Web | 21. října 2018 v 16:05 | Reagovat

Kdo chce zhubnout, nemá žrát - to už víme, že neplatí. Když nežereš, tělo si vše ukládá, aby nic nepřišlo nazmar. Takže, být anorektička v tlustém těle dává ve skutečnosti perfektní smysl.

Toť má výživová vsuvka (haha, jaká jsem chytrá, přitom jsem taky v životě štíhlá nebyla). A teď ti jdu poděkovat za tip ke zveřejňování článku.

Jestli tě to zajímá, tak jde o to, že Word a jiné editory si přidávají neviditelné znaky, zvlášť u formátovaných textů. Maximální délka článku u blog.cz je 40 000 znaků, které se ale počítají z HTML kódu, tedy včetně těch neviditelných, všeho formátování apod. Pomohlo dát to do poznámkového bloku nebo to ještě projet nějakým dalším online nástrojem na vymazávání zbytečných značek a pak to tam vložit. Ale pozor, i když jsem to zkopírovala z jednoho článku na blogu do druhého, tak to v tom druhém opět vyhodilo onu kouzelnou hlášku -_- při kopírování jsem tedy musela kopírovat HTML kód. Nakonec jsem to tam nějak dostala, ale stálo mě to rok života.
(kopírovala jsem to, protože jsem to chtěla mít správně naformátované, obrázky kde mají být atd., a jak víme, blog momentálně neukládá úpravy u už publikovaného článku, takže jsem to na testovacím blogu stále znova a znova upravovala a zkoušela). Takže - díky za rady. :D

19 Meduňka Meduňka | Web | 21. října 2018 v 16:13 | Reagovat

jej... dost se mi toho vybavilo z mládí :D
Dávám do výběru!

20 K. K. | E-mail | Web | 21. října 2018 v 16:53 | Reagovat

[18]: Já vím, ale teď když jsem začala pravidelně "žrát" (jakože jsem zařadila hodně zeleniny a dalších zdravých věcí), tak jsem i s pohybem (hlídám si kroky a balila jsem 3 měsíce v tom eshopu objednávky), vyřadila prasárny a hups, 7 kilo nahoře. Tak jsem z toho ze všeho nějaká otrávená. :-D Proto pak sklouzávám k tomu "proč se trápit jezením, když je to stejně jedno". Momentálně si ale všechno zapisuju a vezmu to po čase ukázat doktorce, zaměřuje se i na tyhle věci, tak mi snad něco poradí na míru. Přecejen 40 kilo navíc není už úplně v pohodě.

[19]: Děkuji pěkně! To jsem ráda, že je nás "rebelů" více. :-D

21 slonipirko slonipirko | 23. října 2018 v 17:00 | Reagovat

vzpomen si na me a znovu si precti ten bod kde se popisujes jako splachovaci ;-)

22 K. K. | E-mail | Web | 23. října 2018 v 23:43 | Reagovat

[21]: A ty si přečti poslední větu toho bodu a pak si najdi nějakou lepší zábavu, než se furt zabývat mou osobou. Pááápáá. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama