Týden 41. a 42.

21. října 2018 v 17:17 | K. |  Projekt 52
Tak. Je tu další neděle a já usedám ke psaní projektu. "V mym bytě dva plus jedna promile." jak se zpívá v jedný písničce. Dneska bude nezvykle dlouhý úvod, poněvadž píšu článek až teď a nevím, zda si na všechno zpětně vzpomenu a mám plnou hlavu myšlének, tak to ricnu sem.

Hned po probuzení jsem se přichomejtla k jedný diskuzi, ze který jsem podle jednoho pána vzešla jako "UK feministka". Ne, nemyslí tím, že bojuju za práva obyvatel Spojeného království, ale za Ukrajince. Asi jak stárnu, tak se neumím vyjadřovat a připadám si nepochopená. Máme totiž na sídlišti bar, který okupují Ukrajinci. A každou chvíli se na FB strhne diskuze, jak jsou děsný a že by se měli všichni deportovat a bla bla bla. Jednou nám tu nějakej černoušek pozval dámu na rande a prý na ni blbě koukal - okamžitě se mu virtuálně hrozilo likvidací a byl udán na policii. Sousedé pak pisateli psali, kde zrovna nějakýho černocha potkali... A já tohle prostě nesnáším, a tak jsem tam pravdivě napsala, že je zajímavý, že když tu byl každej všední den do 3 do rána bugr v naší český hospodě, tak se to na FB neřešilo ani jednou (a taky se tu střílelo), nebo jeden bar, kde se to taky rve do krve kdykoli tam vejdu, taky není vůbec takhle veřejně lynčovaný, ale kvůli ukáčkům se může každej zesrat a všichni jsou hned drsný mača, co jim půjdou rozbít huby. Podle správce jsou Ukrajinci špatný, protože se pokusili znásilnit ženu! Ano, pamatuju si to, řešila jsem to pak s Er. a říkali jsme si bůhví jak to bylo, holka v tom baru chlastala taky, mohlo tam dojít k nepochopení, nebo to byl prostě dement, nato jsem namítla, že mě se tu pokusil znásilnit člověk úplně jiné rasy a na to správce opáčil, že ten nedělal bugr v ulicích. :D Nojo, takže pokud se chováte tiše a klidně, znásilňujte si koho chcete.

Pak se tam objevil správný vlastenec s výrokem "mi jsme tu doma". Ale než jsem se prokousala až sem, tak jsme se nějak snad už trochu pochopili, já se jich nezastávám, jen mi vadí, že my domácí se jak čuráci chovat můžeme a cizinci jsou hned zralý na trest smrti pomalu. Já vím moc dobře - možná líp jak všichni ti jejich odpůrci dohromady- co Ukrajinci dovedou, když jsem mezi nima žila.


Mno, a teď tedy pomalu k jádru věci. Mám dost. Nastoupila jsem do nový práce a je to celkem masakr. Včera jsem to lehce přepískla s vínem - resp. průměrné množství moku a ta moje děsná únava udělaly holt svý, tak jsem vcelku oblbá. A celkově jsem ze všeho taková otrávená, furt nemůžu přijít na to, co od toho života chci a přijde mi, že dělám úplný hovno na všech frontách. Pak pozoruju ty lidi okolo a připadám si jak lůzr.

Občas právě, když nemám do čeho píchnout, šmíruju své staré známé na FB, jak se jim daří a tak, no, takže moje nejlepší kamarádka z konce základky se vdala - kupodivu za toho, s kterým to dala dokupy už v tý devítce. A pak, já se tím netajím, občas mrknu na profil tý nový známosti exdegena, protože tam dává fotky Stacyny a já jsem moc ráda, že vidím, že je v pořádku, tak ten mě nasral že se vzali na Hluboký - tam jsem se totiž s ním chtěla ještě v dobách zatmění brát já - fakt by mě zajímalo, jestli to byla blbá náhoda, nebo účel, já už teda vysněný místo dávno změnila (a zase si budu muset asi vymyslet nový :D), no a teď se jim narodilo dítě. Chudák. Dítě, i ta holka. Ona mi přijde taková hezká, chytrá, fajn a prostě nevěřím, že on se nějak rapidně změnil. A že se i dost snažím. No a kde jsem já. Zase na začátku kariéry a když to všechno vidím, obávám se, že ji tam zrovna dvakrát neudělám. :D

Vůbec prostě nevím. Říkám si, že to v tý nový práci nějakej rok vydržím, protože díky tomu, že budu dělat na směny, bych mohla mít dost volného času a tím pádem bych se na starý kolena vrhla ještě do studia. Netuším, jak vysokoškolský studium probíhá, ale tak titul maj i větší blbci než já, třeba bych něco lehčího zvládla. Chci si dělat řidičák a taky uvažuju o tom, že si zaplatím nějakej jazykovej kurz, protože jsem díky první směně byla nucena hovořit anglicky a rusky a přijde mi škoda, že jsem se tak dlouho učila a neumím ten jazyk používat ani jeden. V oblasti vztahů jsem ještě bezradnější, sem tam myslím na Er. a představuju si jak by naše případný setkání vypadalo. A bylo by to zhruba takhle: "Ty zasranej čuráku," ...prásk... "co mi vůbec po tom všem lezeš na oči." ... mrdho ... "okamžitě se sbal a vypadni si zpátky do toho vašeho středověku" ...švih... Takže se tak nějak stalo, že jsem si začala myslet zase na pana policajta. Usínala jsem s představou, jak spolu randíme, sbližujeme se a cítila něco, co už dlouho ne. Odhodlala jsem se ho na to rande naférovku pozvat. Ale ještě před tím jsem si ho začala gůglit a našla jsem nějakej 9 let starej článek, jak policajt jeho jména i odpovídajícího věku má na krku několik TO za fyzické násilí na své přítelkyni a jejím synovi. Možná blbá náhoda, ale on má tak pitomý jméno, že si nemyslím, že by měl nějakýho kolegu jmenovce. Tak mě to celý tak strašně otrávilo, že motýlci v břiše pochcípali a já už nemám chuť mu psát.

A teď už k samotným konkrétním dním...

8. 10. 2018


Tak jsem před sebou měla týden volna.
Nástup do nový práce byl domluvený až na ten další týden.
Měla jsem spousty plánů, ale udělala jsem celkem hovno. :D Klasika.
Celkově na mě v to pondělí padly nějaký chmury, začala jsem držet "dietu",
resp. všechno co sním, vypiju a tak, si zapisuju a po Novym roce to odnesu svojí doktorce,
ať se mnou něco provede, protože nechci být do konce života machna.
Moje noční můra je, že vybouchnu v krematoriu. Vím, že mi to už bude pravděpodobně u píči,
ale ten trapas... :D
No a večer jsme vyrazili celá rodina do divadla. Pro mě to bylo slabší než jiné hry, které jsem tam viděla,
ale špatný to nebylo. Lev v zimě.


9. 10. 2018


Lenost levl bambilion.
Koukala jsem na Dharmu a Grega a protože jsem se už začala za sebe lehce stydět,
odpoledne jsem se pustila do třízení oblečení, jelikož se bratr odstěhoval,
nechal mi tu dost volnýho místa,
tak jsem po sto letech měla možnost si hezky srovnat hadry. :D
A pak jsem se prošla aspoň na nákup,
fakt, už abych měla to auto, protože tahat se s těma všema věcma na ramenou mě neba.


10. 10. 2018


Ve středu jem se snažila být trochu aktivnější,
ráno jsem si navařila na oběd, pak jela na nákup na Anděl,
na PSSZ, protože mi ten první papír vytiskli se špatným datem (kreténi),
pak do bývalé práce pro zbytek peněz a nakonec ještě na pracák do podatelny.
Šílenej opruz, ještě že už nastupuju do novýho, tohle zas nějakou dobu nechci zažít.
A večer ještě hurá na andělský Oktoberfest a pak na chvíli do hospůdky.
Tam jsem se seznámila s takovým sympaťákem, ale vypadalo to, že je ženatej. Klasika.
Cestou domů mě chytla fňukací, vysadila jsem na měsíc antinu a pěkně se mnou ty hormony zamávaly.


11. 10. 2018


Dlouho jsem se na tenhle den těšila.
Nejdřív jsem jela na oběd k babičce, tam jsme všechno probraly,
a potom hurá do Malostranský besedy na jednu moji milovanou kapelu.
Schodiště!
Pak jsme si koupili ještě lahvinku a prošli se na Anděl,
kde jsme chvíli poslouchali písničky a pak jeli domů.


12. 10. 2018


V pátek jsem se zas jen flákala. A měla jsem nějakou žravou náladu,
naštěstí jsem doma nic moc neměla, tak jsem se udržela na uzdě.
No a na fotce můj nový úlovek.
Když jsme v pondělí přišli z divadla, vzala jsem Bibi na procházku.
Šla jsem vyhodit její výtvor do popelnice a u ní stála krabice s originálními alby.
Tak jsme obešly blok a nedalo mi to, vrátily jsme se a já si jich pár vybrala domů.
Naši si v tom taky našli pár kousků, který jim ve sbírce ještě chybí.
Jak říkal táta: "Tvůj děda by na tebe byl pyšnej!"
Ten totiž taky furt někde nacházel nějaký takový poklady. :D


13. 10. 2018


Ráno jsem jela vyplnit papíry do nového zaměstnání.
Celkem se na to těším, snad to bude fajn.
Pan vedoucí byl sympaťák, připomínal mi trošku kamaráda L.
Protože už se docela ochladilo, rozhodla jsem si pořídit nové kalhoty,
jak jsem přibrala těch pár kilo, tak se do žádných pořádně nevlezu.
Čekalo mě tedy útrapné běhání po obchodech, téměř pláč v kabinkách,
ale nakonec jsem pořídila. Za odměnu jsem si koupila jednu krásnou knihu.
Večer jsme s Fí. vyrazili na Singal festival, všude bylo mraky lidí.
Bylo to hezký, prošli jsme se od Jiřáku přes Riegráče na Mírák,
viděli pár instalací, dali si vínečko.
Já dokonce potkala svého prvního chlapce, ani nevím jestli mě poznal.
Pak jsme to zakempili na lavičce na Míráku,
kde jsme zpívali písničky od Schodiště a byla prostě pááárty.


14. 10. 2018


Neděle se nesla zas v takovým klidnějším režimu, snažila jsem se načerpat síly
na novou životní etapu. Takže jsem koukala na Drop dead diva, u který jsem si uvědomila,
že jsem nikdy nedokoukala tu poslední řadu.
A blogovala jsem a utrácela mrzký obolos na Aliexpressu.


15. 10. 2018


Tak mi volal šéf, že v úterý nástup. To to uteklo...
Strach, nervozita. A poslední den lehárka.
Tak se ke mně Bibi přidala.


16. 10. 2018


Velká změna, asi 10 minut před ochodem mi volali, že se můj nástup posouvá.
Najednu stranu jsem byla ráda, že teda mám ještě jeden den volna,
na tu druhou jsem byla nasraná, že jsem byla nervózní zbytečně a nalila do sebe takový mega kafe
a nemůžu jít spát. :D
Trochu jsem poklízela a k večeru mi už začalo lehce šibat,
tak jsem vytáhla T. na chvíli do hospůdky.
Ale jen zlehka, protože ve středu mě už čekal opravdu den D.


17. 10. 2018


Jelikož moje prodejna ještě stále nebyla připravená k vybavování,
na první den jsem šla do knihkupectví.
Ujala se mě V. a robota mohla začít.
Něco málo mi vysvětlila a pak jsem se do toho mohla pustit.
Jako byl to masakr, 12 hodin na nohách, mraky lidí, pohyby na který člověk zas úplně zvyklej není,
ještě jsem si debil vzala Conversky, takže kolem tý šestý večer jsem si už myslela že odpadnu.
Taky jsem si nekoupila nic k jídlu, měla jsem sice dvě pauzy,
ale v takovýmhle stresu jsem schopná do sebe dostat tak max. energiťák,
tak jsem se na to vysrala úplně.
Seznámila jsem se s hodně lidmi, pomohla jsem spoustě zákazníkům,
dokonce jsem po sto letech vyplodila i pár vět v angličtině.
Akorát jsem si tam připadala taková uťáplá, většina lidí je pokérovaná,
mají barevný vlasy, různý piercingy. :D
K večeru se za mnou dokonce stavil Fí., takže mi ta poslední hodinka díky tomu hezky utekla.
Po práci jsme s novou kolegyňkou A. ještě zašly pokecat na cigáro, moc milá holčina,
jen si tam připadím mimo uťáplosti i stará, protože jsou to většinou studenty středních škol.
Naštěstí mi to nikdo nevěří, myslí si, že jsem o těch 9 let mladší. :D
Po příchodu domů jsem se prošla ještě se psem a zavolala babičce.
Myslela jsem si, jak usnu jak miminko, ale stejně jsem asi do půl 3 koukala na seriál a nemohla zabrat.


18. 10. 2018


A tak jsem se konečně dočkala a vkročila do své prodejny.
Jelikož na výpomoc jezdili samý už zapracovaný lidi, nějak vedoucí předpokládal,
že jsem taky znalá. Tak jsem zas byla vhozená do hluboký vody a plav.
Po chvíli už jsem věděla co se po mně očekává, vedoucí nás navíc furt chválil,
ze všeho byl takovej nadšenej, vykřikoval jak je to krásný a supr,
mohli jsme si kdykoli odběhnout na cigárko nebo záchod,
poznala jsem zas nové slečny, byla tam příjemná atmosféra.
K. byla vcelku zajímavá bytost, měla za sebou vztah s násilníkem a podstoupila potrat,
si stejně říkám jak se mi ty lidi vždycky hned svěřují s takovými celkem intimními věcmi. :D
Domů mě pustili už kolem sedmý, takže jsem si stihla i skočit nakoupit.


19. 10. 2018


Pátek byl fajn, poznala jsem zas další lidi, dokonce tam s náma byla A.,
se kterou jsem si lidsky hezky sedla - to se právě vyděsila, že jsem o tolik starší než ona. :D
Odpoledne tam vlítla paní ředitelka - úplně jsem v ní viděla bývalou šéfku,
všechno nám předělala, všechno co dle pana vedoucího bylo krásný, supr a hned by to koupil,
bylo špatně. Tak jsme s A. furt chodily s odpadky na cigáro,
protože navíc nás v tý prodejně bylo moc a jak všude byly ještě rozházený krabice se zbožím,
nedalo se tam hnout.
Vedoucí mě kolem šestý propustil, prý ať si hezky odpočinu.


20. 10. 2018


Dlouho jsem nejela do práce o víkendu. Nevadí mi to, byla jsem domluvená jen na půl dne.
Tentokrát jsme naceňovaly zboží, zas tam byli nový lidi,
bylo to fajn. Hlavně už to tam vypadalo jako obchod. :D
Doma jsem se chvíli poválela a koukala na nějaký tajemný dokumenty
a večer hurá s Fí. na večeři. Nejdřív to vypadalo, že to zabalíme na slušňáka,
ale já se nějak utrhla z řetězu, tak se šlo ještě posedět s lahvinkou a písničkama na lavičku.


21. 10. 2018


No a dneska se válím doma, bloguji, hádám se na netu za práva Ukrajinců a cirkusových zvířat,
takže takový normální neděle. :D
A na fotce jedno ze dvou sněžítek, který jsem si v pátek koupila.
Vždycky jsem chtěla sněžítko, tak jsem se konečně dočkala.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 spravedlivysoud spravedlivysoud | Web | 21. října 2018 v 19:08 | Reagovat

Pěkné čtení

2 MOE MOE | E-mail | Web | 22. října 2018 v 8:54 | Reagovat

Líbí se mi tvůj přístup. Ono dneska není tak in stanout proti většinovému názoru. Ale já to vidím moc rád :)
Jinak Singal festival na mě bliknul na instagramu. Vypadal parádně :-)

3 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 26. října 2018 v 17:09 | Reagovat

Singal festival musel být skvělý, snad příště také zavítám :)...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama