Na pracovní úřad? Co bych tam dělala, vždyť nepracuju.

7. října 2018 v 21:21 | K. |  Klávesnicí
Po návratu z chaty jsem se sešla s A. Bylo hezky, takže jsme si zašli pro vínečko do Kauflandu a pak jsme se prošli k letohrádku Hvězda. Je to jedno z mých nejoblíbenějších míst a když jsem si ještě myslela, že se do roka a do dne vdám, plánovala jsem tam obřad.

Seděli jsme na lavičce a já řešila, co budu dělat dál. Hledat práci, zajít na pracák. Bože, nesnáším to. A doufala jsem, že se mi to už v životě vyhne. Čas odjezdu našich posledních autobusů se blížil, takže jsme se sebrali a vydali se směrem k zastávce. Nějak mi to vlezlo do hlavy, takže jsem si pustila TroubleGang a snažila se zpívat. Trefila jsem se zhruba do každýho desátýho slova, opravdu ty kluky obdivuju.



Když jsme šli přes Vypich, vyřítila se ze tmy slečna. Slečna B. Měla psa. Vypadala hrozně nešťastně a vyděšeně. Poprosila mě o cigaretu a dala se s námi do řeči. Dělala pořadatelku na vinobraní a s přítelem zažívali nějakou krizi. Už nevím jak se to stalo, ale objaly jsme se. Pak se mi zadívala do očí a políbila mě. Bylo to strašně zvláštní setkání, nabízela mi nějakou práci a taky říkala, že bychom s A. byli krásný pár. Museli jsme se smát, i když je pravda, že nebyla první, kdo nám to řekl. Ale tak, když si můžou kluci z gay baru myslet, že jsem přítelkyně D., tak se člověk nemůže divit už vůbec ničemu. :D

Rozloučili jsme se a pak zjistili, že nám ty poslední autobusy samozřejmě dávno ujely. Tak jsme zamířili pěšky na Motol. Z kopce, po silnici. Díky tomu, že mě B. pohostila nějakým proviantem z vinobraní, začaly se mi trošku motat nožičky. Do toho jsem poskakovala a vykřikovala: "To je náš vyjebanej hooood..." Nakonec jsme zdárně dorazili domů.


A potom to přišlo. V pondělí jsem se probudila jako nezaměstnaná, která má před sebou nelehký úkol. První plán byl zajet do skladu pro papíry, který jsem potřebovala k registraci na ÚP. Hned po probuzení mě zklamal H., prý mu je ještě D. neposlal. Oukej. Pak jsem se vrhla do hledání. I když je práce všude dost, najednou jsem si připadala jak před lety, kdy jsem vylezla ze střední. Buď nabízeli mizerný plat, nebo jsem se na pozici absolutně nehodila, případně jsem vůbec nevěděla, co si pod tím mám představit. Najednou jsem samu sebe viděla jako neschopnou a nezkušenou, co skončí někde v metru na hajzlech a bude vybírat desetikoruny.

Další den už pro mě byly přichystaný alespoň ty papíry. Zvedla jsem se a jela do skladu. Potkala jsem se tam i s Š., která nastoupila místo M. a když viděla, co se ve firmě děje, rozhodla se taky skončit. Uvařili jsme si kafe a já obsadila H. židli. Během chvíle tam nakráčeli šéfové T. a D. T. se na mě skoro ani nepodíval. To je fakt chování. Původně jsem chtěla zdrhnout, ale nakonec jsem se zdržela do jejich odchodu. Pak jsme ještě chvíli klábosili venku. Jsem hrozně nasraná, že to takhle dopadlo, protože i když si takovouhle práci najdu asi celkem rychle, takhle bezva partu, se kterou je legrace, jen tak nenajdu.

Pak jsem vyrazila směr domov, protože mě večer čekalo setkání s D. Napsali jsme našim strahovským přátelům, jestli se chtějí přidat. Prý pokud to stihnou, rádi na chvíli dorazí. Nakonec to bohužel nestihli, tak jsme probrali co se dalo, pouštěli si starý pecky, já se potkala zase s tím pánem, co tam posledně venčil krásný pejsky, hezky jsem je poňochnila. Nakonec jsme přizvali nějakýho kolemjdoucího - nikoho takhle nudnýho jsem snad nikdy nepoznala. Regulérně jsem začala usínat. Před půlnocí jsme se sebrali, zavolali tágo a zajeli ještě na chvíli do klubu.


Ve středu mě čekalo lítání po úřadech. Jsem v tomhle naprosto nemožná a neschopná, papíry jsem si chytře vytiskla dopředu, že si je vyplním hezky v klidu domova. Najednou jsem se cítila jak nesvéprávná. Absolutně jsem nevěděla, co vyplňovat. Jako vrchol považuju to, že jsem si asi po hodině uvědomila, že jsou to nějaký úplně jiný papíry. Tak jsem se tedy oblíkla a vyrazila vstříc osudu.

První zastávka mě čekala na živnostenskym úřadu. Máme ho na sídlišti a je normálně v paneláku. Dole ve vchodu stála jedna holka ze základky. Vždycky to byla strašná kráva, pak začala brát a docela brzo se jí narodilo dítě, který ji sebrala sociálka. Prošla jsem a šla si zavolat výtah. Najednou stála za mnou. Nastoupila jsem. Udělala totéž. Vyjely jsme do toho třetího patra, já vzala za kliku - a ona zas za mnou. "Teď mě tu někde klepne a bude." problesklo mi hlavou. Když za mnou stála ve chvíli, co jsem hledala na nástěnce ty správný papíry, začalo mi to být už celkem nepříjemný. Naštěstí pak bezeslova odešla. WTF?!

Má nesvéprávnost pokračovala, takže jsem zašla za úřednicí a poprosila ji o pomoc. Nebyl to naštěstí problém, živnost mi přerušila a že to za mě všude oznámí. Vytiskla mi i nějakej papír, se kterým jsem pokračovala na pracák. Stáhlo se ve mně snad všechno, co se dalo. Připomnělo mi to ty ponižující návštěvy. Doufám, že si najdu něco dřív, než na ni dojde.

Čekání bylo nekonečný. Když z registrační místnosti vylezla paní, zaradovala jsem se, že budu brzo na řadě. Jenže ež si zavolali toho pána, co přišel předemnou, uplynulo asi 20 minut. Úřednice se tam něčemu hihňaly. Naštěstí jsem se dočkala a přišla taky na řadu. Byla tam dost mladá holka, řekla bych, že mladší jak já. Půlku papírů mi hodila zpátky a pak mi vypsala seznam lejster, který musím doložit, pokud chci podporu. Panebože.

Cestou domů jsem si zašla spravit náladu do Lidlu, kde jsem si nakoupila nějaký veganský ňaminky. Nikdy mě nenapadlo, jak je ta veganská strava těžká. Sotva jsem ty dvě tašky dovlekla domů. :D


Jelikož jsem se snažila v hledání práce nezahálet, ve čvrtek mne čekal první pohovor. Bylo to ve skladu s autodíly, kousek od domova, nástupní plat ušel. Když jsem vkročila do budovy, zaplavil mě hrozně negativní pocit. Věděla jsem, že bych se tu necítila dobře. Na tyhle pocity vcelku dám, ale i tak jsem neutekla.

V samotnym skladu jsem se už cítila líp, i když představa, že dělám noční v baráku s 80 chlapama se mi taky úplně nelíbila, když jsem některý z nich viděla. Jak říkala T. no, buď bych měla kliku na fajn partu, nebo by mě tam otravovali přiblblejma narážkama. Ale odcházela jsem s tím, že to v nejhorším vezmu.

Další den jsem šla na daleko lepší pohovor - do obchodu s CD. To by se mi líbilo. Na místo jsem dorazila akorát, takže jsem nemusela půl hodiny čekat venku, jako ten předchozí den, pan ředitel byl sympaťák, prostředí dobře znám, protože tam sama občas zajdu nakoupit. Líbit se mi to přestalo ve chvíli, kdy mi řekl, kolik bych měla plat. Bohužel, dala jsem si limit, pod který nechci jít, protože mám hodně plánů a odmítám živořit od výplaty k výplatě. Rozloučila jsem se, zašla na cigáro, protože mi to bylo líto, fakt by se mi ta práce líbila, a pak jela za klukama do skladu, protože mi na pracáku dali nějakej papír, který mi musí firma vyplnit.

Na místě jsme zjistili, že absolutně nevíme, co tam po nás chtějí, takže jsme to naskenovali a poslali šéfovi. Ten mi řekl, že to nepotřebuju, ale že se na to teda mrkne a dá vědět, že pokud to bude moct vyplnit - vyplní to. Výborný. A aby ten kocourkov byl kompletní, kluci nestíhali, objednávky rostly, tak mi přímo on nabídl brigádu. To jsou pěkný kurvy, protože to udělali fakt jen kvůli tomu odstupnýmu - sklad se totiž stěhuje do externí firmy, která bude mít objednávky na starost a kdybych odmítla přejít k novému zaměstnavateli, museli by mi ho vyplatit - tak to mají kluci - měsíc budou zaškolovat v tý nový firmě a pak končí, takže dostanou odstupný.

Ale protože jsem doma byla už po těch pěti dnech na nervy a cítila jsem, že sklouzávám k lenosti, navíc peníze se vždycky hoděj, na jeho nabídku jsem kývla a dohodla se na úterním nástupu. Abych nevyšla ze cviku, vrhla jsem se ke stolu a zabalila si pár balíků.


Na páteční večer jsem se těšila, naplánovali jsme si s Fí. Náplavku, já pro něj měla ještě nějaký ňamky k narozkám. Bylo pěkně dusno a teplo. No, klasicky ve chvíli, kdy jsme se sešli začalo příšerně foukat a lejt. Zamířili jsme teda do hospody, která byla ale plná, a tak jsme se rozhodli býti statečný a zakempili to na lavičce pod stromem.

Já byla ze všeho taková otrávená, unavuje mě to lítání po úřadech, který je k ničemu, jsem nasraná že mě vyrazili a hned po týdnu přilezli, že mě chtějí zpátky. Proč si mě tam prostě nenechali, vždyť co je pro ně jedno odstupný. Takže jsem se rozhodla pro stěžovací večer, kdy jsem ze sebe dostala snad všechno, co mě prdá. Dokonce jsme i asi hodinku pobyli u vody, pouštěli si Schodiště a TroubleGang.

Protože měla V. další den oslavu, nechtěla jsem to přehánět, takže jsme se po jedenáctý sebrali, zašli ještě na pizzu, z který mi bylo samozřejmě blbě - já ty sýry budu muset přestat jíst, i kdybych nechtěla - a pak hurá domu.

Sobota byla fajn, nepršelo. Oslava začínala brzo, takže jsem vstala, hodila se do gala a vyrazila na sraz s D. se kterým jsme zdárně dorazili k V., kde už byly i L. s D. Krátce po nás přijela další část party. Připili jsme si a na čtvrtou hodinu šli do Sokolovny, kde jsme měli rezervovaný stůl na pivních slavnostech.

Posezení bylo fajn, chvílema trošku teda foukalo, ale díky alkoholickým karetním hrám, který mi vždycky přišly na hlavu, ale nechtěla jsem kazit partu, jsme se zahřáli. Ta první mě i docela bavila, ta druhá už na můj blond mozek byla složitejší, navíc už jsme měli všichni mírně upito.

Stihli jsme i tanec, V. jsme nechaly s holkama zahrát písničku s věnováním, já se pak seznámila s M. rodiči, s maminkou jsme si dokonce potykaly. Ke konci na mě padla nějaká chmurná nálada - blíží se den, kdy to bude přesně rok, co jsem se zasnoubila, mistr někde v hajzlu, ne že bych o něj ještě stála, ale ten vztek a otázky ve mně zkrátka zůstávají, viním se z toho, vyčítám si, že jsem mu nenamlátila, aby se mu rozsvítilo, furt řeším co jsem mohla udělat jinak, že jsem ho v tom neměla nechávat samotnýho. Teď ta práce, do toho podraz od bratra, kterej se stěhuje s kamarády, i když jsme si to slíbili spolu a není to tak dávno a ještě se mnou prakticky od tý doby, co mi to oznámil nemluví. Zdají se mi příšerný sny, nezadržitelně tloustnu, i přesto, že si jídlo relativně hlídám, vysadila jsem pečivo, jím hodně zeleniny, vypustila jsem i ty mléčný výrobky a stejně kynu a do toho otýkám tak, že se kolikrát večer už nejsem schopná skoro hnout. A to i toho pohybu mám dost, ve skladu se člověk dost nachodí a natahá. Tak nevím, už uvažuju o návštěvě nějakýho doktora, protože si myslím, že to není normální. Loni jsem třeba denně holdovala pivu i vínu, to jsme si s Er. neodpustili, svačili jsme rohlíky s pomazánkou a ke kafi koblihy, toho pohybu jsem taky měla míň a takhle vypasená jsem teda nebyla.

A tak jsem prostě a jednoduše bouchla a začala brečet. T. už měla dost upito, takže mě začala objímat a utěšovat. Je to nezvyklý, protože my dvě na sebe skoro nesaháme. Když jsem začala tehdy experimentovat i s děvčaty, nějak se mě snad ptala, proč jsem to nikdy nezkusila na ni - a já ji na to řekla, že na vlastního bráchu taky sáhnu jednou do roka omylem a ještě mi to přijde divný, a že to samý mám u ní. :D Přitom mám hodně kamarádů a kamarádek, se kterými se pokaždý, když se potkáme obejmeme, některým nemám problém dát i pusu. Holt těch 12 let, co se kamarádíme, udělalo asi svoje. :D

Aby mě utěšila, slíbila mi, že zajdeme na diskotéku ještě na pivo. Nakonec jsem si to rozumě cestou rozmyslela, což ji očividně dost potěšilo. Hlavně se z toho nepoto...


Neděli jsem proflákala a v pondělí se vydala na další úřad tour. Hned ráno jsem volala D., jestli by mi mohl poslat ten vyplněnej papír. Tak prej ne, prej mi ho nevyplní. Cesta na socku byla dlouhá, ale naštěstí jsem tam moc dlouho nečekala. Úřednici jsem popsala svou prosbu. Koukala do PC, že prej jim živnostenský úřad moje ukončení živnosti nenahlásil. Ale že mi bude věřit. Vytiskla mi nějaký ty potřebný lejstra, kde bylo datum, kdy jsem živnost zašla ukončit.

Bylo hnusně, pršelo, zima, mně se chtělo děsně čůrat. Zaběhla jsem ještě do Tesca na Národce, protože V. tam sehnala boží svetr/triko a já ho nutně potřebovala, samozřejmě na ty moje balony už velikost neměli, tak jsem aspoň ušetřila 650,- a pak hip hip hurá zas na pracák, kde jsem se už se slovy: "Cítím se jak blbec." zhroutila na židli. Úřednice si poznamenala, že mi ten papír vyplnit zaměstnavatel odmítl, že se zkusí přimluvit, ale že ho mít prostě musím. Pak si všechno kopírovala a já se už viděla doma.

Naštěstí jsem se dočkala. Tam už byla babička s tetou. Jelikož jsem se za nimi stejně další den chystala, po chvíli jsem odešla do postele, kde jsem čekala na vysvobození. Další babička mi posílala inzeráty míst, na který jsem se absolutně nehodila, pak mi volala a na mě zas přišel starý dobrý kamarád pláč. Tak jsem se ještě dozvěděla, že se lituju. Oukej, mám být robot a nemám právo vypustit emoce nebo co?! Si budu brečet kdy se mi chce, pokud pocítím, že mi to pomůže. A to, že se mi sere co se může je taky pravda, a já nebudu zářit jako sluníčko, když si kolikrát fakt říkám, že mít odvahu, tak si to hodím, protože takhle mi ten život přijde naprosto zbytečnej.

Doufala jsem, že lítání po úřadech už mám za sebou, ale minulý týden mi psali, že potřebuji zajít znovu na socku, jelikož na papírech je datum 19. 9. - to, který mi tam napsala úřednice, ale oni požadují, aby tam bylo 18. 9. Zabte mě...

Člověk přes 4 roky maká jak kretén, bez dovolený, po státu nic nechce, všechny pojištění si platí, přesto nechodí ani k doktorovi, a pak když chce na měsíc pomoc aspoň pár korunama, aby nechcípl hlady, tak dělaj všechno proto, aby to vzdal a tu podporu nechtěl.

S článkem to moc nesouvisí, ale nic mě dlouho nepobavilo jako tohle.
Tak se taky pobavte.


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 slunecnyden slunecnyden | Web | 8. října 2018 v 13:59 | Reagovat

Tak ať brzy najdeš něco, co tě bude bavit, bude tam dobrá parta a bude to za slušný peníze .-)

2 K. K. | E-mail | Web | 8. října 2018 v 14:04 | Reagovat

[1]: Děkuji, už jsem našla. Tak snad tam bude fajn kolektiv, to je jediný, z čeho mám trošku strach. :D

3 MirekČ MirekČ | Web | 8. října 2018 v 16:20 | Reagovat

Pěklně jsem si početl a něco se o tobě dozvěděl. Ještě se budu vracet ...Žǐvot je boj!

4 K. K. | E-mail | Web | 10. října 2018 v 1:16 | Reagovat

[3]: Jak říkal jeden můj oblíbený kytarista: "Život je jeden z nejtěžších."

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama