Komentáře

1 Atheira Atheira | Web | 10. října 2018 v 8:06 | Reagovat

Taky jsem v cirkusu byla snad jen jednou... nebo vlastně dvakrát, protože jeden rok byl u nás ve vesnici a máma nás tam táhla i přestože jsme tam moc nechtěly.
Z toho prvního si pamatuju velbloudy chodící dokola, nacpali nás přímo do první řady a vytáhli mámu, aby jim tam dělala nějaký šaškárny s kouzelníkem nebo co. Prostě trapas od začátku do konce. A z těch velbloudů jsem měla hrůzu. Prskali, smrděli a chňapali po lidech do první řady. Celé to na mě působilo jak průvod nějakých nevolníků s protivným týpkem na konci, protože ten chlápek od nich na ně věčně řval a strkal do nich... prostě jestli z tohohle mělo nějaké dítě dobrý zážitek, tak muselo být děsně zvrácené.
Z druhého cirkusu si pamatuju paní, co se svou ohebností snad aspirovala na hada a její tančící pudli... Přiznám, že to se mi jako dítěti líbilo, ale nemůžu vědět, jak k tomu došla. Nicméně jak říkáš - ono naučit psa takovéhle blbosti není nic těžkého (pokud to není třeba zrovna samojed nebo akita, žejo :D).

Přesto jsem na cirkusy taky děsně zanevřela, hnusí se mi to. Mám v sobě zakořeněný ten pocit z toho chlapa od těch velbloudů a objeví se vždycky, když slyším slovo cirkus a posílí pokaždé, když vidím podobně hrozný příběh jako ten s tou slonicí...

Jestli se lidi od cirkusu chtějí odvolávat na to, že jim někdo chce brát živobytí, tak ať už, zatraceně, drží hubu a něco se naučí. Vést cirkus jim nikdo nezakazuje, jen se lidem nelíbí vykořisťování.

2 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 10. října 2018 v 8:30 | Reagovat

Byla jsem jako malá ve dvou cirkusech a můžu o tom říct to, co si říkáte výš. Že si to moc nepamatuju a že si vlastně hlavně pamatuju to, jak mě to nebavilo. Není ale co se divit. Mě nebaví "kousky se zvířaty", ani v cirkusu ani ve filmech, zoo mám moc ráda, protože prostě ráda ta zvířata vidím, ale předvádět nic nemusí. No a pak mě taky nebaví klauni, leda by vyprávěli vtípky a historky, jenže to by zas nebyla zábava pro děti. Jo a taky mě nebaví gymnasti. Takže mi vlastně nemaj co nabídnout :D
A zkrátka cvičit psa a cvičit medvěda je rozdíl no. Psa jde cvičit tak nějak normálně, aby ho to bavilo, aby to pro něj nebylo žádné trauma, rychle to pochopí, a pokud to není "učenlivé plemeno" nebo jak to říct, tak se zase ví, že se od něj nedaj čekat zázraky a že to chce jiný přístup - a tak i u ostatních domestikovaných tvorů. Proti tomu jít s obuškem a bičem na medvěda nebo slona, to neni výcvik, to je vlastně jen dávání možnosti udělej nebo trp a jestli je to k tomu zvíře, co ani nemá v povaze to chápat jinak než jako takovou aktuální situaci, tak to není co řešit.
Ale já bych od cirkusáků moc pochopení neočekávala. Pomáhala jsem tuhle jedné paní s jejím příbuzným, který jí dělal problémy, a ukázalo se, že je to taky tenhle "kolotočáři a cirkusáci" a to je prostě jiná mentalita. Nepříjemná.

3 Atheira Atheira | Web | 10. října 2018 v 10:12 | Reagovat

[2]: Hej, kolotočáře jsme měli za sousedy a máš pravdu, že to maj v hlavě prostě nějak jinak.
Copak o to, vždyť to by nebyl sám o sobě problém, kdyby šlo jen o "přemýšlení jinak", jenže ona jim chyběla taková jakási empatie nebo jak to říct... Pořídili si psa, který byl takový do větru (fena labradora). Chtěla víc pozornosti než měla, a tak věčně lezla za námi a chodila s náma na procházky. Majitel si nakonec jen dělal srandu, že ji máme pronajatou a bylo mu v podstatě jedno, kde po světě mu ten pes lítá.
Pak ji tu nechali v kotci uvázanou, protože se z něj uměla dostat. A dva týdny tu nikdo nebyl, měsíc tu nikdo nebyl.
Nakonec ta fena utekla a řekněme, že už ji nikdo nikdy neviděl. Možná teď jenom kouká někde na televizi a tak, ale to nemůžu vědět. 8-)

4 yellow yellow | 10. října 2018 v 11:36 | Reagovat

V cirkusu jsem byla jednou jako malá a jediné, co si pamatuji, je to, že mi byla strašná zima a ptala jsem se našich, kdy už půjdeme domů. Moc nás to tam tehdy se sestrou nebavilo, takže už jsme nikdy jít nechtěly a ani naši neměli nutkání nás tam brát. Osobně si myslím, že zvířata do cirkusu nepatří a chtít po nich nějaké kousky mi přijde jako týrání. Neřeknu, když má někdo doma psa, který třeba na povel udělá sud, protože ho to baví. Ale cvičený medvěd nebo lev... Rozhodně doufám, že se připojíme k zemím jako je například Británie, kde jsou zvířata v cirkusech zakázána.

5 Virginia Baskerville Virginia Baskerville | Web | 10. října 2018 v 12:58 | Reagovat

Souhlasím s Tvým názorem na cirkusy - sama jsem v žádném cirkusu nikdy nebyla - když jsem byla malé škrvně, tak mi mamka řekla přesně to samé, co paní v diskuzi. A pak už jsem o to nestála a ani nestojím. Přijde mi hrozné takhle vydělávat na zvířecím utrpení. Navíc se jedná většinou o šelmy, které jsou opravdu velice spjaté s nespoutanou svobodou a divokou přírodou...  Je mi z toho smutno.

Co se týče zoologických, tam to mám trochu jinak. Zoologická zahrada poblíž mého bydliště je soustředěná na z 85% evropské druhy, kterým je naše klima přirozené, chodím tam moc ráda, jelikož mají různé edukační programy o ochraně přírody, mizejících živočišných druzích... Zároveň mě těší, že některé živočišné druhy právě jejich chov nebo udržování v zoo zachraňuje před kompletním vyhynutím. A např. v případě nosorožců bílých se právě díky české zoo pomalu vracejí do přírody :) Taky schvaluji různé "azyly" pro právě zachráněná exotická zvířata z cirkusů atd., která do volné přírody už nemohou. To se sice v ČR příliš nevidí, ale jinde po světě ano.

Též nepodporuji domácí chovy exotických zvířat, která vyžadují opravdu velice speciální péči (nemyslím papoušky, ale různé jedovaté hady, šelmy...) - pouze pokud dotyčný prokáže, že splňuje všechny podmínky, bezpečnost a zvíře se bude mít dobře.

6 Matthias Matthias | E-mail | 10. října 2018 v 13:30 | Reagovat

"Lidičky zlatý, prosím, pojďme bojovat za práva těch nebohých zvířat." - souhlas. Pojďme bojovat proti jezení masa a lovu (včetně myslivců, protože ti se od pytláků liší jen byrokraticky).

7 Natálie Natálie | Web | 10. října 2018 v 14:55 | Reagovat

já jsem taky byla v cirkuse jenom jednou.. a ani nevím jestli bych tam po druhé šla.. jediné co si z toho pamatuju je to, že jsem si při odchodu koupila svítidlo ve tvaru delfína.. :D

8 Atheira Atheira | Web | 10. října 2018 v 15:23 | Reagovat

[6]: Někdy je lepší bojovat za menší kroky, které pro "běžného člověka" nejsou tak bolestivé. Společnost spíš přijme cirkusy bez zvířat, zatímco když jim "budeš brát jejich burger", budou se čílit. A některé věci nejsou s dnešním fungováním společnosti slučitelné a jsou to věci na dlouhou dobu dopředu, přičemž globálního nejezení masa se prostě nemá šanci dosáhnout. A říkám to jako vegan, který svému přesvědčení věří, ale nejsem ani naivka a tak prostě vím, že nikdy nepůjde, aby se na celém světě maso nejedlo a nelovila se zvířata. Ovšem, jde to udělat schůdnější a méně kruté. Třeba lov divoce žijících zvířat (za účelem potravy) mi přijde jako mnohem, ale opravdu mnohem menší zlo než běžné prase ze supermarketu.
Drobnosti dělají velké věci. A v některých ohledech je dnešní společnost připravená fakt jen na ty menší kroky, situace kolem cirkusů je ale připravená na velký - nemyslím si, že lidi budou nějak aktivně protestovat proti cirkusům bez zvířat, protože jim cirkusy nic extra nedávaj a zřejmě, jak vidíme všichni, v dětství ani nedaly. Řekni ale někomu, že si nemá dát řízek a se zlou se potážeš, protože má ty řízky rád. Takže ne za nejezení masa, ne teď. Ale aspoň za lepší podmínky těch zvířat je nutno bojovat. To si myslím já...

9 K. K. | E-mail | Web | 10. října 2018 v 15:35 | Reagovat

[6]: Nerada bych opakovala, co už bylo psané, Atheira to napsala moc hezky a já to cítím stejně jako ona.

Nemám problém napsat článek, kde vybídnu lidi, aby se vzdali masa a dalších živočišných produktů, ale pak mě tu půlka zhejtí, že jsem fanatik, co svoje přesvědčení někomu cpe a to mi přijde kontraproduktivní.

Pytláctví a rybařina mi přijde bez debat na hlavu, myslivost má asi svůj smysl v případě, že myslivec odstřelí nevyléčitelně nemocné zvíře, ale ani tak je nemám ráda a nikdy jsem tuhle část jejich práce nepodporovala. Můj nevlastní děda myslivec byl a ty jejich "párty", kdy z klece vypustili prakticky ochočený bažanty a pak je šli vystřílet mi sympatický nebyly ani kdysi.

Jinak všem ostatním děkuji za komentáře, koukám, že si nikdo z nás nepamatuje z vystoupení skoro nic, takže i další děti se bez nich jistě obejdou. Mně dokonce dneska naši řekli, že mě vzali do něj ještě jednou, když už byl brácha větší - nepamatuju.

10 Bobouš Bobouš | E-mail | Web | 10. října 2018 v 17:49 | Reagovat

V cirkusu jsem byla 3x v životě. Jednou, když jsme byli malí, pamatuju si akorát, jak cirkusáci stavěli kolem šapitó mříže, aby mohli vystupovat s tygrama, jak jsem na konci přemlouvala tátu, že se chci nechat vyfotit na poníkovi, a taky bratránka, kterej rozlomil tu svítící tyčinku a byl od tý tekutiny celej opatlanej.
Jako dítě jsem pořád přemlouvala rodiče, že chci do cirkusu, ne kvůli klaunům, artistům a ani zvířecím trikům, ale jen kvůli zvířatům, chtěla jsem je prostě vidět.
Co se přínosu cirkusu pro děti týče, vidím to asi podobně, jako když jdou rodiče s tříletým na prohlídku zámku, ba dokonce, když na ni jdou s desetiletým, a možná i starším... ani z toho ty děti nic nemají.
Myslím, že cirkus záměrně staví velkou část programu na zvířatech, protože kvůli nim tam chtějí děti, a co si budem, dospělí lidé by jen tak do cirkusu asi nešli.
Když se ohlédnu... za mýho dětství byl ještě velice populární Cirkus Humberto a Šest medvědů s Cibulkou, však se nám to jako dětem líbilo, chtěli jsme to se zvířaty umět, chtěli jsme umět akrobacii atp. Jestli se ty filmy uvádí i dnes, nevím.
Podruhý jsem byla v cirkusu, když mi bylo asi 16. "Luxusní" Cirkus Medrano, tady u nás velká sláva. Nemůžu říct, že by se mi to nelíbilo, dokonce se mi líbili i někteří artisti.
Potřetí jsem šla, když mi bylo 19, ošuntělý Cirkus Andres, asi až tady jsem dokázala identifikovat tu skrytou poetiku. Nejdřív mě přes nos praštil závan psího smradu z okénka pokladny a hned na to podivná tvář pokladní. Když se na to zpětně podívám, vystoupení děsně primitivní a dělané pro děti. A tam se mi naopak psí vystoupení nelíbilo nejvíc, paní měla myslím tři pudly. Na nich bylo vyloženě vidět, jak je to nebaví, přerušovali cvik v půlce, prostě hrůza. Jen jeden lítal jak torpédo, že by ho to i bavilo, ale na paní cvičitelce bylo jasně vidět, že toho psíčka nemá vůbec zmáknutýho, takže jak by mohla mít i ty ostatní, že.

Poslední dobou mám dojem, že se docela mluví o Cirkusu Ohana, který, zdá se mi, se snaží moderním způsobem propagovat cirkusáckou skutečnost a nejspíše i přesvědčit lidi, že cirkus v zákulisí není špatný.

Co z toho vyplývá. Osobně by mi v cirkusu nevadila "cvičitelná" zvířata. Tedy koně (mě tak napadá, ukazuje vůbec nějakej cirkus přirozenou komunikaci, to by bylo inovativní), psi (třeba i pasení kachen, agility, obedienci, nosework), papoušci (mluvení) a kozy.
Předpokládám, že kdyby z cirkusů zvířata zcela vymizela, kompletně by skončilo cirkusácké řemeslo. Zda by mi to vadilo, nu nevím.

[6]: Ach, myslivci. Tady to záleží na konkrétní osobě. Když střílet neumím, nestřílím do zvířat, pokud do nich i přes to střílím, sám bych zasloužil kuli na komoru.
Ale ono je to složitější... střílí se, aby neničili tolik úrody, my chceme hodně úrody, protože když nebude, tak bude vše drahý, když to bude drahý, tak zase budem remcat. Anebo když bychom chtěli vrátit zvířatům lesy a louky, tak se zase musíme uskromnit my, lidé, ale to se nám nechce, protože přece potřebujeme všeho dostatek... začarovanej kruh.
Tím se nechci myslivců zastávat... stojím někde na hranici.

11 Miloš Miloš | Web | 15. října 2018 v 20:15 | Reagovat

V cirkuse jsem byl naposled jako dítě, teď už bych tam nešel, mám mrazení z toho, že týraný lev nebo tygr může krotitele napadnout a zabít.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.