Jsem zpět, mentáli!

14. října 2018 v 19:19 | K. |  Nekonečná VKV
Když jsem s hořkou pachutí podepisovala papír s výpovědí ve zkušební době bez udání důvodu, něco mi říkalo, že to stejně není konec. Loučení s mými super kolegy, který jsem si za ty krátký tři měsíce oblíbila, proběhlo v klidu, nedošlo ani na slzy.

A taky že jsem tu pravdu zas měla. Po mém úřad-tour, bez kterého bych se mileráda obešla, se mi můj bývalý chlebodárce ozval, že to beze mne nezvládají a jestli bych pro ně formou brigády dál nepracovala. A protože se mi po klucích už stýskalo a v hlavě jsem měla plán, bez váhání jsem na nabídku kývla a vrátila se mezi mentály.


Za ten týden mé nepřítomnosti (kdy jsem za nima stejně dvakrát přijela na návštěvu) se mnohé změnilo. H. převzal mou pozici včetně stolu - a na to jak mi občas vyčítal mrdník, tam měl teda pěknej bordel. Celkově to ve skladu vypadalo jak po výbuchu. Proběhly i personální změny - místo M., která končila ve stejný den jako já, nastoupila Š. Když viděla, co se v zákulisí firmy děje, rozhodla se to taky zabalit a jen čekala, než najdou někoho jinýho. (Musela jsem se smát, když jsem při hledání nového zaměstnání narazila na inzerát týhle povedený party - takový kecy!) A největší průser byly samozřejmě objednávky, které chodily a které se nestíhaly vypravit do světa včas...

Hned první den se nám povedlo kluky uvést do rozpaků takovým způsobem, že na hodinu ztratili řeč. Všechno to začalo tím, že H. šmíroval profil O. O. se mi hrozně líbil a tak jsem si ho taky proklepla. Při prvním pohledu to ale vypadá, že ho zajímají spíš chlapci, než děvčata (což jsme nakonec teda s Fí. vyloučili). No a H. si to myslel též, tak jsem se přiznala: "No, hele, já ho taky lustrovala, taky jsem si myslela že je gay, ale s kamarádem jsme se shodli, že není... No pak je ještě možnost, že by mu to bylo jedno..."

H. zbystřil, podíval se na mě: "Jak jako jedno? To jde?" Pokrčila jsem rameny: "Já nevím, jediný co vím, že s holkou bych být nemohla." Do toho se už vložila Š: "Proč bys nemohla být s holkou? Vždyť je to hezký..." Proběhl můj coming out: "No, ty věci okolo hezký jsou, s těmi problém nemám, ale vztah bych asi nezvládla." H. propadal lehkému zoufalství: "Počkej, počkej. Jako že jsi něco měla s holkama? Já si nedovedu představit, že bych se tady třeba teď vrhl na L. a začal ho oblizovat." Hlavou mi proběhlo: "Tojo, tady se pohoršuješ, ale lesbický porno si určitě pustíš." Mezitím vstala Š. od stolu a zamířila k nám: "Měla jsem takovou kolegyni. Přistoupila ke mně ve skladu a začala mě dlouze líbat." Na chvíli se zasněla, pak na mě šibalsky mrkla: "Líbí se mi blondýnky."

Nevím, jestli klukům v hlavě behala stejná představa jako mně, ale to, jak se H. po stoupnutí vyděšeně podíval na L. a pak vyprskl, zakryl si rukama prostory poklopce a zpátky si sedl, mě celkem pobavilo. A pak skladem zavládlo ticho. Asi hodinový. :D Prolomil ho až návrh kluků, ať s nimi jedu na oběd.

Den to byl fajn, stihli jsme dost objednávek a já se pak vypravila za prababi na návštěvu. Ta tam chudák spílala, jakej mám posranej život. Nojo, nedá se svítit.


Další den za námi přišel T. s D. Zrovna ve chvíli, kdy se kluci s Š. vrátili z obědu a na chvíli jsme si sedli, aby nám slehlo. D. se na mě tázavě podíval a dost povýšeně prohlásil, proč nebalíme. H. procedil mezi zuby, jestli je slepej nebo co. D. se otočil na ty himaláje z balíků a snad se trochu uklidnil.

No a začali se dohadovat. On se ten sklad totiž stěhuje do externí firmy, která ty balíky bude za paušální poplatek vypravovat. L. s H. dostali nabídku, aby tam pracovali. To se jim nelíbilo, protože podle stránek ta firma vypadá dost nedůvěryhodně, takže se domluvili, že tam teda na měsíc půjdou, všechno zboží naskladní a uklidí a zaškolí ty jejich zaměstnance. A samozřejmě že mají nárok na odstupný. Mně ta práce byla taky nakonec nabídnuta. Kluci se snažili vyjednat nějaký solidní podmínky, pak říkali, kolik si berou stěhováci a kolik firma platí nám - no komedie, kde se ve finále T. snažil zavrtat do regálu a vypadal, že se rozbrečí.

Ve čtvrtek se komedie opakovala. Tentokrát nám do skladu vtrhl J. s O. J. je mi protivnej už od začátku, O. jsem na jednom meetingu milovala, ale nějak mě to rychle pustilo. Bez jedinýho slova začali nakládat zboží do krabic. Stáli jsme a zírali na ně, co to jako má znamenat. Následovala slovní přestřelka mezi klukama a J. Pár hodin po jejich odchodu nám volal D. a začal L. vyhrožovat, že prej nemá šířit poplašný zprávy, že firma krachuje. :D No blázinec.


Večer jsem se domluvila s Fí., že zajdeme ještě do Riegráčů, dokud je pěkně. Cesta tam byla hotový očistec. Nejdřív mi nejel autobus. Nerada chodím někam pozdě. Přijelo mi to asi o 15 minut později, paráda. Ujeli jsme dvě stanice a řidič náš bez vysvětlení vyhodil ven. Naštěstí náhradní autobus přijel hned, ale ten asi řídil někdo, kdo ho ukradl, protože to bylo teda vážně hustý. Nejhorší bylo, že jsem musela až na konečnou, abych si vybrala ze svýho bankomatu hotovost. Tam jsem se nejdřív zhrozila zábran, ale byl to planý poplach, bankomat byl přístupný. Pak mě na perónu otravoval nějakej somrák, nebylo to poprvý, už ho znám delší dobu a i když občas ráda někomu dám pár korun, nebo cigáro, tenhle je mi tak protivnej, že jsem ho slušně, ale rázně odmítla. Začal mít nějaký kecy debilní a chvíli vypadal, že mě hodí snad do kolejiště.

Naštěstí metro přijelo, sedla jsem si hezky na sedačku na kraji, aby mě nikdo neutiskával a těšila se, jak si budu překonávat rekordy v sudoku. Vedle mě sedělo ale asi 10 cizinců, kteří byli hrozně uječený a neslyšela jsem přes ně skoro hudbu, natož abych se mohla soustředit na hru. Když vystoupili, zajásala jsem. To nadšení mi nevydrželo dlouho, poněvadž je vystřídala dost tlustá ženská, která si sedla vedle mě, a jelikož taky nejsem žádnej drobeček, dost se na mě lepila a já to prostě nenávidím. Měla tam nějakýho nevychovanýho spratka, kterej vřískal a skákal po sedačkách.

Dojezd do cílové zastávky jsem teda považovala za vysvobození. Tam už na mě čekal Fí. a naše cesta do letního kina mohla začít. Cestou tam jsem sbírala kaštánky - že jako pro štěstí. Asi to nefunguje. Loni jsem začala s touhle teoriíí otravovat Er., koukal na mě jak na dementa, ale až do posledního společného dne ho měl doma na mikrovlnce. Byla už celkem zima, takže jsme zvládli jen dvě pivka a pak se vypravili na Žižkov, že teda něco vymyslíme tam. Jenže tam je to s těma hospodama takový na prd, mně už se udělalo teplo, tak jsem zas prosazovala koupi láhve a najetí nějaký lavičky. Nakonec jsme teda zalezli do jednoho baru, kde už jsem taky párkrát byla, dostala jsem chuť na tequilu. Ale ten barmanskej blbeček za náma za celých 30 minut nepřišel a já si odmítám drinky míchat sama. Tak jsme se nasupeně zvedli a odešli. Aspoň jsem byla doma na slušňáka.


Pátek jsem trávila v poklidu domova. Dokud na mě nepadly chmury. Příští týden mě čekaly celkem 4 pohovory na 5 pracovních pozic - zákaznická linka v pojišťovně, pak nějaký call centrum (tomu se bráním, ale teda taky jen pasivní), prodavačka v knihkupectví a papírnictví a pak v tom skladu, kde budeme mít zboží. A připadala jsem si ze všeho taková unavená, otrávená, vlastně nevím co chci, vždycky jsem si myslela, že na to přijdu, ale čím jsem starší, tím nijak si připadám.

Naši mě pozvali na skleničku. Tak jsem si tam k nim sedla a začala promluva do duše. Že se podceňuju. Že si hledám blbý podřadný práce a měla bych mít větší ambice. Že bych se měla zakousnout a udělat si ještě vejšku. (Zajímavý, když jsem na ni chtěla po škole, nikdo to nechtěl podporovat.) Nebo nějakou rekvalifikaci. Nojo, ale jakou sakra? Kdo jsem, co chci dělat? Zoufalství levl bambilion. Udělal se mi knedlík v krku a začala jsem regulérně bulet. Zase. Do toho tam vtrhl bratr a že vybral nějaký filmy, na který se budou koukat. Zvedla jsem se, omluvila se, že obtěžuju svojí přítomností a šla si dát cigáro se psem ven.

Kupodivu po mém návratu televize nehrála a já byla vyslechnuta. Nevím jak dlouho jsme se bavili, ani moc ne, nakonec mi docela dost lichotili, až jsem čuměla. A pak jsem šla spát, protože mě v sobotu čekal výlet.

Sešli jsme se s Fí. kolem dvanácté na Hlaváku. On už měl nějakou sms jízdenku, já si vystála frontu a pak hurá do vlaku. Očividně se na karlštejnské vinobraní chystala půlka Prahy. Povedlo se nám sedět. Čehož jsem záhy poměrně litovala, protože jak jsem musela mít nohy u sebe, někde v Černošicích mě začaly brát křeče do oblasti kyčlí. Nenáším to.

Naštěstí jsme ve zdraví dorazili na místo. Bylo krásný teplo, já si dala cigárko a pak jsme se vydali směrem k hradu. Těšila jsem se. U mostu jsem viděla babočku paví oko - vždycky mě tenhle pohled tak jako potěší. Na začátku zóny jsme si dali červený burčák - no, nebyla to žádná sláva. Ty bílý navíc už od pohledu vypadaly jak obarvený jablka. Líbily se mi stánky s výrobky, mám ráda tyhle věci. U vstupní brány jsme se zastavili a viděli celý pochod. Lidi měli fakt super kostýmy, moc se mi to líbilo.

Pak jsme zaplatili 200,- vstup, dostali pásku a šlo se na věc. Tam nás už čekalo spíš zklamání. Místo vinobraní bych to nazvala spíš burčákobraní, vína tam měli málo a když už, tak jen ve džbánku s mizivejma informacema, takže nás to ani nelákalo si něco dát. Vydrápali jsme se k hradu, kde bylo strašně moc lidí a na nádvoří jsme se nedostali. Cestou dolů jsme si dali jídlo ve stánku - já nějaký mozarelky s hranolkama, to se nedalo absolutně žrát, nevím kdy naposled měnili olej, ale byl to fakt hnus. A Fí. dostal po asi 20 minutovým čekání úplně studenej a hnusnej párek v rohlíku. A jak nerada plýtvám jídlem, tak to letělo teda do koše obojí. Já už si pak nic raději nedávala, Fí. si dal něco u stánku dole, kde to bylo už mnohem lepší. Já si ještě koupila hrneček se svařákem, kterej nechutnal jako svařák. Ale hrnek byl pěknej. :D A pak už hurá na vlak.

To bylo z celýho dne asi nejlepší, protože se nám povedlo stihnout parní mašinku. :D Akorát jsme ji dobíhali na poslední chvíli, takže už bylo všude plno. Pak jsme narazili na jedno kupé, kde byli nějaký dva mladí u okýnka a na tý jedný straně ženská. Ta na nás hned vyštěkla, že je plno. Nakonec z ní vypadlo, že čeká jen na jednu osobu, takže se tam v pohodě vejdeme. Po chvíli přišel její přítel, tak si ho tam pořád tak různě ohrabávala, asi aby bylo jasný, čí je. :D A divně na nás koukala. Ale ten chlápek byl v pohodě, vyprávěl celkem veselý historky, takže jsme se dost nasmáli.

V Praze jsme se konečně najedli, pak nakoupili vínečko a šli si sednou na Náplavku, kde jsme si pouštěli všelijaký hity - od Schodiště až po Murata Thagalegova. A pak jsme si ještě jeli hodit bokem do Friends, ale jen asi na třičtvrtě hodiny. Domů jsem dorazila tak akorát, ještě jsem si nalila skleničku vína, ale nakonec jsem usnula jak zabitá.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 14. října 2018 v 20:07 | Reagovat

To není svařák, ale pařák, laciná náhražka dobrého pití. :D

2 nudistka nudistka | Web | 14. října 2018 v 20:47 | Reagovat

Článek jsem dočetla do pasáže, kde ti rodiče říkají, že se podceňuješ. A víš, mají pravdu. Opravdu se hlásíš na úplně debilní a blbě placené pracovní pozice. Zkus být taky průbojná, klidně se přihlaš na pozici, o které by se ti nesnilo a to i tehdy kdyby si neměla praxi. Důležité je mimo jiné jak zapůsobíš, třeba ti bude přát štěstí.

3 K. K. | E-mail | Web | 14. října 2018 v 21:27 | Reagovat

[2]: Nastupuju do toho papírnictví, celkem se na to těším. Je tam možnost kariérního postupu - jsem asi konzerva, ale když chci něčemu šéfovat, nejdřív chci poznat čemu. ;-) Protože jsem teď byla svědkem toho, jak banda amatérů vede firmu a je to neuvěřitelně trapný a takhle dopadnout nechci, za to mi ty prachy nestojí.

Je jen jedna věc, která by mě opravdu bavila, ale tam se nikdy nedostanu. Hlásím se na to, co je k dispozici a na co mám znalosti - nebudu dělat chirurga bez mediny, řidiče bez řidičáku a tlumočnici bez znalosti jazyka.

4 vecne-zamilovana-naivistka vecne-zamilovana-naivistka | Web | 14. října 2018 v 23:35 | Reagovat

Někdy je to těžký rozhodnout se jestli jít na výšku, nebo si najít práci. Pro mě je nejdůležitější mít práci která mě bude bavit, do které se nebudu nutit :) Tak ať se v papírnictví hlavně líbí :)

5 K. K. | E-mail | Web | 14. října 2018 v 23:58 | Reagovat

[4]: Tak já bych školu dělala určitě dálkově, už mi není náct a bez práce bych zcvokla. :) Ale díky tomu, že budu pracovat na krátkej-dlouhej, takže budu mít spousty volného času, možná si tu přihlášku někam podám, akorát vůbec netuším jak takový studium chodí. :D Mám to podobně. :) Děkuji, určitě to bude bezva zkušenost.

6 Miloš Miloš | Web | 15. října 2018 v 20:12 | Reagovat

Máš tedy dobrodružný život stále hledat novou práci. Dnes se ale každá praxe počítá, takže je to jednoznačné plus. Kde jsou ty časy, kdy podniky dávaly věrnostní příplatky :).

7 K. K. | E-mail | Web | 15. října 2018 v 20:29 | Reagovat

[6]: A přitom já jsem takovej srdcař a konzerva, že až na tu první bych klíďo zůstala - jenže v tý druhý to byl časově omezený projekt, ve vydavatelství jsem si nechala kálet na hlavu dost dlouho a po 4 letech jsem to vzdala a tady to dopadlo takhle. :-D Tak doufám, že v tý nový se zas něco nesemele a chvilku vytrvám. :-D

8 vecne-zamilovana-naivistka vecne-zamilovana-naivistka | Web | 16. října 2018 v 23:45 | Reagovat

[5]: No co vím tak u nás mají dálkaři školu tak 3-4x za semestr to znamená od září do prosince :D Vždycky v pátek nebo v sobotu to je a vlastně na zkoušky a zápočty se učí sami ale nejsou na ně takové nároky jako na nás co jsme Denní aspon to vím z doslechu že to mají jednodušší o něco ale já po pravdě vím, že bych na to neměla chodit do práce stále a k tomu škola 1x za měsíc :O Bych nic neuměla a kašlala bych na to :D Ale někdo má tu odvahu a snahu a dálkově to dává :)

9 K. K. | E-mail | Web | 16. října 2018 v 23:56 | Reagovat

[8]: Já se právě bojím, že za těch 7 let, nebo jak dlouho jsem ze školy 8-O , už bych nebyla schopná mít tu disciplínu a šrotit se. Ale tak třeba časem, znám lidi, co se do toho taky vrhli až potom, co jim dospěly děti. :-D Pokud mě netrefí, třeba nějakej ten titul ještě bude. Jako říkala jsem si, že bych si školu dodělala při mateřský, ale to je taky v nedohlednu. :D

10 Karel Karel | 17. října 2018 v 19:28 | Reagovat

No...  jsem u Tebe poprvý, nevím jestli stojíš o moje postřehy, já o to kdysi, když jsem psal blog, stál...  Zezačátku se mi zdálo, že píšeš docela fajn. Ale pak jsem se utopil v těch tvých zkratkách. Netuším kod je O.O., kdo je Fí, a víš co, myslel jsem si, že je to ona. Ale zřejmě je to nějaký kluk. Tak asi to tví kamoši vědí. Pro ty píšeš. Já tu jen zabloudil, tak na to kašli. Jo, tak se měj.

11 K. K. | E-mail | Web | 17. října 2018 v 22:09 | Reagovat

[10]: Chápu, někdy před pěti lety jsem si říkala, že budu psát seriózně a to jsem svoje známé ještě jmenovala přímo, ale pak jsem se začala trhat ze řetězu a říkala jsem si, že by jim to mohlo být třeba nepříjemné, kdyby tu na to narazili. Teď píšu především pro sebe, z kamarádů mi sem chodí snad akorát V. :))) , ale neboj, kolikrát se ztrácím i já, protože tu jsou "duplicity". Ale i tak děkuji, je to zajímavý postřeh a možná bych všem mohla vymyslet nějaké přezdívky. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama